Je to tady. Jedna z nejočekávanějších desek roku na tvrdě alternativní scéně spatřila světlo světa. V nové sestavě a s novým materiálem se budou snažit přesvědčit rostoucí publikum o tom, že role stylotvůrců a zároveň ničitelů hranic žánrů a jejich ostrých předělů jim náleží právem.

Pár vteřin ticha a už to jede. Fix Your Face jako charakteristický otvírák a skladba á la DEP jak to umí jen oni. Extrémní rychlost staccato riffů ostrých jako sekáček na led freneticky skákajícím po lajně perníku spolu s hostujícím původním zpěvákem DEP, Dimitrijem Minakakisem. Lurch, opět klasika naklepávaných řízků. Black Bubblegum, první zklidnění, jehož náplň nepřekvapí jako svého času Miss Machine. Novinka je vlastně takovým kompilátem předchozích dlouhohrajících desek. Ale! Ire Works jde dál, i když se zprvu zdá, že se progres zastavil. Nezastavil, pouze přibrzdil a to především pro fakt, že obeznámený posluchač již ví, co čekat. Z Calculating Infinity si bere technickou nevypočitatelnost, dechberoucí studnici neuchopitelné „lichodobosti“, sílu buldozeru (Fix Your Face, Lurch, Nong Eye Gong, 82588, Party Smasher). A Miss Machine jako zástupce „jiných“ DEP – skladatelů písniček s hitovým potenciálem (Black Bubblegum, Milk Lizard). Novinka oba póly navíc radikalizuje; nabízí sladší melodie, které však vždy s nástupem další skladby zhořknou a stigma MTV komerce je rozdrceno na prach.

Co dělá The Dillinger Escape Plan výjimečnou kapelou je jejich přístup k věci. Ire Works disponuje dynamikou horské dráhy, deska i přes nekonečnou paletu stylových inspirací nezní roztříštěně, nic není navíc, pro efekt. Weinmanovic kluci dali novince dramaturgii moderní symfonie (písně na sebe nenavazují, ale přímo „naléhají“). Na debutu měly instrumentální skladby příznak koláží, které uklidňovaly zjitřené emoce, byly spíše jakýmsi bonusem než plnohodnotnými písněmi. Chris Pennie jako jejich hlavní tvůrce je pryč (herně je jeho nástupce k nerozeznání), ale Ire Works funguje na principu prolínání – tak například instrumentální kus When Acting as a Particle lze považovat za zneklidňující dohru Sick on Sunday a zároveň prolog pro následující smršť Nong Eye Gong.

DEP na Ire Works experimentují s elektronikou a samply, zpestřují už tak přepestrou kostru písní, obohacují rockovost o zvukovou abstrakci. Zmizela přílišná podoba s Nine Inch Nails, DEP jako „plagiátoři“ (narážím na minulé EP) již předvedli, že jsou schopní zahrát cokoliv, jakkoliv. Nyní to vypadá, jako kdyby to byla zkouška, zda to opravdu funguje a Ire Works je jejím převedením do praxe. Je to gejzír živé vody přehodnocující dosud platné postupy. Hlavní je se ničím nespoutávat. Inu, proč by album nemohlo končit epicky pojatou písní, začínající romantickou jazzovou barovkou á la Angelo Badalamenti a končící exaltovaností postmetalových kapel přítomnosti? Vše je dovoleno. .:. 9/10