První do éteru utekla Farewell, Mona Lisa. Příjemná písnička, ale ničím nová, naopak vlastně všechny pasáže, který obsahuje už jsme od DEP slyšeli a to tak, že v lepším kabátku, což znamenalo nutný ochlazení očekávání. Už tak nějak podvědomě jsi očekával, že tentokrát se experimenty moc konat nebudou, spíš to zase bude takovej kompilát předchozí tvorby. Což po Ire Works, kompilátu minulý tvorby dotaženým k dokonalosti ve všech směrech, budilo přinejmenším rozpačitej úsměv a přešlapování.
Po zredukování očekávání na příjemnej poslech jsem už ale nečekal, že mě současná tvář DEP dokáže zklamat ještě víc. Ale stalo se, bohužel. Novinka kráčí ve šlépějích, který už si kluci nalajnovali dávno, stále více se otvírá novejm posluchačům, zatímco pro starý fandy se vždycky najde pár sypanic. Zase se snaží laškovat s dalšíma, měkčíma, přístupnějšíma partama. Ale tady je první kámen úrazu.

Protože zatímco na Ire Works se tohle dělalo doopravdy s vkusem, ať už šlo o aphexovský praskání nebo rokenrol v Milk Lizard a neztrácela se tvář, na novince je to ve většině dost pěst na oko, která nechá černočernej monokl a očko sevřený, kýčovitý vložky bez přílišný přidaný hodnoty, který spíš iritujou, než aby pobavily a zpestřily poslech.

Druhej, snad ještě větší průser, je, že se ztratila jakákoliv překvapivost. Jede se chaos v přesně zajetejch kolejích, kde už tě nic nepřekvapí, všecko už tu bylo, a ve většině případů i lépe zahraný. Můžeš vzít pár docela jednoduchejch schémátek a v klidu ti na novou deku DEP budou stačit, je smutný, jak chaotický nervní motanice jdou dopředu předvídat a ztrácej tím potenciál.

No a za třetí, další achilovkou se pomalu ale jistě stává Pucciato. Ne že bych mu klukovi nepřál prostor na experimentování, ale ať si aspoň vymejšlí věci, který zvládne uzpívat. Na novince už to jsou sprostý vyděračský dopisy, co předvádí, takový emíčko, takovejch slz, rozsah jak Pavarotti, škoda jen, že ho člověk už slyšel naživo. Stává se nám z něj pomalu ale jistě uměle vybudovanej MTV produkt, ve studiu našperkováno až hrůza, fakt jo, polohy by mohly pomalu závidět současný rockový idoly teenagerů z týhle stanice.
Když se už propraly zápory, tak to taky musím vzít z opačné strany. Na mathcore scéně je to porád nadprůměr, občas se objeví hezkej nápad, sypanice maj pořád nenapodobitelnej DEP rukopis a některý jsou fakt povedený (třeba druhá písnička se krásně rozdovádí) a celkově je to pořád příjemnej poslech, i když už na hraně.

Uzávěr se tentokrát zatahuje fakt špatně, zklamání. Nevkusně, nedomyšleně zopakovanej koncept z Ire Works je asi nejlepší popis, co mě napadá. Aritmeticky: v kontextu scény 7.5, v kontextu tvorby DEP 5, celkově za 6.5.