Plagiátorství – tvoření plagiátů, tzn. nedovolené napodobení, přejímání uměleckého nebo vědeckého díla bez udání vzoru nebo autora; dílo takto vzniklé. Zvláště v akademické obci je plagiátorství považováno za nepoctivost a je vážným a trestuhodným přestupkem. K plagiátorství může dojít nezáměrně – když si plagiátor není vědomý nutnosti citace.

Skupina The Dillinger Escape Plan si za svou dosavadní kariéru stačila udělat jméno, (nejen) neustálým koncertováním si vydobýt značné renomé v undergroundu, vytvořit si věrnou fanouškovskou základnu a také ovšem nemalý počet nepřátel. Touhou kapely je bořit zavedená klišé a představy o tom, jak se co má dělat. Každý jejich hudební kotouč, ať již krátkometrážní nebo dlouhohrající, je překvapením a orazítkován touhou jít dál a dál. Není divu, že Mike Patton s nimi spolupracoval.
To, že si členové DEP dokáží dělat ze sebe (či z jiných hudebních interpretů) legraci, je vcelku zřejmé. Tato „potřeba“ se shazovat, zdiskreditovat a nebrat se vážně dospěla až k vydání posledního EP, Plagiarism. Nutno dodat, že se nejedná o klasické EP, prozatím je ke stažení (za nějaký ten peníz) pouze na internetu. Navíc, když sledujeme hudební vývoj DEP, nelze si nepovšimnout, že právě hudebně zakotvenější společnosti není po chuti, když sleduje stále větší příklon kapely k mainstreamu. Není to ovšem jen dalším cílem ironie DEP? Protože jinak by toto minicd postrádalo smysl.
Dobrá tedy....startujeme s klipovkou Unretrofied. Tato verze je však o dvě minuty kratší než ta z Miss Machine. Příprava na útok do rozhlasových stanic? Následuje Wish od Nine Inch Nails, která dokazuje, že Phone Home nepřipomínala Trenta Reznora nadarmo. Verze hochů z Morris Plains je téměř totožná s originálem (i když NIN přece jen tlačí více do strun), Puciato naštěstí připomíná Reznora jen barvou hlasu, jinak bych věřil „konspiračním teoriím“, jež hlásí nepřiznané rodinné vztahy..... Massive Attack a úvodní píseň z desky Mezzanine, Angel. Pennie statečně supluje figuru z originálu, jinak se až na místy samplované bicí DEP verze neliší od původního hitu opět skoro nijak. Jen Benoit stlačil nosnou melodii o několik půltónů níže. Co dále? Jesus Christ Pose od Soundgarden. Slavná skladba, ve které lidé často vidí kvintesenci Soundgarden a jejíž klip byl na MTV v roce 1991 zakázán. Věřím, že DEP vzdali hold především tematické náplni, protože na té hudební opět nic nového k předvedení není. Přestože Puciato dokazuje, že je schopen měnit hlasové polohy na objednávku. Poslední coververze je překvapením a věřím, že pro většinu posluchačů i šokem. Nikdo jiný, než popová ikonka Justin Timberlake a singl Like I Love You. Na rovinu: tato písnička se klukům povedla a to začíná pěkným rachotem, na který jsme od nich tak zvyklí. Mění se rejstříky, přibylo sólíčko, naopak rapová pasáž zde není k nalezení. Na konci Plagiarism se objeví živé provedení The Perfect Design a to je konec.
Je také zajímavé porovnat jednotlivé délky originálů a „plagiátů“; jsou totiž téměř totožné. Neměl bych také opomenout fakt, že DEP verze nevznikly v jednom období, Like I Love You s nimi nazpíval Patton už před čtyřmi lety. „Dillingrové“ prostě jen tyto čtyři písně hráli rádi naživo.
Tudíž závěr plný otazníků! Je toto EP jen vycpávkou, která má ukojit skalní fanoušky a zmírnit muka očekávání na novou řadovou nahrávku? Či přiznané sebezneuctění a připuštění si utajovaných vzorů? Nebo nedej bože firemní strategie dostat z lidí nějaký peníz navíc? Kdo ví.... proč by to nakonec nemohla být jen touha zahrát si a vyzkoušet nové věci?
P.S.: V nedávno uskutečněných rozhovorech Puciato prohlásil, že nově komponovaný materiál se nese v linii Calculating Infinity, prý dokonce rychlejší a techničtější. „Někdy před rokem 2009“ bychom měli být chytřejší.
P.S.2: Vzpomínáte na verzi My Michelle od Guns ‘n Roses?