Nebývá zvykem, že si zavedená kapela po dlouholeté existenci změní jméno. Někdy jde o příčiny čistě právní (případ The Crown), někdy jde zas o personálníThe Rotted nejsou zbrusu novou kapelou, zůstal stařecký odér starých extrémních kapel z přelomu osmdesátých a devadesátých let a na něj kvintet nalepil širokou paletu hudebních stylů.rošády, jež automaticky implikují kosmetickou úpravu titulu formace (Pražský Výběr II). V případě Gorerotted jde tak trochu o kombinaci výše uvedeného a ještě něčeho, co lze označit za morální příčinu. Oficiální důvody kapely jsou hudební vývoj, posun v obsahové stránce textů, ohledy k fanouškům a předchozím hráčům. Tedy od každého něco a tento fakt nutno s povděkem kvitovat jako fér. Na myspace rozjeli nový profil, přičemž na starém popisují, kam se odešlí členové Gorerotted poděli. Autor podotýká, že velmi podobný osud se dotkl belgických Aborted, ti ale stále fungují pod stejným jménem.
Po prvním poslechu nové nahrávky sympatických Angličanů je totiž tento formální krok dost odůvodněný. Kapela pravděpodobně cítila soubor konvencí pod názvem „gore“ jako příliš svazující. Své specifické pojetí carcassovského goregrindu nešlo dále rozvíjet a třetí deska A New Dawn for the Dead budiž toho důkazem - na ní se již regulérně stagnuje. Autor při této příležitosti vzpomíná na povedený koncert na Obscenu (jedna z jeho posledních návštěv) – tam se Britové prezentovali ještě s dvěma frontmany, krvavou image a osobitým smyslem pro humor (ten jim ostatně zůstal dosud).
Nyní k novince. Na té se poprvé prezentuje hudební cestovatel Gian Pyres (Cradle Of Filth,

Ship Of Tools, Extreme Noise Terror), ale jádro – to znamená kytarista Tim a zpěvák Ben – zůstává nadále stejné. Otvírák Nothin' but a Nosebleed je krutá extrémní jízda, která však po zopakování schématu sloka-refrén dostane nečekaně atmosférický nádech (viz tklivý kytarový podkres) následovaným moderním zasekaným riffem. Moc to ale nepřehánět a šup ho zpět do původního běsu. Úprk dominuje i v následující The Howling, vydatně se thrashuje, skvěle to šlape a drží posluchače v napjatém neklidu. Ano, The Rotted nejsou zbrusu novou kapelou, zůstal stařecký odér starých extrémních kapel z přelomu osmdesátých a devadesátých let (všimněte si, že drtivá většina jich pochází z „ostrovů“) a na něj kvintet nalepil širokou paletu hudebních stylů počínaje doom metalem a hardcorem konče. Překvapením je ovšem zařazení A Brief Moment of Regret, která pomyslně rozděluje desku na dvě poloviny. Nezvykle klidné instrumentální intermezzo, jež by se klidně mohlo nacházet na

deskách Anathemy. Dále se ovšem pokračuje v jasně dané linii pestrého nářezu, v němž hraje prim jak old school, tak i užití aranží z roku 2008. K celkovému výsledku třeba připočíst téměř dokonalý zvuk, o jakém si kapela mohla dosud jen zdát.
Výsledkem je tedy deska, která je vedle debutu Mutilated in Minutes nejpovedenějším zářezem sympatických anglických maníků.