Tak tahle kapela je pro mne zcela neznámým pojmem a než jsem tohle CD dostal na recenzi, ani jsem netušil, že se jedná o tuzemskou kapelu, ale známá tvář (Pavel Amiridis, dříve působící v INNER FEAR) v bookletu mě ubezpečila. Ačkoli se

jedná o promo, je booklet moc pěkně zpracován - tématika sebevraždy podřezáním se ve vaně není sice nic nového, ale osobité grafické zpracování to vynahrazuje. Zprvu jsem nebyl dle obalu schopen kapelu někam zaškatulkovat (ne, že by na tom nějak záleželo...), jenže toho nejsem schopen ani po mnohonásobném poslechu. Nechci rozhodně malovat čerta na zeď, ale mám takový pocit, že kapela nám představuje něco, s čím jsme se na naší scéně dosud nesetkali, tím spíš, že se nejedná o jednoznačný hudební proud, ale mnoho proplétajících a doplňujících se pramínků, až na konec vzniká silný tok. Přestože TS nepřicházejí s ničím novým, dá se mluvit na naše poměry o vskutku originální muzice, která má kořeny snad v moderním gothic metalu. Elekterizující sound vám prostě dá již od počátečního udeření do kytar najevo, že po celou dobu trvání materiálu máme co dočinění s né zrovna klasickou partou.
Prozrazují to všudypřítomné podkreslující samply, které nejednou vyplují na povrch v podobě zajímavého jungle rytmu, a moderní, čitelný, vyvážený zvuk. Celý materiál oplývá až neuvěřitelnou pestrostí, každý song je sice vázán zvukem pod společný celek, ale nápady se neopakují a autor čerpá z mnoha zdrojů a tak je

stálá pestrost zaručena. Ta samá pestrost je snadno pozorovatelná i v samotném sekání riffů, kdy kytary neustávají u pár stále se opakujicích temp, ale můžeme zde pozorovat dokonce HC sekanice, samozřejmě zabalené do gotického hávu. Dokonale působí zpracování vokálních linek - hlas jede stále ve stejné rovině, pak přichází vygradování v podobě refrénu a tam vás to dostane, dokonale zahrané na tu správnou notu, o hitovém potenciálu netřeba polemizovat. Jenže jako protiklad vyjmenovaných kladných věcí působí fakt, že se kapela nedokázala vymanit tomu nejdůležitějšímu a tím je určité všudypřítomné gotické klišé. Pokud jste slyšeli něco z tohoto ranku, například Finy TO DIE FOR, je vám pak zcela jasné, co mám na mysli. Ačkoli tyto kapely mají nápady výborné, je vše zabaleno v jakési stylové ustrnulosti, jako by tomu pořád něco chybělo, má to dobrý zvuk, dobré nápady, dobrou produkci, ale stále vám něco chybí.. Tohle, stejně jako spousta hluchých míst, kterými jsou spřízněné kapely pronásledovány (že by kletba DEPECHE MODE? :-), postihlo i THE SQUIRIM, bohužel.
Nevím, kde je zakopaný pes, jak z toho ven..., ale jisté je, že kapela má našlápnuto tím správným směrem a příště by se mohlo zadařit třeba mnohem více. TS na to rozhodně mají...