Spoustě lidí se dostává tahle skupina do povědomí a objevují tak jejich pohádkovou hudbu. Tedy alespoň tohle dílko v sobě skrývá malé norské pohádky. O experimentálním metálku s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet.
Tak tomu říkám tvorba. Prvních několik desítek vteřin slyšíte kytaru a zpěv báječné Anne Marie Edvardsen, která zde toho času ještě působila, vytvářející kulisu k překrásné krajince se zurčícím potůčkem. A potom se do toho opře celý band a spustí svoji verzi muziky, ne nepodobné geniálním bláznům Atrox. Mimochodem na ztvárnění bookletu se nepodílel nikdo jiný než sestřička Monika. Chvíli se hraje hypnotické tempo, poté se vše jakoby zastaví a jede se znovu s najazzlými bicími, podivnými zvuky, povídající basou, vycinkáváním a do toho ještě všelijaké hrdelní zneklidňující projevy, záchvěvy kytary atd. První skladba trvající bezmála 11 minut, má ve svých útrobách obsah, který skutečně po právu nese svůj název. Dá se prakticky rozdělit do tří stádií: 1. chvíle radosti a nečekané upadnutí do těžké deprese; 2. neuróza samotná; 3. unavené navrácení se do reality. Nail biting moments!
Druhá kompozice je více melodičtější, méně psycho, méně free. Nejmetalovější skladba ze čtyř přenádherných, se skvělými bicími a vůbec citem pro vyjádření té které nálady. Slyšíte jak si s vámi pohrávají, jejich hudba obklopuje, pohlcuje. Skuteční náladotvůrci.
The Meadow je zase výlet mimo sebe. Stojíte s nohama na zemi a myslí v oblacích, že je to až vesmírné. Kulisa bizardních zvuků s teskným zpěvem Anne Marie, kde občasné brnkání na struny dokáže vyvolat mrazení. Vše přesto plyne naprosto přirozeně.
Poslední věc je opět jedinečná. Vavonia, lepší slovo bych nenašel. Zde se objevuje hostující Pål Bugge se svými tympány a to je teprve lahůdka. Procházka lesem plným divů a kouzel, asi tak nějak bych to popsal.
I když Nightswan uteče jako voda, je neskutečně sugestivní, barevnou a jedinečnou nahrávkou. Sic je data staršího, nesnižuje to ani v nejmenším po zvukové či hudební stránce její kvality. Perla!

4 / 23:23