The xx jsou tak trochu fenomén. Co se týče dění v odvětví popu, zvlášť pak toho britského, jedná se o jednu z nejpopulárnějších kapel. V roce 2009 banda čtyř (dnes už jen tří) mladých muzikantů vydala album, kterým uchvátila svět. Jenom tak, prostě na to měli náladu. Proč se všem tak zalíbilo, si může každý poslechnout sám, album xx doporučuji všem. Vnesli do své hudby něco uzavřeného, introvertního. Když posloucháte The xx, nechcete se o to s nikým dělit. Vnuknou vám pocit, že posloucháte „svojí“ hudbu a nemáte potřebu, aby to někdo věděl.

Bicí v krabičce, kytara, baskytara a dva zpěvy. Kytarovka spojená s elektronikou. Jednoduchost, v které je krása. To je definice prvního alba. Něco, co jsme už někde slyšeli, přece však jiné. Druhé album ale vychází naprázdno. Té uzavřenosti je tu až moc, stává se z toho nepřístupnost. Je pravdou, že kapela před vydáním slibovala větší příklon k elektronice. Moje představa o chlápkovi, který už nebude jen zaskakovat bicí mačkáním čudlíků, ale ukáže, jak umí se všemi těmi samply, beaty a elektro zvuky, aniž by kapela ztratila tvář prvního alba, vyšla však naprázdno. Představa, že do toho všeho citlivě zasazený zvuk kytar bude něco, co mě uchvátí, se taky nevyvedla. Jakoby se během nahrávání tu a tam něco ztratilo, beze snahy to zase najít. Ano, The xx je kapela, která si hraje s jednoduchostí a prvoplánovou nevýrazností, ale i ta musí být nějak sofistikovaná.

I přes všechno, co jsem tu napsal, si ale nemyslím, že by se mohlo mluvit o propadáku. Ta deska je dobrá, oproti všem těm popíkářům v kožených bundičkách s rozežranými nosními přepážkami od fetu a jejich „rock and rollu“ dokonce výborná, ale zklamalo mě, že se ani za mák nevyrovná debutu. Zatímco ten vyvolává jakoukoli emoci při jakékoli příležitosti, Coexist neustále deprimuje posluchačovi uši tím, že vlastně neví, jak se k ní má postavit.

Suma sumárum nám The xx nabídli 11 ukolébavek, které bavit můžou, ale i nemusí. Album hodnotím kladně, i když furt nemůžu stoprocentně říct, jestli mě tak úplně baví. Pár skladeb určitě, ke zbytku asi ještě hledám cestu. Je tu ale jedna věc, která The xx šlechtí. Vytvořili svůj vlastní sound, který poznáte na sto honů. Svůj jedinečný rukopis, který se vymyká. A to je dnes velká vzácnost.