Abych byl upřímný, naprosto jsem věděl, co od této desky očekávat. Lépe řečeno, byl jsem zvědav, jestli náhodou nebudu překvapen. Nejsem.
Hudebně se jedná přesně o to, čeho jsem se tak trochu obával. Vyumělkovaný, líbivý gothic pop/metal (na tohle se ta škatulka vyloženě hodí) s klasicky načančanými aranžemi a místo nějakých nápaditých strhujících momentů nalezneme rádoby atmosférické slaďárny, přesně vypočítané na efekt. Nějaké skladby opravdu zavání cukrovkou... Jediné, na co jsem byl tedy skutečně zvědav, byla nově příchozí zpěvule. Tady TOT krok vedle určitě neudělali a náhrada za Liv je to více než adekvátní, dokonce se mi svým projevem líbí možná i víc, než právě Liv (i když ani z jedné kdovíjak unešený nejsem). Nell má do kebule se zarývající slaďounký popový hlásek, který hlavně v refrénech vylézá přede vše ostatní. Hlas

má sice příjemný, líbivý, ale možná až moc podbízivý a po chvíli mě ty až křečovitě „krásné“ pasáže začnou lézt na nervy. Mnohem více, než její výrazný projev v refrénech se mi zamlouvá její, řekněme až intimní poloha hlasu, prezentována v těch volnějších pasážích. Tady je atmosféra kolikrát moc příjemná a celkový výraz kapely se mi mnohem víc líbí právě v těchto odlehčených, zasněných momentech, než ve výrazném „tanečně-hitovém“ projevu. Musím však zmínit, že Nell se mi celkově víc zamlouvá ve své „původní“ kapele The Crest.
Deska se skutečně (alespoň na poprvé) neposlouchá špatně, spíš to tak hezky plyne, že si ani neuvědomuji kolikátá skladba mi hraje, všechno začne splývat a desku bych doporučil jako příjemnou kulisu. Na nějaké zaposlouchávání se to skutečně není, protože se jednoduše zaposlouchat není do čeho. Když jsem to totiž zkoušel, opravdu jsem toho pod nablýskaným povrchem moc nenašel.
Ve vokálních partech, krom nového ženského hlásku (který jak naznačuji, fanoušky kapely rozhodně neurazí) tu máme i mužské zastoupení. Také se jedná o čistý projev, žádný murmur, spíše jen lehounce pozvolna zpívané, mnohdy i deklamované party se sice do celkového projevu hodí, ale mě také nijak k srdci nepřirostly. Zkrátka nemají čím zaujmout, k slyšení to již tisíckrát bylo a taky bude. Nezbytné jsou i klávesy a opět se jedná o klasiku, někdy slušné nápady, každopádně opět hodně na efekt dělané, líbivé melodie, nepříliš originální zvukové rejstříky. Nic převratného. Kytary, spíš než roli tvůrčího nástroje, zhutňují a přitvrzují desku a na rytmice by člověk něco nestandardního hledal také ztěží. No a

konečně i celkový sound. Je přesně takový, jaký byste u podobné desky hledali. Když to tak shrnu, deska nepřináší nic nečekaného, nic neslyšeného, nic zvlášť zajímavého, přesto se poslouchá celkem příjemně a cílovou skupinu fanoušků si rozhodně najde. Aby taky ne, je to přesně produkt určen masám a kdyby se touto deskou veřejnosti prezentovala metalová společnost jako celek, věřím, že bychom v očích milých spoluobčanů zas až taková „pochybná“ individua nebyla a leckterá maminka by si s námi podupávala do rytmu „bouře“. Naštěstí (?) tomu tak není a my můžeme dál se svými „prasáckými interprety“ zůstat zavrhovanou subkulturou :)
Můžu recenzi nadále prodlužovat rozebíráním mého zklamání z toho, jakého komerčního úspěchu se dostává podobným záležitostem a jakým „skutečným“ umělcům, ale to bylo již propíráno mnohokrát a když to vezmu kolem a kolem, v jistých ohledech je to i dobře. Kdyby se na nás ze všech rádií, MTV či Es hrnuli Suffocation, pravděpodobně by tím zmizelo i celé to kouzlo... Takže buďme spokojeni s tím, co máme a věci jako TOT přenechejme jiným :) I když každý možná někdy dostane chuť poslechnout si něco nenáročného a líbivého, tudíž záleží jen na vás... Já to zkusil, trauma z toho nemám, ale nutkavou potřebu vložit cd zpět do přehrávače také ne!