Tod hütet das Übel v němčině znamená cosi jako „smrt stráží zlo.“ Až na to, že název je bez určitýho členu, čili smrt hlídá špatně. A špatně je u tohohle alba nejen název. Prohučelo téměř bez pozornosti. Chápu, že pokud koníčka nekrmí label a nesype promíčka do redakcí, hodnocení bude poskrovnu, ale když si porovnám nespornou muzikantskou kvalitu THU a skrznaskrz nízká hodnocení, něco je s tímhle albem hodně špatně. Co?

No odpověď je jednoduchá – hrají to stejné jako Deathspell Omega, a to tak okatě, až to řadu posluchačů uráží. Předchozí deska Malícia (Zlomyslnost) je přitom podle mě zajímavá. Asi to není převratnej kousek, kterej by boural desky roku 2015, ale materiál byl divokej, hodně dobře zahranej, v některých pasážích podvratnej a jedu bylo plno. Oproti prvotině se novinka změnila v nejednom aspektu – bicí… uf, abych pravdu řekl, nevím, jestli jsou to ještě bicí, nějaký druh natrigrovanýho cimbálu, nebo porouchaná klimatizační jednotka. Prvních pár poslechů bylo opravdu hodně wtf. Zvuk je celkově velmi umělej a docela chápu, že někoho může vysloveně odpudit. Tolik změny jednoznačně k horšímu.

Prolínání atmosférických kytar, vybrnkávaných disonantních akordů a všudypřítomné basy s kulomety, není bez zajímavosti. Když se přidá ještě nějaký zajímavý prvek (většinou je to jekot, zkreslený pazvuk nebo podobně), je rozhodně co poslouchat. Vydat tuhle desku před takovými osmi lety, byla by to velká metalová událost. Dnes je to jen další z mnoha, a souhlasím s jedním recenzentem, který konstatuje, že THU vydáním téhle docela symbolicky 1.1.2020 uzavřeli dekádu, která se kopírkami DsO modelu jen hemží, aby se vzápětí rozpadli.

Nakonec se tak vnucuje otázka, jak moc důležitá je pro celkový dojem z alba originalita. Konkrétně u Tod Huetet Uebel ta otázka stojí – je Nomen Nescio lepší, než kterékoli z alb Deathspell Omega? Má vlastně cenu ho poslouchat? Podobně se lze ptát třeba u nového all star projektu NEDXXX, má cenu ho poslouchat, když nejspíš není lepší, než zásadní placky Abigor, který poměrně nepokrytě kopírují? Já sám jsem v THU některé opravdu silné pasáže, které se DsO vyrovnají, našel (druhá Impotente de Infinito je výborná celá) a vlastně jsem desku poslouchal až překvapivě dlouho a pečlivě. Možná proto mi dala víc, než kdybych to zalomil se slovy „laciná kopírka“ po druhým poslechu. Jenže můžu úplně klidně dát za pravdu komukoli, kdo na album s právě zmíněnými slovy jenom flusne.