TORTHARRY. Pokud se nepletu, příští rok tomu bude rovných dvacet let, co vyšlo jejich první demo Mezi nebem a peklem. Ale ještě předtím, než se začne slavit, vychází nová řadovka, která dostala název Beneath. Sedmé album je stejně jako předchozí Round Table of Suicide vyvedené v krásném digipackovém provedení. Co se týká grafiky, musím uznat, že tentokrát si dala kapela skutečně záležet. Už to sice není taková divočina jako posledně, ale s muzikou koresponduje ve všech bodech. Na obalu se navíc už neskví logo rakouských Noise Head, nýbrž ryze českého vydavatelství MetalGate! Novinka z dílny Stani Valáška (studio Šopa) hraje mému uchu „metalověji“ než předchozí pokus ze Shaarku. Zvuk je navíc řádně hutný.

Ne, nejsou skupinou, která vás zavalí hity, s tím nepočítejte. Hrají

poctivě udělaný death metal Made in CZ. Z každého tónu poznáte, že mají pánové už něco odehráno. Dávno je doba, kdy se pokoušeli o všelijaké „převraty“ a stylové kotrmelce. Beneath je uštrikovaná ze základů toho nejryzejšího death metalu, TORTHARRY v něm nepřipouští žádné kompromisy. Je to buď, a nebo. Od první Voiceless Storm je to krutá jízda!

Songy jsou úderné a když si pročtete v bookletu české překlady, do muziky pasují na 100%. Je fakt, že hronovští nejsou takoví „technici“ jako třeba GODLESS TRUTH, ale občasné pokusy (viz titulní Beneath) jejich muziku hned náležitě zkrášlují. Když už jsem zmínil olomouckou partu, třeba vokálem mi přijde novinka lehce hozená do „Šimečkovska“. Co ale považuji na celém díle nejpodstatnější, je atmosféra. „Hustota“ nahrávky, TO, co se line z beden při jejím poslechu. Když do vás Heatley rve během čtvrté Request zlostné texty, uvěříte mu doslova každé slovo! A napětí, které je cítit z jeho projevu, nahrávce jen svědčí.

Beneath není deska, která by převrátila celou historii tuzemského death metalu. Je to upřímná a od srdce udělaná robota. Jestli mají kluci stále ambice prokopat se ven, zůstává otázkou…ale na místním hřišti patří určitě do první ligy. Když si navíc připraví půdu vhodným výběrem studia, mají vyhráno.

Materiál novinky určitě též patří k tomu lepšímu, co jsem za poslední roky od kapely slyšel. Ač to nejsou úplně klasické „hity“, koncertních „tutovek“ tady najdeme dost. Co chtít vlastně víc? Revoluce se prostě nekoná, ale zde by ji asi nikdo nečekal, nebo ano?

Při konečném hodnocení je třeba vzít na zřetel dva faktory. Zda jsou TORTHARRY hodni vysoké známky jen proto, že nepřišli s ničím novým, ale zároveň natočili nadprůměrnou českou desku. V kontextu světové scény je totiž Beneath spíše průměr, ale na tuzemské poměry už je to kurva porce „smrtícího kovu“.

Pokud zvážím všechna PRO (zvuk, produkce, obal, energie) a PROTI (místy stereotypnější matroš), dostávám se na výše uvedenou známku. A ať si pro mne klidně přijdou :-)