Trinacria je projekt, za nímž stojí Ivar Bjørnson (Enslaved), Maja S. K. Ratkje a Hils Sofie Tafjord (obě holky z noisového dua Fe-mail). Postupně se sestava ustálila a k triu se přidali GrutleTravel Now Yourney Infinitely působí až mystickým dojmem, i přes zvuky moderní elektroniky promlouvá archaickým jazykem. Desku chápu jako nějaký vzkaz z dávných dob, zní pravěce a monumentálně, přesto místy intimně a melodicky.Kjellson, Ice Dale (oba z Enslaved), Iver Sandøy (ach jo, další zajímavá kapela z Norska - Emmerhoff) a Espen Lien.
Album obsahuje pouhých šest skladeb s celkovou délkou motající se kolem tří čtvrtin hodiny. Deska pokračuje v intencích členů Enslaved vydávat s přibývajícími roky stále tak trochu jinou tvorbu, avšak se stejným základem. Ano, při poslechu Trinacrie si mnoho posluchačů řekne, že snad ani nebylo nutné měnit název kapely, ale já tuto změnu vítám jako gesto uznání dvou ženštin jako její regulérní součásti, nikoliv pouze jako nějakého hostujícího článku. Pro změnu názvu skupiny hovoří také jiné pojetí kompozice.
A jsme u toho. Proč tedy (a jak) poslouchat Trinacrii? Ono „proč“ a „jak“ spolu úzce souvisí a vzájemně se doplňuje. Tak tedy, Trinacria zvláštním způsobem přispívá k současné emo/sludge (jak chcete) vlně právě tím, že se k tomuto žánru

dostává úplně odjinud. Ano, Ivar Bjørnson skládá pro Enslaved muziku, která je sice dílem black metal, ale nikdy do této škatule nespadla úplně. Vždy zde bylo něco, co je odlišovalo od zástupů ostatních. Hudebním základem Trinacrie je tedy dřevní temnota, jež se v průběhu písní pomalu proměňuje a roste v nadměrný kolos. Slovo „růst“ je pro Trinacrii klíčový. Tak třeba první Turn Away – ta obsahuje pouhopouhý jediný kytarový riff, kolem něhož se všechno točí. Postupně se na něj přibalují další nástroje (baskytara se připojuje vždy o něco později), zvuk mohutní, všechen ten hlomoz přikrmovaný typicky severskou atmosférou. Poté se přidává i hlas Grutleho Kjellsona, další a další noisové vrstvy žen z Fe-mail, tak jako jejich různé skřeky (jež neodmyslitelně připomínají Diamandu Galás). Podobně je tomu u Endless Roads. Desetiminutový celek čítající opět jediný riff začíná takřka nevinně. Zprvu poloakusticky pojatá zhouba rozšiřující se hlemýždím tempem až do vražedného finále. Nyní se dostávám konečně k tomu, „jak“ poslouchat Trinacrii. Neustálé opakování jednoduchého motivu posluchači umožňuje se začít soustředit na to „okolo“. Detaily na tomto albu hrají prim – ať to jsou ruchy evokující plískanici nebo meluzínu, doplňkové vokály, celkově prazvláštní atmosféra nebo například lesní roh v závěrečné titulní skladbě. Člověk se ve skladbách úplně zapomene, sugestivita písní je lékem na vnímání času. Deset minut uběhne jako voda.
Druhá The Silence je nejdějovější písní na albu a rozhodně se přibližuje Enslaved nejvíc; spolu s následující Make No Mistake se vynořují jména jako Satyricon (novější tvorba) nebo Red Harvest.

The Silence je jako srážka tradice a nonkonformity. Do klepaček se vždy v intervalech vrací nespoutaný noise v duchu Merzbow, uprostřed graduje mix skandinávské vichřice a hlukových přílivů (naprostý masakr!!!) – vše se nakonec pomalu vrací do původního riffu. Zkrátka a dobře: Enslaved dávají Fe-mail pevnější formu a naopak, Fe-mail dodávají atmosféru. Možná jen škoda Make No Mistake – ta působí trochu tuctovým dojmem. Na druhou stranu však komplet oživuje a album je nakonec pestřejší.Travel Now Yourney Infinitely působí až mystickým dojmem, i přes moderní elektroniku promlouvá archaickým jazykem. Desku chápu jako nějaký vzkaz z dávných dob, zní pravěce a monumentálně, přesto místy intimně a melodicky. V této desce také vidím pomyslnou spojnici mezi dvěma tábory: fanoušky severských metalových seskupení, které se nebojí experimentovat a příznivce různých zvukových abstrakcí, noisů a i postHC nebo emo/sludge kapel. Inspirací je zde spousty, je však třeba nastavit sluchadla tak, aby je všechny odkryla. K tomu a zvukově perfektnímu požitkářskému poslechu však budou potřeba dobré sluchátka. Tuším, že tento obohacující mix bude aspirovat na jednu z desek roku.

PS: Autoři této skvělé desky mohou mít radost, protože jejich záměr zůstal naplněn. Po napsání tohoto textu jsem se o Trinacrii dočetl mimojiné toto: "We

know the symbol from the occult and from the dollar bill: the eye and the pyramid. The Trinacria symbol denotes the continued presence of mysticism in civilisations all over the world, through all times. Inspired by this symbolism, Trinacria embodies a dynamic tension between relations such as extreme metal and noise; the powerful and the volatile; energy and mist; enlightenment and confusion; search and tradition." Jsem rád, že mám stejné dojmy a PR propagace tentokrát nemluví obvyklým vyprázdněným slovníkem.