Existuje prastará keltská legenda o lásce, jejíž síla málem zahubila budoucnost jednotného anglického království. Ridley Scott (Gladiátor, Království nebeské) a režisér Kevin Reynolds (Robin Hood: Král zbojníků) si rádi hrají s historií a mýtem. Tentokrát se rozhodli natočit jeden z nejstarších příběhů spalující, ničivé lásky a nazvali ho Tristan a Isolda.

Tristana, syna anglického šlechtice, se po smrti rodičů ujme lord Marke, který se snaží sjednotit anglické kmeny v boji proti irskému králi Donnchadhovi. V boji s jeho muži je Tristan, který mezi tím vyrostl v jednoho z nejlepších lordových rytířů, raněn otráveným mečem. Podle zvyklostí je na člunu vyslán na moře, ale zachrání ho mladá irská dívka. Během Tristanova zotavování se do sebe zamilují. Tristan však jako anglický rytíř musí před králem Donnchadhem prchnout a znovu se zapojit do Markových plánů. Mark má však ve svých řadách zrádce, který ho nehodlá akceptovat jako svého krále a spolčí se s Iry. Tristan je jako nejlepší rytíř vyslán do turnaje o ruku Donnchadhovy dcery Isoldy, která se má stát chotí budoucího anglického krále, zrádce Anwicka. Plán zrádců nevyjde a Tristan zvítězí. Vzápětí však zjistí, že budoucí choť lorda Marka je jeho láska, která mu neřekla své pravé jméno. Dostává své povinnosti, přenechává Isoldu Markovi a stahuje se do pozadí. Láska je ale silnější než všechny závazky a milenci se začnou tajně scházet. Toho využijí zrádci a ve chvíli prozrazení jejich vztahu, kdy je král Mark nejzranitelnější, napadnou královský hrad.
Příběh o Tristanovi a Isoldě pochází ze starých keltských legend, které vznikaly v 5. - 6. století v Británii, což je doba opravdu dávná a málokdo má přesnější představu o tom, jak anglické prostředí tehdy vypadalo. To dalo tvůrcům dostatečně volnou ruku při volbě architektury, rekvizit či kostýmů. V této oblasti je film dostatečně tlumený, což výborně zapadá do celkového šedo-zeleného ladění obrazu. Do úzkých se tvůrci dostávají v momentech, kdy mají rozhodovat o tehdejší víře a tradicích. Pozorného diváka bude možná zajímat, jestli se věřilo v „boha“ nebo v „bohy“ a jak jde dohromady zmínka o trnové koruně s (vikingským?) rituálem posíláni mrtvých na hořících člunech na moře. Stejně tak báseň o věčné lásce, kterou cituje Isolda, pochází z přelomu 15./16. století. Ale čert to vem, protože ta báseň je nádherná a svůj účel v příběhu plní dobře.

Všechny interiéry vznikaly v areálu ČKD ve Vysočanech, exteriéry se točily na Křivoklátsku, v Průhonicích, v Jevanech (bitva s Morholtovou družinou) a v Irsku. Český podíl na filmu je třeba hledat hlavně na pozicích kaskadérů nebo maskérů, česká herecká účast je až na sestru lorda Marka v podání Barbary Kodetové relativně malá (i když Marek Vašut se své dvě repliky naučil pěkně :-)). Film pojednává o době, kdy ještě nebyla velká vojska, čehož se tvůrci chválabohu drželi. Nechci tím v žádném případě naznačovat, že by filmu chyběla akce. Akční složka filmu, rozdělená do přesně odměřených dávek, je rozhodně zajímavá. Jen jméno Ridley Scott a vůbec pojetí hollywoodské produkce historických filmů vzbuzuje asociace, řekněme, větších rozměrů. V Tristanovi a Isoldě je prostě mnohem méně spektakulární podívané a více emocí a příběhu. Do jisté míry.
Problém filmu tkví v tom, že dělá z mytologie historii a navíc se ji snaží aktualizovat. V legendě vypijí Tristan s Islodou na cestě k lordu Markovi nápoj lásky, který je spojí vášnivým, osudovým poutem. Pokud ale má být toto pouto důvěryhodné i bez magického nápoje, musí dát tvůrci budoucí milence dohromady dříve. Třeba i tím, že Isolda a její komorná zahřívají polomrtvého Tristana svými nahými těly. Po výborných sekvencích střetnutí s Morholtem film ztrácí tempo a na ústřední dvojici je znát, že neví jak zahrát velkou vášeň, která se ve scénáři projevuje spíše něhou a naivními milostnými dialogy. Druhým momentem aktualizace je to, že lord Marke vychovával Tristana od dětství. V legendě tomu tak není, protože není třeba podkládat Tristanovu věrnost králi vděčností. Rytířský závazek ke králi je totiž samozřejmostí i bez osobního vztahu. Někomu může být tato forma příběhu blízká, ale absence něčeho vyššího je minimálně v první polovině filmu docela citelná.

Jak jsem se již zmínila, scénář připravil hlavním představitelům několik náročných momentů. James Franco (Spiderman) i Sophia Myles (Underworld) působí v prvních milostných momentech až bezradně. I když později je zjevné, že určitá chemie mezi nimi funguje. Franco podává velmi slušný výkon. Jde mu to výborně se zbraní a i když většinu filmu mlčí (podpořen zoufalýma štěněčíma očima), ve chvílích rozpolcenosti mezi povinností a láskou je přesvědčivý. Sophia Myles má tu smůlu, že jí scénář předepisuje relativně emancipované myšlení a chvíli na to ji nutí pronášet šíleně naivní milostné repliky ala George Lucas. A to by byla silná káva i pro mnohem zkušenější herečky. Rufus Sewell, který už si vyzkoušel například Agamemnóna v Heleně Trojské, má být jako lord Marke otcem, láskou zaslepeným manželem a respektovaným králem zároveň. Samotná úloha krále je po čertech náročná (a málokdo je v ní tak excelentní jako například Bernard Hill v Pánovi prstenů), ale Rufus ji zvládá rozhodně lépe než slepou zamilovanost.

Co říci závěrem? Tristan a Isolda je historické milostné drama, které vychází z původní legendy jen velmi volně. Vytváří dostatečně přitažlivé historické prostředí včetně zajímavých bojových scén, ale citelně pokulhává v milostné rovině příběhu. Podtrženo a sečteno jde o průměrný film. Ve většině publika asi nezanechá silnější dojem, ale pokud vám mytologie nic neříká, klidně si k hodnocení bodík přidejte.
---- --- -- - -- --- ----
Velká Británie / USA, 2006, 125 min
Režie: Kevin Reynolds
Hrají: Sophia Myles, James Franco, Hans Martin Stier, Rufus Sewell, Leo Gregory, Barbora Kodetová, Marek Vašut, David Fisher, Dexter Fletcher, Miroslav Šimůnek