Časy, kdy byl jak metalista, tak alternativec (tehdy se jim, aspoň u nás, neříkalo hipsteři) veřejným míněním nucen v sobě hledat sympatie k monotónnímu basovému vazbení, jsou už dávno pryč. Hype drone metalu nenávratně odezněl. Sunn O))) se uklidnili a byli naturalizováni, takže je možné je zvát – deset let po období největší aktivity – na metalové festivaly, a zbytek mikrožánru se dá v klidu ignorovat. Narazit v roce 2017 na mladou kapelu (Twinesuns debutovali 2014) hrající drone doom je dost neobvyklé.

Zároveň to však demonstruje, že opravdu vznikl žánr, jehož pravidla jsou zřetelná a dá se s nimi pracovat. Twinesuns totiž v žádném případě nepřichází s revolucí, nejsou však ani vyslovenými epigony Earth a Sunn O))). Kytarovým základem jejich hudby jsou povědomé nekonečně pomalé riffovačky připomínající Earth 2, ale s meditativní náladou a jemností Kannon. Tento aspekt rozvíjejí, opět podobně jako na aktuálních deskách O))), Moogy, které nejsou precizně začleněné do celku, ale naopak výrazné a přiznaně umělé.

Synťáky jsou nejnápadnějším, ale nikoli jediným prvkem odlišujícím The Empire Never Ended od statických pokusů, jaké vznikaly v době žánrového boomu. Cílem kapely totiž není pouhá nápodoba radikálního výrazu otců zakladatelů. Twinesuns už nechápou drone doom jako extrém, ale prostě jako hudební formu, kterou tvarují podle libosti. Skladby se neomezují na temné stěny, namísto toho jako kdyby bloumaly fantaskními krajinami, čemuž odpovídá vrstevnatý, prostorový zvuk. Kompozice je v dobrém soundtracková, asociuje konkrétní, byť nepovědomé obrazy. Neomezuje se na ambientní plynutí, ale solidně pracuje s vývojem v rámci tracků a v mnoha případech také s konkrétními detaily.

The Empire Never Ended je především dobře složené album, které se skvěle poslouchá. O originalitě se mluvit nedá, některá místa jsou naivní, deska ale funguje jako poutavé vyprávění, se kterým je radost trávit čas.

Bizz - drone, ambient, doom metal, temnota.