Původně jsem myslel, že se s UNDEROATH na Marastu nadobro rozloučíme reckou na jejich poslední řadovku Ø (Disambiguation). Jenže, přeci jen jde o jednu z mých vůbec nejoblíbenějších kapel, takže definitivní sbohem přichází až dnes v podobě kompilace Anthology 1999-2013, která vyšla na začátku roku a představuje definitivní sbohem. Jak už název napovídá, jde o ucelený průřez celou jejich kariérou, od prvních nesmělých krůčku až po velké finále. Ačkoli by mnozí mohli namítat, že psát článek na pouhé best of tak trochu postrádá smysl, dovolím si nesouhlasit, a to hned z několika důvodů.

Za prvé. Nejde pouze o obyčejný výběr songů ze všech již dříve vydaných alb. Jsou tu i dva zbrusu nové kusy. A rozhodně ne jen tak do počtu, právě naopak. Zejména Sunburnt bych se nebál označit jako jednu z nejlepších věcí, jakou kdy Američané natočili. Začíná se pořádně heavy od podlahy a vše jede na 110%. Najednou se ale dost ubírá z plynu a přes jemnější pasáže song postupně několikrát zpětně graduje do naprosto luxusně vyzpívaného, naléhavého refrénu (Spencer prostě válí). Celé to perfektně ženou dopředu bicí (mimochodem sestava je stejná jako na poslední řadovce, takže bubnuje Daniel Davison). Neskutečná emocionální pecka. Už jenom tenhle kus je jednoznačný důvod ke koupi. Druhá Unsound se také nemá zač stydět a jde opět o skvělou věc, ale na monumentální Sunburnt prostě nemá. Zajímavé je, že Spencer prakticky opustil od vyloženě brutálního řevu (v minulosti tolik využívaného) a soustředil se téměř výhradně na svůj typicky zabarvený řvaný zpěv, popřípadě vyloženě čisté linky. Čeho bychom se od UNDEROATH v tomto směru v budoucnosti dočkali, zůstane již navždy ve hvězdách.

Za druhé. První dvě desky Act of Depression a Cries of the Past jsou dnes už bohužel nesehnatelné, takže tohle je vlastně jediná příležitost si poslechnout, jak dříve pánové začínali (a že to je sakra rozdíl). Právě proto je trochu škoda, že nejstarší tři desky (ta třetí je samozřejmě The Changing of Times, kterou tu reprezentuje pecka When the Sun Sleeps) jsou zastoupeny pouze jednou skladbou z každé, kdežto ty novější, které jsou bez problémů k dostání, reprezentují většinou tři kusy. Já osobně bych se rád trochu více pošťoural v dřevních dobách. Na druhou stranu je to logické, protože novější věci mnohem lépe vystihují podobu “pánů pod přísahou“. Vypisovat podrobně seznam vybraných skladeb je zbytečné, protože prakticky celá diskografie nemá slabé místo, takže je jedno, na co padla volba.

No a třetí důvod je prostý. UNDEROATH neoddiskutovatelně patřili ve svém žánru k naprosté špičce a rozloučit se s nimi jen tak mávnutím ruky si rozhodně nezaslouží. Tečka. Takže, pokud se najde někdo, kdo s touhle partou ještě neměl tu čest a chce to napravit, tak Anthology 1999-2013 je pro začátek ta nejlepší možná volba. Pro fanoušky je to samozřejmě naprostá povinnost, ale ti už to mají stejně dávno doma. Číselné hodnocení pro tentokrát z logických důvodů vynechám. Tolik tedy definitivní tečka za kariérou UNDEROATH a tentokrát už definitivně: R.I.P., budete nám chybět, bohové metalcoru.
 
Diskografie zpětně:
Act of Depression (1999) - ?
Cries of the Past (2000) - ?
The Changing of Times (2002) - 75%
They're Only Chasing Safety (2004) - 90%
Define the Great Line (2006) - 95%
Lost in the Sound of Separation (2008) - 90%
Ø (Disambiguation) (2010) - 90%
 
PS: Jenom taková úvaha. Po rozpadu by třeba čistě teoreticky mohli někdy v budoucnu opět spojit síly Spencer a Aaron (četl jsem rozhovor se Spencerem, kde říkal, že konec UNDEROATH rozhodně nechtěl a v hudbě bude určitě pokračovat). Ale to je jen zbožné přání…