Punčocháče s vyšitými lichorytmickými kytarovými vzory bez melodií, na nich luxusní kalhoty z jazzových vyhrávek ověšené samplovými třásněmi a posety nášivkami jiných hudebních stylů.
Do rukou se mi dostal další z českých demosnímků, ale tentokrát nechám tradiční fňukání nad tím, jak se musíme dřít s lokálními nahrávkami, stranou. Karlovarští Unnecessarity totiž naštěstí právě tím oblíbeným horkým bramborem putujícím z ruky do ruky nejsou, Éxtasis vás sice do extáze nedostane, ale přináší příjemnou zábavu na světové úrovni, která v českých podmínkách recenzi jednoznačně zaslouží.
Hned po prvních pár minutách je jasné, že na nic podobného na českém hudebním trhu nenarazíte, podobná móda u nás nefrčí. Punčocháče s vyšitými lichorytmickými kytarovými vzory bez melodií, na nich luxusní kalhoty z jazzových vyhrávek ověšené samplovými třásněmi a posety nášivkami jiných hudebních stylů. Střízlivému jedinci se podobný obleček může zdát poněkud přeplácaný a do jisté míry se s podobným názorem i ztotožním. Některé třásničky, stuhy, nášivky totiž skutečně působí trochu zbytečným, rušivým dojmem. To ale nic nemění na tom, že celkově jde sice o snad až přehnaně pestrou, ale pořád plně funkční koláž, která přestože obsahuje spoustu stylů stojí na pevných základech, které jí nedovolí se rozpliznout se do okolí. Hutné kytarové vazby s důrazem na nepravidelnou rytmiku doplněné o kvákavě samplované motivy tvoří právě tu základnu, ze které se posléze organizují více či méně podařené výlety do okolní krajiny. Často se špásuje s jazzovými vložkami, trubky saxofony kvílí, tu se zase objeví jemnější, mazlivější prog práce kytar, onde újezd do moderních pískaček a občas se bere i ze vzdálenějších krajů, někdy s větším, jindy s menším úspěchem. České folkodivokobillovno v třetí písničce až irituje, posuny k elektronickým plochám a beatům příjemně odlehčí, perský motiv jak z Prince of Persia pobaví a s výčtem by šlo pokračovat dál a dál, je toho opravdu hodně, místy snad až příliš.
Celkově vynikající nahrávka, které se v Čechách vyrovná máloco a i ve světovém měřítku si nijak zle nestojí. Skloubení hutného a rytmického riffování, elektronických samplů, jazzu a spousta dalších vlivů funguje hladce, i když by občas někde neškodila trochu větší střídmost.
Vložit komentář