Andreas Hedlund alias Vintersorg se řadí do skupiny muzikantů, kteří jsou neuvěřitelně hudebně plodní. Krom domovské skupiny VINTERSORG je/byl slyšitelný ještě v BORKNAGAR, CRONIAN, FISSION, OTYG nebo HAVAYOTH. A jestliže jeho poslední hudební poutě pro mě vyzněly buď rozpačitě (BORKNAGAR – Origin) či až jako určité zklamání (CRONIAN – Terra), tak na své zatím poslední sólové desce

úspěšně dokazuje opak. Ne že by se jednalo o převratnou pecku, ale deska Solens Rötter je velmi příjemnou událostí. A jestli je to dáno tím, že si pro svůj sólový projekt nechává ty nejlepší nápady, či tím, že je svým pánem a myšlenku alba si nenechává nabourat žádným dalším spolutvůrcem, toť je na dlouhou úvahu...

Svůj styl prezentovaný předchozími deskami je vlastní i této recenzované desce. Kdybych použil paralelu s prošlapáváním cestičky... Žádné objevné túry se nedějí, spíše Vintersorg svou vlastní pěšinu mírně rozšiřuje a kultivuje. Znalý posluchač je již v obraze. Pro ty ostatní jen krátké nastínění: Vintersorg se nebojí čerpat z několika škatulek, takže mixuje melodické s méně melodickým, akustické se zkresleným, čisté se zastřeným a vše má nejblíže asi k black/death metalu, ale nijak vyhraněnému. A vše je ještě zderivováno dle Vintersorgova pravidla. Škatulata, škatulata, hejbejte se...
Ale teď již pár slov k předkládanému materiálu. Kupodivu nejsilnější hudební motivy se objevují v klidnějších a akustických pasážích doprovázených čistým zpěvem. V nich „tradičním“ nástrojům směle konkurují ty méně používané jako například flétna, harmonika, údajně i harfa a poměrně často (a nejen zde) také smyčce. Tyto momenty s sebou nesou jeho typický přístup k melodii, který lze nalézt i v polohách, dík kterým je jeho tvorba řazena k prog metalu. Největší zbraň, se kterou útočí na posluchače, je ale kombinace obou zmíněných tváří, tedy té pohodové akustické (folkové) a vývojářské (= progresivní; poslední dobou mi tyhle dva pojmy – progresivní a folkový – připadají už pořádně vyprázdněné). Třetí ksicht zašklebený v klasických "metalových" pózách a

polohách však nedosahuje brilantnosti obou předchozích. Nahlížím-li na ně jako na koření hudebně zajímavější zbylé většiny, rozhodně zde mají své právoplatné místo, neboť tímto tahem byla v konečném důsledku docílena rozmanitost celku. Jako konglomerát všech ingrediencí se album jen tak neoposlouchá, i když jsou v něm obsaženy některé akusticko-melodické přísady, jež stojící osamoceně, by mohly po pár posleších rychle vyčichnout a ztratit svoji přitažlivost. Celá textová část alba je přednášena ve Vintersorgově rodném jazyce, tedy ve švédštině. Název desky Solens Rötter (v angličtině zní The Sun’s Roots či The Origin of the Sun) napovídá, že se texty zaobírají přírodou.

Zatím poslední položka v diskografii skupiny Vintersorg je inteligentní deska, která přímo vybízí k opakovanému poslechu a objevování prozatím skrytých zákoutí. Vřele ji doporučuji.