Tak jsme se konečně dočkali. Waltari jsou zpět v plné síle a s novým albem, které je (prozradím hned na úvod) skutečně výtečné. I když celkový sound a produkce je trošičku „měkčí“, nějak tak jsem si novou nahrávku představoval. Po loňském singlu Life Without Love, si tedy můžeme vychutnat bezmála hodinu a čtvrt jejich vskutku barevné mjuzik.
Po úvodních singlových One Day (jasný hit) a Life Without Love (jasný hit č. 2), následuje samplerem podmaštěná Megacity Rain, ve které na nás na konci čeká vkusně udělaná kytarová vyhrávka, která ne a ne ven z mé hlavy. Dreamworld se na nás valí ve středním tempu a dá vzpomenout na časy Big Bang!.
Skvělý fórek na vás pak čeká v Quick as a Day – 80.léta hadra :o). Dream (jasný hit č. 3) je pravý opak. Skladba jakoby vystřižená z MTV či podobně laděných stanic. To neberte nějak špatně, protože v podání Waltari je COKOLIV a jakýkoliv hudební styl úplně jiný, nemluvě o dost vysoké kvalitě provedení. Takhle nádherně melodický refrén nesloží jen tak někdo. Ústřední melodie Alone (jasný hit č. 4) mi svým zvukem připomíná zvuk některých starších her na počítačích Amiga nebo zvuk Nintendo. Celá skladba pak svou náladou připomíná song Feel! z roku 1995, ovšem krapet jinak (i když ty sjezdy kytar…). Live This! tucá o sto šest šíleným tempem, ne nepodobným tomu, které můžete slyšet například u sousedovic Mařenky, když se chystá na sobotní diskošku.
Na závěr si pro nás kluci připravili malé překvápko v podobě jejich letité koncertní tutovky – medley No Limit/Symphony of Destruction. O tomhle už nemá cenu psát – to se musí slyšet, těžká jííízda!!!!!! Hlavně refrén No Limit!!!!!
Limitovaná edice obsahuje ještě EP Back to the Persepolis, které původně vyšlo na vinylu pouze ve Finsku. Rozhodně si pořiďte tenhle limit, stojí za to. Stejně tak si nenechte ujít koncert v pražské Akropoli, který se bude konat 17.dubna!

16 / 71:21