War From A Harlots Mouth se po roce vracejí. Únor patřil Psyopus, duben patří WFAM. Předchozí deska bavila, a kluci umí i naživo. Co se za ten rok událo? WFAM vyrostli, díky neustálému koncertování, naší kotlinu nevyjímaje, a získali početnější základnu fanoušků. Podívejme se na to, čím si jí snaží udržet…

36 minut je plocha tak akorát k tomu, aby kluci předvedli, že mladá krev, která rozhýbe evropské podhoubí nějakou šíleností, neusne na vavřínech. Společně s prvním trackem They Come in Shoals jako bysme přicházeli do Šaolinu (trk: in shoals – přesmyčka :-)), abychom se učili. Energii, výdrž a boj pro nezbytné přežití, pokud chceme stádo opustit. Vyplatí se ho ale opustit?

Rozhodně překvapí zvuk bicích, které tímto nazvučením desce dominují . They Come in Shoals naznačuje v jakém duchu se deska ponese a že se rozhodně nevyplatí předem kalkulovat. Během písně se mění motivy, rychlost jak na běžícím páse. Neurotičnost je krevní oběživo, bicí jsou srdce a kytary tvoří nervovou soustavu. Uvnitř stáda procitáme a poznáváme sami sebe, bojujeme sami se sebou. Když se bicí a basa snaží najít mír, kytary a zpěv válčí. Kapela zhutněla, rozhodně to není na škodu, naopak dodává to tvorbě jiný rozměr jak při pomalejších tracích, tak i při rychlejších výpadech. Záměrně píšu výpady, protože použít notoricky zmiňovaný pojem „sekanice“ není na místě, ano, seká se, to jo, ale už to nehraje tak velkou roli pro stavbu (smysl) skladby, je to jen podklad a prostředek k setkání se nástrojů a usměrnění je k dalšímu motivu.

Tak trochu jsem se při poslechu první ochutnávky na MySpace kapely obával, že kapela vlastně změkne, ale rozhodně tomu tak není, naopak, poslech je víc náročnější, víc kytarových výjezdů, více jazzu. Jazzovitost, potažmo kytary, tvoří atributy, kterým kapela připomíná záoceánské spolky, ale nezneužívá je. Troufám si říct, že novinka bude nejvíce připomínat kanadské Ion Dissonance (třetí skladba), Beneath The Massacre a TDEP (jazzovinky). Bez nadsázky se jim mohou rovnat a v některých momentech i překonávat.

Tak jako tyto kapely i WFAM dospěli. Nehoní bezmyšlenkovitě pražce. Zpěv mathcorově neječí, ale deathově řve, bicí nelámou každou šestnáctinu. Hráči spolupracují jako jedno tělo. Nic neudělá něco bez vědomí ostatních. Funguje to. Jestli se dá nějak deska shrnout, mohu lakonicky říct „složitá jednoduchost“. WFAM na novince potěší především ty, kteří mají rádi klasické atributy hc, jeho modernu, ale nemusí přetechovanost spolků jako jsou Psyopus. Příjemně překvapujících 9/10. Pryč ze stáda!

Takže projet karate kazety s Chuckem Norrisem a hurá dnes do Abatonu na Thrash And Burn European Tour 009 - začátek v 18:00. War From A Harlots Mouth nebudou chybět a jelikož novinka vychází právě dnes (27.4.), bude jistě k zakoupení.