K tomuto CD jsem se dostal jak slepý k houslím. Za chvilku budu jak poručík Colombo, který bez své manželky na nic nepřijde. Právě moje úžasná manželka tohle CD přitáhla domů a nutila mne ho poslouchat, protože na rozdíl ode mne, ona je velkým fandou Třináctek. A když jsem od svého známého slyšel pět ódy na tuhle placku, rozhodl jsem se pro podrobnou rozborku.
A jako obvykle se hned na úvod zmíním o největších negativech tohoto alba. Prvním z nich je naprosto otřesný obal. Takto zpracovaný obal by se za průměrný považoval i před deseti lety. Několik fotek členů, všemožné distance, absence textů a to ještě vše v naprosto primitivním zpracování. K těm dalším negativům se dostanu později. Nyní huráááá na vlastní hudbu, o kterou jde především.
Titulní skladba Vendetta je ten správný otvírák, který bych také od Třináctek očekával. Já jsem si tuhle píseň interně přejmenoval na ‘Zombie Song‘. Má krásnou atmosféru a melodii takového charakteru, že jen těžko se lze ubránit představě potácejících se oživlých mrtvol, prahnoucích po čerstvých mozcích. Paráda. Rezident Evil, tohle je jedna z věcí, kterou dost dobře nechápu, proč píseň s českým textem má anglický název. Ale jinak klasická skladba. Ovšem Horizont událostí, to je jiné kafe. Asi stárnu, protože tohle je jedna z těch pomalejších písní a přitom jsem z ní opravdu unesen. Krásný text s podmanivou melodií proplouvá kolem hlavy a díky démonickému hlasu P. Štěpána uklidní rozjitřenou duši. Silný song. Berlin & Vienna. Ovšem tohle je tedy “perla”. Ty uvozovky jsou na místě, protože muzika v pohodě, takový standard, ale text je zpívaný anglicky, ale angličtinou tak hroznou, že mi na mysl přišla paralela s českou Dido… a její „kííííííss me“. Hrůza. Štěpán by se měl na angličtinu vykašlat. Zodiack je zazpívaný česky a hned je to o něčem jiném. Pěkné. Jeden z vrcholů desky, musí to být úžasné na živo. Into the Garden of Delight, poněkud svižnější skladba opět s již zmiňovaným šíleným anglickým zpěvem. Škoda. Díky tomu doporučuji píseň přeskakovat. Andy Warhol jůůůůůů, to má tu správnou gothick náladu. I ten hlasový projev. Tohle Štěpán umí. Poslední letadlo do Buenos Aires. Tahle píseň mě nějak moc extra neoslovila a to i přesto, že poselství textu je dost závažné. Možná že právě podání textu ve mně vzbudilo averzi k jinak dobrému songu. Devátým zásekem na téhle fošně je Obřad za mrtvé. V jednoduchosti je síla, to je heslo, které nejlépe vystihuje tento žalozpěv. Druhý z vrcholů desky. Následující Shelley jen heslovitě. Prosvištěla, zničila pár mozkových buněk a jinak nic. Nicméně v živém provedení to musí být tahák. Předělávka králů gothiků Bauhaus Bella Lugosi’s Dead se nese v tanečním rytmu a jen díky toleranci k těmto předělávkám, jako poctě svému oblíbenému interpretu tenhle song nebudu kritizovat. Podle mne zbytečnost. Stepping Stone uzavírá celou skladbu a trochu vybočuje z celého konceptu desky, postrádá takovou tu pochmurnou atmosféru.
Závěr. Deska i přes některá má kritická slova není špatná. Škoda jen té angličtiny. Protože čeština sedí Štěpánovi mnohem více a dává i mnohem více vyniknout již jednou mnou zmiňovanému démonickému hlasu. Díky hroznému obalu bych se ani nedivil, kdyby tohle CD skončilo u většiny lidí jako mp3jkový soubor. Obal skutečně v tomto případě neprodává. Uff a na závěr ještě jedna poznámka. Citát z obalu. “To co obvykle považujeme za reálný svět, není nic jiného než děsivý a tíživý sen“ (Artur Schopenhauer). Opravdu výstižné.

12 / 59:22