Před zhodnocením třetí desky Sick with Bloom je třeba se vrátit do roku 2008 - 2009, kdy bratři Skarstadi zavítali na rok do Prahy. Právě tady začaly vznikat první nápady v hlavách obou muzikantů. Nemohli se nasytit středověkou částí města a zároveň pociťovali odloučení a stesk po domově. Možná proto ve mně jejich hudba vyvolává podobný pocity (byl jsem na výměnným pobytu v USA ve stejnou dobu). Po návratu z ČR do Brooklynu si řekli „Co takhle jen tak nahrát nejobyčejnější black metal ve zkušebně?“ A tak v roce 2012 vznikl debut Silence Threads the Evening's Cloth, který se v undergroundu uchytil a na Discogs se dokonce prodával na kazetě za tisícovku. Několik zajímavostí na ní určitě najdete, včetně stejnojmenný skladby. Nezapomeňte ale taky na drtící split s Monvment, kterej vyšel ještě v říjnu toho roku.

Hned následný rok se bratři přesunuli nahrávat do Connecticutu do odlehlý chatrče, která je v zimě bez sněžných skútrů nedostupná - v tomhle žánru ale samozřejmě není novinkou skládat na odlehlých místech daleko od lidskýho hmyzu. A právě tenhle způsob nahrávání se Yellow Eyes osvědčil, a byly tak položeny základy pro zimní Hammer of Night. Tady se asi nejvíc přiblížili Krallice, jejich vliv můžete slyšet v tremolu skladby Light Has Fallen, nechybí tu však krátký akustický části zavánějící folkem a ambientem. I přes pár zdlouhavých míst se bratrům podařilo udělat zas o něco silnější desku a hymna Cabin Filled with Smoke and Flies ji epicky zakončuje.

Rok 2014 byl ve znamení dvou zásadních EP. Nejdřív The Desert Mourns, který přineslo neskutečnou dávku nostalgie a o něco přímočařejší Stillicide s netradičním použití bicích v písni Heat from Other Days. Obě EP v sobě však mají vynikající budování „depresivně-agresivní“ nálady. Faktem zůstává, že „Poušť nářků“ je pravděpodobně z celý tvorby nejvýraznější, a to i díky použití různých samplů. Je otázkou, jestli se kapela k tomuhle zvuku někdy vrátí.

Až doposud se Yellow Eyes v jednotlivých releasech pokaždý podařilo člověka naladit na odlišnou náladu. Hlavním klíčem úspěchu jsou melodie, který vás řežou do tváře jako zimní vítr a ledový závěje. Ale přichází změna, i když disharmonie přetrvávají.

Třetí deska Sick with Bloom se nahrávala v květnu 2015 a skýtá v sobě atmosféru drsný letní přírody charakteristický pro tohle období - nekonečný průtrže mračen, rozvodněný toky (Streaming from the Undergrowth) a ničivý bouřky (Fallen Snag). Přístup ke skládání se dá přirovnat k poslednímu EP Stillicide - začátky písní skoro pokaždý začnou sypačkama (jako posledně, i zde bicí nahrál Michael Receviks z Vorde, Fell Voices, Vilkacis ad.), vybudujou ale postupně silnou kompozici s živýma melodiema (vzkvétaj a umíraj zároveň) a hudba se zklidňuje jenom v přechodech mezi skladbama - živýma nahrávkama okolní přírody.. prehistorickým rohem, na kterej troubí jeden z bratrů (propracovaná What Filters Through The Copper Stain s pomalejším nájezdem).. v jiným případě vypomůže epickou část odeznít akustická kytara jako v The Mangrove, The Preserver - oslavnou píseň věnovali tomuhle chráněnýmu stromu, kterej se objevuje na pobřeží moří a oceánů, je to pro ně důležitá známka zachovalý, člověkem nedotčený přírody. Progresivní rukopis je na albu znát, je celkově složitější, zároveň však poslouchatelnější než Hammer of Night, ale rovněž můžu s klidem říct, že je to to nejagresivnější, co kapela vydala; blastbeaty je album přesycený. U samotnýho konce alba v začátku skladby Ice in the Spring Will řve

„My last days here were spent
raising the fence
to keep the glow from seeping in“

a následuje zběsilý budování riffu až k zasloužený a očekávaný devastaci a... outru. Yellow Eyes ale jinak sází na přirozenost a atmosféru a tam, kde jiný podobný kapely ve skladbě často přesahujou i hranice 10 minut a začnou nudit, tam Yellow Eyes neustále kráčej vpřed a neklopýtaj.

Yellow Eyes na Prahu samozřejmě nezapomněli a vrací se na místo svého vzniku. Buďte u jejich první show v Praze v klubu Famu, ať se jejich sen zahrát si v nejoblíbenějším městě splní na 100 %. Odmění se vám za to velkolepě.