Neskutečně hutná basa, která svým zvukem nahřívá lžičku s bílým práškem, jasný kontury pomalu matněj a rozostřujou se, po chvíli se přidává zpěv, zpěv kterej neni ani tolik zpěv jako vyznání lásky k jehle v odvykacím centru, bubny, jak jinak než pomalu, hlučně, monotónně, kytara, samá špína, přehmaty, pískání, nejistá ruka notorika, kterej už tejden neměl láhev v ruce, nemytý, studenej pot na čele, samopal v rukou.
Drogovej opar je přesně to, co dělá tuhle desku na hártkórový scéně naprosto

nezaměnitelnou. Nebudeš věřit, jak přesvědčivě de navodit atmosféra postdrogovýho střízlivění. Vládne úchylná monotónnost vyprázdněný lebky, obohacená o krásný pocity naprostýho deliria, blouznění, po bytě tě honěj obří nůžky, cvak, seš pod dvoumetrovou vrstvou sena a dusíš se, cvak, máš hlavu ve svěrači a pomalu se ti odšroubovává tělo, cvak, tma, cvak, konec, probouzíš se nahej schoulenej v růžku svýho pokoje. Probouzíš se, jehla vedle tebe, ale sáček mouky prázdnej, prázdnej den, prázdnej dva, hlava už dávno vypověděla poslušnost, ruce se klepou, šaháš po kytaře a začínáš hrát.
Young Widows neúprosně monotónně vazběj, opakujou až do otupění jednotlivý motivy, pomalu tlukoucí srdce, které každou chvíli hrozí selháním. Drogy, sex a rokenrol je světlá stránka toho, co se může stát, Old Wounds ale na

přikrášlování nehrajou. Drogy, otupělost a tma, která se nezvedá se svítáním. A ne, není to hudba pro každýho, není to hudba pro každou náladu, jednou za týden úplně stačí.