Zombieland je film o době, kde se ze všech Američanů staly zombie. Nákaza se rozšířila (jak jinak) z jednoho pěkně vypečeného hamburgeru a nepostihla, zdá se, jen čtyři jedince, kteří se potkávají při bezcílném putování (ne)mrtvou Amerikou. A jednu filmovou hvězdu navrch.

Takže koho tu máme? Jednoho asociálního šprta Columbuse (Jesse Eisenberg), který přežívá aplikací svých pravidel pro přežití, drsňáka Talahaseeho (Woody Harelsson), který sprovází zombie ze světa s chutí a po desítkách a neustále shání mléčnou tyčinku Twinkie. Tihle dva se setkají s dvě sestrami. Dvanáctiletou Little Rock (Abigail Breslin alias Malá Miss Sunshine) a krásnou Wichitou (Emma Stone), která by Columbuse jako posledního mladého muže na Zemi možná konečně mohla zbavit panictví. Tihle čtyři se v podstatě nemohou vystát, ale když není na výběr…

Ačkoli úvodní sekvence se zombíky za zvuků For Whom the Bell Tolls se ještě tváří jako parodie na zombie filmy, ve výsledku jí snímek není. Překvapivě málo staví na akčním humoru typu „zombie killer of the week“ a celkem zdařile se tvůrcům daří využívat Columbusova pravidla, jak přežít v Zemi zombie. Konečně si někdo všiml, jak pomalí tihle nemrtví jsou a že stačí být jen trochu ve formě a jednoduše jim utéct :-) Hodně humoru se odehrává také čistě mezi postavami, hlavně Woody Harelsson a popkulturní narážky jsou výborné! Nicméně film má dosti hluchá místa a do příjezdu čtveřice do Los Angeles i značně nevyrovnané tempo. A Jesse Eisenberg je ve všech ohledech příliš podobný Michaelu Cerovi (Juno) na to, aby nebyl Michaelem Cerou.

A pokud by vás nějakým nedopatřením žádný z vtípků nepobavil, vězte, že sebeironické cameo nejmenovaného amerického komika je jedna z nejvtipnějších věcí, jaké se letos v kině objevily. A počkejte si na dovětek po titulcích!

Zombieland je čirá komedie, bez jakýchkoli jiných ambicí než pobavit a vydělat nějaký ten dolar. Mohla by možná bavit ještě o trochu více a lépe
(napadá mě, jak by vypadala v podání Kevina Smithe…), ale i takhle to stojí za to. Neláme si hlavu s logikou a scénáristům je úplně fuk, že jejich příběh nemůže mít rozumný konec. Jenže nikdy nevíte, kdy se vám pár pravidel pro přežití může hodit, že?