Tak tohle je opravdu řádně chorobná deska! Jedno z nejextrémnějších děl, co jsem slyšel. Tato mladá, velice nadějná francouzská formace nám na aktuálním disku přináší kombinaci všeho možného i nemožného v drtivém a hodně intenzivním zvukovém balení. Family Vault není deska na první poslech (než člověk všechny ty vychytávky a úchylné prasečiny vůbec jen zaregistruje, to nějakou chvíli trvá). Hned po vložení disku do přehrávače se na nás vysype takovej „bordel“, že mi upadla huba na zem. Ke slyšení je tu snad úplně vše – od HC, thrashe, k brutal deathu, grindu atd. Nějaké škatulkování je v tomto případě naprosto nesmyslné, protože Zubrowska překračuje všechny hranice v brutální muzice a předhodila nám dílo opravdu jedinečné.

Nebudu se tu rozplývat nad instrumentálními výkony jednotlivých hudebníků, stačí jen říct, že to, co předvádí, je něco naprosto neuvěřitelného. Nabízí se přirovnání třeba k takovým Cephalic Carnage, ale Zubrowska je více agresivní a živelná. Deska je neuvěřitelně pestrá i po vokální stránce. Clod (growls) a Ben (screams) občas předvádí takové věci, až se mi z toho točí kebule. HC pasáže, kde Ben typicky corově řve a v pozadí cosi jménem Ben bublá, to je fakt paráda. Střídají se metalcorové pasáže s brutal deathovými, občas vybafne nějaký ten grind, pak zas Dillinger, možná i chvíle klidu, ale ne nadlouho. Sotva vstřebáme to, co se na nás valilo, už je tu další nápor, občas mám fakt pocit, že mi ulítne palice. Nelze vyzdvihovat jednotlivé skladby, páč album plyne téměř bez přestávek a kolikrát ani nepoznáme, že už jede další vál. Family Vault je ucelené brutální dílo, které když doposlechnete, tak se vám bude točit hlavička ještě týden. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem do toho pronikl, ale po pár posleších si tuhle jízdu fakt užívám. Rozhodně musí člověk být při poslechu maximálně soustředěn, jinak mu uteče spojitost mezi jednotlivými pasážemi a bude vnímat jen jeden velký nekoordinovaný bordel. Chvílemi to k tomu i svádí, ale po několika důkladných posleších člověk zjistí, že vše je dokonale promyšlené, a každý tón má své místo. Family Vault v sobě má i hodně nálad a pocitů, převažuje nasranost (hlavně ve vokálních projevech Bena) střídajíc se s pořádným chlívem, ale třeba v takové 8mé skladbě kytara i zpěv navodí atmošku á la Cult of Luna v těch klidných, melancholických pasážích. Sice to není taková depkařina, ale určitou podobnost v náladě třeba s titulkou na Salvation tam cítím. Po rytmické stránce je deska také neuvěřitelně pestrá (jak jinak). Žádný rytmus moc dlouho nevydrží, neustále se střídají tempa, přesto deska působí hodně semknutě a uceleně.

Zubrowska je naprostou povinností pro všechny fanoušky progresivnější a komplikovanější brutální muziky. Pokud máte rádi Cephalic Carnage, The Dillinger Escape Plan či The Red Chord, vřele vám tuto desku doporučuji.