Tichým souhlasem očí jsem Mikaelovi (zpěv, OPETH), Andersovi (kytara, KATATONIA), Jonasovi (basa, KATATONIA) a Danovi (bicí) slíbil svou podporu v případě, že by se rozhodli pro převrat, revoluci ve schnilé, kompromisy a nepodstatnými přáními hudebního trhu prožrané staré švédské deathmetalové škole.
BLOODBATH měla být dobrá, nejlepší kapela... nemít ruce svázány láskou ke staré škole, odstupem, vlastními jmény... ale BLOODBATH mou důvěru zklamali. V jaké zázraky jsem tedy věřil, aneb komu se to nejlíp radí? Nevěřil jsem v zázraky, nedoufal jsem v posun či experiment. Za okno jsem dal lístek s přáním o snůžku silně chytlavých riffů, přesně takové refrény, energickou tupačku, nekompromisní zlé pohledy, brutalitu a nakoplou odrhovačku, ale myslím, že zajít na zkoušku DREAD 101a vyložit jim svou vizi, odcházel bych po hoďce sice celý rudý exémem rozdrážděným potem, ale vysmátý.
"Resurrection.." není deskou nostalgickou, oslavující počátek devadesátých let, protože BLOODBATH nejsou satanáši rajtující na kůzlatech, ale studiovými hráči..
Na bokovku zfouklou před nedělním obědem je to deska málo punková, nenažhavená, rozmanitost a atmosféričnost jsou spíše na škodu věci.
Seriózní zadůmané éterické linky, ve kterých by byla ona KATATONIA lehce cítit, dělají z "Resurrection..", v kontrastu ke zbylému tmelu B verzí melodií nahrazujících ztracené původní kruté riffy, paradoxně desku po aranžérské stránce nedotaženou, nedobře zkombinovanou, uspěchanou.
BLOODBATH působí jak začínající nu-oldschool kapela, jako zelenáči v kterých něco bude, banda bez vlastní tváře která se na třetí desce (poté co se oprostí od vlivu švédské tradice) najde, nebo se (doufejme) co nejdříve rozpadne.
Jistě že emaři z KATATONIA a OPETH nejsou hovada. "Resurrection Through Carnage" je agresivní, barevné a hitové natolik, aby jim nejen Vláďa Třískala naletěl se svými zcestnými 6 hvězdičkami. Ale to nám přeci nestačí, přesto že na zaseklé DISMEMBER, UNLEASHED a spol se mohou BLOODBATH s klidem z hůry šklebit.
Odkaz let minulých je z desky patrný, rytmika jasná, zvuk též. Z kytar se Swanovi podařilo udělat geniální řešeto ad absurdum, ale zde, opomenu-li některé z riffů, postupů či nájezdů, přínos BLOODBATH švédskému národnímu bohatství končí.
Trestné body uděluji za celkovou znuděnost, nenadšenost, atmosféru barevných fotek na křídovém papíru, absenci crustového kolovrátku. Hlavy stínám za samotný pokus oblastnout, za vyžehlenou a naškrobenou studiovost, za namyšlený obal - koláž 4 palic.
A kdo o tom vůbec kdy slyšel, že KATATONIA - nejméně švédsky znějící kapela - má slabost pro starý severský death metal?.... BLOODBATH? Pro mě za mě si můžete klidně zase chcípnout... a já vůl se těšil na deathové "Monumental Possession"...
Myslíte, že by se ve Švédsku dala vystopovat nějaká chýše, kde by na hřebíku vysela džíska s úzkými rukávy a bez kapes, podlaha by se lepila pivem, na zdech potrhané plágoše CARNAGE a ENTOMBED a za bicími by si své jediné tempo cvičila umaštěná mánička čekající na kluky, kteří obvykle již rozrážejí dveře nejostřejšími riffy?
CENTINEX, VOMITORY ani WITHOUT GRIEF nejsou špatnými, ale nadešel čas pro jinší tytány.... snad DEFLESHED?
Mohlo by se zdát, že BLOODBATH jsou pouze pro ortodoxní vikingy, ale právě ty bych před poslechem "Resurrection.." varoval jako první, snad jen kvůli tomu zvuku kytar....

řechtačky za kačku: Ways to the grave, So you die, Mass strangulation, Death delirium, Buried by the dead, The soulcollector, Bathe in blood, Trail of insects, Like fire, Cry my name