Australané se na svém druhém albu představují v melodičtější, zpěvnější a masovější formě, kterou započali již na svém EP před třemi lety. Do dnešních dnů

se kapelou prohnalo několik jmen, několik sekundárních vlivů s experimentálními choutkami, ale hloubka a důraz na poselství nesoucím se na blankytných křídlech impozantních refrénů a chorobných vokálů, odkazujícími kamsi mezi realitu a imaginární obraz vlastní duše, zůstala nezměněna.
Stejným způsobem lze hovořit o všech deseti kompozicích, neboť kvintet hranice posouvat zapotřebí nemá. On sám si je upravil k obrazu svému již v zárodku, a to jde poznat jak v jistých akordech, drzých křiklavých melodických spletích, nebo vokálech vyzpívaných až k nebesům (že by v mnoha momentech mohlo jít o vokalizér, o tom nepochybuji). Pravdou ovšem zůstává, že to pětice rozbalit umí. Po hardcorovějších kompozicích s četnými breakdowny (Dr. Thunder, Fire or Knife), které rozvibrují i tělo bez duše, přes ty nostalgické (H.M.A.S Lookback, Youngbloods) až k těm od plic vyřvaným srdce trhajícím pasážím, do nichž zasahují baladické motivy, konejšivá pohlazení jemných kytarových tónů zkreslených kytar a klidný tlukot srdce (Olde English 800).

Že nejde o nic převratného, o tom se mnozí přesvědčí již na Myspace, o to víc překvapí fakt, že celek funguje náramně a s permanentním děním na pozadí – bohatě rozložených klávesových textur. Lze se na vlastní uši přesvědčit, že ne vždy jde hlavně o dobývání žánrových barikád. Australané jsou v tom, co dělají, sebejistí, perfektní a jestli mi na tomhle krásně stylizovaném albu s duchaplnou lyrickou dispozicí orientující se v sociálním prostředí, něco vadí, pak je to jeho nakažlivost, která mi ne a ne dopřát klidného spánku!