Články

přeposlat článek tisknout
A SILVER MT. ZION, AINARA LEGARDON, JOZEF VAN WISSEM

A SILVER MT. ZION, AINARA LEGARDON, JOZEF VAN WISSEM

  • kdy: 29. 10. 2008
  • kde: Španělsko, Madrid, Caracol

Začít, půl desátá, přichází první pán, pán s kytarou, pán se zvláštní kytarou, pán s hlasem pouze na pár slov mezi písničkama. Pán, kterej hraje pomalu, repetetivně, tón 1, tón 2, tón 3, tón 1, tón 2, tón 3, tón 3, tón 2, tón 1, tón 1, tón 2, tón 3, tón 1, tón 2, tón 3, a pořád dokola, příjemně zádumčivý, leč dosti nezáživný vystoupení, kterýmu chyběl zpěv přímo od vodky, rumu, kořalky.

A pak přichází paní, zase jedna, kytara tentokráte poháněná proudem, mikrofon poháněný zpěvem, nicméně elektřina už dnes nikomu obličej nerozsvítí a navíc není nic, zhola nic. Nechci tady být nějak zbytečně radikální, ale být dobrý písničkář prostě vyžaduje kumšt, který zas až tolik lidí nemá. A Ainara, ač jsou slečny s kytarou vždycky příjemný na pohled, tenhle kumšt prostě nemá a popravdě doopravdy nechápu, co ji přímo před A Silver Mt. Zion dostalo. Hlas to určitě nebyl, virtuózní hra na kytaru taky ne, celkově pro mě pivo, nervózní pošlapování a tichý doufání po konci každý písničky, který zoufale dlouho nikdo ne a ne vyslyšet. Zle podprůměrný písničky bez atmosféry s nicneříkajícím zpěvem, omlouvám se, ale musí to naplno ven, červený až zarudlý.

A Silver Mt. Zion a s nima přicházej dlouhý, krásný příběhy a vyprávění. Střídaj se nálady, pocity, vypráví se obšírně, místy snad až trochu zdlouhavě, tu příhody černaj do nepříjemnejch konců, tu bělaj do veselejších, tu hlubší zamyšlení, tu alkohol a hospodský plácání, převážně se sází na posmutnělé housle a emotivní zpěv, bicí, basa, kytara zahušťujou, hlukujou, rytmujou, ale to hlavní srdíčko tahaj smyčce přes struny, hlasivky přes mikrofon. Příběhy nepřestávaj ani mezi písničkama, kdy pán opouští kytaru a ujímá se řečnickýho stolku a káže a káže dlouho, zamlklej post-rockovej introvert koukající do země trousící tichý děkuju se tentokrát nekoná, tady se děkuju říká nahlas, příjemně jízlivě a zbytečně dlouho. Zbytečně dlouho trvá i samotnej set, přece jen po hodince už zajetej vzorec začíná zlehka nudit a člověk se tak nějak víceméně těší na konec.

Pár slov na konec. Wissem palec napůl, Ainara palec dolů, A Silver Mt. Zion palec nahoru, celkově palec lehce nahoru.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze