A začal nám zas pořádně houstnout koncertní podzim. Ani nemá smysl vypisovat všechny akce, které nás čekají a které se odehrály jen za poslední týden, stačí jen hodit oko na uplynulý víkend: Epica, Kidcrash, Anti-Flag, Deathstars a Amorphis, a to mluvím jen o akcích, které jsem vedl v patrnost. Ale žádné zdržování a pojďme se věnovat Finlandii, která nás v neděli hnedle třikrát poctila návštěvou ve Futuru.

Amoral. Kapela, která se prvními dvěma deskami snažila probít přes bitevní pole melodického technického death metalu, ale po obměně postu vokálního, který obsadil vítěz „Finské superstar“, změnila své směřování někam k metalu stadiónovějšího charakteru. Nevím, zda Amoral prostě vsadili na hlas Ari Koivunena a celou kapelu komplet překopali, ale pravdou je, že při poslechu nové desky se ocitnete kdesi ve finském pojetí tehdejší glam éry, jen prošpikovanou pěknými skandinávskými prstovačkami (i když tu už jeden Ritchie Kotzen byl), které jsou tak posledním, ale poměrně zanedbatelným pojítkem s tehdejší tvorbou.
Na koho jsem ale byl hodně zvědav, byl samozřejmě Ari, který hlasem trošku připomene i naší „Superstar“ Vlastu Horvátha a když ho tak poslouchám, má s tím svým xichtíkem fakt šanci stát se novodobým Sebastianem Bachem.
Jenže co osud nechtěl, chrastítko Ari se předchozího večera ožral až někde slítnul na schodech, což mělo za následek, že Amoral svůj set odehráli až na poslední Pusher, kde zahostoval Tuomas Saukkonen z Before The Dawn, instrumentálně, protože Ari skončil v hospitlu :) Sice jen polámaná žebra a nic dalšího neměl, ale s naraženými žebry se nedá ani moc dýchat, natož zpívat. Zvuk ale byl ve Futuru překvapivě super, nenakouřený, a tak vynikly i všechny ty vyklepané kytary v celé Release - jedné z mála fakt dobrých skladeb novinky. Amoral ale bez Ariho i tak bavili, protože bez zpěvu nové věci zněly jinak, tvrději.

Amoral setlist:
1. Gave Up Easy (Show Your Colors)
2. Shade of Grey (Show Your Colors)
3. Hang Me High (Reptile Ride)
4. Release (Show Your Colors)
5. Pusher feat. Tuomas Saukkonen (Reptile Ride)

A sotva si člověk stihl zajít pro pivko a hodit řeč s okolím, výměna kapel, protože bubeníci obou předkapel použili prakticky totožné bicí (ty Amoral byly lehce košatější), proběhla tak rychle, že přicházím, když Before The Dawn hrají již druhou věc. Sál je ještě krapet zaplněnější a opět parádní zvuk, jemuž dominuje extra hluboký virbl Atte Palokangase. Rozkoukávám se, protože BTD, ač hrají již 10 let, vlastně znám jen z myspace; o den později zjišťuji, že jedno z alb se mi válí na disku. A těch 10 let hraní je z reakcí publika znát, protože není nepostřehnutelné, že lidé nepřišli jen na Amorphis.
Before The Dawn jsou oproti Amoral úplně jinde, tady k atmosféře nemusejí blikat světla, klidně stačí jen kužel světla, trošku mlhy, prosvítit ji a je vyhráno. BTD hrají zemitější (rozumějte od podlahy) metal, kterému můžete klidně nadávat melodický, gotický, temný, deathový, doomový či nevímjaký, ale rozhodně skvělý a svižný. Už od třetí Disappear se publikum začíná ozývat i bez vyzývání kapely, sem tam někdo zahrozí, u hutnější Monsters sympaťák Atte nadhazuje paličky, šklebí se. Ale z celé kapely je cítit pohoda a to i v momentě, kdy Tuomasovi u My Darkness rupl popruh kytary a zmizel v zákulisí. Závěr setu patří komornější My Room, kterou jen v duu – tedy kytara, basa a zpěv - odehrají Tuomas a noroběžník Lars Eikind (jo, to je ten klon Petera Tägtgrena, co jinak basuje a zpívá ve Winds, Age Of Silence ad.) a následnou ovacemi podpořenou Deadsong.
Skvělý a nenudící set, silná atmosféra, žádnej patos a fňukání. Jen se divím, že publikum už zde nežádalo přídavek.

Before The Dawn setlist:
1. Unbreakable (My Darkness)
2. Dying Sun (Soundscape of Silence)
3. Disappear (The Ghost)
4. Monsters (Soundscape of Silence)
5. Exile (Soundscape of Silence)
6. Morning Sun (Deadlight)
7. Scar (The Ghost)
8. My Darkness (My Darkness)
9. My Room (4:17 A.M.)
10. Deadsong (Deadlight)

A netrvalo to déle než 20min (?) a na pódium si to řinou tahouni večera Amorphis. Upřímně, Amorphis jsem živě neviděl již pěknou řádku let a tak jsem byl dost zvědav, jak starší písně znějí bez Pasi Koskinena, kterého před čtyřmi lety a třemi alby nahradil Tomi Joutsen. Jeho délka dredů je ještě delší než se zdá z fotek/klipů a sahá mu až pod kolena; uf, nechtěl bych se s tím tahat. Jenže jemu to vůbec neva a je ho prakticky plné pódium.
Ale Amorphis mají nové album Skyforger a byl by hřích, kdyby ho publiku nechtěli náležitě představit. Hned ze startu z něj tedy znějí svižnější pecky Silver Bride a Sampo a musím říci, že Tomi je muž na pravém místě. Charismatický, sympatický, komunikující. Má krásnou a konejšivou barvu hlasu, jež – světe div se - živě vyzní ještě lépe než z alba. Sází na táhlejší, někdy snad až teskné a místy i vzdechné melodie, kdy bych mu věřil, že i smrt může být nádherná, ale nemá nejmenší problém přejít i do „growlingové“ polohy, která sice není žádnej brutal, ale je čistá, rozeznatelná a k Amorphis přesně sedí. Skoro by se dalo říci, že jsou si pro sebe stvořeni, protože na Pasiho jsem zapomněl už v první skladbě. A vlastně tak docházím k výsledku, že současná progresivně (tady to spíš berte z pohledu starších kapel, které používaly hammondy a trochu psychedelie) hardrocková / moderně metalová poloha Amorphis mi sedí daleko více než jejich starší tvorba. Jenže tuhle kapelu v základu už dvacet let táhne kytarový tandem Esa Holopainen a Tomi Koivusaari, takže si Amorphis stále zachovávají svou nesložitou a chytlavou melodiku a typický rytmus.
Co ještě zaznělo? Veselá The Smoke z Eclipse, kytarovka Silent Waters z…?…ano, Silent Waters :), svižná Sky is Mine, medley z Elegy v podání Against Widows/Cares/On Rich and Poor/Against Widows/Better Unborn a samozřejmě Black Winter Day na závěr.
A jelikož Amorphis nejsou škrti, po vyvolání nějakými 330 kusy v sálu ještě zahráli tři věci. Sign ze Silent Waters, pak dominovala klipovka House of Sleep, kterou zpívalo půl sálu a finální My Kantele jako tečka za více než hodinovým setem.

Co musím (krom všech kapel) pochválit, a to za celý večer, byl opět čistý a plný zvuk - že bychom byli ve Futuru svědky zázraku? Organizace koncertu proběhla taktéž na jedničku, žádné průtahy, vše klapalo, konec přesně tak akorát - dát ještě pivko nebo vyrazit v klídku domů.
Lepší tečku si na konci týdne nedovedu představit. Skvělé kapely, příjemné publikum, perfektní zvuk, super hudba… Spalo se mi blaze… Jak v samotném House of Sleep.

Amorphis setlist:
1. Silver Bride (Skyforger)
2. Sampo (Skyforger)
3. Towards & Against (Eclipse)
4. The Castaway (Tales from the Thousand Lakes)
5. The Smoke (Eclipse)
6. Majestic Beast (Skyforger)
7. Alone (Am Universum)
8. Silent Waters (Silent Waters)
9. Against Widows/Cares/On Rich and Poor/Against Widows/Better Unborn (medley z Elegy)
10. From the heaven of My Heart (Skyforger)
11. Sky is Mine (Skyforger)
12. Magic and Mayhem/Black Winter Day (Tales from the Thousand Lakes)
---
13. Sign (Silent Waters)
14. House of Sleep (Eclipse)
15. My Kantele (Elegy)