ANGEL's EGG - film

ANGEL's EGG - film

article_89_px1

Malým kouskem velkého umění, u kterého bych se zde rád pozastavil je arcidílo japonského režiséra Mamoru Oshiiho Angel‘s Egg. Předem upozorňuji, že ač tento film vznikl v roce 1986, tedy v době největšího vzestupu a popularity svébytně japonského žánru Manga (potažmo jeho filmové formy Anime), stojí mimo vše, co bylo doposud k vidění nejen v jeho rámci.
Nesouvislý, snový až surrealistický děj vyznačující se nemožností byť i jen přiblížení (natož převyprávění) je doslova přeplněn odkazy na mytologii a četné archetypy. Vyvolává v divákovi intenzivní pocit, že množství jeho obrazů již kdesi viděl – jakoby byly součástí jeho samého, součástí, na kterou už dávno zapomněl. Podobně intenzivní pocit jsem zažil snad jen u četby knih Roberta Holdstocka – byť ty jsou ještě oproti Angel´s Egg příliš snadno popsatelné a uchopitelné.
Hluboko ze zapomnění, odněkud z dálky snu, se vynořují i jediné postavy filmu – malá holčička střežící vejce anděla(?) a tichý voják(?) neurčitého věku. Nepamatují si kdo jsou, odkud pochází ani kam směřují. V této jejich neukotvenosti jakoby se jaksi rozmazaně odrážela vykořeněnost moderního člověka.

Oba však tuší, že symboly a prostředí, jež je obklopují jsou klíčem k poznání minulosti - že vznešená katedrála, tiché šedé město i zkamenělá věž jsou v přímé souvislosti s nejhlubšími tajemstvími existence, které jakoby jiskřily v každé z malých a nicotných věcí okolo. Jednotícím elementem děje (pokud tedy vůbec o ději můžeme mluvit) je voda – ať už jako permafrost v bezútešné věži, či roztančená v potůčcích, bystřinách a v kašnách, bouřící v moři z něhož povstává podivně technokratický Bůh (?) či jako plodová voda kolem létavce snícího v zapomnění. Mnoho předmětů či kulis „děje“ je s vodou rovněž přímo spojeno – od polorozpadlé archy přes šedé neživé rybáře či stínové pravěké ryby.
Formou vychází Angel’s Egg z výše zmíněného žánru Manga, na nějž je často pohlíženo jaksi skrz prsty - jako na dětskou zábavu nehodnou pozornosti, byť všude ve světě (rozuměj mimo České republiky) jde o známý a mezi fanoušky veleoblíbený žánr. Přitom nejen toto dílo (stejně jako např. alternativní komiksová tvorba, se kterou se naštěstí může seznámit i našinec) boří veškeré hranice a zaběhané postupy a je počinem revolučním i v širším uměleckém kontextu.

article_89_px3

Kresba Angels Egg je velmi úsporná, zahrnuje však spoustu velmi podstatných detailů, hojně pracuje se světlem a s grácií se mísí s ponurou malbou (většinou neklidné pozadí v temně fialových, zelených a modrých odstínech). Další zvláštností je řeč postav – dialogy by se daly spočítat na prstech ruky, navíc původní japonské znění dodává filmu další velmi zvláštní a těžko popsatelný rozměr. Vše, co se týká hovoru je zde postaveno na ryzím minimalismu – jedinou výjimkou je retrospektivní vzpomínka na Archu a na zapomenutou holubici vyslanou hledat zemi – dialogy samy jsou však přesto čistou filosofií existenciálního charakteru.
Velmi důležitou složkou je i hudba plynule oscilující od jemných ambientních ploch či jednotlivých abstraktních zvuků až k hlučně industriální mašinérii, aby se vzápětí mohla rozpít do kontemplativních ploch absolutního ticha. Japonci jsou ostatně v tomto směru mistry. Nikdo jiný neumí tak působivě promíchat klidné statické („stoptime“) záběry jemným dotykem konejšící srdce diváka s tichou hudbou a nechat je rozplynout se do obrazů dalších a dalších. A pokud drtivá většina Anime obsahuje jen několik těchto momentů, pak Angel’s Egg je jimi doslova přeplněn.

article_89_px4

Přestože film vyžaduje od diváka k alespoň částečnému uchopení (protože o pochopení zde nemůže být řeči) alespoň základní vhled a znalosti bible, prvotních křesťanských mystérií, kabaly, gnostických textů, mytologie, thelemických nauk etc., žádný z diváků nezůstává nezasažen. Osobně jsem našel četné odkazy na legendu o Svatém Grálu, o přechodu sefiry Daath, o probuzení Animy v nitru, rituály k poctě Matky, fenomén „mnohosti“, Choronzon, odkazy na Nový Aeon, zen atd. Každý obraz ovšem žije sám o sobě jiným životem a významem v každém divákovi a tak je vlastně jakákoliv debata či pokus o universální výklad tohoto pozoruhodného počinu holou zbytečností.
Předchozí řádky budiž chápány jako velmi chabý pokus o nastínění mých osobních pocitů z toho díla. Fakt, že jej řadím velmi vysoko, ne-li na samotnou špici soudobé tvorby, je zbytečné dodávat. Spočinu tedy ve šťastném tichu.

Tagy:

aktuálně

diskuze