Album května 2021

Album května 2021

Dlouho to vypadalo, že si Francouzi pohlídají vedení, ale pak přiletěly z Austrálie dvoje vidle, a tak tak, že uhájili druhou pozici.

1) SPOTIFY playlist: květen 2021 - 55 skladeb a téměř 6 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory. (PS pro milovníky tradičního metalu: hevač je až na konci, což neznamená, že je u nás poslední. Nejlepší nakonec!)

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

 
(6) PORTAL – Avow (05/2021)

- nový album Portal po třech letech. Co chceš slyšet more? Jasně, že to je, stejně jako předchozí ION, skvělý! A dokonce ne jen mrdanec jako rána elektrickým proudem, ale opět temnější. Během prvních poslechů jsem byl pokaždé nadšen hned od prvního songu. Jsou zde sypance, dobře divné riffy a vše, co máme od Portal rádi. Navíc Curator zde asi podává svůj nejpekelnější výkon. (Bandcamp) (mIZZY)

- mno, tohle je teda zase pěkná dávka disso death metalu. Nic pro slabší povahy. (LooMis)

- Australští zplozenci pekel také nelenili a rozpoutali pokračování jejich jedinečné antihumánní performance, která nenechává nikoho na pochybách, kdo že je to vlastně oním nekorunovaným a nepřekonatelným pánem temného chaosu a individuálních smrtelných hrůz. Darmo slov, šesté album proniká a přetíná nekompromisně každý nerv v chabé tělesné schránce, a nakonec požere i samotnou duši. A kdo fakt nemá pořád dost, nádavkem se může dorazit ještě ambientním noisovým klonem na druhém doprovodném kotouči maniaky vybroušeném. (DarkXane)

- o albu května nemůže být doufám pochyb. Portal se vrací před Ion a možná i před unavený Voxovoid. Nápady jsou svěží, zvuk je zase super. Ondrajs s Gábou můžou brečet, dokonalá forma, dokonalý obsah. Králové experimentálního death metalu jsou zpět. Samozřejmě už to nebolí tolik, jako tenkrát poprvé, ale stejně: žhavý kandidát na nejzajímavější (jestli ne nejlepší) death metal posledního roku. (vaněna)

Avow – první dojmy – je to dobrý, lepší než jsem čekal, oproti ION víc bubu atmosféry, trochu pomalejší a možná (relativně) jednodušší, zvuk mi sedí víc (až na ty ťapkavé kopáky), asi ještě víc než dřív to má místy blízko ke starším Blut Aus Nord v deathovější verzi, některé pasáže jsou solidně zvrácené/vyjeté, Curatorův vokál snad ještě ukrutnější. Taky překvapilo, že utáhnou i dvě desetiminutovky a zvládnou i „veselou hitovku“ (Eye). A Hagbulbia jsem nečekal vůbec, a jo, i tahle noise / death industrial / dark ambient (?) poloha funguje dobře. (AddSatan)

- tady není o čem, jsou to magoři. ION byla válcovna, na Avow se jede čiré mešuge. Borci z amfetaminu přešli zase na nějaký atmofety a výsledek je opět geniální. (brutusáček)

(5) GOJIRA – Fortitude (04/2021)

- k mému podivu musím říct, že ta deska blbá není. Jasně, není to From Mars to Sirius, ale baví mě asi více než Magma. Ty tvrdší songy jsou celkem ok, zpívánky jsou strašný, ale těch tam naštěstí není tak moc. Když z toho vyhodím The Chant a nějaké další dva ukňourané kusy, je to docela v cajku deska, která se mi poslouchala dobře. Vracet se k ní ale asi moc nebudu. (mIZZY)

- pro mne velmi podařené deska. Zase bych to s tím příklonem k mainstreamu neviděl vůbec tragicky (ostatně „soft“ věci už jsou na předchozích deskách) a okaté či nenápadné propojení s dalšími styly v rámci vývoje rovněž v pořádku. (LooMis)

- bezpochyby jedno z nejočekávanějších alb dosavadního roku jako celek funguje bez dlouhých cirátů bezvadně gojirovsky a očekávání tak naplňuje více než přes okraj progresivní moderny. Diskuse o mainstreamu mně tak v jejich případě neberou. Pořád nekompromisní a bezprostředně dravá inspirativní jízda. A jestli vyprodá nějaký ten stadion, tož jedině dobře jim tak. (DarkXane)

- singl Born for One Thing mě navnadil, ale podobných tvrďáren novinka moc neobsahuje. Zbytek skladeb je žánrově rozrůzněný, dík čemuž je album o dost pestřejší než předchůdce. Přesto jsem doufal, že to bude řezat víc a kvartet půjde víc do minulosti. Škoda. (onDRajs)

- kompilát posledních tří desek s menšími odbočkami do minulosti. Těžko hodnotit – zatratit pro sebevykrádání, nebo jásat, že je furt kam se hnout? Jsem v druhé větvi. Tohle je prostě Gojira se vším všudy a k tomu zas něco navíc. Pokud má takhle vypadat "mainstream", tak to beru a už ho ladím, protože komerčnost si představuju jinak. (bizzaro)

(4) PORTAL – Hagbulbia (05/2021)

- druhá nahrávka, která vyšla ve stejný den jako Avow. Má smysl, aby kapela vydávala v jeden den dvě desky? V případě Portal má! Nejedná se totiž o metal, ale primárně o noisovou a trochu dark ambient nahrávku. Vyložený harsh noise to není, jednotlivé nástroje jsou zde v některých momentech dokonce i celkem rozeznatelné. No ale nejvíc tu celou dobu káže Curator v power electronics podobě, hah. (Bandcamp) (mIZZY)

- jsem hrozně rád, že budu moct dcerce vložit hned po narození do kolíbky tyhle krásný písničky, lepší dárek jsme si od Portal nemohli přát. (vaněna)

AddSatan a DarkXane spojili s textem pro Avow.
 
 
 

(3) BORGNE – Temps morts (05/2021)

- tohle je ještě více industrial než si pamatuju z předchozích alb. Black metal postupně mizí (byť zůstává stále částečně přítomen) a industriální rychta někde na mezi Godflesh a Rammstein dominuje. Opět ale dost dobrý. (Bandcamp) (mIZZY)

- Švýcarský duet v poveškeré covidové hudební plodnosti také nezahálí a po loňské chuťovce potěšil další povedenou průmyslovou atmosférickou jubilejní desítkovou černotou. Otvírák s naprogramovanými beaty a syntezátorovou industrií rychle vtáhne do potemnělého dusivého továrního děje a udrží vysoko nastavenou kvalitu celých více než sedmdesát minut znepokojivých vibrací a bezútěšnosti „jako kdyby naším jediným cílem bylo stavět voskové sochy pod rozpáleným sluncem“. (DarkXane)

- zlá fabrika! Celá hodina a něco k tomu naštěstí není jen o agresivitě, nemenší místo tu hrají jemnější zvuky a ruchy, meziintra. Kolik času si Francouzi usurpovali, tolik je potřeba jim dát. Pro milovníky industriálu jednoznačně povinnost. A z mé strany omluva za přecenění Autarkh, Borgne jsou lepší. (vaněna)

(3) CAMBION - Conflagrate the Celestial Refugium (03/2021)

- zběsile nasypaný death s thrashovými prvky a masáž od začátku do konce. Osobně bych si zde dovedl představit ostřejší zvuk, aby kytary ničily ještě více, ale i tak super. Angelcorpse jdou z Cambion cítit fest, takže v pořádku. (Bandcamp) (mIZZY)

- minulý měsíc tahle deska bodovala naprosto právem. Vybroušený, vymakaný, nelístostný death metal! (LooMis)

- deathmetalová peklo smažba v pořádným tempu, s pořádným riffingem i nadstavbou atma. (bizzaro)
 
 
 
 
(3) VOLA - Witness (05/2021)

- třetí deska. Opět po třech letech, opět skvělá, opět chytlavě pop-prog-djentová, opět se skvělými vokály. Poslouchá se to „samo“, ale určitě by neškodilo více rozmanitosti a experimentů (Shahmen jeden směr ukázal). (LooMis)

- Vola v podstatě opakuje mustr z povedené předchozí nahrávky a mnoho nového nepřináší. Potěší ovšem These Black Claws s rapujícím Shahmenem, ta se povedla. Zbytek je opět superchytlavý mix osmdesátkového dreampopu a Meshuggah. Pořád velmi dobré, ale na dalším počinu bych zas zkusil jít o kus dál... (onDRajs)

- dánští krasopisci se zas ukázali a cílí na smutná srdíčka. Zase víc otevřený a víc lolipop, ale prostě jim to funguje, marná snaha, „prog“ pro „MTV“ na jedničku. (brutusáček)
 
 

(2) ANNE GUTHRIE – Gyropedie (03/2021)

- field recordings, ambient, lesní roh, občas drnknutí na něco strunného, piano, ozvučené nehudební předměty (?) atd. Zvláštní, příjemné. V několika místech mi to trochu připomnělo i starší věci Arve Henriksena. (Bandcamp) (AddSatan)

- velmi decentní elektroakustika, natolik nenápadná, že někdy zapomínám, že mi vlastně hraje, načež mi dochází, jak skvěle to je zpracovaná záležitost... (JSt)
 
 
 
 
 
 

(2) DORDEDUH - Har (05/2021)

- po dlouhých devíti letech nové album. A i když na rovinu říkám, že Har tak dobré jako Dar de duh zdaleka není, špatný rozhodně taky není. Stylově moc nepřekvapí, ale občas se zde objeví na Dordeduh až dost patetický melodie. Neuráží mě však tak moc, abych album nebo konkrétní songy musel okamžitě vypínat. Naštěstí je vždy vykompenzují nějakou výrazně lepší pasáží, sypačkou, nebo zkrátka něčím zajímavějším. Několik poslechů novinka jistě ještě snese. (Bandcamp) (mIZZY)

- zpočátku mě to spíš (převážně) nebralo, ale dojmy se pomalu zlepšují, byť některá místa/prvky mi pořád přijdou vyloženě otravná/é - zejména klávesy a přílišná (až popová) líbivost/vlezlost některých pasáží. Ale jsou tu i fakt dobré části/prvky, nebo i skoro celé skladby. Nejlépe mi z toho vychází úvodní Timpul întâilor, předposlední De neam vergur a dobrá by mohla být/je i Desferecat v klipové edit verzi, na albu jí przní zbytečné klávesové intermezzo. Har je oproti debutu trochu měkčí, světlejší, méně black i folk, asi víc prog a/nebo post- (?) a zvukově učesanější. Zajímavé jsou mj. opět i některé rytmické prvky, nový bubeník Putrid na své předchůdce navázal výtečně. Momentálně mě to už sice z více jak poloviny spíš baví, dám tomu ještě čas, ale i tak je celkem jasné, že Dar de Duh (i Mozaic) bylo/je výrazně lepší. (Bandcamp) (AddSatan)

(2) MANNVEIRA – Vitahringur (07/2021)

- debut punkovějších Svartidauði. Není to vyloženě špatné, ale nějak nevidím důvod Mannveira v záplavě mnohem lepších a originálnějších kapel opakovaně poslouchat. (mIZZY)

- škoda, že Mannveira vydali (vlastně vydají) svůj dlouhohrající debut až letos, protože vzhledem ke konjunkci žánru to prošvihli tak asi o pět let. Přesto je to pořád dobré a hodně mě deska baví. Vše, co jsme si tu o islandském black metalu vyprávěli na ní najdeme, a určitě si v recenzi podrobně představíme. (vaněna)
 
 
 
 

(2) SNĚŤ – Mokvání v okovech (2021)

- čistokrevný prehistorický těžkotonážní smrtonoš vyhnil z okovů konečně natolik, že se mohl vyploužit z pražských hřbitovů a zavalit všechny zombies hutně uleželou žánrovou zatuchlinou. Necelá půlhodinka umí zarazit dech a šlape na jedničku a naživo tak půjde o jistý hřeb každé živé akce, které se už na nás s nastávajícím létem naštěstí valí. Mrtvoly jsouc tedy vykopány v ten nejlepší čas a chorobným leproidním zdechlinoidním vokálům vivat! (DarkXane)

- dle prvního singlu jsem čekal, že mě Mokvání rozmáčkne jak beďara, ale nakonec je to jen zánětek. Čímž nemyslím, že deska není dobrá. Maká od začátku do konce, ale vlastně přemýšlím, co víc bych chtěl. Aby jen dokonale nenaplnila představu o tom, jak hrát autopsácký death metal, a dala něco navíc? Pro fans OSDM povinnost! (bizzaro)
 
(2) VEKTOR / CRYPTOSIS - Transmissions of Chaos (split EP) (02/2021)

- kanadsko/holandské splitko. Čtyřskladbový tech/thrashový souboj, který nemá vítěze. (LooMis)

- tak tady hlavně cílím na Vektor, který je známý spíš dlouhými vály, na tomhle splitu ale jsou střídmější a přímočařejší, takže jejich progress thrash nevynikne na první dobrou, ale ty dvě skladby jsou v pořádku. Cryptosis zdatně sekundují. (brutusáček)
 
 
 
 
 
 

 

mIZZY

BEYOND MAN – Beyond Man (06/2021)
- znovuobnovený starší projekt Wraatha z Ritual DeathDarvazyOne Tail, One HeadMare a miliardy dalších kapel. Kromě dalších lidí tu rovněž působí i bubeník MareOne Tail, One Head… Ve zkratce, jedná se o deathmetalovější provedení těch nejnasypanějších poloh OTOH. Více v recenzi. (Bandcamp)

NEKROMANTHEON – The Visions of Trismegistos (04/2021)
- tvle, to se musej probrat z kocoviny pokaždé nějací kokoti z Norska, aby si člověk mohl zase říct, že vychází dobrý thrashový album? Parádní pecka, po Deathhammer asi kapela číslo dvě, kterou má smysl sledovat. Hrají zde mimochodem borci z Obliteration. (Bandcamp)

DJEVEL - Tanker som rir natten (05/2021)
- v Djevel začal hrát na basu a řvát Azazil z Mare, což je asi hlavní důvod, proč jsem se na desku těšil. A i když z Tanker som rir natten stejně jako z dřívějších desek Djevel vyloženě nesedám na prdel, je to hodně slušný oldschool atmo/melo black.

PALUS SOMNI – Monarch of Dark Matter (05/2021)
- hlavní mozek Decoherence, bubeník Akhlys a Aoratos, plus nějaká zpěvačka. Jako tady bylo předem jasné, že to nedopadne blbě, a fakt to blbé není. Včelíny, disonance, sypačky a místy fakt šílený tlak. Album trochu působí jako chaotická masa hluků, do které třeba více proniknout. Nic vyloženě prvoplánového nebo přímá vykrádačka moderních trendů. Kromě domácích kapel nejsou Palus Somni až tak daleko od projektů Prava Kollektiv. (Bandcamp)

V.A. – Dysphoricam Audio productions – Jiná hudba –​ Czech experimental and progressive compilation (12/2020)
- kompilace osmi lokálních kapel/projektů, které se nebojí hrát hudbu trochu jinak :) Masáž, Massola, Nachttante nebo Ohne Stunde Minuten. Akustika, avantgarda, metal, sypačky, noise. (Bandcamp)

Kotek

FACS – Present Tense (05/2021)
- novinka od trojky z Chicaga piluje to, v čem jsou dobrý – zádumčivej art rock lízlej industriálem. Zvuk basy dává. (YouTube)

HIDE – Interior Terror (05/2021)
- další věc z Chicaga, tahle je ale ale daleko víc konfrontační. Punk, industriál, elektronická hlukařina. Je to rozmanitější a kratší než minule. A je to lepší. (YouTube)

DIVIDE AND DISSOLVE – Gas Lit (01/2021)
- intenzivní drone/doomová záležitost, moc pěkný hlukový stěny. (YouTube)

THE NOTWIST – Vertigo Days (01/2021)
- hodně příjemná deska německejch matadorů, hypnotická směs pop, indie rock a krautáž, která má slušnej hitovej potenciál. (YouTube)

LooMis

SOLAR DEMISE - Born of Chaos (05/2021)
- Jižní Amerika už vydala pár perel, ale tahle kolumbijská trojka ale zatím mezi ně patřit nebude. Až na pár světlejších momentů, je tu spousta věcí špatně - zoufale nevýrazné vokály, otřesné bicí (i zvukově) a kytarová sóla balancující na hraně falešnosti, jsou strašákem prakticky v takřka každé skladbě. Možná z kluků ale časem něco bude, takhle spíš jako zajímavost a milovníky špatného death/blacku (to technical bych tady fakt moc nevytahoval).

CRYPTOSIS - Bionic Swarm (03/2021)
- jasně, k téhle mladé partě z Holandska jsem se dostal právě přes splitko s Vektor. Kapela vznikla teprve vloni, ale na tomhle debutu zní všechno neuvěřitelně vyzrále. Obrovské překvapení a doporučuji milovníkům vysokooktanového prog/tech/thrash metalu. Pro mne deska měsíce.

SCREAMING BANSHEE – Pierceive (04/2021)
- Italové nehrají nic nového pod sluncem a inspirací novější tvorbou Death se nijak netají (některé pasáže jsou až moc okaté). Za bicími to parádně mastí David Folchitto ze Stormlord (jezdil i s Fleshgod Apocalypse), parádní sólíčka. Hodně fajn deska.

DarkXane

ACAUSAL INTRUSION – Nulitas (05/2021)
- chaotická deathmetalová technická avantgarda skýtá na prvotině americké dvojice neutuchající smršť, jejíž všechny směry musí odhalit až další poslechy.

AGELESS OBLIVION – Suspended Between Earth and Sky (04/2021)
- britská sestava se přidala mezi řady dalších, které ožily po delší odmlce, zde sedmileté, snad až díky covidovému makábru a na své trojce si nachystala více než slušnou porci technické deathmetalové jízdy prošpikované progresivními elementy s individuálním zvukem. Drží to skvěle pohromadě a je to i trochu do černa.

ARTILLERY – X (05/2021)
- dánská thrashmetalová legenda se také nenechala covidovým časem zastavit a v den výročí německé kapitulace naservírovala jubilejní desátou artilerii. Na čele s kytarovým šedesátníkem Michaelem Stützerem a poprvé bez bráchy Mortena (R.I.P. 2019) se jedná o více než důstojné uctění jeho památky v progresivnějším heavy závoji. Mimochodem, k vidění by měli být pánové u nás jako headlineři na konci srpna na Back to the Symbolic festu a mělo by to stát za to.

CIRITH UNGOL – Half Past Human EP (05/2021)
- po povedeném loňském comebackovém albu Forever Black se pánové z Kalifornie namlsali a chtějí, aby se o nich vědělo také letos (rok před blížícím se půl stoletím na scéně) a máme tady čtyři skladby jako vystřižené ze 70. let (první verzi otvíráku Route 666 nalezneme ovšem již na prvním demáči z roku 1978). Heváč žije!

ESOCTRILIHUM – Dy'th Requiem For The Serpent Telepath (05/2021)
- stále pod křídly I, Voidhanger Records si galský všeuměl Asthâghul nedal ani letos pauzu a během pátého roku vyprodukoval již šestý výtvor o nejdelší stopáži takřka 78 minut, celkem tak od roku 2017 máme k dispozici (včetně jednoho nádavku v podobě loňského EP) skoro 7 hodin rádoby okultního black metalu. Ani nevím proč jsem tento vývar z čehosi hned dvakrát slechl, možná nějaký příznak retardace.

IMPALED NAZARENE – Eight Headed Serpent (05/2021)
- dříve jedna z hodně nejvíc originálních blackmetalových finských kapel se také nechala probudit po sedmi letech virovou náloží, ale možná si měl Mika Luttinen ještě chvíli pospat. Třináct short tracků… nemá moc co společného s kořeny… hlas již není zlověstný, spíše znavený a aktuální vyznění punk, HC polohy to nezachránilo. Docela rychle začalo nudit i přes kratší stopáž (asi by pomohly nějaké posilňovače). Album pro oddané fans.

INFERNO – Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) (05/2021)
- karvinské okultní zaříkávání za hranicemi black metalu v psychedelické extázi, které si zde po právu vysloužilo i speciální dialogovou recenzi. Na domácí scéně jasný vítěz roku deroucí se ovšem mocně za hranice.
Předurčeno k celoročnímu rozjímání a věčným návratům.

KHANDRA – All Occupied by Sole Death (05/2021)
- blackmetalový kvartet z Běloruska se po dvou EP z let 2017 a 2018 dostal se svým debutem rovnou pod kuratelu Season of Mist a mně si zatím nijak nepopudil, ba právě naopak, a tedy solidní náhodný objev. Se současnými úskalími melo-blacku se vypořádává s překvapivou suverenitou a zůstává přitom syrový a možná i zlý… anebo si to možná jen namlouvám kvůli zemi původu? Myslím, že ani snad ne.

KING OF ASGARD – Svartrviðr (05/2021)
- pátý kotouč švédských vikingmanů hodně melodizované black/death kombinace, na novince trochu více do černa, než bývalo zvykem, ale hodně naslazeno. Dá se to otočit, ale moc důvodů, proč se vracet k pohledání není.

NAURRAKAR – Uranfaust (04/2021)
- třetí album pražských nukleárních misantropiků určitě stojí za pozornost a jsem tak v očekávání živé performance, které bych se měl, nepadnou-li plány, v letních měsících dočkat, takže na úplné závěry je času dost. Za srozumitelnou prezentaci českých textů plus navíc.

NORDJEVEL – Fenriir EP (05/2021)
- EP ostřílené norské blackové smečky se vyloženě vydařilo, tři nasupené zlověstné novinkové songy, z toho jeden jako ochutnávka budoucího nového alba, jeden cover od Possessed a nádavkem Det ror og ror z debutní desky, ovšem v živém podání, a to přímo z posledního Brutal Assaultu, který si severští zlouni v roce 2019 zjevně hodně užili! Takže jako pozvánka do pevnosti na letošní náhradní akci dílo jako stvořené.

PAČESS – Poupě (05/2021)
- známé jméno moravského blackmetalového undergroundu má venku čtvrtý zářez očekávatelného střihu se srozumitelnými vokály, což mě tradičně baví.

SETH – La morsure du Christ (05/2021)
- jedni z devadesátkových pionýrů francouzského melodického black metalu vypálili po osmi letech hibernace solidní návratovku, od které dostanete po francouzsku naleštěnou symfoniku, a možná tak alespoň trochu zlejší konkurenci toho času již zapovězeného jména Dimmu Borgir.

SINIESTRO – Vortexx (05/2021)
- švédsko-chilský duet zformovaný v roce 2012 má zatím na kontě debut Revelations in Mayhem z roku 2016 a dvě EPka z let 2014 a 2018, v českých kotlinách nikoli neznámý a snad dobře pamatuji z počátku roku 2019 na Winter Metal Attack na Chmelnici. Celkem nakopávající originální kompozit slušně začernalého thrash metal punku; zábavné hitovky ke každé příležitosti a nejlépe k živému poslechu.

VREID – Wild North West (05/2021)
- norští melody black’n‘rolloví boys jako pokračovatelé Windir vyprodukovali devátou desku, druhou v pořadí pod hlavičkou Season of Mist, takže odhadnutelné masovější zaměření nepřekvapí, ale žánrově je to cajk. Mimochodem na sedmičce a oficiální klipovce zní i klávesové party nahrané ještě rukou Valfara (R.I.P. 2004), kterého také pohltilo chladné ticho na konci cesty v horách.

VULTURE – Dealin‘ Death (05/2021)
- speed/thrashmetalová vysokooktanová zběsilá jízda z Německa, jako kdyby vypadla z dob, kdy se tvořil žánr. Příjemné osvěžení.

vaněna

KOLDOVSTVO - Ni Cara, Ni Boga (03/2021)
- kontroverzní black metal, kde jsou jednoduché nápady zpracované zajímavým "epic raw" zvukem. Recenze, ve které se neúspěšně snažím s tímhle albem popasovat je už na cestě.

DRUADAN FOREST/ OLD SORCERY (02/2021)
- hobitci a draci zase po dlouhé době v solidně udělané podobě. Pravidla žánru provždy stanovili Mortiis a Varg, Druadan Forest se s nimi srovnali na velmi dobré úrovni, u Old Sorcery jde spíš o standard, ale myslím, že milovníka dungeon synthu neurazí, toho už urazily jinačí kousky!

DRAWN AND QUARTERED - Congregation Pestilence (07/2021)
- ani osmé řadové album BDM stálice Drawn and Quartered se neobešlo bez chyb a slabých pasáží, ale minimálně první tři písničky jsou výborné. Obal na mě působí trošku tendenčně, sbírka klišé je skoro kompletní, ale obsah je v pořádku. BDM a slam systematicky nesleduju, ale tohle bude určitě patřit k tomu lepšímu, co letos žánr nabídne.

FYRNASK - VII: Kenoma (04/2021)
- tady, nechám mluvit hudbu samotnou, protože rituální ambient + black metal není to pro každého. Jen musím říct, že hezčí desku jsem už dlouho neviděl, tohle je prostě pomazlení nejen pro ouška.

onDRajs

LIQUID TENSION EXPERIMENT - 3 (04/2021)
- desce se nedá v rámci progu prakticky nic vytknout, jen možná ten Portnoy zbytek moc tlačí do hard rocku, ale on takhle hraje už posledních x let. Paradoxně si víc užívám klidnější věci jako Liquid Evolution než nekonečná Petrucciho pavoučí sóla (i když smekám, samozřejmě). Těch už jsem zřejmě přesycen. U Gershwinova coveru Rhapsody in Blue jsem si vybavil Emerson, Lake and Palmer.

IN ASYMMETRY - Ashes of Dead Worlds (05/2021)
- debut uctívačů Erika Lindmarka. Aby ne, však si od Deeds střihli cover Sense of the Diabolic. Taky to nabouchal Darren Cesca, který má na svědomí i poslední počin Deeds Nucleus. In Asymetry ovšem všeobecně víc tlačí na pilu a sází jeden krkolomnmý riff za druhým. Možná až na úkor srozumitelnosti, čemuž se Lindmark vtěšinou vždy dokázal vyhnout.

AddSatan

PLASMODIUM – Towers of Silence (04/2021)
- ne úplně (tu více, tu méně) zvládnutě působící, ale poměrně zábavný pokus o divný, psychedelický black/death/war/doom (?) metal, místy i ambient, noise, drone, bizarní zvuky, částečná improvizace (?). Jsou tu vlivy, či podobnosti s Chaos EchœsPortalOksennus, Sadistik Execution, Gravetemple, Plague Organ, ale i Godflesh. Ty pomalejší skladby - Pseudocidal a Vertexginous – jsou celkem slušné, se zbytkem je to (převážně) slabší. Chtělo by to poladit i mix – výtečné bicí a (někdy) retardované vokály by zvláště v rychlých částech mohly být míň a kytary naopak víc. (Bandcamp)

WILL GUTHRIE & JAMES RUSHFORD – Real Real World (04/2021)
- perkuse / bicí & klávesové nástroje (nějaké varhany aj.), asi převážně improvizace, někdy klidnější, blíž ambientu, jindy živější, dramatičtější, blíž free-jazzu. Slakes se saxofonem Scotta McConnachie mi evokuje i nějaký rio/dark jazz, nebo tak něco. V titulní skladbě varhany/klávesy zní trochu jak flétna shakuhachi a vůbec z toho lezou roztodivné zvuky. Má to i slabší místa, ale většina stopáže mě celkem baví. (Bandcamp)

brutusáček

UNFATHOMABLE RUINATION – Decennium Ruinae (05/2021)
- já to říkám pořád, bdm kapely (vyjma Defeated Sanity, ehm) mají vydávat jenom EPka, ono to prostě stačí.

ДРЁМ – 4 (05/2021)  
- Rusko je prostě funeralu (doom metalu) zaslíbené.

METHAROMA - Pipe Dreams (Through the Alley) – (03/2021) 
- last time tip od Ondrajse, BDM s basákem Defeated Sanity. 

JSt

SATOMIMAGAE – Hanazono (04/2021)
- japonská písničkářka někde mezi Diane Cluck a Mount Eerie, silně melancholické, krásně nepřímočaré, pomalé, zamyšlené, s náznaky divnosti. Vyšlo to na RVNG INTL, což říká taky dost.

BONE CUTTER – s/t (04/2021)
- přehrocenej, chaotickej hardcore, nebo tak něco. Šest a půl minuty, pohoda.

GLUME & PHOSSA – Banshee (04/2021)
- instrumentální grime s místy až středověkou melodikou, zábavná věc.

AYAMI SUZUKI & LEO OKAGAWA – Undercurrent/Wanderlust (03/2021)
- nádherná abstraktní meditace, ve které skryté melodie uzemňují brutální vysoké frekvence – ve svěží variaci na omšelý model kráska a zvíře.

LISEL + BOOKER STARDRUM – Mycelial Echo (04/2021)
- vokalistka Lisel a bubeník Booker Stardrum vytvořili éterickou, těžko zařaditelnou desku, která spadá do současného trendu hypermoderních (manipulované vokály) variací na vágně sakrální a starobylé hymny a spojuje jej s progresivní elektronikou/elektroakustikou (bicí převážně prohnané přes Sensory Percussion zní jako smysluplná aktualizace IDM).

bizzaro

INNERSPHERE – Omfalos (02/2021)
- novinka Plzeňáků je emotivní, doomovější, má fakt výtyečný zvuk a předkládá melodický death metal tak, nejenže aby nesral, ale aby si posluchače dokonce namotal. Škoda, že je deska o něco pomalejší než předchůdce, ale vynahrazuje to emocemi a neuvěřitelnou vnitřní silou.

CRIMSON DIMENSION – Crimson Dimension (06/2021)
- když zabalíte black metal do Opeth, vznikne asi něco takovýdleho.

OLDE – Pilgrimage (03/2021)
- třetí deska Kanaďanů Olde moc příjemně fúzuje všechny pomalé žánry až k jejich kořenům.

IFRINN - Caledonian Black Magick (04/2021)
- sice tradiční, ale harmonicky dobrý black metal se zajímavými „melodiemi“.

 

 

Kotek

DATACH’I – Bones (07/2019)
- teprve nedávno jsem si všiml, že se Datach’i vrátil, a jeho poslední věc je překvapivě hezký idmko, evidentně se během let zklidnil. (Jo, je to ten Datach’i, co dělal podmazy pro Davida Firtha aka Salad Fingers). (YouTube)

AddSatan

MARATECK – Time is Over (2017)
- math/experimental/post-rock kapela lidí, kteří skládají a hrají i současnou kompozici („klasiku“) – Brendon Randall-Myers, Tristan Kasten-Krause a další. Podivně, hravě, vtipně rytmicky rozbité / f(r)ázované, disonance, lze tam slyšet promyšlený post-minimalismus, ale i King Crimson, nebo (divnější) madebythefire. Ve Vantablack I i sypec a úly směr Krallice apod. (Bandcamp)

KATE BUSH – The Dreaming (1982)
- párkrát už jsem na ní narazil (mj. klipy někde v non-stopu ve 3 ráno atd.), přišlo mi to sice v rámci popu sympaticky švihlé, ale vždycky převážil dojem, že mě to víc irituje, než baví. Nějak jsem se v květnu proklikal na The Dreaming a z toho mě postupně (v různé míře, dle nálady) začala bavit většina skladeb. Je to nejspíš její nejvíc (?) avant/prog-pop/rock album, jsou tu občas zajímavé / divné postupy, zvuky, nástroje, (poly)rytmy, aranže i vokály. Asi ke každé skladbě bych měl nějaké výhrady, ale minimálně titulní a Get Out of My Housemi přijdou fakt dobré. A v Sat in Your Lap je 3x pořádné „UH!“ - 2-3 roky před Fisherem. Nepřekvapí, že např. Björk a Steven Wilson tohle album řadí mezi svá nejoblíbenější. A zahostoval tu i David Gilmour a Eberhard Weber.

JSt

LEVEN SIGNS – Hemp Is Here (1985)
- podobný prostor jako This Heat nebo ještě spíš jejich vedlejší projekty: post-punk, dub a dávka psychedelie. Hrozně pěkná věc.

SAMUEL ROHRER, MAX LODERBAUER, TOBIAS FREUND, STIAN WESTERHUS – KAVE (2020)
- s trochou nadsázky: jazzmani hrají krautrock. Uměřená hypnóza, které mezi bicími a synťáky dominuje kytara a hlas Stiana Westerhuse. Velmi příjemný chill.

OCCULTED DEATH STANCE – Eternal Return (2020)
- strašně osvěžující, narazit občas mezi všemi těmi sterilními perlami, které umí hrát a skládat, na nekvalitní blackový kanál.

bizzaro

REALMS OF CHAOS – The Seed (2020)
- tvl, tak tohle mě posadilo na zadek. Pamatujete si Slováky The Infinite Within? Jejich kytarista Martinus dal dohromady tuhle bandu, kde dělá úplně všechno až na bicí, který na debut nahrál Gabe Seeber (The Kennedy Veil, Alterbeast, Decrepit Birth). 8 extrémních death tracků bez odpočinku, narvaných nápady. Rychlé, technické a s atmosférou. Tohle musí do vašich přehrávačů a pořádně do světa!

INNERSPHERE – Amnesia (2018)
- kytarově docela promakaný blackened deathrash, docenil jsem pořádně až s poslechem novinky.


Přispěj do diskuze

Palus Somni dobrý, díky za tip. Určitě baví víc, než Prava, Emperor tam sice neslyším, ale Darkspace a BAN určitě, příjemný poslouchání je to, právě i tím, že to nehraje čistě na tlak, ale i na nižší hlasitost mi to dává.

Zato Hagbulbia mě nějak dost rychle přestává bavit.

Fyrnask dobrý, ale předchozí věci byly asi lepší. Ale ještě si to nehcám uzrát.

trochu se divím, ale Palus Somni mě celkem baví - takovej mix BAN, Darkspace a někdy jsou tam fest slyšet Emperor (ty nejnasypanější místa z Anthems) ... a jo i k Prava Kollektiv věcem to má taky celkem blízko, ale baví mě to víc než oni (vyjma prvních Hwwauoch), nebo i k Akhlys (v surovějším provedení, bez legrační synth/EBM sólový kytary a vlezlosti), dobrej zvuk bicích, rozumná délka skladeb, chaotický mi to ani nepřijde - ten dojem dělá asi jen zvuk ... a klidně bych to i označil za vykrádačku/kombinaci "moderních" trendů :), tlak není úplně šílený, ale solidní občas jo ... na to, jak mě tyhle věci už většinou nebaví, tak tohle celkem jo

Panopticon - ...And Again Into the Light

Plasmodium jsem možná taky mohl zařadit, je to poměrně krásný. a mix bych teda rozhodně neladil, by ztratilo část kouzla)

Tvle, ti nový Fyrnask nezněj blbě!
Jsem je viděl na Funkenflugu 6 let zpátky, a tam to bylo dost o hovně, resp. si z toho pamatuju dost béčkové kombo WITTR a Ascension, ale tohle album je docela dobrý.
Smrdí to o něco více Islandem (tentokrát v dobrým slova smyslu), není to tak monotónní atd.
Určitě ještě poslechnu a možná i přikoupím, a naschval dám šanci i starším deskám, jestli jsem si tehdá neseděl moc na uších.

aktuálně

diskuze