Album října 2021

Album října 2021

První místo pro kanadské rychlopalníky, druhé místo pro progové dinosaury. Not jak máku a desek neméně, protože i další místa nabízí velice pestrou směs stylů. Tentokrát vás čeká při čtení a poslouchání silný a hlavně dlouhý zážitek.

1) SPOTIFY playlist: říjen 2021 - 106 skladeb a skoro 9 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(6) ARCHSPIRE - Bleed the Future (10/2021)

- „bring back the fuckin’ tension in the music“. Tak určitě :-) Dalo se čekat, že sešívačka pojede naplno a struny nedoznají odpočinku. Tradičně přehn(r)aný. (LooMis)

tak přehnaný, že už to není ani vtipný - popisek, který sedí na nové album Archspire, stejně jako na předchůdce. Je možná trochu méně na první poslech výrazné, ale o to déle a častěji se dají kompozice vychutnávat. Sportovní duch, který Archspire do death metalu vnesli, dosáhl nové úrovně. U mě panuje veliká spokojenost. (vaněna)

- na první dobrou není Bleed taková šleha jako Relentless, ale je jasný, že v přehrávači se mi tahle šílenost z digitálního flašinetu sekla. (bizzaro)

- novinka navazuje na svého předchůdce, tedy opět závod v rychlosti a množství notiček za sekundu. Přesto to má stále hlavu a patu, strukturu a nápad. Oceňuji i pro tento styl rozumnou délku. Výsledek je zcela v pořádku. (Herelson)

- novinka od technických virtuozů z Vancouveru byla z dalších hodně a dlouho vyhlížených děl (nahrávaná byla už loni touto dobou). Něco málo přes třicet minut neskutečným tempem svištící smršť ultra technického death metalu s dokonale vycizelovanou přesností. Dokonalý a obdivuhodný monolit absolutní destrukce, návykovost na celý život. (DarkXane)

- a hlas přidal i sicky.

(5) DREAM THEATER - A View From The Top Of The World (10/2021)

- tak doufám, že se u DT zase začne blýskat na lepší časy. Těžko říct, jestli tomu pomohla trojka LTE, kde se hoši trochu odreagovali, nebo prostě domácí covidový tvůrčí přetlak. Každopádně tohle se zase nechá poslouchat a člověk nemá pocit, že se jedná o jednu z dalších permutací slyšeného. DT prostě ještě do starého železa nepatří. (LooMis)

- nikdy mě moc nebavili, až letos jsem jim věnoval překvapivě dost času. Možná je to tím, že album působí nenuceně, místy víc jako heavy metal než prog. Teda až na tu poslední 20 minutovou věc, tu si mohli odpustit. (sicky)

- prog se mění, Dream Theater nikoliv. Přesto si myslím, že covidová koncertní pauza kapele prospěla a víc se soustředila na muziku. Skladby jsou členitější, komplikovanější, košatější, delší, barevnější - přesně tak, jak to mají fanoušci rádi. Zatím si myslím, že jde o nejlepší počin od Black Clouds & Silver Linings, což není sakra málo... (onDRajs)

- nemyslel jsem si, že bych se ještě někdy k ňáký desce Drýmáčů měl potřebu vyjadřovat. A hle, hutnější zvuk, temnější vyznění, tvrdší riffy, konzistentní skladby a nesraní do kýble, který přes 15 let nikdo nevynesl. Nevím, zda mám prohlásit, že jsou DT zpět, ale tahle deska se fakt povedla a je k poslouchání i uposlouhání! (bizzaro)

- americké prog klasiky je záhodno pravidelně vstřebávat již kvůli jejich odkazu, i když nostalgie samozřejmě jede vždy na plné obrátky. Sedmdesát minut a sedm tracků může u leckoho vyvolat spíše lhostejnost a nudu, ale instrumentálně je vše v pořádku. Návraty k opakovaným poslechům se ale spíše konat nebudou. (DarkXane)

(4) LVCIFYRE – The Broken Seal (09/2021)

- druhá deska Lvcifyre se vyšplhala téměř na samotný vrchol žebříčků minulého měsíce. Proto jsem neváhal a The Broken Seal podrobil četným rotacím. Po pár posleších prvotní nadšení opadlo. Disonantní metal smrti má tendence se topit v salvách double-bassů nebo podladěné riffáže. Hledat highlighty po chvíli celkem omrzí. Příznivce vyhrocenějších pasáží Hate Eternal ovšem The Broken Seal potěší. (Dantez)

- blackmetalizovaní Morbid Angel / Immolation / Hate Eternal se (mj.) „sandersovským“ vokálem. Začátek desky, resp. až do titulní skladby je to solidní peklo, i ty pomalejší pasáže jsou lepší než na Svn Eater, v druhé polovině už to ale začíná občas váznout a nudit (Wolves… bych vyhodil celou, 7. a 9. zkrátil/prostříhal), byť i tam se dobrá místa najdou. A taky škoda, že Menthor nemá kopyta, ale měkké tlapičky. (Bandcamp) (AddSatan)

- rozhodně nahrávka, která bude v letošním TOPu. Pro Lvcifyre mám slabost a nezklamali. Konečně kapela použila otvírák desky, který se sluší a patří. Na Svn Eater to nebyla zrovna dobrá volba. Tleskám! (Kuba)

- pokud nepočítáme EP z roku 2019, dal si tento původem mezinárodní duet sedmiletou pauzičku a moc o něm nebylo ani jinak slyšet, aby kdesi v londýnském dungeonu vybrousil z černého kovu tenhle comebackový žánrový klenot roku a vrchol dosavadní diskografie. Infernální strašidelná smrtonosná invokace nejtemnějšího původu za zvuku rozdivočelého bicího hromu a skřípání nenávistného vokálu od začátku až do absolutního propastného konce. (DarkXane)

(4) VILDHJARTA - Måsstaden Under Vatten (10/2021)

- může se čistý djent ještě někam vyvíjet? Švédové si to určitě myslí a po 10 letech navazují na debut 80 minut dlouhým opusem. Opět se to tu láme, zasekává, otáčí, píská, přeskakuje a sype v tak hypnotickém sledu, že si ani nevšimnete, kdy je konec. A zmatek do toho vnáší i názvy skladeb, kde se míchá rodný jazyk s angličtinou, nemluvě o tom, když po Sunset Sunrise začne hrát Sunset Sunrise Sunset Sunrise. S přehledem nejposlouchanější deska října a vůbec si nemyslím, že jsem s ní letos skončil. (LooMis)

- album je sice moc dlouhé a místy na sílu tlačené, ale pořád zajímavé. Djent je v dnešní době už out, ale Vildhjarta zůstává věrná, což je sympatické. (sicky)

- musím se přiznat, já to nedoposlouchal. Baví mě na tom, že je to taková převalující se masa, nahoru, dolu, ale nějak mě to né a né vtáhnout úplně. Já nevím. Hráčsky samozřejmě výborná, o tom žádná. (brutusáček)

- tři roky příprav na druhé album, když od debutu švédských djentových, resp. “thall“ virtuosů uplynula přesně dekáda. Navíc, když dva členové Buster Odeholm a Calle Thormer předvedli skvělou tvůrčí formu už v letošní únorové novince od deathcorové černoty Humanity’s Last Breath, dalo se tušit, že velikánská očekávání mohou být naplněna a prezentovaná mistrovská kompozice to taky více než demonstruje. Totálně zdrcující nelidský futuristický sound je brutální a mechanicky neúprosný. Kakofonní strojový osmdesátiminutový kolos měsíce… a roku…? (DarkXane)

(4) WHITECHAPEL - Kin (10/2021)

- deathcore legenda na novém albu už není moc deathcore, ale špatné to není. (sicky)

- aha, takže to odstartovali Rivers of Nihil, potažmo dřív Fallujah, kdy si deathcore kapely přecházejí na „prog“ death metal? Já neslyšel předchozí, tak nevím jestli to je vývoj, ale docela překvapení s tím změkčením. (brutusáček)

- hrůza. (Kory)

- osmé album deathcorových harcovníků z Tennessee nabízí důkaz, že se nekoná žádné přešlapování v rámci žánru, ale vidíme úspěšné tranferování moderním metalem a povedlo se nakombinovat i Philovy čisté vokály. Příjemně rozmanitá poslechovka. (DarkXane)
 
 
(3) CRADLE OF FILTH – Existence Is Futile (10/2021)

- adprdl, existence CoF ani po 30 letech není marná. Novinka ukazuje záda celý extrémní goth scéně, deska nabušená od začátku až do konce a plná muziky. (bizzaro)

- naprosto super. (Kory)

- třicetileté výročí okázalého strašení na symfo black/gothic divadelní scéně si o nové album doslova říkalo a tematicky také zapadlo do post-pandemického světa. A na rozdíl existence samotné rozhodně nelze označit třináctou studiovku za marnou, ale česko-britskou sestavu ukazuje ve skvělé formě. Působení Marthuse s Ashokem rozhodně Daniho zašpiněnému vampýrskému krevnímu oběhu v posledních letech svědčí a i pokud jste kapelu dávno zatratili (nebo třeba přestali tak úplně sledovat jako třeba já po skvělém Midian z roku 2000), jedná se podle mého o to nejlepší minimálně za poslední tvůrčí dekádu. Dokonalá instrumentace, výjimečná kytarová souhra a jak jinak než úctyhodné výbuchy bicích vytváří respektované dílo a také skvělou mezinárodní reprezentaci české metalové scény. (DarkXane)

(3) BE'LAKOR - Coherence (10/2021)

- Be'lakor mají svůj ksicht a poznáte je. Oproti předchozí desce (Vessels) je novinka zastřenější a méně přístupnější, jakoby rafinovaně nutící k objevování. Jsem nadšen. (Herelson)

- originální australští deathmetaloví prvoligoví melodici se konečně také v době pandemické dokopali po pětiletém pauzírování k pátému albu. Spokojenost tak jako s dosavadní diskografií. (DarkXane)

- výtečné. (Kory)
 
 
 
 

(3) BLOOD RED THRONE - Imperial Congregation (10/2021)

- řízný death metal na rozhraní techniky a brutality, kytary řežou, rytmika drtí, po dvaceti minutách sice začne být album trochu monotónní, ale pořád se dá. (sicky)

- nic jsem od BRT nečekal a vlastně ani nevím, proč jsem si album pustil. A tyvole, takhle dobrej tradiční detík jsem dlouho neslyšel. (bizzaro)

- naprosto luxusní death metal od norské veličiny na jejím jubilejním desátém zářezu mířícím letos hodně vysoko. Skvělý Christiansenův growling, kytarová práce, na které se podílí spoluzakladatel Dan Olaisen, a super zvuk bez experimentů. Nemůžu jinak než si dát znovu. (DarkXane)
 
 
 

(3) MASTODON - Hushed and Grim (10/2021)

- nezmínit M. v albu měsíce, by znamenalo, že kapela natočila opravdu propadák, což se ovšem opět nestalo. (sicky)

- tak oproti Gojiře absolutně nulová propagační kampaň, a to Mastodon servírují 15 tracků v bezmála hodinu a půl dlouhé stopáži. Taková deska „tady to máte vs. co dům dal“ bez výrazné pointy, snad je ten feel, tentokrát žádné „radovánky“ a vtípky ale chlad, nicméně stopáž bych krátil, přesto fanoušky Mastodon neurazí. (brutusáček)

- nový Mastodon je méně sludge a více stoner. Vypravěči příběhů dokáží každému songu dát do vínku výraznou hudební linku se skvělým riffem. Je to super, ale ta délka... (Herelson)
 

(3) MINISTRY – Moral Hygiene (10/2021)

- Al se veze na vítězné vlně po povedeném AmeriKKKantu, Moral Hygiene je více méně nostalgickou záležitostí. Žádné zásadní skladby tu nenajdeme, ale třebas taková Sabotage is Sex s Jello Biafrou velmi potěší. Al sice střídá spoluhráče jako ponožky, ale ministerský feeling, díky kterému ho fandové pořád berou, tu stále je. A navíc je to stokrát lepší než comebackové Relapse a From Beer to Eternity. (onDRajs) 

- Ministry aktivně neposlouchám. Novinku jsem pustil zas jen na košt a… doposlechl ji úplně celou. Nevím, jak ji zařadí fans, ale dle mě je Moral Hygiene nadmíru povedená sbírka. Že by Al už zas frčel? (bizzaro)

- na patnácté „pandemické“ studiovce nabrala Alova všeobjímající navztekanost na intenzitě, a přestože sází primárně na prověřené postupy, jedná se na první dobrou o opus tyčící se z posledních spíše průměrných let tvorby. Zvláště pokud nemáte žádná očekávání, můžete být hodně překvapeni a morální hygienický industriální výplach potřebujeme tak trochu všichni. Jako ochutnávku na rozjezd si dejte rovnou punkovou trojku Sabotage is Sex, ve které si za mikrofonem zahostoval Jello Biafra a která vás nemůže nenakopat. Skvělé album! (DarkXane)

(2) AEON - God Ends Here (10/2021)

- jsem měl za to, že tito Švédové už dávno nejsou aktivní a najednou koukám, že po devíti letech nová deska. Žádný extrém ani hniloba, ale poctivej death pro fans Deicide atd. ano. (mIZZY) (BandCamp)

- koho nebaví Kenybl posledních x let, mohl by zkusit tuhle desku. Švédští Aeon to drtí podobně, i frázování Tommyho připomíná Corpsegrindera. Žádné technické finesy, je to přímočařejší death, který se na vás valí. Při poslechu si kolikrát vzpomenete i na Morbid Angel nebo strojovost Soreption. Loni mě takhle oldschoolově potěšili Skeletal Remains. (onDRajs)
 
 
 

(2) ÆPOCH – Hiraeth (EP) (09/2021)

- Hiraeth je taková sbírka neustále na sebe navazujích sól tří instrumentů. Neposlouchá se to místy špatně, ale loňské EP The Scrayer je rozhodně po kompoziční stránce povedenější. (LooMis)

- po loňském svůdném The Scryrer je tady další EPéčko od technických mládežníků z Ontaria, takže palebná příprava na druhou dlouhohrající desku (doufejme) úspěšně pokračuje. (DarkXane)
 
 
 
 
 

(2) CENOTAPH - Precognition to Eradicate (10/2021)

album z roku 2017 je fakt jeden z mála brutal death metalů, který mě z posledních let dost bavil. Letošní deska zní rovněž jako slušná vyhlazovačka. (mIZZY) (BandCamp)

- a hlas přidal i Gába.
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) DOEDSVANGR - Serpents ov Old (10/2021)

- finsko-norská all stars band posílená na nové desce o BST. Bohužel bezkrevný, pomalý a nudný black metal si bere to horší od všech zúčastněných a servíruje rádoby majestátní, ve skutečnosti ale fádní melodický black tak trošku jako Bythos. Tomuhle moc chybí charisma a dravost. (vaněna)

- diktát. (Kory)
 
 
 
 
 
 

(2) ENSLAVED – Caravans to the Outer Worlds EP (10/2021)

- aktuální EP představuje Enslaved v experimentálnější poloze, ve které bych je rád slyšel i na dlouhohrající placce. Caravans je vrstevnatější, ne tak podbízivá jako předchůdce. (onDRajs)

- po loňské poměrně zdařilé řadovce nám k dlouhým podzimním večerům naservírovali přesně po roce norští progresivní vikingové dynamikou našláplé osmnáctiminutové EPéčko k rozjímání o putování do jiných světů. (DarkXane)
 
 
 
 
 

(2) FIRST FRAGMENT - Gloire Éternelle (10/2021)

- progress DM bez přehnaného honění not. (brutusáček)

- pidlikám dobře, pidlikám rád. Instrumentální zručnost bez debat, skladatelsky taky v pořádku, a byť mě to baví, poslech desky na jeden zátah jsem zatím nezvládl. (Herelson)
 
 
 
 
 
 
 

(2) FULL OF HELL – Garden of Burning Apparitions (10/2021)

- Garden of Burning Apparitions se vrací v časem: jde zejména po maximální vyhrocenosti, ke které si pomáhají grindem, noisem a občasnými mathrockovými výpady. Deska sice zaostává za dvěma předchůdci, kteří se sonickým extremismem dokázali pracovat na širší škále, ale přesto jde o solidní, relativně kultivovaný bordel pro náročné. (Dantez)

- další v pořadí pátá industriální grind noisová násilnická dvacetiminutovka mně svou brutalitou spolehlivě namlela na kousíčky. Nekompromisní extrém s namíchanou disonancí urputně demonstruje, jak by asi vypadal dusivý příchod toho pravého pekla. (DarkXane)
 
 

(2) GOAT TORMENT - Forked Tongues (10/2021)

- belgickej black/death, který mě už dvakrát totálně rozjebal naživo. Studiově rovněž super, něco pro fans Grave Miasma a podobných kapel. (mIZZY) (BandCamp

- super. (Kory)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) HATE - Rugia (10/2021)

- nářez, pro mě hlavní pecka měsíce, jak jsem již nakonec psal v recenzi. (sicky)

- úsměvné vzpomínky na poněkud dětinskou snahu o satanskou show na letošním Obscenu mně neodradily po dvanácté řadovce polských bubáků sáhnout. Dostalo se mi očekávatelné behemothovské porce černého death metalu, která drží obvyklou kvalitu, zaručující udržení pevného místa v žánrové sírou načichlé první lize. (DarkXane)
 
 
 
 
 

(2) HELHEIM – Woduridar (10/2021)

- norský spolek věrný severské mytologii už od začátku devadesátých let a produkující jeden z těch nadprůměrnějších viking blacků, což lze říci i o jedenácté řadovce. Letos v březnu o sobě dal vědět splitkem s Taake a na novince se dočkáme typického chladného opusu a vznešených melodií. Odpustit si snad jen pánové mohli závěrečný cover od Richarda Marxe. (DarkXane)

- úžasní. (Kory)
 
 
 
 
 

(2) KAYO DOT – Moss Grew on the Swords and Plowshares Alike (10/2021)

- tentokrát převážně (doom/death, trošku i black) metalová deska, spolupracovali na ní i Greg Massi a Jason Byron (ex-maudlin of the Well), i když gothic, prog/avant, post-rock, math/jazz, popové prvky a další ingredience samozřejmě nechybí. Moss… je méně hitová než Blasphemy (resp. možná i nejméně od Gamma Knife), víc se řve, méně zpívá, zpočátku se mi vlastně zdála až taková nevýrazná a (až moc) retro-nostalgická, ale zvláště od 3.- 4. skladby dál se dějí zajímavější věci … a nakonec jo, pořád mě to baví, někdy/něco dost. A ta basa! (Bandcamp) (AddSatan) 

- Toby Driver se opět spojil s Gregem Massi z dob maudlin of the Well a nahráli asi nejtvrdší/nejmetalovější album od Coffins on Io (jestli ne dokonce od Hubardo). Výsledkem je dost doomová nahrávka, samozřejmě s nepřeslechnutelným rukopisem Drivera. Jestli je Gamma Knife blackmetalová vize Kayo Dot, o tomhle by se dalo říct asi říct, že to jsou doommetaloví Kayo. (mIZZY) (BandCamp)

(2) LIND - A Hundred Years (06/2021)

- tak už i v Mnichově něco lejou do vody. Další kapela, resp. one man projekt z hájemství metal/jazzu. Opět zcela jasný terč pro fanoušky Panzerballett – hostují tu jak Zehrfeld, Mayrhofer i Axel Kühn. Oproti posledním pB mě to baví víc, hlavně díky (hlavně ženskému!) vokálu a že to není za každou cenu tlačený do rytmických komplikací. (LooMis)

- i když počáteční nadšení už trochu opadlo, přesto si myslím, že tohle je jednoznačně stále horký kandidát na desku (hudebně trochu mdlého) roku. O co jde? Andy Lind je skladatel a především bubeník z Mnichova, který má rád komplexní a komplikovanou hudbu - math metal, prog rock, jazz, nic není problém. Nejblíž má A Hundred Years k Panzerballett, ale tahle sólovka není tak ztřeštěná, skladby drží víc při sobě, a to má skoro každá k devíti minutám. Všechno od Meshuggah přes Planet X až po Franka Zappu s horou hostů. Neskutečná věc, VELKÝ OBJEV! (onDRajs)

(2) MASSACRE – Resurgence (10/2021)

- floridská benchmarková deathmetalová legenda 80/90 let se vrací po sedmi letech. Teprve čtvrté album vzešlé ze chřtánu téhle bestie představuje poctivě odvedených revivalových čtyřicet minut. Podstatné je, že z prapůvodní sestavy se po více než dvaceti letech zpět do hry vrátil po všemožných tahanicích frontman Kam Lee a taky basák Mike Borders. Výsledkem je mistrovská stará škola s oním charakteristickým vokálem a melodickými linkami na pozadí masakrózního hororu, které dejte čas, protože zraje s každým dalším poslechem. (DarkXane)

- absolutní nuda. (Kory)
 
 
 

(2) MORDRED - The Dark Parade (07/2021)

- jak už jsem psal v jedné FB skupině: historie téhle kapely ze začala psát v letech, kdy Zack de la Rocha si pod peřinou teprve začal studovat učení marxismu-leninismu a Fred Durst si pořídil svojí první kšiltovku. Vrcholem tvorby je bezpochyby In This Life (1991), vloni se Kaliforňané po téměř 15 letech připomenuli EPčkem Volition, na které navazuje aktuálně vydaná nová deska The Dark Parade. Sice tu už dávno není ten moment překvapení, ale pořád to vyučuje. Pro mne srdcovka. (LooMis)

- další návrat. U Mordred to v 21. století řeže rozhodně víc než třeba u Sacred Reich. Loňské EP Volition mi přišlo ještě takové mdlé, ale The Dark Parade má větší šťávu. Nechybí scratching ani odbočky do mnoha stylů, ale na klasické desky jako In This Life nebo The Next Room to mít nebude. (onDRajs)
 

(2) OFERMOD - Mysterium Iniquitatis (12/2021)

- nové album po retro Pentagrammatonu přináší pomalejší a nenávistnější podobu temného žánru. Mika Hakola se podle mého soudu překonal a přinesl velkolepou desku, která v nejlepším navazuje na starou blackovou tvorbu, ale bere si z moderní éry kvalitní zvuk. Některé refrény se budou nepochybně brzy zajídat, ale zatím album nepřestává bavit. (vaněna)

- nic světobornýho, ale místy solidně napsaný blekoš bigboš, který však má i svý otravný místa. (bizzaro)
 
 
 
 

(2) RIVERS OF NIHIL - The Work (09/2021)

- minulý měsíc mě tahle deska odrovnala, nadšení stále nevyprchalo. Dílo! (LooMis)

- překvapení minulého měsíce, jehož poslech jsem odložil a řádně rozložil a dobře jsem udělal neb deathmetalové váhy náhledu byly takřka zcela odloženy a mohlo tak dojít na poklidný ponor do melancholické atmosféry ultimátního progresivního experimentu, vedoucího k utonutí v temném nitru prolezlém běsy, a nakonec přece jen vyseknout pensylvánské pětici poklonu. (DarkXane)
 
 
 
 
 

 (2) RUNNING WILD – Blood on Blood (10/2021)

- Rolf Kasparek je takový Karel Infeld Prácheňský kytarového světa. Jaképak štráchy, on to prostě bude hrnout stejně a zbytek se nějak přidá. Studiově po 17. a v rámci celého měsíce samozřejmě absolutně oddechová deska, kterou s klidem odkládám a zůstanu u starých desek do Black Hand Inn. (LooMis)

- každý, komu nekoluje v krevním oběhu rum, se novince od Rock ‘n‘ Rolfa jistě dobrovolně vyhne sám, a tak si ji můžeme vychutnat všichni ostatní, kdo rádi společně brázdíme rozbouřené vody staro-školských pirátských hymen. Vypadá to tak zatím na to nejlepší, čeho jsme se od téhle heavymetalové klasiky dočkali po jejím comebacku v roce 2012 a za pět let od posledního výstřelu tak uzrála ta správná a očekávaná riffážová konzistence v těch nejlepších sudech někde ve sklepeních přístavní putyky pod vlajkou Jolly Roger. (DarkXane)

 (2) SCHIZOFRANTIK - Funk From Hell (04/2021)

- na nedávném koncertu Panzerballett jsem opět dostal od onDRajse za úkol se podívat na tuhle kapelu (prý už poněkolikáté). Jsou z Mnichova a kytarista Martin Mayrhofer jezdí živě právě s Panzerballet. Tím je vyřčeno téměř vše podstatné, protože hlavně s tím ságem to jede na hodně podobné vlně. Zatímco ale pB si udělali jméno na coverech, tady je to od začátku o vlastní tvorbě (včetně zpívaných věcí)! Doporučení pro příznivce Planet X, nesmrtelného Allana Holdsworthe a milovníky fusion-jazzu obecně. Tohle je už jejich šestá deska! (LooMis)

- Schizofrantik jsou originál. Dříve šlo o mix King Crimson a Meshuggah, letošní placka je ovšem jiná. Muzika se proměnila díky bohatému užití dechových nástrojů, celkově mi to přijde jemnější. Ani nevím k čemu Funk From Hell pořádně přirovnat. (onDRajs)

(2) STÍNY PLAMENŮ - Jediný poskvrněný přítok (09/2021)

- Stíny mě letos na Josefstadtu po delší době naživo fakt bavili. Zkusil jsem tedy i novou desku, a musím říct, že je nasypaná fakt solidně. Jasně, někdo se může i dnes, stejně tak jako posledních 20 let, lehce ušklíbnout nad českými texty, ale po hudební stránce to je fakt slušný Marduk worship. (mIZZY) (BandCamp)

- plzeňští čističi kanálů, kteří nás naposledy hodně přesvědčili naživo letos na malém Brutalu, vypravili ze své stoky jubilejní desáté album. Stejně jako na posledním loňském výtvoru nechybí solidní „mardukovské“ sypanice a již tolik charakteristické skvělé melodické motivy, které volají ke skočné. A opět a jak jinak potěšila srozumitelnost Morbivodova rouhání a pokračování chytlavých textových příběhů. (DarkXane)
 

(2) YARRDESH – Blití po keťáku (10/2021)

- disociativní blouznění a ohýbání reality ve zběsilém tempu… a blinkání, aneb volné pokračování Techna od Ing. Kralik. A zase rychta jak cyp, byť asi ještě víc (death/black/math/dissonant) metal a míň breakcore vlivu (ale pořád trochu jo), láme se, slušně „vyndaný“ pasáže, míň srandy, místy pěkná basa, sem tam sice zase trochu pocit „výplní“ bez (výraznějšího) nápadu, ale i tak určitě jedna z nejzábavnějších letošních desek. (Bandcamp) (AddSatan) 

- loni vydali Yarrdesh s Cataractem své Techno, ze kterého jsme na Marastu vyloženě nadšení. A letos, po roce a pár měsících, je tady Yarrdesh se svou novou nahrávkou. Blití po keťáku má s Technem hodně společného. Opět se jedná primárně o disonantní metal s rytmikou, která občas nemá daleko od breakcoru. Celé je to sice poněkud přímočařejší a mnohem více deathmetalové, ale opět výborné. Já už přesně vím, jak se cejtěj nůžky! (mIZZY) (BandCamp)
 

 

piTRs

ACT OF DENIAL - Negative (08/2021) 
- mezinárodní pozdrav ze slunné Dalmácie, jehož hlavními strůjci jsou tamějším undergroundem ostřílení Voi Cox a Luger, útočí na pozici černého koně letošního podzimu - nic na tom, že ukrytého v okoukanějším balení. Teskníte po opravdu svěžím nářezu, kde by třeba zpíval Speed a basoval Di Giorgio? Neváhejte a berte, takovýhle vichr s jejich účastí jste dlouho neslyšeli a pravděpodobně zas dlouho neuslyšíte. Velmi hmatatelný doklad toho, že i když přelomové desky se v metalu už nějakou dobu nenahrávají, dá se (za předpokladu schopných protagonistů) léty daná forma piplat a cizelovat dle libosti.

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Aeromantic II (09/2021) 
- a zase ten Speed, tentokrát v AOR rozpoložení. Pokračování loňské čtyřky stejně jako ona nedosahuje úrovně desek předchozích, model šesti pilotů a dvou stevardek začíná ztrácet lesk. Možná by pomohl odpočinek v trvání znatelněji delším než jeden rok.

TREMONTI - Marching in Time (09/2021)  
- taky Mark už natočil výraznější desky. Téhle aktuální vlastně lze těžko něco objektivně vytknout, vše je na svém místě a ošetřeno jak je zvykem, jen vše plyne tak nějak průměrněji, obyčejněji a zaměnitelněji než třeba na tři roky staré A Dying Machine.

Dantez

JPEGMAFIA – LP! (10/2021)
- po dvou rozvolněnějších, komerčněji laděných krátkých nahrávkách se JPEGMAFIA vrací ke kořenům – ke striktní dikci, experimentálnější, nejpřístupnější produkci a všeobecné tvrdosti. Novinka se nebojí testovat instrumentální limity žánru, zároveň tnout do živého přímočarým rapem: podobně jako samotný název. Společně s posledním počinem Injury Reserve se LP! řadí mezi nejlepší rapové želízka roku.

KONTRAVOID – Faceless (10/2021)
- novinka maskovaného, elektro-darkwave barda uchovává nejlepší atributy předešlého katalogu, zároveň posouvá jejich kvality a dává je na odiv pomocí lepšího zvuku. Faceless nabízí 6 stop břitké syntetické gotiky, která nemá problém zachovat momentum a dynamikou strhává nejen k tanci.

ACTORS – Acts of Worship (10/2021)
- kanadská čtveřice navazuje na solidní debut vyzrálejším a ucelenější deskou se zaměřením na temný post-punk s takřka popovou přístupností. Acts of Worship je narvaná svižnými bicími linkami, basovými groovy a melancholickými syntezátory. Obsah se tváří jako přívětivější a s dobou jdoucí alternativa ke Killing Joke, The Cure či Talking Heads.

ZACK FOX – Shut the Fuck Up Talking to Me (10/2021)
- hudba koketující s komedií obecně smrdí, ale Zack Fox je výjimkou. Prvořadý stand up komik má charisma, flow, čich na beaty a hlavně cit pro skloubení absurdního humoru a tvrdého rapu. Shut the Fuck Up Talking to Me do finálních žebříčků vrub neudělá, přesto jde o zábavnou a chytlavou dvacetiminutovku, která svou rázností předčí mnohé žánrové kolegy.

AddSatan

MAARJA NUUT – Hinged (08/2021)
- experimentální písničky / skladby / avant-pop (?), modulární syntezátor, zpěv, elektronika, ve třech skladbách bicí Nicolase Stockera (Nick Bärtsch´s Mobile), elektrické varhany, housle, vliv estonského folku, ambientu atd. Zvláštní, (semi)abstraktní, ale zároveň se to vlastně relativně snadno poslouchá. (Bandcamp)

LooMis

TWELVE FOOT NINJA – Vengeance (10/2021)
- dřív se tomu říkalo crossover, dneska třeba fusion. Každopádně Australanům se opět podařilo udělat velice zajímavou desku, na které úspěšně míchají nonšalantnost Faith No More, hitovost Linkin Park, tvrdost Systém Of a Down a nespoutanost Attila. 

TITANIC – On (09/2021)
- jo, zase to maká a líbí se mi už víc než Soumrak Titánů. Úvodní Marthusovo sólo na mne mělo stejný efekt, jako když jsem poprvé slyšel Painkiller. A překonává se i Ashok, který několikrát vystřihne naprosto úžasný sóla. A baví mě i ty nenápadné odkazy na Iron Maiden nebo Black Sabbath. Myslím, že Milan Hanák si tam nahoře u toho určitě spokojeně podupává.

EASTWOOD – Antibiose (07/2021)
- už zde v předchozích měsících bylo zmíněno. Grind si běžně do sluchátek nedávám, energií mě to baví hlavně živě, ale tohle tlačí i z nahrávky. Hodně podařené.

ANOMALY - Planet Storm (09/2021)
- dobrý debut z hájemství technického melo/deathu. Kapel tohoto jména je více (a zejména jedna kultovní, kde tedy, pravda, obnovení nehrozí). Tohle jsou tedy taky Amíci, ale z Milwaukee. Po muzikantské stránce, pominu-li ty ložené pasáže Death a ATG, je to taková kombinace Decrepith Birth (hlavně když to pořádně peláší) a Born Of Osiris. A právě do budoucna spatřuji velký potenciál ve využití kláves. Bude třeba sledovat.

XENOSIS - Paralleled Existence (10/2021)
- velice komplexně pojatý tech/death metal s příměsí Carcass. Komplexně v tom smyslu, že zde není vynechán jediný extrémní (zdůrazňuji) žánr až je s podivem, jak se do toho všeho hodí sólovýstupy jednotlivých nástrojů (hlavně kytary jsou jak kdyby tam hostoval Ron Jarzombek)! Tady určitě zvedám prst nahoru a doporučuji!

REPLICANT - Malignant Reality (09/2021)
- tip od Brutíka z minulého měsíce. Divná věc, kde to kolem disonantních ploch chvílemi grindově víří, chvílemi střípe i doomově zpomalí. Nechal jsem tomu pár poslechů a řekl bych, že to může velmi uspět u fanoušků Pyrrhon a/nebo Gorguts.

WHITE STONES - Dancing Into Oblivion (08/2021)
- pokud vás Opeth už nudí, zkuste tuhle desku, kde basuje Martin Mendez. Přes všudypřítomný odér domovské kapely se tu převalují progové elementy (když dojde na kytarová sóla, ustřelí vám to palici), nechybí relaxační kytarové pasáže, ale po většinu času budete drceni hypnotizujícími rytmy.

BOHEMYST - Čerň A Smrt (09/2021)
- tak jsem se taky konečně dostal k poslechu. Vystoupení na BA mám stále v paměti a deska přináší přesně to, co bylo živě i prezentováno. Za mne další z kapel, které se nebojí využít češtinu a daří se to více než dobře. Podařené. 

vaněna

PHRENELITH - Chimaera (12/2021)
- výborná porce death metalu z Dánska. Na první poslech ještě lepší a temnější než předchůdce. Z dánské deathmetalové scény mi právě Phrenelith připadají jako nejserióznější kapela, zatímco Undergang a Hyperdontia mi aktuálními alby připadají vyčpělí.

AZOTHYST - Blood of Dead God (10/2021)
- EP z kanady a svěží (!) death-black metal. Lehce zastřený zvuk, tři dobré a jedna výborná skladba se spoustou riffů a také hypnotického opakování. Výborný debut, doufám ve velkou desku a taky že někdo tohle MLP propašuje do Evropy.

FUSTILARIAN - All This Promiscuous Decadence (09/2021)
- melodický a raw k tomu. Pokojíčkáč z Lisabonu, který asi spadá spíš do průměru, ale přesto mě určitou svěžestí přinutil k několika poslechům.

ORGREL - Red Dragon's Invocation (10/2021)
- punk a black není ta správná kombinace pro mě, ale jednou za roku si přesto něco takového dopřeju. Letos to bude italský Orgrel, který si bere z punku nikoli dravost, ale melodie. Možná to zní trochu moc učesaně, čekal bych více nenávisti, chceme-li probudit rudého draka.

sicky

SARKE - Allsighr (10/2021)
- pro tohle retro mám slabost. Jak mě nebaví Ghost anebo Night Flight, tak tohle ohlédnutí do minulosti mi přijde dobré. Byť novinku nepovažuji za nej album Norů, do alba měsíce dát musím.

NORSE - Ascetic (10/2021)
- experimentální black metal. První polovina alba je zajímavá, v té druhé se to bohužel nějak rozpadne. Nicméně cítím potenciál.

EVERY TIME I DIE - Radical (10/2021)
- hoši energii kupodivu neztrácí, na desátém zářezu to sice jde s originalitou a nápady trochu dolů, ale pořád je to správně buřiský chaotic hardcore šrumec.

FRONTIERER - Oxidized (10/2021)
- přísná palba. Na to, jaký je to bordel, je album příliš dlouhé, ale jako zajímavost určitě doporučuji.

MONOLORD - Your Time To Shine (10/2021)
- moje oblíbená stoner-doom záležitost, baví mě kombinace hutného soundu a výše položeného melodického vokálu a z tohoto pohledu je novinka opět fajn.

BLACK SKY GIANT - Falling Mothership (06/2021)
- příjemná instrumentální hudba do auta, když jedete s rodinou a nemůžete poslouchat metal.

Kuba

BRODEQUIN - The Perpetuation of Suffering (08/2021)
- sice jen EP, ale stejně mám radost, že po letech něco vydali. Škoda, že jde pouze o dvě skladby. Jinak nelze nic vytknout. 

mIZZY

KÆLAN MIKLA - Undir Köldum Norðurljósum (10/2021)
- vlastně ani nechápu, že mé uši tohle zvládají poslouchat a dokonce se jim to líbí. Ke Kælan Mikla jsem se dostal hlavně díky jejich účasti na Ascension festivalu, ale musím říct, že je to fakt příjemný darkwave/post-punk s příjemnou atmosférou a chytlavými motivy. Minimálně druhý a pátý song jsou moc fajn. (BandCamp)

OF THE WAND AND THE MOON - Your Love Can't Hold This Wreath of Sorrow (10/2021)
- od vydání The Lone Descent uběhlo už 10 let? Hustý, bych ani neřekl. No každopádně, po deseti letech je tady Larsen s novou deskou. Dle očekávání moc hezkou, se skvělým zvukem a chytlavou. Neofolk, který mě i v roce 2021 kupodivu fakt baví. (BandCamp)

MÆRE - Think of Me as Fire (Single) (10/2021)
- loni u Lavadome vydané EPčko I je super, ale tenhle singl skřípe snad ještě lépe. Total Dissonance Worship boduje a řadím jej mezi labely, co má smysl sledovat. (BandCamp)

ANTICHRIST SIEGE MACHINE - Purifying Blade (10/2021)
- poctivý warmetalový mrdanec. (BandCamp)

Kotek

OLD TIME RELIJUN - Musicking (10/2021)
- osvobozující rockovej šamanismus. (YouTube)

G36 VS JK FLESH - Disintegration Dubs (10/2021)
- ten hudební nátlak, co jsem chtěl od novinky The Bug, jsem dostal až tady. 

AQUASERGE - The Possibility Of A New Work By Aquaserge (10/2021) 
- francouzská popová avantgarda tentokrát vzdává hold klasikům - Varése, Scelsi, Feldman, Ligeti. Pěkný.

EMMA RUTH RUNDLE - Engine Of Hell (11/2021)
- je to komorní, je to akustický, je to hezký. Uvidíme jak to poroste. 

SSS - SSS (10/2021)
- další ztřeštěnost na Decoherence Records, totální elektronická dekonstrukce rockovejch postupů. 

Radek Chlup

SHY, LOW - Snake Behind the Sun (10/2021)
- tito Amíci mají na svém kontě čtyři alba. Nebýt aktuální premiéry u Pelagic Records, asi bych ušima o Shy, Low nezavadil. Progrese v přímém přenosu? Roztříštěný, nevýrazný zvuk a mdlý songwriting nahradila vyleštěná produkce. Kapela zasype posluchače výraznými motivy vykládaným na stůl jako vítězná esa, a to v rychlé kadenci. Shy, Low rovněž prospěla experimentální hudební kuchyně. Do svého post-rocku přidali špetku mathcorového a přijazzlého koření. 

HIPPOTRAKTOR - Meridian (10/2021)
- společně se Shy, Low vypustil Pelagic do světa debutovou desku Meridian Belgičanů Hippotraktor. Nová kapela, ale ostřílená jména. Postavena je okolo členů v rámci post-metalu ctěných Psychonaut, deathcorových Before He Shot Her a zběsilých noiserockerů L’itch. Směle mohu říci, že mezi lidmi sledujícími Pelagic šlo o jednu z nejočekávanějších desek. Mezi čekateli byla i moje natěšená maličkost. Hippotraktor totiž ovládají sílu větrů, které svedou pohnou i horami. Progressive metal střihnutý post-metalovou atmosférou a hypnotickým šamanstvím dělá do fanoušků kapel jako The Ocean, Gojira, Mastodon, Opeth, ale i Amenra, Isis, Neurosis nebo právě Psychonaut. 

LLNN - Unmaker (09/2021)
- kodaňská úderka LLNN vydala pod Pelagic Records své třetí album Unmaker, které zatím skládá destruktivní obraz lidské zkázy nejkompaktněji. LLNN vás utlučou jako neandrtálec kusem dřeva zuřivým sludge hardcorem a budou vás strašit v nočních můrách o konci všech dnů zlověstnými syntezátory. Zuřivé kytary plní převážně rytmickou úlohu, melodie obstarávají klávesy a zmíněné syntezátory, a řev dosahuje hysterických či vyloženě nenávistných poloh. Pokud máš někdy pocit, že tě serou lidi, případně chceš vyznat lásku někomu konkrétnímu, pusť si Unmaker. LLNN dokážou skloubit kosmickou uměleckou hloubku a primitivní destrukci, a to s odkazem na post-apokalyptickou a hororovou literaturu, hry či filmy.

MONO - Pilgrimage of the Soul (10/2021)
- stále zůstáváme u Pelagic. Nové album vydali také japonští bůžkové Mono. Člověk si tak říká, kam se může tahle kapela po cca 20 letech působení na scéně a tuším devíti albech ještě pohnout. Předchozí výborná věc Nowhere, Now Here se přikláněla k tamějšímu, tvrdšímu soundu. Pilgrimage of the Soul je tak někde mezi tímto albem a řekněme For My Parents. Nejživější zvuk Mono (hlavně bicí, bože ten virbl) dává jejich neoklasickému post-rocku tvrdost, ale samotné kompozice až na úvodní Riptide evokují rozvolněnější éru Mono. Pilgrimage of the Soul je můstkem mezi starší a aktuální érou. Materiál však musím ještě vstřebat, mám pocit, že mu ke konci lehce dochází dech.

BLANKET - Modern Escapism (10/2021)
- Blanket si pamatuji z mých mladých hudebních let (ale koukám, že to je rok 2017, čas plyne opravdu divně rychle i pomalu současně). Tehdy jsem hodně sjížděl EP Our Brief Encounters, které si pamatuji jako takový shoegaze post-rock. Debut How to Let Go mě nějak zvlášť nebavil, přičemž se po kapele na tři roky slehla zem. Letos vydali borci svou druhou desku Modern Escapism. Představte si, že Alcest nahrají mathcorové album. Takhle znějí Blanket v roce 2021. Jejich shoegazecore je jako pokropený živou vodou, leč na zadek asi neposadí. Blanket představili na albu i pár zajímavých hostů, jako je Kadeem France z Loathe či Gost. 

LEHNEN - Negative Space (09/2021)
- každé slovo bude zapomenuto, tak zní poselství nového alba Negative Space rakouských post-rockerů Lehnen, kteří v něm hledí do propasti deprese a kladou otázky bez odpovědí. Kamenně tvrdá rytmika burácí, zvuky zkreslených kytar krouží všude okolo, a zpěv deptá. Jak by zněli Deftones, kdyby se dali na post-rock? Alespoň na tuto otázku mají Lehnen odpověď.

Herelson

 CHILIASM - Flesh Over Finite (05/2021)
- technický death, entusiasmus a kvalita obsažena. Pokud si tímto debutem tu kvalitu udrží i do další tvorby, pak se máme na co těšit.

 COGNOS - Cognos (10/2021)
- muzikanti, kteří se zatím choulí za závojem anonymity jdou na prog death z jiné strany. Mám naposloucháno poměrně málo, ale tak doporučuji dát jim šanci.

 VITRIFIED ENTITY - Eternal Vitreous Dissolve (09/2021)
- instrumentální tech death vybrané chuti a vyzrálosti, zvlášť když je to v podání tak mladého muzikanta. Caleb Simard (také třeba Chiliasm) je démon.

Gába

PAROXYSM UNIT - Promo 2021 (10/2021)
MALIGNANCY - Malignant Future (EP, reissue, remastered) (10/2021)
OCCULSED - Crepitation of Phlegethon (09/2021)

DarkXane

1914 – Where Fear and Weapons Meet (10/2021)
- třetí album sympatické lvovské pětice uhranuté tématikou první světové války přináší další chytlavou porci začernalého melo death/doom metalu. Střední tempo s výbuchy blackových blastbeatů, velkolepá orchestrace a šlehající zkázonosné vokály nepřináší žádný frontový klid. Velké doporučení, kdyby snad někomu uniklo. Na sedmém tracku si také vokálně zahostoval Nick Holmes.

A PALE HORSE NAMED DEATH – Infernum in Terra (09/2021)
- již čtvrtá reminiscence na Type O Negative a Petera Steelea během dekády existence a stále pod kuratelou Sala Abruscata. Nic více a nic méně nečekejte anebo, dostaví-li se ta správná nálada, si rovnou pusťte starou dobrou klasiku.

AUSSICHTSLOS – Einsicht (09/2021)
- Rakušáky, kteří vznikli již v roce 2014, jsem si pochvaloval s jejich debutem už letos v březnu, přičemž jsem ještě netušil, že v nich třímá další albový výtrysk půl roku poté. Ten se nese na pořád stejné blackmetalové vlně jako prvotina, a tak si nemohu stěžovat. Německy skřípané nevraživé vysoké vokály v podání Norskeho, uhánějící pohanské melodie a účinná rytmika vanoucí z germánských plání. Primitivní bouře bezbožné nenávisti posilující dřímající nordické armády.

HLADOMRAK – Archaic Sacrifice (09/2021)
- původně jednočlenný projekt ruského Lotyše Evgeneratora sleduji od založení v roce 2011 po jeho přesídlení do Stockholmu. Na novince se podílel ve dvojici nyní již s druhým stálým členem a hlavním vokalistou Tommy Åbergem a za bicími si zahostoval Nils Fjellström z Nordjevel. Třetí výron ze studené temnoty je ultimátní blackmetalovou misantropií protkanou heavymetalovými melodiemi, kterýžto mix mám hodně v oblibě.

PARADOX – Heresy II: End of a Legend (09/2021)
- Bavorskou power-thrashovou chuťovku netřeba podle mě výrazněji představovat, snad jen stojí za to připomenout, že z původní zakladatelské sestavy roku 1986 se k frontmanovi Charly Steinhauerovi přidal před pěti lety původní bicman Axel Blaha. Stejná doba uběhla také od posledního alba a veteráni scény nám naladili instrumentálně vyspělou mozaiku, která by rozhodně neměla žádného thrash metalistu minout.

PESTE NOIRE – Le retour des pastoureaux (09/2021)
- francouzský kazatel Ludovic Faure, nedávno podmíněně odsouzený za napadení v baru před třemi lety, přibral nové dva parťáky a vypustil do světa další neorenesanční proud černé nenávisti v melancholickém folkovém hávu. Mnohem méně black metalu a více zběsilého experimentování. Pokud někdo poslech nezavrhne rovnou díky kontroverznímu hlavnímu protagonistovi, tak určitě bude vyžadovat opravdu hodně individuální rozpoložení a také odhodlání co se týče vokální prezentace, která mi osobně ale k tomu všemu aranžmá sedí bravurně.

brutusáček

SUNLESS – Ylem (10/2021)
- Amíci u mě bodovali už s předchozí deskou Urraca, rozházený death metal, ale nikoliv hnaný do absurdna, pořád je to písnička, potěší civilnější zvuk, žádná velká chemie. Vydává Willowtip.

HANS ZIMMER – Dune (10/2021)
- tak neasi, HZ dostal objednávku na něco orientálnějšího a výsledek je výborný, přesto u mě trochu v pozadí šeptá hlas, co kdyby OST na Dunu dělal Trent Reznor, u Harkonnenů by se mohl vyřádit…

LÉTHIFÈRE -  Envie La Mort (10/021)
- BM francouzská škola.

ILUZJA – Iluzja EP (10/2021)
- mělo BM z Kanady.

COLDPLAY - Music Of The Spheres (10/2021) 
- Britové se vydali do kosmu, hezké, ale brzo se to oposlouchá.

bizzaro

MORS VERUM – The Living (EP) (11/2021)
- nic novýho pod sluncem, ale v rámci disonantnějších metalů docela temný a solidně makající EP.

THIRTEEN BLED PROMISES - Foundation (10/2021)
- dobrej progy deathcore ze Španěl.

AUTOKRATOR – Persecution (11/2021)
- industriálně (noisově?) laděný temný smrtikov.

CUTTERRED FLESH – Sharing is Carying (12/2021)
- karlovaráci u Transcending Obscurity konečně servírují dlouho očekávanou desku a výsledek je dóst fajn. Brutal death s atmosférickým přesahem a hodně příjemným zvukem.

LÄJÄ ÄIJÄLÄ & ALBERT WITCHFINDER - Centuries of Youth (10/2021)
- zařadit to neumím (asi power electronic; pocitově rytmizovaný electro-indus s ambientním podkresem, ale to u tohodle žánru je asi pravidlem), ale baví mě to. Deska plná pekelně rytmických pulzů (downbeat?) by mohla bavit ty, které potěšila sólovka Alexise Marshalla - repetitivní, hlučné, skřípající, s důrazem na vokální přednes.

OUTRUN THE SUNLIGHT – A Vast Field of Silence (11/2021)
- máte rádi Cloudkicker, The Contortionist, Scale the Summit, Russian Circles? Budete mít rádi i Outrun the Sunlight!

Kory

ORDER – The Gospel (10/2021)
- výborné.

 
 
 
 

 
 
 

Dantez

BURIAL – Rival Dealer (11/2013)
Burial se prostě neohrává – to platí pro jedinou dlouhohrající Untrue i pro později navazující EPs. Rival Dealer je jedním z nich. Necelá půlhodina je narvaná zádumčivými ambientními plochami, echem prohnanými samply a dub rytmikou, která nutí rozjímat nejen za deštivých podzimních večerů. (Spotify)

AddSatan

THURSTON MOORE – Screen Time (02/2021)
- staré Sonic Youth mám celkem rád, sólovou tvorbu Moorea jsem (do nedávna) neznal, některé věci jsou (zdá se) takový obyčejnější indie rock, ale zjevně dělá i zajímavější hudbu - tahle deska mě zaujala. Brnkání na kytaru, někdy příjemné, ambientnější, jindy nervní, atonální (případně kombinace obojího), prý volná improvizace – asi jo, ale zdá se to částečně promyšlené, někdy vrstevnaté (víc kytar přes sebe?), holt už nějaký ten pátek hraje no. Je znát ovlivnění Glennem Brancou. A má to pěkně nazvučené. V The Upstairs – je to kytara, nebo klavír? (Bandcamp)

LooMis

SCHIZOFRANTIK - Ripping Heartaches (2017)
SCHIZOFRANTIK - The Knight On The Shark (2013)

Kuba

TOOL - Fear Inoculum (2019)
- možná jsem velká ostuda, ale do minulého měsíce jsem nikdy neslyšel celou desku Tool. Změna přišla náhodou při brouzdání na YouTube. Možná je to celkovou náladou, ale Fear Inoculum funguje. 

OPETH - Deliverance (2002)
- v posledních letech už jdou Opeth víceméně mimo mě, ale období desek Deliverance, Damnation či Blackwater Park mám stále rád.

METALLICA - Load (1996)
- mnohými nenáviděná deska, ale ruku na srdce, je to nedílná součást historie. Album mám rád. Možná jen proto, že vyšlo v době, kdy jsem začínal objevovat metal. Nevím. Nicméně po určité době si vždycky rád Load poslechnu. 

Gába

FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten (03/2021) 
THE DYNOSPECTRUM - The Dynospectrum (1998) 

onDRajs

BENIGHTED - Obscene Repressed (2020)
- Nějak nechápu, proč jsem tohle nedal do loňského topu. Takhle našlapaný death/grind s fantastickým bicmenem se neslyší každý rok.


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Jeden ze zajímavějších black/deathů co jsem v poslední době slyšel. Trochu to kazí zvuk, ale celkově OK.

https://www.youtube.com/watch?v=YnDyeQhSxlA

Wicked Innocence hlásí návrat na scénu! Jedna z nejdivnějších extrémních metalových kapel, co kdy UG stvořil :-)))

u.pc.cd/A8litalK
A není to málo, Antone Pavloviči?

Zajímavý black/death překvapení z Ruska.

https://www.youtube.com/watch?v=j_1tYK4md0Y

nejlepší cascadian byla Fauna přece!

to je dobrej tip, ten fanweb, a díky za echo, jsem zvědav, co/jestli z nich vypadne..

Alda - A Distant Fire

Po 6 letech návrat nejlepšího cascadian black metalu, deska, která se u mě pomalu zařazuje po bok jejich legendární Tahomy.

Nejlepší zprávou měsíce budiž zjištění, že se vrací Velvet Cacoon a to díky mému náhodnému objevu fanwebu velvetcacoonarchive.com kde je spousta informací o všech jejich hoaxech, falešných nebo ukradených deskách atp. a taky aktuální interview s Joshem.

No, právě že ti Archspire se aspoň berou s tou koňskou dávkou humoru, což z toho dělá snesitelnější věc, než Rivers of Nihil, kteří se (asi) považují za hluboký umění, ale je to přitom podobně legrační roub death metalu na (vlastně dost toporný a neohrabaný) progresivní rock. To, co funguje třeba na vrcholných deskách Enslaved (cca dekáda 2000-2010) s black metalem, s deathem moc dohromady nejde, nadto jsou Enslaved fakt dobří skladatelé, což se o těchto hoších říct nedá.

Mě se na těch Archspire líbí, jak je to švihlý :) Baví mě ty různý zvuky, zvraty, kontrasty apod. legrácky, který do toho fofru mastěj plus taky zpěv, ten je boží:) Nějaký tradiční techdeath hodnoty bych v tom ale moc nehledal, tohle už je trochu jinde, beru to spíš jako nějakou potrhlost, příměr breakcore s rapem je docela cool :) Faktem ale je, že na to jakej je to úlet, tak jim to neskutečně zařezává a sedí na prdeli, v tom fofru klobouk dolů.

aktuálně

diskuze