Album února 2021

Album února 2021

Vítězství v únorové desce měsíce urval francouzský projekt odkazující se na skandinávskou scénu, ale výrazně černo hledejte i na dalších místech. A máme Spotify!

Vážení čtenáři,

spouštíme nový "projekt", a to playlist na Spotify. Věříme, že tímto způsobem dokážeme psané slovo lépe podpořit a navnadit vás k poslechu. Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory. (PS pro milovníky tradičního metalu: hevač je až na konci, což neznamená, že je u nás poslední. Nejlepší nakonec!)

1) SPOTIFY playlist: únor 2021

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(4) FORHIST – Forhist (02/2021)

- moc pěkný debut atmosférickýho black metalu, za kterým stojí Vindsval z Blut Aus Nord. Hranice s poštovním metalem, ale snad to do sebe všechno zapadne, jsem teprve na začátku. (vaněna)

- Vindsval z Blut Aus Nord si udělal nový projekt s podobným zaměřením jako norský black z devadesátek. Logicky se teda jedná spíše o krok zpátky než o hudební progresi. A stejně jako většina alb, která stvořil, i Forhist se poslouchá velice dobře, i když mi připadá, že se v různých melodiích atd. začíná čím dál více opakovat. Nejblíže to má k sérii Memoria Vetusta. (Bandcamp) (mIZZY)

- fanoušci tvorby Vindsvala se budou tetelit blahem. V topu roku 2021 bude zaslouženě. (Kory)

- jednočlenný vedlejšák vokál/kytaro a duchovního mistra Blut Aus Nord, pojmenovaný podle čtvrté skladby třetího pokračování trilogie Memoria Vetusta na jedenácté řadovce rodné kapely, a jak jinak než pod produkčními křídly Debemur Morti. Eponymní debut útočí na naše smysly krásně mrazivou atmosférou vracející nás k severským tradicím black metalu. Mysticky zastřené vokály se vrství v kouzelných znepokojivých melodiích, ve kterých se choulíš radostí jako liška ve své sněžné noře chráněna bicí palbou. Tohle chceš, tohle budeš točit a točit a v ročním zúčtování mít. Salut Vindsval! (DarkXane)

(3) MISOTHEIST - For the Glory of Your Redeemer (02/2021)

- podvod na voliče, EP který se vydává za LP s pomocí nataženého konce třetí velmi slabé písničky s bídou přeleze 30 minut. Slabota a zklamání, i když druhá skladba má určitě kvalitu. (vaněna)

- docela příjemná druhá řadovka od Norů pod labelem Terratur Possessions. Škoda až zbytečně natahovaného třetího songu, ale jinak se to poslouchá fajn. (Bandcamp) (mIZZY)

- tři stopy a cca třicet minut, stejně jako na eponymním debutu tohoto jednočlenného trondheimského projektu z roku 2018, velice intenzivního black metalového ataku na vlně středního tempa. Vzrušující mistrovský kousek se zlověstným majestátním soundem a disonantními mračny. Skvělá kytarová práce a fakt děsivý skřehot dotvářejí propastnou temnotu. Výsledkem je tak bezpochyby hodnocení nejvyšší. (DarkXane)

(3) MOONSPELL - Hermitage (02/2021)

- vydání spíš v tichosti, bez většího humbuku, k Hermitage náramně pasuje. Je chvíli komorní až meditativní, chvíli nervní a roztěkaná, obtěžkaná reflexí "nové" současnosti. Všechno dohromady tady do sebe přechází a zapadá tak přirozeně, že by vedle toho spousta klasických rádoby koncepčních alb shořela jako papír. A jako dvanáctá nahrávka souboru, který si vyzkoušel téměř vrchol, ale i období tvůrčího sešupu, má koule na to stát se jeho dosavadním Opusem Magnum. Moonspell jsou tady hotovou kapelou, která těžko kdy zněla a hrála tak sebejistě a lehce. Povedlo se moc, má poklona. (piTRs)

- nějak jsem tuto desku nepochopil. Prostě se to nepovedlo. Pro mne obrovské zklamání. Zlaté časy odpluly do dějin. (Kory)

- pro Portugalce s jejich gothic metalem pod Fernandovou taktovkou jsem měl již od jejich „pentagramového“ debutu Wolfheart vždycky slabost, která mně neopustila ani s jejich žánrovým vývojem směrem od černějších začátků, který jsem v jejich případě vnímal takříkajíc přirozeně. Na prdel z novinky asi nesednu ani s tím, jak bude uzrávat, ale necítím ani odvahu k nějaké intenzivnější kritice, a to ani poté, když se mně doma v průběhu druhé stopy optali, co to je za Depeche Mode. I to patří k postupnému vrstvení atmosféry v bezútěšné hloubce, ze které k nám snad ve zmatení smyslů promlouvají Pink Floyd. (DarkXane)

(3) SUFFERING HOUR - The Cyclic Reckoning (02/2021)

- krásně rozladěný death/black. Bohužel, kromě extrémního ladění to už není taková paráda jako na předchozí desce. Možná mě ale další poslechy usvědčí z omylu. (vaněna)

- takovej Island z Ameriky. Dobře odvedená práce, ale na kolena z toho zatím nepadám. (Bandcamp) (mIZZY)

- druhé album třech U. S. mlaďasů formovaných v továrně na smrtící žalozpěvy Profound Lore Records. Zvuk pomalu kroužící po disonantním orbitu v záplavě kytarových mračen a hluboký vokální gutturální přednes stvořily intenzivní strhující disharmonický komplex plný výbušné agrese. Překonání debutu z roku 2017 vpravdě útrpné hodiny tímto zúčtováním zaručeno. (DarkXane)
 
 

(2) ARCHITECTS - For Those That Wish To Exist (02/2021)
- nejsem zarytým fanouškem, ale líbí se mi to. V daném stylu bezkonkurenční záležitost. (Kory)

devátá studiovka protřelých ostrovních architektů moderního metalu sice tematicky zvěstuje klimatickou tragédii světa, ale dobře se poslouchá, prostě cigárko. Svěží uklidňující restart po temném období vyrovnávání se s osobní tragédií v kapele. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 

(2) CULT OF LUNA – The Raging River (EP) (02/2021)

- po poněkud natahované a ne až tak záživné řadovce tu je až překvapivě chytlavé EPčko s vícero silnými momenty, téměř nablacklou melodií v prvním songu a hostovačkou Marka Lanegana. Za mě palec nahoru. (Bandcamp) (mIZZY)

- švédští progresivní králové kalné post-metalové atmosféry založili vlastní label Red Creek, pod kterým vystřelili EP o délce vystačující u jiného spolku bohatě na dlouhohrající desku. Pohlcující hypnotická zvuková vlna uzemní každého a netýká se pouze zarytých worshiperů. (DarkXane)
 
 
 
 
 
(2) THE AMENTA – Revelator (02/2021)

- moji oblíbení Australané si dali docela dlouhou pauzu - Flesh is Heir (2013), že jsem je úplně pustil ze zřetele. Naštěstí fungují facebookové tamtamy. Novinka není tak temná jako předchozí opusy – industriální temnota se stáhla do pozadí, naopak více se prosazuje vokální složka. Baví mě to, ale zatím bez výrazného mravenčení jako dříve (i když taková Psoriastasis!). Nechám to ještě nějaký čas v uších zrát. (LooMis)

po výborném posledním albu Flesh is Heir z dalekého roku 2013 tady máme další v pořadí teprve čtvrtý černý diamant z podsvětí vybroušený australskými kovotepci smrti. Neodmyslitelnou samozřejmostí je všudypřítomně budovaná mechanizovaná dusivá cyber atmosféra podpořená strojovými bicími, excelentní vokální kreativita Caina Cressalla a neustálé stylové přechody bez hranic, takže je po prvním poslechu jasné, že škatulka industriálního death metalu tentokrát rozhodně stačit nebude. U mě jasně jedno z nejposlouchanějších alb února a bude tomu tak i po celý zbytek dalšího covidového roku. (DarkXane)

(2) THE SCALAR PROCESS – Coagulative Matter (02/2021)

- bizzaro velmi pěkně popsal v recenzi. Zatím se nejedná o hudební kometu, jaké jsme byli svědky třeba u stylově spřízněných The Faceless, Fallujah, nebo Fractal Universe (od kterých tady hostuje bubeník Clement Denys), ale jedná se o velmi slibnou partu, která by se mohla časem zařadit třeba po bok technických pidlikačů Obscura. (LooMis)

- Mr. bizzaro pravil, že jako Virvum a celkově nahodil další slušnou únorovou vějičku, takže nebylo proč váhat a nutno uznat, že se opravdu v Galii pod kuratelou indického labelu trio talentované urodilo a svým debutem si jasně řeklo ve světě technického death metalu o pozornost a musí se s ním počítat. (DarkXane)

 
 

 

piTRs

ACCEPT - Too Mean to Die (01/2021)
- bez srovnávání s předchozí produkcí. Hraje to. Je to očekávané a dávno okoukané, ale ještě důstojné. Produkce Andy Sneapa okatě a neznámo proč ukazuje na poslední Judas. 

TRIBULATION - Where the Gloom Becomes Sound (01/2021)
- produkce á la zlejší Sentenced, žel v podání strašidýlek z Troškových pohádek.

EVERGREY - Escape of the Phoenix (02/2021) 
- přestože minulá deska hrála pěkně a mohla naznačovat, že Evergrey třeba naberou druhý dech, teď už jsou zpět v tom svém průměru, do kterého pozvolna padali od dob alba Torn. Hymnické refrény většinou cílí na komoru první signální a patosu je zas jednou plná kára, o čemž tentokrát ví své i James LaBrie. A djentový zvuk, roubovaný na daný výraz? Já ti nevim, Arnošte, ale vypadá to spíš zas na nudnější hodinku, přestože v podání muzikantů daných kvalit.

Kotek

OCRILIM - Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa (02/2021)
- Boha jeho, tohle je fakt zhůvěřilost, už dlouho mě kytarovej (respektive 12-strunný banjo) shredding takhle nesejmul. Vyjetej turbofolk na hranici příčetnosti. Mick Barr z Krallice, ale stylově tady spojitost nehledej. (YouTube)

WHITE SUNS - The Lower Way (02/2021)
- zle rozplizjej noise rock, kterej nejednou připomene třeba takový Sightings. Intenzivní záležitost. (YouTube)

BLACK COUNTRY, NEW ROAD - For The First Time (02/2021)
- nahypovanej export z Anglie, eklektická směs různejch odrůd jazzu, rocku a post-punku. Je to hravý, je to dobrý, a občas to překvapivě přitlačí na pilu. (YouTube)

vaněna

FUNERAL WINDS - Essence (12/2020)
- zlej black metal. Podstata žánru a patřičný nasazení.

VERMINEUX – 1337 (01/2021)
- středověký raw black, musím říkat víc? Musím, dokonce proběhla recenze, protože tohle je zahuhlaná kvalita, která do osvědčeného receptu navíc vhazuje heavíková sóla. Bohužel ujela ruka na stopkách a délka je neúnosná.

PLASMODIUM - Towers of Silence (04/2021)
- psychedelický (ve špatném smyslu) death-black. Bubeník umí, ale hosté nehrají hudbu. Předchozí nahrávka za 3 roky na youtube nasbírala 725 shlédnutí a není se co divit. Skoro neposlouchatelná věc, které sice neupírám originalitu, ale má taky neskutečně slabá místa.

FERRITERIUM – Calvarie (01/2021)
- lepší alternativa pro milovníky true bm, než Misotheist. Hodně kvalitní technický výkon hranici s ekvilibristikou.

PAN-AMERIKAN NATIVE FRONT - Little Turtles War (02/2021)
- raw black se silnými melodiemi a slyšitelnou atmosférou indiánské války proti USA. Tecumsehs War má důstojného nástupce. Beznadějně vyprodané za první hodinu na všech formátech. Neblahé elitářství amerického raw black metalu.

Μνήμα - Tombs of Necromantic Lunacy (07/2020)
- raw black s výborným (=šíleným) zvukem. Jednohubka pro labužníky, kterým je i Black Cilice moc nóbl.

mIZZY

STARGAZER – Psychic Secretions (02/2021)
- technický death se spíše old-schoolovým přístupem. Žádný přehnaný pidlikání, spíše něco jako starší Gorguts před Obscurou. Instrumentálně možná podobný i Demilich, dokonce s lehce nablacklou atmosférou. (Bandcamp)

MOAAN EXIS – Necessary Violences (11/2020)
- rychty z Audiotraumy, více v recenzi. (Bandcamp)

AddSatan

ANTHONY PATERAS – Pseudacusis (02/2021)
- Pateras je klavírista, elektronik a skladatel, který už spolupracoval jak třeba s Mikem Pattonem, tak s Jérôme Noetingerem (a dalšími). Pseudacusis je skladba pro septet (resp. dva – živý a z pásky manipulovaný?) – klarinety, saxofony, smyčce, perkuse, klavír, elektroniku, která byla nahrána na Sacrum Profanum před 2 lety. Moderní/současná kompozice, musique concrète, spíše potemněle ambientní, droneující, někdy klidnější, jindy nervní, nebo i obojí zároveň. Některé části se mi líbí dost (třeba pátá), jiné trochu méně (třetí), celkově minimálně fajn. (Bandcamp)

JEREMIAH CYMERMAN / CHARLIE LOOKER – A Horizon Made of Canvas (02/2021)
- klarinety vs. klavír, nebo elektrická kytara. Více mi sedí delší skladby, hlavně ty s klavírem. Cymerman tu hraje (asi) hlavně na basklarinet a drží se spíše v hlubších polohách, což mám rád, v první skladbě jeho hra připomene třeba i arménskou flétnu duduk. Asi by se dalo převážně mluvit o temně ambientnějším „acoustic doomu“ – nemá to daleko k některým věcem z Miasmah, nebo i k dark jazzu. V těch kratších skladbách s kytarou je troška „prérijního“ Earth, nebo i rozbitě-blues-(noise-)rockového feelingu. (Bandcamp)

LooMis

FRACTAL GENERATOR – Macrocosmos (01/2021)
- DX nalákal na tyhle Kanaďany v lednové desce. Promakaný sci-fi tech death, jako kdyby Morbid Angel začali hrát jako Ulcerate, ale hemží se to tu i dalšími zajímavými vlivy. Každopádně to drží pěkně pohromadě a dovolím si tady zmínit ještě jedno jméno, a to kultovní Švédy Theory In Practice.

COLOSSO – Hateworlds (01/2021)
- tak tohle je monstrum, takhle si představuju peklo! Neskutečně hutný zvuk, hluboký, temný, z hypnotické rytmiky vystřelují nervní sóla, povětšinou záhrobní vokál (tady se trochu nemohu zbavit dojmu zahuhlanosti, která ale tady, na rozdíl od jisté tuzemské kapely, funguje skvěle) umocňuje pocit deprese a zmaru. Za mne deska měsíce.

SOLITUDE – Exogenesis (01/2021)
- máte rádi Arch Enemy a Carcass? Pokud v obou případech odpovíte kladně a nahradíte ženský zpěv mužským ekvivalentem (včetně čistých poloh), přimícháte nezaměnitelnou kytarovou školu Michaela Amotta, resp. Billa Steera, tak dostanete poměrně přesný obrázek, jak zní tvorba těchto Mexíků.

Kory

RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (02/2021)
- naprosto skvělá záležitost, ideální stopáž, prvotřídní zvuk. Kořeny se nezapřou a rozhodně to není na škodu.

EPICA – Omega (02/2021)
- letos na poli symphonic metalu těžko hledat konkurenci. A baví mne to převelice.

DarkXane

ABIOTIC – Ikigai (02/2021)
- promo ochutnávka nejnovějšího počinu amerického kvinteta tady proběhla již v prosincové desce. U příležitosti únorového releasu se také hlásím k téhle kreativní směsi deathcoru a technického deathu střihnuté slamming brutálkem. Tady není o čem. Album významně okořenili také spříznění hosté toho času aktivní v Archspire, Fallujah nebo The Black Dahlia Murder.

ABORYM – Hostile (02/2021)
- přestože žluté album Dirty z roku 2013 již zavánělo průměrností, pořád ještě bylo natolik dobré (nebo spíše nebylo ještě natolik špatné), navíc s Faustem u škopků, abych se v roce 2013 na Fabbana a spol. na Brutalu pořád ještě dost těšil a zaběhl si i pro podpisy. Těžko říct co ho vedlo k tomu, že se rozhodl toho času kultovní značku pohřbít (ono odstranění tří šestek z loga nestačí). Po albu v roce 2017 prezentujícího worship Nine Inch Nails jsem v podstatě přestal tyhle elektro rockery sledovat. Novinku jsem nahodil tedy již pouze z těžké nostalgie a jasně, nechybí rockovější Depeche Mode (kdo by je neměl rád) a samozřejmě zase a opět NIN nebo třeba Alice In Chains, Soundgarden či Skinny Puppy. Tak s tím jdi už milý Fabrizio... A pokud bychom vyhlašovali propadák měsíce, tak ho tady máme. A zájemcům doporučuji sáhnout po originálech. Zásluhy téhle dnes již bývalé italské totálně mechanizované techno blackmetalové mafie i tak zůstávají nezpochybnitelné a takové album With No Human Intervention mám dodnes na piedestalu žánru. Vzpomínejme v pokoji, tohle bych znovu už neposlouchal ani pod jiným názvem!

AD NAUSEAM – Imperative Imperceptible Impulse (02/2021)
- suverénní vítěz prosincového bilancování, kdy jsem hlas přidal také, má konečně své monstrózní dílo venku oficiálně. Ódy se zopakovaly také v lednu, a tak ještě do třetice. Husté děsivé zvukové scény a výstřednost tohoto avantgardního opus magna bez hranic. Meziplanetární apokalypsa odehrávající se v hlubině chrlící polámané nezemské zvukové stěny šířící zdrcující temnotu. O celoročním poslechu budiž rozhodnuto a vzpomínky na Brutal 2015 a hlavně na afterparty ve Vopici, kde bylo možné si vychutnat tyhle borce brázdící svět se svým debutem v komorní atmosféře podruhé.

ALICE COOPER – Detroit Stories (02/2021)
- žijící horor rocková ikona a pamětník proslulých chlastaček v partě kolem Jima Morrisona, debutující již v roce 1969, si nadělila k 73. narozeninám Vincenta Furniera další album, jehož číslovku už ani nikdo neřeší a hudební složku se nesluší hodnotit. Detroitský garážový rock’n‘roll pro narozeninovou party. Takže, Hey Stoopid, všechno nejlepší k narozkám a hlavně to zdravíčko.

ANGELUS APATRIDA – Angelus Apatrida (02/2021)
- eponymní album po 20 letech na scéně? Nu proč ne… Skvěle souznějící kvartet Španělů na sedmém zářezu prokazuje u příležitosti svého jubilea, že mu thrash metal pořád šlape pěkně od podlahy a nejsou mu cizí ani heavymetalové hrátky. Tuhle zběsilou svěží jízdu, při které dozajista potkáte starý dobrý parťáky jako třeba Panteru nebo Megadeth, jsem si užil opakovaně.

DEMON KING – The Final Tyranny (EP) (02/2021)
- bizzaro to točil již v předvánočním reji a jeho tip mi v únoru nakopal zadek. Jestli u mne zabodovalo loni mezi EP Of Sunless Realms od Inferi, tak letos v tom bude v této kategorii vzhledem k triu v sestavě mít zřejmě tohle jméno z Tennessee prsty zase. Pokud si někdo nemůže vybrat mezi black metalem a tech deathem, s tímto čtyřstopým debutním EP nesáhne vedle. Do bicích to řeže Jack Blackburn, známý z dřívějška nejen z Inferi nebo Enfold Darkness, ale objevil se také na loňské třetí studiovce od Skáphe. Pekelné tempo, šílené epické kompozice v záplavě neutuchající energie a sólových vyhrávek. Vyhlížím netrpělivě debutní regulérní placku.

DSKNT – Vacuum y-Noise Transition (02/2021)
- švýcarský duet má na svém kontě zatím pouze debutové album z roku 2017 a v únoru tak na nás otevřel teprve podruhé svůj death-blackový chřtán. Halucinogenní disonance ve zlé dusivé kosmické atmosféře s odkazem Aosoth nebo Deathspell Omega. Strojové bicí jak temná stěna a spíše mluvené slovo než vokál jsoucí šíleným diktátem evokujícím velkého Attilu ve vrcholné formě. Hodně dobré.

EINHERJER – North Star (02/2021)
- do únorové poslechové kolekce se vešel také zástupce raných pionýrů vikingmetalového kýče. Norští matadoři se drží svého kopyta již takřka třicet let a v aktuální sestavě na osmé fošně najdeme spolu zakládající dvojici Grimar za mikrofonem a basou a Ulvar za bicími. Původ nasekaného veršování začernalým vokálem je zřejmý na první dobrou a v kombinaci s melodickým riffováním vše po kupě připomínající současnou komerční éru Satyricon, což ovšem jen zaručuje dostatek zábavného a nenáročného poslechu.

EMPYRIUM – Über den Sternen (02/2021)
- němečtí harcovníci, které táhne vpřed již od roku 1994 Markus Stock, si nehrají na chrlení své tvorby a nachystali tak po sedmileté odmlce teprve šesté album v historii. Zcela v hávu akustického neofolku s operními vokály tak vznikl melancholický soundtrack k máchovské pochmurné pouti do lůna lesů pryč od civilizace. Album je přesto v mnoha ohledech metalové, nechybí blackové vokální party nebo doomové kytary. Emotivní kompozice prvotřídní kvality obstojí v průřezu celé diskografie, která posluchače hýčká a povznáší nad hvězdami.

GOD IS AN ASTRONAUT – Ghost Tapes #10 (02/2021)
- irská post-rocková legenda potěšila v únoru jubilejní desátou instrumentální lahůdkou, která oproti tři roky starému poslednímu zádumčivému albu Epitaph působí jako živá voda a dere se na vesmírný vrchol v rámci diskografie a letos o ní určitě ještě uslyšíme.

HARAKIRI FOR THE SKY – Mære (02/2021)
- salzburské stabilní duo nenatočilo ve své desetileté historii nikdy špatné album a na tom svém nejdelším a pátém v pořadí předvádí opět špičkovou blackgaze / post-black metalovou jízdu. Na ploše dvou disků o celkové výměře 84 minut sem nezůstal viset v hluchém místě. Vášně plná instrumentální performance nabitá půvabnými melodiemi ústící v pozoruhodnou poslechovou degustaci.

HUMANITY’S LAST BREATH – Välde (02/2021)
- v únoru u mě by mocného deathcoru toliko nebylo nebýt místní návnady od znalce oboru. Naprosto uhrančivá nezemská záležitost mě nakonec zaměstnávala a ubírala dechu víc, než bych si byl, kdy připustil. Co tohle kurva je…. majestátní bezútěšný technicistní monolit zkázy, neutuchající zemětřesení a brutální zčernalá smrtící kovová jaderná kanonáda. Nemám slov.

IOTUNN – Access All Worlds (02/2021)
- původně čtveřice z Dánska oproti svému prvnímu EP výtvoru The Wizard Falls z roku 2016 po výměně zpěváka a basáka v jedné osobě se rozrostla do pětičlenné formace. Za mikrofon se postavil Jón Aldará z Faerských ostrovů působící od roku 2008 původně v rodných doom/ deathových Hamferð a od roku 2014 také ve finských Barren Earth (projekt Olli-Pekka Laineho z Amorphis, který poskládal s borcema mimo jiné z Moonsrorrow, October Falls nebo Waltari). Působivý hodinový mix nablecklého progresivního power a melodického death metalu s vokály střídajícími ve stylu třeba Borknagar hluboký growling a čisté výšiny (které v delších pasážích serou) přináší ambiciózní epický debutní výstřel, který nemohl uniknout mojí pozornosti a neměl by ani nikomu kdo měl kdy rád výše zmíněné.

KANONENFIEBER – Menschenmühle (02/2021)
- německý no-name jednočlenný projekt debutující s koncepčním melodickým black/deathovým albem s historickou tématikou první světové války. Namísto klišovitého rouhání je zde v padesáti minutách prezentováno slušně nazvučené zákopové peklo na zemi. Satan roztočil lidský mlýn a země prosákla krví. „V utrpení jsme si rovni, oči slabé tváře bledé, ležím mrtvý v zemi nikoho, ruku v ruce s protivníkem.“

KORPIKLAANI – Jylhä (02/2021)
- inu světe div se, ale během února se našla i taková příležitost, při které bylo možné nechat několikrát odeznít i tuhle bezduchou finskou lidovku již s pořadovou číslovkou 11. Věrni sami sobě sami sebe nezapřou. Pokud vám nezačne rychle lézt na nervy vzájemné houslové a akordeonové trolení, můžete si tuhle exportní folkovou veselici ve společnosti dostatku opojných moků třeba i někdy optimisticky užít.

LAKE OF TEARS – Ominous (02/2021)
- rozhodně by nemělo zapadnout, že v únoru byl po desetiletém mlčení vyvolán devátým albem duch švédského slzavého jezera. Netřeba zastírat, že ačkoli za zásadní období mám hluboce zakořeněno zejména období prvních čtyř alb vrcholící v roce 1999 klenotem Forever Autumn, na novinku jsem zvědavý byl. Stojí za ní již jen zakládající frontman a skladatel Daniel Brennare, který si za bicí a basu přizval hosty. Monotónní smuteční gotický rockový pochod namíchaný s rozmanitou metalovou progresí a s dobře známým typickým plačtivým vokálem, bez něhož by jméno kapely ztratilo smysl. Za mě více než vydařený návrat ve správný čas.

LAVIZAN JANGAL – (تاریکی و مرگ  (02/2021
- loni v červnu zaujali saúdskoarabští Al-Namrood a letos v únoru tady máme ještě poněkud drsnější prezentaci autentického anti islámského black metalu v podání íránské dvojice na její čtvrté studiovce. Unikátní zaprasený sound a odporné arabské rouhačské skřeky vyvěrající z bezvěrcova chřtánu vyvolávající skutečný hněv mučedníků jsou zárukou, že jde tady o víc, než co může vyvolat fotka se šlápancem na obrázek panenky Mařenky na nějakém FB profilu, že jo, milý Nergale.

MEUCHELMORD – Mordmelodien (02/2021)
- Jan Hümpel alias Cernunnos háže do placu v rámci svého one-man show již svůj sedmý příspěvek do záplavy mnou oblíbeného germánského black metalu v tradičním stylu pomalé oddychové primitivní atmošky. Smrt je blízko a vražedné melodie tak dostály očekáváním, ve kterých se rozhodně předem nepočítalo s žádným převratem, ale s další návykovou porcí bezbožného teutonského rouhačství.

REZET – Truth in Between (01/2021)
- německé kvarteto pod taktovkou Rickyho Wagnera na pátém albu předvádí údernou thrash/power/heavymetalovou míchanici, u které vytane na mysl nepočítaně žánrových klasiků, mezi kterými nechybí Skid Row, Anthrax, Megadeth, a tak dáááále. Ale natočil jsem natočil od konce ledna nesčetně koleček.

RINGS OF SATURN – Embryonic Anomaly Remake (02/2021)
- kalifornští mistři technického „aliencoru“ vykoukli zkraje roku remakem svého debutního alba z roku 2010, na němž nechybí vokální participace Petera Pawlaka. O smyslu tohoto počinu, nechť popřemýšlí každý milovník vetřelců.

SUR AUSTRU – Obârşie (02/2021)
- neskrývané nadšení nad touhle začernalou folkmetalovou formací ze Sedmihradska jsme tu měli od mistra nejpovolanějšího již v lednu. V mém případě jsem na jejich druhé album čekal spíše ze zvědavosti, která by se pravděpodobně nekonala, kdybych se o nich nedozvěděl poprvé na loňském Enter The Eternal Fire festu, na který ovšem do Volyně nakonec nedorazili kvůli dopravním covid sračkám, přestože byli už na cestě, jak jsem ostatně hlásil v ročním zúčtování. Kapelu postavili v roce 2018 ex-členové formace Negură Bunget, která byla ovšem na scéně již od roku 1995 a ukončila činnost po nešťastné bubeníkově smrti. Dost solidně profi odvedený lidový black metal s mnohavrstevnou instrumentací a rozmanitou plejádou tradičních venkovských nástrojů, nad kterými by každý zarytý folklorista dozajista zaplesal, jen někdy na mě trochu moc přeflétnováno. O muzikálním talentu a zkušenostech je diskuse nadbytečná a na živo by to byla v každém případě skvělá atmosférická raketa.

VOID – The Hollow Man (02/2021)
- no tak tenhle návrat vážených uctívačů šílenství jsem nečekal (bohužel chybí zpěvák Ben Lowe, který tři dny před vydáním posledního eponymního alba v roce 2011 spáchal sebevraždu). Po deseti letech se vzedmula britská industriální prázdnota v plné síle a na svém třetím klenotu zhudebňujícím slavnou báseň T. S. Eliota předvádí skutečně zběsilé zvukové kousky, které přetěžko se vstřebávají a říkají si o nepočítaně poslechů. Aktuální společenstvo chrlí avantgardní blackmetalové orgie a orchestrální aranže s houslovými party, které v spojení s elektronikou a naprogramovanými bicími v podání Matta Jarmana (naživo také s Dødheimsgard) a jeho vypravěčskou performancí vyvolávají zaručené obsedantní kompulzivní poruchy. Zrodil se další únorový adept pro celoroční top. Na Aborym můžeme v klidu zapomenout, máme tu totiž Void!

WYRD – Vandraren (02/2021)
- v pořadí již jedenáctá doom-blackmetalová porce od této stálice ze země tisíců jezer koketující s folklórními motivy. Třístopá pětatřiceti-minutovka vás obzvláště trýznivým způsobem uvláčí až budete prosit o slitování, anebo to raději rovnou vypnete. 

XEPER – Ad Numen Satanae (02/2021)
- zajímavé norsko-italské blackmetalové uskupení pod náručí Soulseller Records (za všechny ovečky například Ancient, Tulus nebo Sarke) se oddalo vůli Satanově po sedmileté odmlce již svou čtvrtou poctou. Výrazné melodické linie vystavěné na norské tradici, nechybí čisté vokální variace a rituální atmosféra.

bizzaro

ARCAEON - Cascadence (02/2021)
- nová deska Periphery po přejmenování.

OLDE – Pilgrimage (03/2021)
- pro fans sludge / stoner metalu a sabaťáckýho doomu asi nebude třetí deska Olde objevná, ale když si jako občasný výletník do zakouřených končin pustíte takovouhle nahrávku, kde na vás vyskočí hustý jazzový sólo, ságo a pro žánr netypický nálady, zpozorníte. I vy zpozorněte!

PERFORMED - Moronia (03/2021)
- povedený, death metalem místy lehce ovanutý thrashík ze Slovenska, kde základem, světe div se!, nejsou tupačky a ostré rytmy, protože Metlla.

TURRIS EBURNEA - Turris Eburnea (03/2021)
- TE tvoří členové Cosmic Putrefaction, Krallice nebo Geryon. Jde o netradičnější formu black/deathu, z níž vylézají disharmonie i podivnosti, takže fans domovských kapel a DsO již tuší.

LIGHT FIELD REVERIE - Another World (12/2020)
- nejen díky zpěvu Heike Langhans z Draconian éterický a lehký elektro mix melancho doomu a gotiky, o níž se hudebně postarali dva členové Sojourner.

NIGHTFALL - At Night We Prey (03/2021)
- řecký temnější goth metal se vrací. Nejásám. Nekleju. Nenadávám. Není proč. Ale rovněž není zač chválit. Prostě dost normoš (dobrá?) deska, která upadne zas v zapomnění. Návrat, který nic nepřinesl.

THRONE - Pestilent Dawn (04/2021)
- makající tradiční death metal, z nějž v lehkém blackened odéru docela vylézají staří Suffo, Hate Eternal a sem tam bafnou staří Behemoth (Born of Death).

MEPHISTO – Pentafixion (01/2021)
- Mephisto jsou vlastně strašná vopičárna, až se stydím, že to sem dávám, ale prostě se mi ňák ten kubánskej symfo black poslouchal do pohody k přebalování :))

 

 
 
 

piTRs

STONE TEMPLE PILOTS - Core (1992), Purple (1994)
- grunge is not dead, a tohle jsou jedny z jeho nejlepších chvil.

TESTAMENT - Low (1994)
- Low...wow! Poslední srdeční album Testament. A Tempesta. A Murphy!

Kotek

HIPPIE DIKTAT - Gran Sasso (2019)
- poctivá noise-jazzová namotávačka někde mezi Swans a Fire!, dvě skladby, přes 40 minut, místy fakt poctivej hypnotickej nával. (YouTube)

LA CHASSE – Sidera (2020)
- okultní noise rock z Francie, kterej se zvukově zajímavě trefuje někam mezi primitivní sludge bordel a post-punkovou gotiku. K tomu zaklíná uhrančivej ženskej vokál. (YouTube)

mIZZY

THE FUNERAL ORCHESTRA – Negative Evocation Rites (07/2020)
- super funeral, co má zároveň slušné koule a není to jen uplakaná nuda. Hustej zvuk, některý momenty jsou až sludgeový. Letos budou hrát na Never Surrender v Berlíně, pokud se to teda zase nebude muset přesunout. (Bandcamp)

THE FUNERAL ORCHESTRA – Apocalyptic Plague Ritual MMXX (03/2020)
- stejně tak jako deska výše, akorát se jedná o znovu-nahrané verze starších songů. (Bandcamp)

BLUT AUS NORD – všechno
- hlavně jsem zjistil, jak skvěle se trilogie 777 poslouchá v autě. A jen si potvrdil, že alba od The Mystical Beast of Rebellion po Odinist jsou prostě geniální.

AddSatan

ÉLIANE RADIGUE – Occam Ocean 2 (2019)
- orchestrální drone od mistryně (nebo tak něco) žánru. Na to, že to hraje orchestr, to zní místy až jaksi elektronicky / industriálně. Kromě zvláštních zvukových barev a jejich zajímavého mísení zaujmou i třeba perkuse, které občas připomínají přicházející bouři, nebo náznak zemětřesení (ale ta nepřijde a je to jen náznak) a zvláště ty hlubší dechy jsou místy krásné. Vyzdvihl bych mj. část přibližně mezi 35 a 48 minutou, to je slušná síla a psychedelie, jak když se taví a slévají masy různých kovů, nebo rovnou celé světy, vesmíry.

CRAIG KUPKA – Crystals – New Music for Relaxation 2 (1982)
- tip od JSt. První skladba Trombones of Lithia je s přehledem nejhezčí věc, kterou jsem v únoru slyšel. Drone pro 4 trombóny, spíše světlejší, příjemný, povznášející, byť s náznaky melancholie, nebo i tmavších odstínů, celkem slušně prokomponovaný (na drone se tam toho děje poměrně dost). I když se v souvislosti s nahrávkou zmiňuje new age (a Steve Roach), tak mi z toho kupodivu neleze kýč a vlezlá „překrásnělost“. Vzpomněl jsem si i na Vuh od Popol Vuh, nebo i trošku na Ascension od Coltranea, i když blíž je samozřejmě Alice od SunnO))), nebo některé věci Mount Fuji. Ta druhá, synťáková skladba už je slabší. (Bandcamp)


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Jojo White Suns jsou moc hezci. Pokud Sightings chybi tak doporucuju i solovku MarK Charles Morgan https://markcharlesmorgan.bandcamp.com/album/department-of-heraldry, skvele prouchanej vysavac :)

White Suns jsou překrásní, přirovnání k Sightings je velmi na místě. dík!

Máš recht, taky mě to velice rychle omrzelo

u FORHIST me pobavila ta ctyrka, song od Graveland ve zvuku BaN... jakoze chapu o co jde, hodnej melo black trochu ala Cult of Fire - vychazejicich z tech stejnych zdroju z Norska z devadesatek- Gehenna, Enslaved, Helheim apod.

asi si radsi poslechnu original, tohle mi vydrzi tak dva poslechy

Na SH jsem se těšil, poté co zveřejnili první skladbu, ale nakonec velký zklamání. Škoda...

vůbec jo? jako jasně, je to dřevnější (proto zmiňuju mix s Absu a starýma MA), ale minimálně ta basa a některý vzdušnější pasáže mi A/C/D připomněly, jsem si i schválně pustil pro připomenutí Unquestionable Presence a přišlo mi to občas podobný i rámci některých riffů/postupů i nálady ... já tam zas neslyším ty Demilich a starý Gorguts jen trošku

   AddSatan: Stargazer - mi to asi nejvíc přijde jak Atheist (nebo trochu i Cynic a Death, ta bezpražcovka je pěkná) mixlý s black/thrashem Absu a místy i starýma Morbid Angel (mj. ten obal je jasnej odkaz na/"vykrádačka" Altars of Madness), z toho prog/tech-deathu vzor 93 se tam toho dá slyšet víc, asi i něco z těch starých Gorguts a Demilich, ale ti mě nenapadli  
tyjo, ty prvni tri kapely, co zminujes, tak to musis myslet tak max nejaky dema, pac tvorba na albech vubec. v pripade "Mantas" tak první polovinu 90., jeste bych vlastne zkousnul Piece of Time, ale jinak se musim zasmat, i kdyz chapu ten point :))))) ty dalsi kapely uz klidne

   AddSatan: SF je co ? Nemyslel jsi SH ?   
přesně tak, jako samozřejmě to neni nic kvůli čemu bych šel pálit temply, ale dobrý

aktuálně

diskuze