Album září 2021

Album září 2021

V září většina z nás hodovala na Mršině, někteří podstoupili torturu oblíbeným středověkým nástrojem, dobrovolně se vystavili svodům Světlonoše a či se nechali uhranout vizionáři Nicoty. Ale najdete zde ale i tip na jednu zbrusu novou krev a boduje i tuzemská scéna.

1) SPOTIFY playlist: září 2021 - 61 skladeb a přes 5 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(5) CARCASS - Torn Arteries (09/2021)

- ne přímo nadšení, ale velmi příjemné překvapení rozhodně ano. Na Surgical Steel se ještě mršiňáci snažili navázat na to nej z 90. let, kdy byli řádně rozjetí a postupy kvůli tomu dost kopírovali. Na novince jdou dál, nechybí klasické hard/heavy, stoner, melodický death, vše prošpikované parádními sóly a jedovatým Walkerovým vokálem. Carcass jsou prostě jedineční a na Torn Arteries je to jasně slyšet. (onDRajs)

- Carcass model 2021. Bylo by bláhové představovat si to diametrálně jinak, byť mám jednoho až dva favority, bez nichž by se deska možná poslouchala ještě o chlup líp. Každopádně další letošní kousek, ke kterému bude stát za to se vracet, a to není málo. (piTRs)

- tak tohle zase jo. V očekávání dalších rozkládajících se ponávratových standardů je tohle velice vítané osvěžení nádherným mrtvolným puchem, který se line zejména z kytary Billa Steera. Překvapivé. (LooMis)

- hudebně výživné album, kytary mě baví. (sicky)

- po loňském utahaném EPku tohle opět šlape, chirurgové jsou zpět! (brutusáček)

(4) IRON MAIDEN - Senjutsu (09/2021)

- opět rozmáchlí, "epičtí", dokonce prý progresivní (chudáci Rush!). Narozdíl od albového předchůdce ale doposlechnuto do konce, i když 82 minut další medvědí služby Kevina Shirleye pro IM (a ty synťáky, pane Bouchal, vám poradil kdo?) by při současné přecitlivělosti populace už v některých kruzích mohlo být kvalifikováno skoro jako lehký zločin. Potřetí v řadě se s Mejdny fatálně míjím a nestojí za to mávat berličkami jako "...na to, kolik jim je..." nebo dávno zlidovělým "...teprve na několikátý poslech...". No, a ty dvě s Bayleym se už nezdají tak špatné. (piTRs)

- stopáž je opět krutá, mohlo to být horší? Svižnějších partů je prachmálo, máme být rádi aspoň za to málo? Celkově prostě nevím, resp. vím, že tohle nebude deska, ke které se budu vracet. Spokojenost akorát u Bruce, a to mi přijde dost málo. (LooMis)

- Železná panna cestuje, z pralesné Jižní Ameriky rovnou do Japonska, tentokrát je ale na místě možná větší než menší zklamání, na které pokrčená ramena stačit nebudou. Jak mi ten singl hodně sedl, tak celá deska je na pár momentů taková nemastná neslaná, chlapi stárnou. Každopádně koncert na příští rok je už vyprodán, nemá někdo lístky? (brutusáček)

- všichni  slyšeli, zaregistrovali nové album. Plno lidí nadává, že je moc roztahané, dlouhé, opakující se pasáže z alb minulých, žádná inovace atd. Ptám se, opravdu chcete staré psy učit novým kouskům? To opravdu nechcete. Pro mne album roku v rámci celé metalové scény. Dle mého názoru se kapela vrátila někam do období desky Brave New World, což jen kvituji. A na to, že má album skoro 1,5h se bavím celou dobu poslechu. (Kory)

(4) LVCIFYRE - The Broken Seal (09/2021)

- adept na desku roku a určitě nejlepší počin polsko-portugalskeho dua. Konečně se oprostili od nudných pasáží a tentokrát celou desku nemilosrdně nasekali. Snad jen ten obal je nevyléčená bolest. (vaněna)

- velice solidní nástupce Sun Eater. Pravděpodobně jedno z deathmetalových alb roku. Sypačky a zlo, Mark of the Devil included. (Bandcamp) (mIZZY)

- all haill LVCIFYRE!! Konečně pořádná nálož černého kopyta,  mix Hate Eternal, Immolaton a rohatýho a rouhá se o 666! (brutusáček)

- na tuto záležitost jsem se opravdu těšil a v mém hledáčku rozhodně jedna z nejočekávanějších desek tohoto roku. Komu se líbila tvorba těchto Britů již dříve, bude se líbit i novinka. Sice se mi nejvíce líbí deska The Calling Depths, ale jsem naprosto spokojen. Pro fans Immolation, Heaving Earth povinnost. (Kory)
 

(4) RIVERS OF NIHIL - The Work (09/2021)

- dprdl, makaj RoN na překopání death metalu od píky? Nebo teda, je The Work ještě vůbec deathmetalová deska? Na to si odpovím až o něco později, ale i když je na mě novinka lehce rozvážná a v tempu vlažná, neřku-li několika momenty baladická, místy se na ní dějí věci! (bizzaro)

- na tuhle desku jsem se těšil od konce prázdnin a stálo to za to. Nemůžu říct, že mi zatím došlo, co všechno na téhle desce je, na to jsem ji slyšel ještě moc málo. V kontextu dosavadní tvorby mi to přijde, jako kdyby předchozí desky byly jako film, na který navazují úspěšná pokračování – a každé lepší a lepší. The Work je pak ale něco jako trailer na další 3 pokračování. Tohle je NÁLOŽ a deska měsíce a vlastně už teď se nemůžu dočkat, co tahle kapela předvede příště. (LooMis)

- trefa! Rivers pokračují tam kde minule skončili, teda myšleno vývojem, napevno opouští metal, aby to pořád byl metal. Žánrové kolotoče jsou oproti Between Buried and Me udržitelné a nesklouzávají do nějakého přepáleného cirkusu. Je znát, že si s tím hodně vyhráli a celek maká, jak má, velká spokojenost. (brutusáček)

- Nihilové jsou na křižovatce a rozmýšlejí se kam budou směřovat dále. Sovy rozhodně lepší. Herelson.

(3) EASTWOOD - Antibiose (07/2021)

- techničtější grindcore s tlakem vodíkové pumy. Moc stylových odboček (black, punk) tu nenajdete, jede se stálo naplno. Takhle mě grindcorová deska dlouho nesejmula, snad od dob The Funeral March. (onDRajs)

- měl jsem je v topu už za srpen, ale nějak mi vypadli, takže po dlouhý tip na sypec. (bizzaro)

- Gábův tip ze srpna – a jo, fakt dobrý grindcore s power violence, místy i troška death, nebo dokonce black metal (hlavně poslední vál) vlivu. Perfektně zahraný, na žánr nadstandardně nápaditý songwriting, spousta změn, sem tam se mihne i (relativně) techničtější pasáž. Sype tu Mak z Warfuck a i s dalšími francouzskými kapelami (Blockheads, Whoresnation,…) je tu slyšet jistá podobnost, ale samozřejmě i s Nasum atd. (Bandcamp) (AddSatan)

(3) LEPROUS - Aphelion (08/2021)

- je to vlastně dvojče Pitfalls, ale zase mě to dostalo. Něco už sice překročilo hranici kýče (Castaway Angels), ale Norové stále dokážou vtíravou melodii udělat tak, že zní nevtíravě. Je to vlastně už takový melancholický pop, ale pusťte si ten rádiový z českých luhů a hájů a uslyšíte ten rozdíl... (onDRajs)

- Leprous makaj, dřou, vyvíjejí se. Intelektuální prog je zas o krok dál a některé skladby z deskou jsou fakt kolosální a vyráží svým vystavením dech (třeba úvodka), byť se mi místy to, jak Leprous hodně staví na Einarovi, ne vždy úplně líbí. Nicméně jedinečnost zachována a první vlažnější pocity z desky rozptýleny, i když je to místy popík as fuck. (bizzaro)

- další rest z minulého měsíce. Pořád mi přijde, že Lepry trochu rezignovaly na tvrdší část hudebního spektra a je to takový emo-prog. Einar je samozřejmě Pan Zpěvák a začínám si prostě na to jeho sladkobolné kňourání zvykat. Což je ale můj problém. Jinak jsou Norové stále držáci kvality. (LooMis)

(2) ABORTED - Maniacult (09/2021)

- po odchodu důležitého skladatele bylo otázkou, jak s touto situací "Spojení" Belgáni naloží. Výsledek mohl být určitě daleko horší, o něco ale i lepší, takže je patrno, že ač celá deska šleha není, je to furt dobrej kus metalu k poslechu, který má svý silný kusy a ty, řekněme, průměrnější. Na pár poslechů to jistojistě bude. (bizzaro)

- ne, že by to byla vyloženě pecka, ale přes bídnou konkurenci se Swen & Co. do alba měsíce probojovali. (sicky)
 
 
 
 
 
(2) ANTEDILUVIAN - The Divine Punishment (08/2021)

- kočenda za bicíma se s tím opravdu nesere a tluče to jednoduše a v maximálním ajfru, týpek hraje v Black Death Cult, což je taky pořádně nemocná věc. Vychází z toho fakt brutální deska, ale chvílemi taky brutálně nudná. Buď je chyba v přepálené délce, nebo v mé neschopnosti se soustředit. Uznávám, někdy poslech vyústí v hypnoticky zážitek, ale většinou to prostě začne splývat a jednolitě hučet. (vaněna

- na poměry žánru album dlouhé jako koňský kokot. Některé momenty zde jsou asi docela zbytečné a celkově mě to zatím nebaví až tak jako dřívější tvorba nebo Logos. Na druhou stranu, jsou to Antediluvian, je to dostatečně divné a ten jejich barbarismus tu je taky v dostatečné míře, takže asi cajk. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
(2) BETWEEN THE BURIED AND ME - Colors II (09/2021)

- minulý měsíc jsem tuhle desku totálně zazdil. Z Amíků desky padají neuvěřitelně lehce a tady už dlouho není otázkou, kam se můžou posunout. Oni se tím prostě baví a chameleónský přístup k jakémukoliv stylu je léty vybroušený. Na každou jejich desku se v podstatě těším z jednoho prostého důvodu – jakým způsobem mne budou bavit rozmáchlými kompozicemi napříč žánry. Virtuózní jako vždy. (LooMis)

- Cirkus opět ve Vašem městě, teda sluchátkách! (brutusáček)
 
 
 
 
 
(2) BOHEMYST – Čerň a smrt (09/2021)

- kdesi jsem v souvislosti s Bohemyst četl něco o pokračovatelích Master’s Hammer. Doufám, že to byl vtip. Bohemyst se jako pokračovatelé Avenger v black/death žánru ale mnohem více rozkročili a natočili fakt příjemně poslouchající se desku. (bizzaro)

- a hlas přidal i sicky.
 
 
 
 
 
 
 
(2) COGNIZANCE – Upheaval (09/2021)

- noví Cognizance venku! Opět příjemnej tech detík, byť žádný tornádo se nekoná. (bizzaro)

- solidně odvedený kumšt. Šlape to, ale objevuje se tendence splývání, po chvilce nevím, která ze skladeb zrovna hraje. Nepotěší, neurazí. Herelson.
 
 
 
 
 
 
 
(2) RAGE - Resurrection Day (09/2021)   

- tentokrát už po 20 měsících, s výměnou jedné kytary a přibráním druhé. Jinak vše při starém - jsou to klasičtí Rage, kteří si svým vrcholem prošli před 20-30 lety a teď je to takové to udržovací "pořád jsme tady a jedeme naplno, pořád nám to hraje, jen ty nápady už dávno nejsou co bývaly". (piTRs)

- kam se samozřejmě hrabou Tortharry. Peavy tímto na pažbě svojí basy udělal 26. studiový zářez za 36 let. No a podle toho to taky vypadá. Opět – veteránům všechna čest (ale jo, fakt se to sluší), v každém období Rage mám desky, na které nedám dopustit, ale jsou tam i naprosto hluchá místa. Ressurection Day bude tvořit další z nich. (LooMis)
 
 
(2) VORTEX OF END – Abhorrent Fervor (09/2021)

- i přes klidnější odbočky od přímočaré agrese Abhorrent Fervor ostudu francouzskému black/death metalu rozhodně nedělá. Více v recenzi. (Bandcamp) (mIZZY)

- hodně fajn záležitost, nicméně nakládačku v podobě desky Ardens Furor neočekávejte. Trochu se ubralo z plynu, přibylo atmo pasáží. Přesto v rámci stylu jedna z nejlepších záležitostí tohoto roku. (Kory)

 
 
 
 
 
 

 

vaněna

CULT OF EIBON - Black Flame Domination (10/2021)
- nekompromisní Necromantia worship. Většinou nehovím hudebnímu humoru, no tady si ani nejsem jistý, jestli o humor vůbec jde. Zvukově hodně dobře ošetřené první dlouhé album řeckého trojmezí heavy, thrash a black metalu. Jestli pro tebe poslouchání první vlny black metalu není jen póza, tak je to hle deska pro tebe (už obal, variace na The Black napoví...).

SOLITVDO - Hegemonikon (09/2021)
- militantní jednočlenný pokojíčkáč. Už předchozí deska z roku 2018 mě oslovila, a tohle je zase o chloupek lepší. Pořád v první řadě je věrnost žánrovým pravidlům. Zpoza toho ale kouká inspirace Bölzer a kdo si přál vědět, jak by zněly lesní rohy v black metalu, nemusí už jen hádat.

SORGUINAZIA - Negation of Delirium (10/2021)
- hodně hučící kytary, požehnaná dávka psychedelie. Asi je to jen momentální dojem, ale tenhle materiál mě oslovil víc než Antedilivium ze stejného ranku. 

TUMBA DE CARNE - Decatexis // Perpetuo Altars (09/2021)
- death metal (a trocha grindu) z Argentiny. Bude to od Lavadome letos do třetice excelentní trefa? Zatím to nevypadá, ale poctivě točím a snad se přes přehnaně nabrumlanou basu a až ritualisticky jednoduchý bicí dostanu. Je jasný, že energie v tomhle materiálu je nehorázná. 

onDRajs

AT THE GATES - The Nightmare of Being (07/2021)
- další super překvápko. At the Gates nezůstali u jejich provařeného tup-tupa melodeathu, novinka je zastihuje v netypicky klidnějším, zadumanějším rozpoložení. Žádná velká řezničina se nekoná. V dost ohledech - zejména atmosférou - mi to připomíná vynikající post-rockovou sólovku Anderse Björlera, který už z kapely odešel.

piTRs

INSOMNIUM - Argent Moon (EP) (09/2021)
- po nějaký době zas něco hezkýho, byť ve formě lehce okoukané.

PARADOX - Heresy II: End Of A Legend (09/2021) 
- přesně před třemi roky jsem tady v Albu měsíce vykopal druhou desku Němčourů, se kterou koncem osmdesátek přinejmenším dýchali na záda třeba takovým Anthrax a na kterou má aktuální počin navazovat. To se povedlo tak sotva napůl - album je to docela nadupané, nicméně tenkrát bylo logicky víc z čeho brát, a čas se dost podepsal i na vokálu Charly Steinhauera, který jako by mezitím ztratil výraz. A taky je to o 20 minut delší, což zde zdaleka není plus. 

Dantez

UNTO OTHERS – Strength (09/2021) 
- kapelu, která působení odstartovala pod jménem Idle Hands nucená změna asi nasrala. Nová deska zní tvrději a působí větší silou, což hezky avizuje její název. Více se sahá do metalu, přitom si Strength zachovává gró, jenž Unto Others prodalo na debutu – goticko-rockový základ po vzoru The Sisters of Mercy a post-punkovou dynamikou od Killing Joke.

ANTICHRIST SIEGE MACHINE – Purifying Blade (10/2021)
- dosud nejvražednější warmetalové kázání za rok 2021. Purifying Blade nenabízí nic nového – vlivy lze číst po dopadu prvního kladiva. Půvab desky tkví zhola v energii a agresi nahraného materiálu.

INJURY RESERVE – By the Time I Get to Phoenix (09/2021)
- druhé desce rapového tria jsem ještě nevěnoval tolik času, kolik by si zasloužila. Za zmínku ale určitě stojí. By the Time I Get to Phoenix zavání jako jedna z nejbizarnějších a nejpodvratnějších rapových desek od dob vrcholných výstřelků Death Grips. Kvůli produkci plné glitchů a absenci rytmické struktury putuje doporučení spíše nerapovým fanoušky. 

mIZZY

ISSOLEI ­– Cilicium + Devouring Current pt​.​1: Crystalline Fractures + Devouring Current pt​.​2: Treacherous Ascent (08/2021)
- nová, trochu přímočařejší blackmetalová nahrávka a na dvě EPčka rozdělená, do dnes nevydaná deska z roku 2014, která solidně smrdí po Deathspell Omega, ovšem s dost specifickým zvukem s občas až akusticky znějící kytarou. Ve výsledku jeden z nejzajímavějších releasů od Terratur Possessions za poslední dobu. (BandcampBandcampBandcamp)

SERPENT COLUMN – Katartisis (08/2021)
- další EPčko, poměrně ok, ale tak dobré jako Endless Detainment to není. (Bandcamp)

bizzaro

JINJER – Wallflowers (08/2021)
- o Jinjer se hodně mluví a často v konotaci zda nejsou přeceněnou rychlokvaškou. Novinka rozvádí jejich progresivní groove metal do rozjímavějších a méně přístupných poloh, které svou sofistikovaností často směřují až k (anti)melodiím Tool, i když žánrově jsou obě kapely jinde.

CHAMBER OF UNLIGHT – Realm of the Night (08/2021)
- dost jsem váhal, zda sem Chamber dát. Realm… není žádná věda, nic objevnýho, místy trošku jakový, ale místy fakt příjemnej finnish blekosh s melodiemi a atmosférou vhodný k práci :)

Kotek

LOW – Hey What (09/2021)
- snivou náladu narušuje hlomoz mašiny a je to krásně zneklidňující. (YouTube)

PSYCHIC GRAVEYARD – Veins Are Strange (09/2021)
- pro fanoušky Arab on Radar povinnost, ačkoliv tentokrát je to možná až moc sázka na jistotu. (YouTube)

WILLZYX – i don’t feel anything (09/2021)
- slušně ujetá srážka ranejch Dillingerů, Fantômas a Daughters. (YouTube)

SHACKLETON – Departing Like Rivers (09/2021)
- klasickej Shackleton, v trochu klidnějším balení, moc příjemnej poslech. (YouTube)

RP BOO – Established! (09/2021)
- footwork v hodně hitovým balení, je tu pár věcí, co se těžko dostávaj z hlavy. (YouTube)

LooMis

BETWEEN THE PLANETS - Parallel World
- další „bitvíni“, ale tentokrát tuzemští a zase musím pochlebovat. Kapela se posunula, nejedná se o výhradně instrumentální záležitost a kdybych si odmyslel ty djentovačky, začínám mít pocit, že vedle The Split se v tuzemsku začíná blýskat na fakt skvělé prog časy!

INFERI - Vile Genesis (09/2021)
- už loňské EP navnadilo a novinka potvrzuje, že Inferi to aktuálně hraje. Nekompromisně nakládající blackened tech death.

TORTHARRY - Altars of Ignorance (06/2021)
- DX už desku zmiňoval v červnu a souhlasím, že 30 let je v hudbě dost, v death metalu určitě na klobouček, a za 10 desek rovněž. AoI je dobrá deska, dobrá je ale průměr a zvuk od Dana Frimla to nespasí. Jsem rád, že mají své fanoušky (nedávno jsem viděl Leoše Nohu s jejich kšiltovkou), ale pro mě zůstanou kapelou, která promarnila svou šanci stát se skutečnou ikonou českého death metalu.

sicky

MISCELLEN - Blue Ruin (09/2021)
- mix gothic rocku, industriálu, post punku a psychedelie, samplované beaty, valivé hypnotické riffy, ženský zpěv, těžko zařaditelné, zajímavé.

KAUAN - Ice Fleet (04/2021)
- post-rock chvílemi až post-metal, album s příběhem, zkoušel jsem letos poněkolikáté a konečně to klaplo.

DOMKRAFT - Seeds (04/2021)
- švédský stoner/sludge, fajn riffy, energie a jako bonus kvalitní zpěv.

VEILBURNER - Lurkers in the Capsule of Skull (09/2021)
- black/death nářez, který má energii, nápady, zvuk i kvalitní vokál, za mě album měsíce!  

AddSatan

GOLEM MECANIQUE – Oscura Aeterna (08/2021)
- loňská Nona, Decima et Morta, se mi líbila hodně, následující „black (metal) droneovější“ Luciferis už tolik ne, mj. kvůli absenci zpěvu. Na Oscura Aeterna se Karen vrací k melancholii Nona,…, je tu opět ten až uhrančivý hlas, elektronicky upravená niněra a basa. Opět hodně minimalistický drone/ambient(-folk?) s kořeny u La Monte Younga i Nico (Desertshore), něco i z The Moon Lay Hidden Beneath a Cloud/Menace Ruine, který mě dokáže solidně (až nadpřirozeně) pohltit. Trochu méně než Nona,…, ale pořád dost. (Bandcamp)

LINGUA IGNOTA – Sinner Get Ready (08/2021)
- tolik jako Danteze mě to nebere, ale více jak polovina stopáže je minimálně fajn, ty vícehlasy i drone-folk-(neo)klasické (atd.) podklady jisté kvality a kouzlo mají. Pár skladeb spíše nudí, některé prvky jsou zbytečně teatrální (?). Zkrátka (cca) taková hodnější, méně vyjetá, slabší Diamanda Galás řízlá Nico (Desertshore), částečně i Swans. (Bandcamp)

TRYPTYCH – Trypotheque (06/2021)
- slovensko-český progressive jazz/(math-)rock/fusion, s ambientně-improvizačními pasážemi. Občas trochu připomenou i jazzovější madebythefire, jindy King Crimson, možná i Terje Rypdala (?), v improv. pasážích jsou občas správně „mimozemsky zmutované“ synťáky i kytara. Místy baví víc, místy méně (občasné tydlikání), převážně ale příjemné překvapení. (Bandcamp)

CHRISTOPH DE BABALON + WIDT - Teyas (04/2021)
- abstraktní opera“ dvou polských sester, Antoniny (jejíž loňské album Lamunan se mi líbilo) a Mily Nowacké a německého producenta. Operní vokály, ale i exotičtější vokální techniky (trochu á la Lisa Gerrard, ale i Diamanda Galás), glosolálie a experimentální elektronika. Živák z londýnského Cafe Oto (což nijak nevadí). Vynikající. (Bandcamp)

brutusáček

MONO - Pilgrimage Of The Soul (09/2021)
- japonští mistři melancholie tenokrát obrací minci a přitvrzují, přesto jsou to pořád MONO.

SKEPTICISM – Companion (09/2021)
- finští funeralisti si dali taky na čas, ale výsledek stojí za to, byť to tolik neničí jako dřív.

REPLICANT - Malignant Reality (09/2021)
- death metal, tech death metal, ale odskočí si to taky někam k chill melodiím, jak se dnes na ty moderny patří, přitom je to ale pořád death metal. Černý kůň září.

JSt

LESLIE WINER – When I Hit You – You'll Feel It (09/2021)
- výběr skladeb kultovní hudebnice, které se říká taky „babička trip hopu“: hypnoticky jednoduché songy nesené nezaměnitelným, apatickým a androgynním hlasem. Výborná věc, track Battle Porn jsem dával na repeat.

THIEF – The 16 Deaths of My Master (08/2021)
- moc nevím, kam to vlastně zařadit, tak trochu jemnější a gotičtější NIN? Zvukově mnohem hutnější než pop, současnější než trip hop, méně přímočaré než taneční industriál... Hlavně ale moc fajn písničky, netuším, kde se to ve frontmanovi Botanist, kteří mi skladatelsky vždycky přišli neschopní, vzalo.

DarkXane

APOPHIS – Excess (09/2021)
- deathmetaloví němečtí melodici švédského střihu rochnící si v egyptské mytologii, které mám přes dvacet let spojené hlavně se třetím oblíbeným „červeným“ albem Heliopolis z roku 1998, se po svém čtvrtém výtvoru z roku 2005 odmlčeli, aby nakonec přece jen připravili povedenou návratovou desku. Ze zakládající sestavy z roku 1990 zůstal za bicími Erik Stegmaier a za kytarami Roger Kirchner. Záhrobní vrkot debutově a rozhodně s grácií obstaral Bernd Kombrink. Smrtící staro-školský základ s modernizovaným soundem, chytlavými melodiemi a propracovanými sóly. Spokojenost, páni veteráni!

AZAZEL – Aegrum Satanas Tecum (09/2021)
- kultovní skoro již třicetiletý finský démon pod taktovkou zakladatele Lorda Satanachia vzbudil svého kozla a rozpoutal svoje třetí černé umění mezi zbožnými, jimž opět nastavil zrcadlo ultimátní purifikace jejich redundantní existence.

ELDERBLOOD – Achrony (09/2021)
- na skvělý ukrajinský black metal „se symfo party“ nalákal hned v červenci těmito slovy bizzaro. Ač by mohl někdo vyhlížet očekávatelné pohanské klišé s ohledem na zemi původu a také na dřívější působení některých členů, nezavadíte tady ani náznakem o žádnou folkařinu. Zla-plné opusy mistrů z Charkova, mezi kterými není slabého místa, se nezastaví před ničím živým a leckteré tendenční norské spolky zadupou do pekla. Podařeně strašidelná oslava deseti let existence.

REGNAT HORRENDUM – Shadows of the Last Battle (03/2021)
- lákavý art work vzývá k poslechu již čtvrtého alba projektu, vzniknuvšího teprve v roce 2017 pod taktovkou dvou paganáčů z Kaliningradu. Nechte se ukolébat třiceti pěti minutami ruské zimy v podmanivých černých symfoniích s nechybějícími folkovými motivy. Méně známá sestava tak zdatně více než sekunduje ve stínech poslední bitvy i slavnějším veličinám žánru původem z říší slovanských.

 

 

onDRajs

TERJE RYPDAL - Conspiracy (2020)
- po zběsilém, až freejazzově divokém albu Crime Scene se Rypdal vrací k tónu, v němž je král. Křehká, intimní, kytarová krajinomalba s tóny padajícího listí. Mistrovské dílo, kolikáté už?

VORACIOUS SCOURGE - In Death (2020)
- deathmetalový all-star band (Adrie Kloosterwaard - vocals, Jason McIntyre - guitars, Mike Smith - drums, Tony Choy - bass, Billy Richard - guitars) zůstal za očekáváním. První EP Our Demise značilo určitý potenciál, ale na dlouhohrajícím debutu se to nijak neprojevilo, spíš naopak. Standardní oldschool, který odkazuje na staré Monstrosity nebo Suffocation, ale v notně jednodušší verzi. Ubylo technických fines z épéčka (basa Tonyho Choye zní sice krásně, ale...), místo nich se jede stále přímočaře. Chlapci, máte na víc.

Dantez

GHOSTPOET – I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep (05/2020) 
- párkrát jsem se přichytal i u poslechu loňské zádumčivosti britského Ghostpoeta. I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep sice není prostá hluchých míst, specificky temný vibe desky je i přesto velice atraktivní. Živá instrumentace v kombinaci s letargickým projevem rappera maluje obrazy nedaleké dílu Henryho Fuseliho, které reinterpretuje cover. 

MIREL WAGNER – Mirel Wagner (02/2011)
- podobná nálada prostupuje debutem folkové Mirel Wagner. Na desce se snoubí temná jižanská gotika s bluesovou aurou. Temnota vrcholí v nekrofilní No Death, která se nezdráhá explicitního, byť stále poetického popisu mrtvé partnerky. 

AddSatan

STEVE TIBBETS – ST (1977) + Yr (1980) + Northern Song (1982)
- poměrně osobitý a pěkný prog rock/jazz/folk/fusion. Většinou akustická, nebo elektrická kytara, ale i jiné strunné nástroje (dobro, mandolína, sitár), hrátky s efekty, synťáky, nebo kalimba, bonga aj. perkuse, někdy zvláštní postupy, experimenty, psychedelie. V pár místech (hlavně na Yr) to trochu kazí „guitar hero“ sólování, ale většinou se tu se (značným) hráčským umem neplýtvá a je to příjemně atmosférické. Cuneiform a ECM Records.

SANDY BULL WITH BILL HIGGINS – Fantasias for Guitar and Banjo (1963)
- (+ - ) folk / american primitive kytarista a jazzový bubeník. Zásadní je úvodní Blend – improvizace, ve které se mísí folk / american primivitism, jazz, indická rága atd. Ale Carmina Burana na banjo i ty další kusy jsou fajn.

JSt

ONLY FIRE – Double Penetration (2020)
- strašná věc, robotický (hyper)pop, kde syntetický ženský hlas předříkává a předzpěvuje extrémně explicitní texty. Zároveň parodie na pop a futurismus blízký třeba ShyGirl.


Přispěj do diskuze

   bizzaro:
jsem si ten Carcass jeste jednou nakonec pustil, nez jsem to smazal. a je to... do auta fajn :)
  

Já tu kapelu nedokážu asi docenit, protože jsem fakt nemohl sledovat nástup UG v roce 89, ale za mě nahráli asi nejlepší death n roll album historie (a to naprosto na haluz) a zbylý alba typu Heartwork mě vždycky spíš rozesmějou a po Surgical Steel nepředpokládám, že by Arteries byla jiná story.

jsem si ten Carcass jeste jednou nakonec pustil, nez jsem to smazal. a je to... do auta fajn :)

   AddSatan: Lvcifyre začátek alba výraznější lepší než na Sun Eater, je tam (místy) skladatelskej posun, některý pasáže a vokály super, ale nudný/ější riffy tam pořád luciferžel jsou, hlavně v druhý polovině (Wolves... bych vyhodil snad celou, na tom začátku jsem už už čekal, že zakvílí Dani Filth :)) a pak ten agro nástup ehm...) fajn, že bubu intra zkrátili, ale furt jsou dost béčkový/zbytečný, bolest jsou opět i měkký/čvachtavý kopáky (proč to ten Menthor jednou nemůže nazvučit víc á la třeba Covenant), ten obal je neuvěřitelnej, mám chuť si to kvůli němu koupit, to je tak špatný, až je to krásný :)).   
Mně tam tedy agro nepřijde nic, co mi tam místy trochu vadí, jsou některý ty vokální exhibice. Chápu, že to maniakální deklamování, úpění a sípání se v black metalu celkem drží už od doby, kdy s tím přišel Attila Csihar, ale vlastně jen u pár kapel se mi to fakt líbí. Tady mi to občas přijde moc na sílu, a ty strašidelný intra bych vynechal asi úplně. Ale celkově za mě pořád výborná deska, už dlouho jsem neslyšel takhle dobře udělaný peklo.
Obal je asi stejně zbytečný jako u většiny death metalu, ničím mě nezaujal, prostě zlo omalovánka, ale ani mi nepřijde vysloveně urážlivý. Jsou i mnohem horší.

Lvcifyre začátek alba výraznější lepší než na Sun Eater, je tam (místy) skladatelskej posun, některý pasáže a vokály super, ale nudný/ější riffy tam pořád luciferžel jsou, hlavně v druhý polovině (Wolves... bych vyhodil snad celou, na tom začátku jsem už už čekal, že zakvílí Dani Filth :)) a pak ten agro nástup ehm...) fajn, že bubu intra zkrátili, ale furt jsou dost béčkový/zbytečný, bolest jsou opět i měkký/čvachtavý kopáky (proč to ten Menthor jednou nemůže nazvučit víc á la třeba Covenant), ten obal je neuvěřitelnej, mám chuť si to kvůli němu koupit, to je tak špatný, až je to krásný :)).

Já u těch Lvcifyre hodně oceňuju i to, že ty zlo-intermezza jsou oproti minulu jednak kratší, jednak znějí víc kompaktně a fakt ponuře a míň jako samply z nějakýho bizarního příšera hororu. Ale hlavně je to prostě zvukově i skladatelsky o hodně velký kus dál. Jasně, metaloví hipstři nad tím ohrnou nos s hláškou "není to originální", a radši budou poslouchat avantgardní kočkopsy bez pointy, ale pro black/death fajnšmekra to určitě patří k tomu nejlepšímu, co letos zatím vyšlo.

   bizzaro: https://vaultofdriedbones.bandcamp.com/album/blood-of-dead-god --- + btw uz jste slyseli ze Ulcerate maji novou kapelu?  
jj, tohle jedu dost. ale ulcerate z toho moc nečmuchám.

   Franta N.: Noví Lvcifyre nakládají "jak sviň", jednoznačně jejich nejlepší deska a po dlouhý době black/death zlo, kde se a) umí hrát, b) má to průrazný zvuk a c) nejsou tam momenty nechtěný recese.  
ještě bych přidal, že je to dost zábava poslouchat a není potřeba se do toho od prvních poslechů nutit (na rozdíl od předchozích dvou věcí Lvcifyre). Taky na vinylu se naštěstí v tiskárně rozlila černá, takže ta obálka jde vidět o hodně míň, za kteréžto zprasení by měli tiskárně ještě poděkovat.

Noví Lvcifyre nakládají "jak sviň", jednoznačně jejich nejlepší deska a po dlouhý době black/death zlo, kde se a) umí hrát, b) má to průrazný zvuk a c) nejsou tam momenty nechtěný recese.

PS: Nová kapela Ulcerate je co? O tom nic nevím...

   Dantez: Boha, proč jsem ty Lvcifyre jak dement zachrápával? Perfektní hrot!  
nebuj, však toho je všude plno...

Boha, proč jsem ty Lvcifyre jak dement zachrápával? Perfektní hrot!

na to, jak me ty singly Carcass sraly, tak deska je docela poslouchatelna, ale vlasne nevim, proc bych to jakoze dal poslouchat mel. Inferi musim zkusit, nak se mi to furt vyhyba. Vorcious vydali dalsi desku? v tichosti. Tortharry jedou furt to svy, a kdyz tam maj fajn napad, zabijou ho tou svou umlacovaci klasikou, ale asi je to proste kapelni rukopis

https://vaultofdriedbones.bandcamp.com/album/blood-of-dead-god --- + btw uz jste slyseli ze Ulcerate maji novou kapelu?

aktuálně

diskuze