BRUTAL ASSAULT 2015 - čtvrtek

report

Druhý den krom čtrnáctihodinové pražírny přinesl třeba odpověď na to, jak metalisté přijmou nemetalovO)))u nejhlasitější hudbu.

hasičiBA - první dojmy
BA - středa

10:30 Acid Force
11:05 Gutslit
11:40 Ramming Speed
12:15 Nervosa
12:50 Squash Bowels
13:25 Be'lakor
14:05 Dr. Living Dead
14:45 Vildhjarta
BA démon15:25 Benighted
15:30 The Tower
16:10 Horse The Band
16:30 Nuclear
16:55 Headcrash
17:30 Neglected Fields
17:45 Arcturus
18:30 Excrementory Grindfuckers
18:35 Asphyx
19:25 Enslaved
19:35 Hour Of Penance
20:20 Bloodbath
20:40 Atari Teenage Riot
21:15 Biohazard
22:00 Amenra
22:15 Cannibal Corpse
23:15 Agalloch
23:20 Kreator
00:20 Annihilator
00:35 Sarke
01:15 Sunn O)))
01:55 Svartidauði
 
mIZZY: Čtvrtek byl z mého pohledu pravděpodobně nejnašlapanější a také nejnáročnější den. Nejenže na závěr večerního maratonu kapel hráli Sunn O))) (k tomu se dostanu později), ale také jsem dorazil na kapelu během poledne.

Původně bylo v plánu stihnout i Squash Bowels, ale než se dojí pivo a dopijí nudle, chvíli to trvá. Stíhám, tedy až BE'LAKOR, kteří mě v roce 2012 velmi bavili. Sice ani tehdy jsem už moc neholdoval melodickému death metalu, ale v tomto stylu považuji Australany pravděpodobně za nejlepší kapelu, se kterou jsem měl naživo tu čest. Tentokrát byli sice taky poměrně dobří, ale oproti minulému shledání rozhodně slabší. Připadali mi celkem unavení a ani zvuk jim nehrál zrovna do karet. Výběr skladeb byl podobný tomu minulému, jen nedošlo na skvělou Neither Shape nor Shadow z debutu. Místo ní však zazněla Countless Skies z druhé řadovky, což je nejdelší a pravděpodobně nejlepší skladba Be'lakor, takže i když jsem odcházel lehce zklamaný, jsem rád za to, že jsem ji slyšel.

Vildhjartu, Benighted a Horse the Band bylo také v plánu vidět, slunce však bylo opravdu kruté, a tak jsme zalezli s pitím do stínu.

Dr. Living DeadonDRajs: Čtvrteční vstávání je proti středě pomalejší. Po francouzsku snídáme tři hodiny, což odnesou Squash Bowels. Letos na BA je vůbec grindcoru pomálu, svoji polskou sešívací lásku z mládí tedy oželím se slzou v oku. DR. LIVING DEAD, mix thrashe staré školy prezentovaný zamaskovanými hororovými postavičkami je oddychovka. Klidně bych vydržel déle, nebýt té ohnivé koule nade mnou. Vydržet odpoledne sledovat jedinou kapelu v kuse se rovnalo říct si o regulérní úpal a čest památce všem, kteří s tímto vědomím do kotle šli.

Chladím se v nedaleké Kobce, vycházím až na Švédy VILDHJARTA. Národností a muzikou blízcí Meshuggah, postupy a originalitou ale daleko za nimi. Podladěné sekačky v plazivém tempu a vedle nich dva křiklouni. To mi evokuje Scarve, leč zde se žádný melodický zpěv nekoná. U skladeb Vildhjarty postrádám nosnější nápad, jejich produkci navíc nepomáhá zahuhlaný a málo konkrétní zvuk. Z koncertu si neodnáším jedinou notu.

Na zvukovou (resp. hlukovou) kouli doplácejí i BENIGHTED. Borci mají na kontě už sedm desek, ta loňská Carnivore Sublime je nasypaný, moderní death/grind načichlý blackovým odérem. Trochu si u nich vzpomínám na poslední desku Aborted, Benighted to před sebou hrnou podobně. Jejich úsilí ovšem notně sráží špatný zvuk a Julienovo kvičení, co hrají kytary, si člověk musí skoro domýšlet. Snad tedy někdy příště a s lepším zvukem?

Vildhjartabizzaro:  Ono se to totiž s těmi VILDHJARTA má trošku jinak než s Ondrou zmíněnými Švédy. Forma je tu silně neopakující se, zvuk je jiný, mnohem neurotičtější, zařezávající se, vystředěný, ale samozřejmě matematika a jakýsi groove průsečík zůstává společný. U Vidlí pod vším je ještě třetí kytara na podkladu, která je ve zpomaleních nejednou hází někam do post-metalu, sextet však tentokrát takto nezněl. Je to asi jako mezi sebou srovnávat dvě deathmetalové kapely, řekněme třeba Immo s HE, je tu společný výchozí bod, ale cesta a vyjádření jsou rozdílná. Vildhjarta jdou dál než Meshu, a pokud nemohu říct přímo experimentálnější cestou, tak tou extrémnější zajisté. Proto je bez naslechnutí těžké najít vyloženě stěžejní nápad, skladby jsou roztříštěné a nesourodé. Před třemi lety na BA to bylo lepší, napoprvé jsem totiž byl ve větším transu, ale v zimě v klubu pak dokonce ještě lepší. Vystoupení, kde z debutu zazněly třeba Shadow a All These Feelings, nezklamalo, ale nadšeného mě také nezanechalo, splnilo své očekávání. A když už dva vokalisté, určitě mají větší potenciál koncert oživit, než si matroš jen odzpívat a tak ňák po svém odchodit.

BenightedCo se BENIGHTED týče, tam je to těžké, kytara určitě mohla vyniknout lépe, ale koncert to byl nakonec s odstupem výborný a vlastně živelný. Zvuk byl jinak poměrně srozumitelný a hlavně!, za bicími seděl David Diepold, minimálně už kvůli němu mělo smysl to ustát, protože tenhle klučina je totální stroj a „objev“. Ale prim hraje muzika, ne bicí (no i když…), a ta tlačila a urvala by i asfalt z dálnice. Nic složitého na poslech, pokud oceňujete maximální tlak a zdrcující atak (krom zmíněných Aborted mě napadají třeba koncerty Cryptopsy, s těmi je to podobné), tady jste ho dostali.

CronicBENIGHTED predviedli v pekelnom teple brutálny natlakovaný death-grind a je len škoda, že nehrali na MetalGate stejdži, kde by to bolo úplne dokonalé.

Horse the BandHORSE THE BAND som videl, resp. dokonca aj počul, prvý krát a teda prekvapivo celkom zábava to bola. Taký veselý nintendo metalcore teror s poloretardovaným klávesákom ako vystrihnutým z amerických teenage komédii. Ale bavili kráľovsky :)

onDRajsHORSE THE BAND je odbočka někam k 8bitovému post-HC. Sranda musí být, kdo trávil čas pařením Tetrise a Gameboye, si mohl zavzpomínat, jaké to tehdy bylo. Ze spojení primitivních kláves s alternativním mišmašem se před lety stal regulérní subžánr. Horse The Band je hudebně takový pejsko-kočičkovský dort a těžko říct, nakolik Amíci svoji hudbu berou vážně. Ukřičené screamo s ujetými klávesovými rejstříky podtrhuje svou vizáží klávesák v trenclích a trikem s kultovní seriálovou postavičkou Alfem.

První seriózní poslech se koná až při ARCTURUS. Norům nezávidím ne úplně ideální čas na jejich atmosférickou muziku. Před deseti lety se v pražském Matrixu na pódiu s Arcturus procházeli dva lední medvědi, teď se Sverdova družina roztéká jako máslo. Přemýšlím, co bych na Arcturus vyzdvihl a co naopak zkritizoval. Ani jedno mě nenapadá, což nutně neznamená, že by se jejich koncert nesl v nudných šedých barvách. Kapela si určitě zasloužila lepší kulisu než vypalování očí sluníčkem a absenci světelného parku. Vortexe chválím za civilnější přístup k mikrofonu i publiku, navlečeného do kostýmu vesmírného motorkáře s brýlemi na hlavě mi ho ale bylo líto. V Arcturus překvapil i samostatný houslista, bylo ho ale jen vidět, nikoliv slyšet. Playlist byl důstojným průřezem diskografie. Potěšila stařičká Raudt Og Svart, z maškarádního klenotu zazněla The Chaos Path, ale její konec dočista zazdil vynechaný jungle podkres, kde si Hellhammer nevěděl moc rady. Sextet vedle Hibernation Sickness Complete zahrál i něco z letošní novinky – byla to The Arcturian Sign, nebo Pale? Opravte mne. 45 minut uteklo jako voda, mám však obavu, že vzpomínky na toto vystoupení se po pár týdnech vypaří jako pára nad hrncem.

ArcturusmIZZY: Vracím se až na ARCTURUS, kteří minule na závěr dne excelovali, ale tentokrát to byl průser. Vortex zpěv celkem flákal, jen dělal hromadu šaškáren, výběr skladeb také nebyl ideální, no co říct. Nejlépe vyzněla Pale (tolik k odpovědi, Ondro) z nové desky, ze které dále hráli jen Crashland. Nové skladby mohly naživo fungovat skvěle, škoda, přitom Angst a The Arcturian Sign všude jinde hrají. Dokonce ani Alone nezahráli. Z Maškarády potěšila pouze The Chaos Path. Minule byli diametrálně lepší.

Místo Asphyx jdu dozadu na EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Celkem překvapení, že nehráli na začátek nějakého dne, což jim kdysi velmi slušelo a byl na ně solidní čurbes. Tentokrát vzduchem sice také pár toaleťáků proletělo, ale lidé ve stanu byli přeci jen o něco klidnější. EG si však svou vtipnost zachovali a sázely osvědčené pecky jako Heimscheißer a (doplň cokoliv)-grindcore, během kterých skákali do davu a s The Final Grinddown na závěr. Jou, dobrá sranda.

Neglected FieldsLooMis: NEGLECTED FIELDS. Sejde z očí (a uší), sejde z mysli. Že budou na BA hrát bylo pro mne tak trochu překvapení, že ještě vůbec fungují. Evidentně ano, jenom trochu zestárli (čímž se ale vyhladil vizuální rozdíl, který byl dříve mezi klávesákem a zbytkem kapely). Vzpomínání na Synthinity a Mephisto Lettonica bylo příjemné tak akorát před odchodem na Arcturus.

AsphyxASPHYX Martina van Drunkena (jak jsme si jej s piTRsem překřtili) taky nejsou na BA nováčky, je jim jedno, jestli hrajou pozdě večer, nebo v podvečer. Death metal v podání starých harcovníků je něco, co nemůže snad ani dopadnout špatně, obzvlášť, když se do průřezu vejdou staroby jako The Rack, Vermin, Wasteland of Terror, ale i novější Deathhammer, pojatá v tom nejlepší duchu staroškolského smrtícího kovu. A do areálu konečně přestalo svítit.

EnslavedAddSatan: Ke čtvrtečním (a následně i pátečním) highlightům patřilo jednoznačně jisté prvorepublikové koupaliště (nemyslím to jaroměřské), chladná a temná středověká krčma a také to, že první kapelou, kterou jsem ten den musel vidět, byli až ENSLAVED v půl osmé večer. Po cestě od stanu nám hraje Thurisaz Dreaming - tahle skladba je zrovna celkem fajn (novinku jsem slyšel jen letmo a ani ne celou), špatná nebyla ani druhá (asi The Fusion of Sense and Earth?), ovšem následující Bulding with Fire mě dost nudila až urážela, hecovačky, cosi jako choreografie… pánové, opravdu máte až takovouhle míru „amonamarth/kabátizace“ zapotřebí? Po ní i taková Ethica Odini působila vcelku příjemně, byť minimálně jeden refrén je tam prostě navíc. Co naplat, že mají docela dobrý zvuk (resp. si nevzpomínám, že by mi na něm něco vadilo), instrumentálně i vokálně (až na detaily) bezchybné, že Grutle je celkem sympatický frontman, že mu to skřehotá a Herbrandovi zpívá jedna radost, novější materiál (cca post-2006), přestože tam dobrá místa jsou, mě už moc nebere. Mírné zklamání z cca prvních 2/3 setu je ale v tu ránu pryč s prvními tóny As Fire Swept Clean the Earth – tohle jsou pro mě ti Enslaved, které mám rád - drsné, chladné, zajímavě rytmicky nafrázované, přesto tak úžasně plynulé a emotivní, progresivně blackmetalové riffy prodchnuté psychedelií, ta vyhrávka/sólo – tak jednoduché a přesto tak skvělé (mrazení) – nádhera. Škoda, že následující oldschoolovější viking/blackovka (Allfáðr Oðinn ?), která mě celkem bavila, ale nic víc, je už poslední (doufal jsem, že dojde i na Convoys to Nothingness a Ruun, které v poslední době hodně hrají, ale nebylo nic…). Set Enslaved byl pro mě (ač jim z hlediska výkonu, či zvuku nemůžu nic vytknout) kvůli setlistu trochu zklamáním – ovšem s jedním výrazným výkyvem směrem k euforii během As Fire Swept

Enslaved

onDRajs: Kjellsona a jeho druhy ENSLAVED potkávám při focení s fanoušky, rychle se ho ptám, co se bude hrát. Staré, nebo nové časy? „Oboje,“ odvětí mi suše Grutle. Je mi hned jasné, že dominovat budou kusy novějšího data. A taky že jo. Z In Times kvintet sice zahraje bigbeatovou Building With Fire, ale i skvělou úvodní Thurisaz Dreaming. „Takhle nějak by zněli Pink Floyd, kdyby hráli black metal,“ říká mi Gába a mně nezbývá než pokývat hlavou. Enslaved mají zvuk totálně přepálený, totální včelín, klávesy jakoby vůbec neexistovaly, ale to všechno vůbec nevadí. Syrová podoba Norům svědčí. Ethicu Odini si Enslaved mohli odpustit, ale všechno vynahrazuje epický majstrštyk As Fire Swept Clean The Earth a Fusion of Sense and Earth s pohlcujícím zakončením. Okénko do daleké minulosti představuje jedna věc z debutu. Enslaved jsou kapela, která nemá zapotřebí cokoliv si na prknech dokazovat. Byť hrají v mainstreamovém hlavním čase, vystupují s netuctovou tvorbou. Aby uspokojili všechny fanoušky, museli by hrát 3 hodiny. Ale snad i za těch 50 minut stihli všechny přítomné přesvědčit o svých kvalitách.

mIZZY: Zpátky na hlavní pódium, jelikož následovali ENSLAVED. Ti byli skvěle sehraní a svůj set zvládli parádně. Sice některé novější songy byly i na mě až moc popové (Building With Firebyl vyloženě teplý), ale to vynahradili starými kousky. Škoda jen hodně přestřeleného zvuku s moc vytaženými kopáky – tohle byl ostatně problém více kapel na BA, bicí by měly být tak o polovinu tišší.

Po Enslaved opět přesun na Metalgate stage, kde jsem vydržel až do jedné hodiny ranní. Mrzelo mě sice, že jsem promeškal Bloodbath, ale poté, co ATARI TEENAGE RIOT předvedli minule, jsem je nemohl vynechat. Začali sice songy z nového alba Reset, což bylo trochu na škodu, jelikož v nich je až zbytečně mnoho klidných míst na odpočinutí. První polovina koncertu byla tentokrát podstatně slabší. Když ale sáhli po peckách z předchozí desky Is This Hyperreal? a spustili Activate!, bylo vymalováno a začal ten správný hardcore techno nářez, během kterého se opět rozjel moshpit jako kráva a nebyl čas na vydechnutí. Set Perturbatora z předchozího dne se jim překonat sice nepodařilo a stan nevyblikali stroboskopy jako plechovou boudu, ale já byl opět nadmíru spokojen. Nejsilnější moment byl rozhodně song Blood in My Eyes.

CronicBLOODBATH pôsobili na mňa až príliš odmerane. Koncert fajn, ale až moc rutina. Škoda. Zato BIOHAZARD ukázali ako sa to robí. New Yorský klasici chytili odchodom Evansa druhý dych a ukázali, že stará škola stále žije a má kopec energie na rozdávanie. Billy Graziadei lietal po pódiu ako keby mal 20 a pálil do rozdivočeného davu, ktorý nepotreboval ani hecovať jednu pecku za druhou. Zazneli snáď všetky najväčšie hity ako Punishment, Resist, Urban Discipline, Tales from the Hard Side… a Biohazard sa týmto setom korunovali za tohtoročného HC kráľa brutalu. Jednoducho hardcore show ako remeň.

onDRajsBIOHAZARD. Přiznám se otevřeně, tady jsem zaujatý. Poslouchám je 20 let a jejich hudba se mi za tu dobu ani náznakem neomrzela. Prostě jedna z těch mála kapel, která umí energii nejen brát, ale i dávat. A o tom se přesvědčuju hned vzápětí. Set kvartet začíná s kusy z Urban Discipline a dav jim od první vteřiny zobe z ruky. Jedna věc mi nedá spát. To nasazení! I když je jasné, že Biohazard hrají Shades of GreyPunishment a Tales from the Hard Side pomilionté, na pódiu to vypadá, že legendární fláky hrají naposled. Absolutní peklo se rozjíždí i pod pódiem, lidi jsou smyslů zbavení a Biohazard zřejmě rozpoutali největší moshpit festivalu. Jejich agrese totiž nemá konec, skupina hned po ukončení skladby začíná s další a celé to takhle jede skoro hodinu. Náhrada za Seinfielda - Scott Roberts - má sice menší charisma než jeho předchůdce, ten se ale na BA flákal. Vzpomínáte na jeho předlouhé průpovídky a hvězdné manýry? Místo nich zazní třeba Love Denied (její poslední riff kapela živě nehraje) a světe, div se, i Resist z New World Disorder. Dosud jsem mínil, že uvnitř kapely funguje džentlmenská dohoda, podle které byly kusy mimo éru Bobbyho Hambela zapovězeny. Časy se mění. Biohazard by byli sotva poloviční nebýt precizního Dannyho Schulera, jehož bicí měly nejlepší nazvučení z celého BA. Podtrženo sečteno, pro mě osobně nejlepší kapela celého BA.

AmenramIZZY: Když jsem viděl AMENRA před dvěma lety v Polsku na Asymmetry v obrovském klubu s megalomanskou projekcí, byl to neskutečný zážitek. Letos jsem je v Praze kvůli koncertu Primitive Man ve stejný den neviděl, což mě dost mrzelo, proto jsem se na ně na Brutal Assault těšil o to více. Koncerty Amenra májí dva důležité faktory – zvuk a světlo. První byl splněn na jedničku. Zvukař odvedl skvělou práci a hned od začátku se linul z reproduktorů masivní tlak, ve kterém byly všechny nástroje hezky rozeznatelné. Projekce byla také opět obrovská, ale ruku na srce, ve stanu to nikdy nebude takové, jako v klubu. Setlist měli každopádně poskládaný skvěle a valili jednu bombu za druhou. The Pain It Is Shapeless We are Your Shapeless PainAm KreuzSilver NeedleGolden Nail – samé šlehy. Velmi ničivý a hypnotický set, během kterého se každý ujetě pohupoval do rytmu. Rozhodně jedna z nejlepších kapel Brutalu.

Cronic: Super naladený po Biohazarde som rýchlo bežal na AMENRU a hneď pri vstupe do stanu som dostal ľadovú sprchu negatívnej energie a prikovaný som tam zostal stáť až do konca. Ťažký pomalý zvuk, uvrieskaný vokál plný beznádeje a pochmúrna atmosféra umocnená ešte aj projekciou zo mňa vysala všetko dobré a vypľula úplne pokrčeného a bez duše. Veľmi silný zážitok.

CANNIBAL CORPSE stíham už len posledné dva fláky, klasiku Hammer Smashed Face a Devoured By Vermin. Obe vrázdili a je len škoda, že sa to zrovna krylo s Amenrou.

bizzaro: Kolem desáté, tedy v čas AMENRA, mi už začaly větší problémy se šlachami, takže pro mě začalo být těžké ustát celé sety a přebíhat přes celý areál, takže z jejich části jsem dal začátek a vše, co jsem viděl a slyšel, mělo sílu, atmosféru, tlak a mrazivý chmur. Z desky ne zrovna přístupní, živě zabijáčtí a přesvědčiví.

Pak se míří na klasiky CANNIBAL CORPSE, kteří si s Josefovskou pevností již také tykají (byli tu už podruhé), ale kvůli úspoře sil na Annihilator taktéž jen částečně. A navíc jsem je krom megadalších akcí viděl na podzim, kde zahráli parádně. CC od Kill zas hrají s Robem Barrettem, což vítám, protože mi tenhle týpek ke kapele prostě sedí. Celkově výtečný a vyvážený zvuk s povytaženou basou (jak by ne), zabijácký Fisher a jeho nikdy odpočívající krk. Setlist pro fest výběrový včetně většiny nut(d)ných klasik. Víc slov je zbytečných, tahle kapela, i když hraje roky de facto to samé, své fanoušky nezklame a vždy odehraje profesionální show, i kdyby mělo být na kraji světa pro několik tučňáků nebo narvaný kotel jako toho večera, ačkoli mám pocit, že lidí oproti středě celkově ubylo.
(Prý) Hrálo se: Scourge of Iron, Demented Aggression, Evisceration Plague, Stripped, Raped and Strangled, Disposal of the Body, Sentenced to Burn, Kill or Become, Sadistic Embodiment, Icepick Lobotomy, I Cum Blood, Make Them Suffer, A Skull Full of Maggots, Hammer Smashed Face, Devoured by Vermin

AddSatan: Od AGALLOCH mám rád hlavně první dvě alba (a (neo)folk/ambietní EP White), především The Mantle, kde to jejich osobité pojetí atmosférického doom/black metalu s (neo)folkovými vlivy, z nich ale na Brutalu nic nezaznělo. Setlist jsem zhruba dopředu znal, skladby z posledního alba mě nebaví, a tak abych neudělal stejnou chybu jako u Enslaved, přicházím až na cca ve druhé třetině setu. Hrají Limbs z Ashes against the Grain, kde už jsou patrnější post-rockové vlivy, zvuk je převýškovaný a píchá do uší, ale po mírné korekci pomocí špuntů (které jsem si pořídil kvůli SunnO))), kde jsem je paradoxně nemusel použít) už si to celkem užívám a to i přes opět absentující basy. Je to příjemné, nenucené, poměrně jednoduché, ale vůbec ne hloupé. Specifický skřehot Johna Haughma je rovněž v pořádku, naštěstí tentokrát (čistě) nezpíval – s tím míval naživo problémy. Bavila mě i Ghosts of the Midwinter Fires s pinkfloyďácky-maseratiovskou brnkačkou. Dark Matter Gods mě i naživo utvrzuje v přesvědčení, že poslední album je prostě slabé. Na závěr skladba, jejíž identifikací si nejsem jist (možná Into the Painted Grey?), ve které mě bubeník Aesop Dekker příjemně překvapil hodně suverénní sypačkou. Agalloch (resp. 2/3 setu, které jsem viděl) tedy převážně příjemní, byť mají ty nejlepší roky (co se týče studiové tvorby) už taky dávno za sebou.

mIZZY: To mě AGALLOCH tentokrát spíše zklamali. I když úplně špatní samozřejmě nebyli, z těch tří koncertů, co jsem je viděl, byl tenhle nejslabší – holt to taky není zrovna festivalová kapela, a také mě pomalu ale jistě dostihovala únava. Nové album je nejhorší z celé diskografie, a když na něm postavili set, nebylo to ideální. Několik fajn skladeb jako Limbs hráli, ale v půlce setu jsem si raději šel sednout a pak se pomalu přesouval na mého headlinera festivalu.

Annihilatorbizzaro: A teď se „zasmějme“, pro Bizze dvacet minut po půlnoci nastal vrchol dne, protože měli na řadu přijít kanadští ANNIHILATOR s riffmástrem (budiž ti země lehká, Dime) Jeffem Watersem. A co mám říkat na úvod, po KREATOR, kteří, mám pocit, jedou trošku svou rutinu, i když hodně dobře zmáklou (Stray dokonce říkal, že nejlepší jejich koncík, já oceňuji nápadité a obrazovkami do půlkruhu ozdobené podium), nastal obrat. Na rozdíl od německé agrese přišla javorová elegance, a to hned od prvního tónu King of the Kill, která je i prvním albem, na které JW zpívá. Zvuk jak víno, deru se co nejvíc dopředu, aby mě někdo „nezadup“, protože prakticky během celého koncertu probíhá circle pit. A aby ne, Watersovy riffy nejsou žádná thrashová rubanice, muzika je sice celkově rockově uvolněnější, ale je to prostě „fakyn rokenrol“, který rozhýbe i mrtvého. Tam kde KREATOR musí skladbu s vřískotem „ubít“, tam Waters využívá svou zručnost a s kytarovými detaily skladby si hraje, zpomaluje a rozfrázovává a drobně pozměňuje koncové struktury i do techničtějších masáží. Po šlapavé King of the Kill přišla No Way Outz poslední desky Feast, kterou jinak nazpíval Dave Padden, jehož ale po 12 letech v sestavě (takhle dlouho u Jeffa snad nikdo nevydržel) nenacházím. Doufám, že mě paměť nešálí, pak následovalo představení nového matroše (a zlých Kanaďanů, kteří nenávidí úplně vše a všechny… až… na Čechy) v podobě námrdovky Creepin' Again (deska vyjde v září), u které Waters hlásí, že je to trochu návrat do starších dob. A že nekecal, skladba snad nejrychlejší a nejnekompromisnější, jakou jsem od něj slyšel. Po ní hrají Set the World on Fire (stejnojmenné album mimochodem nabubnoval Mike Mangini), která Annihilator ukázala v trochu jiné, více power a jemnější podobě. Měl jsem obavu, jak tuhle věc po šišlavém a více zpívajícím Randallovi Waters dá, ale naprosto s přehledem. A protože Waters na BA ještě nehrál, dochází na vytáhnutí věci z kultovního debutu, jde se na Welcome to Your Death, což jsem nečekal, co jsem víc nečekal (úmyslně jsem předem nekoukal, co hrají a nechal se překvapit), že z Never, Neverland zahrají masírku Phantasmagoria, to byla husina jak blackmetalový hřeby, ale že opravdu zazní i „úplně nejlepší skladba na světě“ Alison Hell, to už jsem šel srát a málem zapínám Ironmanovy raketový pohony a letím přímo na podium. Pak očekávám něco novějšího, ale jinak po celém podiu pohybující se a evidentně dobře naladěný Waters se opět vrací k turbopunkový Human Insecticide z debutu. Někdo může namítat, že Annihilator jsou oproti Kreator šudlárna a hovno thrash-rubačka, ale Waters je v hudbě mnohem dynamičtější, v odlišných tempech a většinou ani nepoužívá pro žánr typický hobling; však furt říkám, že je to power/thrash. A hlavně má ve většině killer riffů tolik přehmatů a nápaditých kousků (bacha, vše hraje shora), že si o tom banda okolo Milleho může mile nechat zdát. Show uteklo neuvěřitelně rychle, měl jsem pocit, že to bylo nějakých 15 minut, ale chyba lávky. Pokud pro mě ne kapela festu, tak do nejužšího topu určitě.

AddSatan: Chvíli zůstáváme i na SARKE, jejich oldskull thrash/black/doom metal/punk, resp. pár skladeb z první desky jsou v tom správném rozpoložení (a opojení) celkem zábavné a bavili mě i před pár lety naživo, ale tentokrát přijeli bez Nocturna Culta, bez jehož specifického projevu to není ono, přestože se náhradní zpěvák snaží. Mají divný zvuk a celkově na to asi není nálada a tak asi po třech skladbách bereme roha.

SUNN O))) pro mě byli jedním z hlavních, ne-li vůbec tím největším lákadlem, proč letos na Brutal jet, přestože zde bylo několik otazníků. V kostele jsem na nich z vícero důvodů nebyl, jedním z nich byl i fakt, že mě jejich drone/doom v tom klasickém, primordiálním provedení z nahrávek až tak nebaví, mám rád spíše jejich experimentálnější polohy, které závisí na tom, koho si přizvou jako hosta. Před dvěma lety mě Ambarchi a před rokem znovu O'Malley sólově přesvědčili, že naživo to prostě funguje mnohem lépe a tak jsem se dost těšil. Byla tu tedy i jistá obava, jestli to nebude moc potichu, aby to mohlo fungovat (přece jen open air), nebo naopak moc nahlas, aby se to dalo vydržet. Špunty jsem měl připravené, ale kupodivu, i když jsem stál dost blízko aparatury, jsem je za celý set nemusel použít, snad jen závěr bych trošku na hraně. Zvuk byl opravdu kvalitní, tak akorát mohutný, drtivý, snad bych se nebál i malilinko přidat, ale vlastně spokojenost. Příznačný byl už začátek, kdy mám dojem, že už po prvních vteřinách vyhodili pojistky či co, to se ale rychle spravilo a mohlo se v drnčení vesele pokračovat. Překvapilo mě, že Anderson naživo hraje rovněž na kytaru a ne na basu, přesto díky mocnému lampovému O))) aparátu a samozřejmě monstróznímu podladění kytar basy nechyběly, vibrace byly fyzicky cítit v celém těle – tak to má být. Kromě O'Malleyho a Andersona byl na pódiu ještě jeden „kapucín“, který hrál na nějaký klávesový nástroj/moog/noise krabičky (?), ve výsledném zvuku jsem ho ale moc nerozpoznal. První skladba, dá-li se to tak říci, byla pravděpodobně Aghartha, po několika minutách se objevil Attila, samo sebou v kápi a začal svým osobitým, mručivým hlasem zaříkávat. Hodně dělal i vizuál, nejen kápě a gesta hudebníků, ale i ohromná mračna mlhy, která se valila přes a kolem pódia, byla výtečně nasvícena a skvěle se mi s hudební produkcí spojovala. Jako by byl ten zvuk i vidět. První hodina vystoupení byla naprosto uhrančivým zážitkem a mimořádně příjemnou, temnou meditací zároveň, byl jsem prostě nadšen. V poslední cca třetině (?) pro mě byl trochu sporným bodem Attila, který se objevil v obleku připomínajícím cosi, co vznikne, když rozbijete několik zrcadel a discokoulí a postavíte z toho sochu svobody. Nejdřív se mi jeho skřeky a jiná vokální zvěrstva a šílenství líbilo, postupně s ním začal až plýtvat, dělal i stále nějaké podivné gesto rukama, které mě dost rozesmívalo. Sice jakože „dobrej mindfuck“ a sranda, ale po nějaké době s tím vším začal být až poněkud otravný. Navíc už byl docela problém to po tak náročném dni ustát, mít tak židli, ideálně lehátko, chrochtal bych blahem. Závěrečných cca 5 minut, kdy zvuk ještě více zmohutněl a do mixu přibylo více noise zvuků, byl opravdu famózní. A pak to ticho. A pak ten aplaus, kapucíni zdraví a konec. I přes zmíněnou rozporuplnou poslední třetinu to pro mě byl opravdu hodně silný zážitek, jedna z TOP 3 kapel festivalu a vlastně i jeden z nejlepších koncertů (nejen?) tohoto roku.

onDRajs: Po Agalloch dávám pauzu a do areálu se vracím až na SUNN O))). Bohužel jsem zjistil, že půjde o poslední kapelu čtvrtečního programu. Ansámbl si totiž jako jeden z mála dovoluje luxus začít show s půlhodinovou sekyrou, kvůli níž se loučím s představou, že stihnu Svartidaudi. Kapucáři nastupují na scénu, zvědavý dav je vítá, jenže to ještě neví, co je čeká. Metalisté zřejmě nedoceňují jednoduchost projevu Sunn O))) a jejich útok na první signální. Když po 10 minutách zjišťují, že se kytarové lomození moc nemění, houfně odcházejí. Není se čemu divit, v kytarové hradbě nelze hledat muzikální finesy jako spíše nehudební zážitek. V celém jejich setu se sice střídají vlny běsnění i uvolnění, ale kytary působí víc jako amorfní kaše a konkrétnějších apokalyptických riffovaček se nedočkáme. Pocit z toho mám podobný jako o dva dny později při sledování Phurpy - účastníme se rituálu. Hlavní slovo má při něm Attila Csihar. V jeho výrazovém slovníku dominují odpudivé skřeky, chrčení, zaříkávání, člověku je z toho až fyzicky špatně. Moment překvapení přichází asi v půlce koncertu, kdy Atilla přichází v masce připomínající zaskleněného Čáryfuka. Scéna vypadá zhruba následovně: vepředu Atilla v blikajícím kostýmu, za ním nehybní muži v hábitech a s kytarami a konečně za nimi stěna zesilovačů. Ty měly po celou dobu hlavní slovo a já se s přibývajícími minutami nemohl zbavit dojmu, že mohly být doplněny o další prvky z jiného zvukového spektra. Škoda.

mIZZY: O SUNN O))) jsem žadonil už na konci loňského reportu, a i kdyby letošní ročník nebyl nakonec našlapaný tak, jak nakonec byl, jedná se o jednu z mála kapel, kvůli které bych na festival jel, i kdyby tam už nic zajímavého nehrálo. Má radost z jejich potvrzení byla tedy veliká. Měli začít o čtvrt na dvě, z čehož mi bylo jasné, že celý set Svartidauði určitě nestihnu. Nakonec se protahovalo ještě mnohem déle (asi o půlhodinu), jelikož když měli vše zapojené a hrábli poprvé do strun, odpálili pravděpodobně jističe od napájení a technici začali opět běhat a vše přepojovat. Fokin fok, takže letos neuvidím Svartidauði už podruhé? No díky! (Naštěstí vše dobře dopadlo, viz pátek.) Po delší době, kdy mocně zakouřili pódium, ale konečně vylezli na pódium. Sunn O))) letos hrají ve čtyřech, takže po O'Malleym a Anderson s kytarami se objevil ještě TOS Nieuwenhuizen s Moog synťáky a Attila Csihar s mikrofonem. O tom, že to bylo nahlas, se nemusíme bavit. Ale ruku na srdce, nevím, zda by to PA BA zvládlo, ale klidně by mohli ještě přitvrdit. Jednalo se přeci jen o open air a ne o klub, tak to mohli ohulit a nikoho by nezabili. Pravda, když jsem se v průběhu setu protlačil asi do třetí řady, už to místy hodně bolelo, ale přežil jsem to i bez špuntů. První věc, kterou hráli, byla Aghartha (alespoň její modifikovaná část) z Monoliths & Dimensions, což byl vlastně velmi příjemný táhlý drone s Attilovým hlubokým zaříkáním a nějakými improvizacemi. Attilovi patří samozřejmě velké plus, celý set mocně oživil a o tom, že je jeho vokál perfektní, je zbytečné se opět bavit. Po asi půlhodině Attila mizí a nějakou chvíli na pódiu dronují jen tři kápě. Když se vokalista vrátil, byl oblečený ve svém známém kostýmu (rozbitého) zrcadlového muže a rozjel opět vokální peklo. Tentokrát ale zamířil do intenzivnějších a vysokých poloh, na něž se navázaly i ostatní. Z klidnějšího setu začalo vznikat noisové peklo a poslední čtvrt hodina (obzvlášť v té třetí řadě a bez špuntů) už bolela, ale byla úžasná. Přemýšlím, k čemu ji přirovnat, ale nejvhodnější bude asi natáhnutý závěrChurchdust. Po konci následoval enormní potlesk, kterému jsem se téměř divil. Osobně jsem čekal, že do konce setu zůstane tak 20 lidí a zbytek vypadne po pár minutách. Samozřejmě, několik kecajících pitomců, kteří tedy radši měli vypadnout, by se našlo, ale účast opravdu překvapila. Těžko říct, jak moc se dá Sunn O))) hodnotit jako podařený koncert, tohle je zkrátka už moc jinde, ale zážitek to byl (i díky tunám kouře s mocnými modrými a chvíli i červenými světly) opravdu úžasný a já za něj pořadatelům děkuji! Stejně jako kdysi Ulver, i tohle byl perfektní tah. Více takových kapel! Když jsem odcházel na zadní stage, abych stihl posledních pět vteřin Svartidauði, byl jsem těžce vymletý. Prohodil jsem s Islanďany alespoň pár slov na dobrou noc a následně jsme šli asi do pěti ráno chlastat Tatranský čaj, dokud nenastal vytoužený komat.

bizzaro: A i já se na SUNN O))) natěšil a nechal (veškerým – nejen v redakci - hipster humbukem) „nachytat“. Normálně bych na to asi nešel, ale takto mě v rámci festivalu zajímali hodně a znamenali i silnou položku lineupu. ALE! Teď si projednou provždy něco vyjasněme: už s tím „mocným zvukem“ jakéhosi O))) jděte do pr…někam, není to žádný cthulhu, je to normální Ampeg, kapiš?! Díky! A teď k muzice, pokud to za muziku většina návštěvníků, kteří při přečtení drone/ambient v programu asi ani neměla tucha, oč půjde, pokládá. Byl jsem ale rozhodnut stihnout Svartidauði, takže mě trošku nasralo zpoždění, s jakým na podium mistři v hábitech nastoupili (to otevírali ty lahve vína, co s sebou měli?), a když už konečně, vyhodili přetížením aparáty fázi. Nastává korekce zvukařů a jejich běhání okolo, několik dalších minut v kelu, pak se vše zapíná, pouští kouř, tuna kouře, a začínají masivní kytarové drony, které mi rozechvěly všechny vnitřnosti v těle. Je to síla, ale trošku zbytečně dlouhé a monotónní, být v tom větší vývoj, byl by to demoliční ritual funeral bez bubnů. Po třeba 10 minutách se kytary ztiší, nastoupí ambientní flow, ale vlastně bez výrazněji zajímavého zvuku, jede jen nějaký tišší ruch, do toho něco z Moogu a sem tam kytarového škrtnutí/brnknutí přes struny, nějaká ta vazba a pak přijde Attila a… mručí, vyvolává démony. Vše ale v paralyzovaném tempu, tohle má svůj klid a čas. Po 15 skoro neměnných minutách nemůžu říci, že by mě to nebavilo, nacházím v tom vlastně překvapivě dost zajímavého, ale buď nejsem dostatečně trpělivý, abych počkal dalších 15 minut na nějakou změnu, nebo tomu prostě nerozumím, vše je totiž tak strašně pomalé a „bez“ pohybu, že se nedivím, když několik lidí při odchodu okolo mě nadává, jestli si pořadatelé dělají srandu, že „tohle“ je na hlavním podiu, když tolik pecek hraje vzadu. A možná mají i pravdu, vzadu na Metalgate stagi s uzavřenějším zvukem a klidně i v sedící pozici (především mě nebavilo na Sunn koukat vzhůru na vysoké podium), bych si to užil mnohem víc, třeba jako sobotní Phurpu. Takto to bylo až neosobní, nedostalo se to do mě, jen to okolo mě proplouvalo, takže to všeobecné nadšení okolo této party trošku nechápu (fakt to všechny – a co vlastně - TAK baví?), nikoho neodsuzuju, (snad ani není problém těch předchozích 14h sunu), ale třeba v tomhle místě (stejná pevnost, menší místo) by to dle mě bylo působivější a především uvěřitelnější. Takže to po půlhodině vzdávám, říkám si „okusil jsem protentokrát dost a nechápu ten bOO)))st okolo, však tohle není ani experimentální“, a...

toSvartidauði...a běžím alespoň na kus SVARTIDAUÐI, které Cronic „na prvý pokus už bohužiaľ nezvládá a postupne sa trepe smer stan.“ Od Islanďanů vidím tři skladby a hudebně je to hodně zmáklé. Oběma kytarám je pro preciznost kytaristů rozumět, do toho furt něco hrající bubeník. Přemýšlím, zda se alespoň na chvíli zastavil. Disharmonické, démonické, silně působivá atmosféra, současný black metal, žádný včelín. Hodně se hraje, málo zpívá, spíš jen tak pro doplnění. Ale jednu chybu to má, moc dlouhé skladby, v nichž by nevadilo na ubrání několika repetic, aby muzika tolik neustrnovala na místě a dostala se více do tempa. Ale zas neříkám, že to Svartidauði neutáhnou, jen bych to jemně pročistil. Závěr patřil mocné Flesh Cathedral.

Přes den jsem zahlédl ještě HEADCRASH a bylo to príma zavzpomínání (Freedom!), BLOODBATH jsem viděl jen z BA TV a Nick Holmes fakt i živě chrochtá.

Fotky: LooMis, onDRajs

Vložit komentář

gába - 20.08.15 19:37:02
Všiml jsem si, že na (nejlepší kapele festivalu) Biohazard, byl na pódiu přítomen i zpěvák Ad Nauseam. Což mi přišlo docela zajímavý.
Pan Bö - 18.08.15 14:10:48
No, otazka je, jestli by to tady nekoho zajimalo... po tolika letech.
já bych určitě přišel .)
martin - 17.08.15 16:17:43
ja je bohuzelprosvih, pac jsem ztratil program a na zadnim podiu mi proste presne v moment, co jsem shanel novy, unikli :// tak to sem pozvem? ;)
Ty jsi jelito.:) No, otazka je, jestli by to tady nekoho zajimalo... po tolika letech.
bizzaro - 17.08.15 13:48:17
martin: Jaky byli Neglected Fields? Nikde o nich ani zminka.. bizzaro: za chvili (hodina) bude doplneno
tak doplneno, vcetne ASPHYX, ale nic moc se nedozvis. ja je bohuzelprosvih, pac jsem ztratil program a na zadnim podiu mi proste presne v moment, co jsem shanel novy, unikli :// tak to sem pozvem? ;)
bizzaro - 17.08.15 10:11:10
Jaky byli Neglected Fields? Nikde o nich ani zminka..
za chvili (hodina) bude doplneno
martin - 17.08.15 09:33:32
Jaky byli Neglected Fields? Nikde o nich ani zminka..
Lunaris - 15.08.15 01:56:14
Enslaved po albu Isa nebrat. Uvážíme-li, že začínali vlastně už jako děti, tak se vykrádání MH zpětně jeví jako to nejlepší, co mohli udělat. Frost je sice ok, ale na pohádkově naivní debut se nechytá ani trochu. :)
gába - 14.08.15 10:34:26
Tak jasně, Eld je jinde oproti Frost, ale stále na hony vzdálené od další tvorby. I tak ale považuji zrovna Eld za mé nejoblíbenější album. Dokonce jedno z top bm alb (trn v oku pro škatulkové hnidopichy) vůbec. Jednoduše srdcovka. Otázkou samozřejmě zůstává, jak bych se tvářil, kdybych to slyšel až teď a bylo mi o x let méně. O vykrádání MH jsem tedy vůbec netušil.
AddSatan - 14.08.15 10:10:01
hehe konečně pořádnej report :) a od teď je pro mě brut skorožatecký skoronácek fuuj :))) gába: no ti nevím, na Eld ty známky ještě hodně, hodně nesmělý, ale jako jo dejme tomu jo, v rámci vikingů byli už tenkrát napřed, to je jasný a dobrý album to je, i když nostalgie je asi potřeba...pro mě to naplno začíná až s Mardraum - hlavně Entrance - Escape - to jsem taky točil na kazetě (dokonce originální) dokola, třeba Blodhemn mezi nimi mi přišel jako krok zpět, nelíbil se mi ani zvuk, nikdy mě to nebavilo... jinak asi se to obecně ví - v začátcích byli fakt hodně inspirovaný Master´s Hammer, na debutu je to i dost znát, Ivar dokonce v jednom rozhovoru přiznával, že vyloženě vykrádali jejich riffy a předělávali je k "obrazu svému" :), ten debut je příjemně "pohádkově-naivní" :)
gába - 14.08.15 09:18:17
Dobrej koment brute :-) Souhlas s addsatanem ohledně Enslaved. Jen bych doplnil, že ten přerod začal už vlastně na Eld. Těžká nostalgie... Na jedné straně kazety tohle, na druhé Anthems od Emperor a spotřeba baterek šla spočítat na kila.
brutusáček - 13.08.15 22:55:59
Fuu…čtvrtek byl vlastně hrot kalení, které započlo v úterý. Hned po probuzení se porůznu konzumovalo co bylo kolem a probouzel Šéf. Taktéž slovenská mafie vedená Cronicem, která ovládala pláž mi neustále zásobovala borovičkou a rumem což mělo za následek ideální hladinku do celého dne a skvělé nastartování na kapely. Tou první viděnou byli DR. Living Dead, kteří se stali mým černým koněm festivalu, protože to byla neskutečná jízda. Velký obdiv, že v tom šíleném hicu dostáli své image a odehráli to ve svých maskách. Jasně vítr vane od suicidal tendencies ale švédi do toho dávaj víc thrashe a prostě to valilo parádně. Musím je rozhodně někdy chytit v klubu, kde to vyzní ještě líp…já jsem prostě zastydlej meshugovec a byť Vildhjarta dobrý, tak pro mě, a za to schytávám pomyslný políček neustále, je to pořád intro k meshuggah. Nutno dodat že snaha, zanícenost a zručnost nechybí. Pak běžím dozadu na začátek metalstage, kde to rozduní pražší The Tower, před Saint Vitus dobrý, tady naprostá paráda. Poctivej starej doom, bez žádných post kravin dřel pěkně prach pod kůži a vůbec nevadilo že bylo půl čtvrtý odpoledne. Kluci mi solidně odpálili, že jsem si tu kazetu za kilo koupit musel. Těšim se na další koncert. Pak zase přebíhačka, (pořád neustále) dopředu na Horse the Band. Jak bylo popsáno v reportu nintendo core, ale řekl bych to nejlepší co běhá po globusu. Kapela hodně těží z famozní show zpěváka a klávesáka v jednom Erika Engstroma, který má české kořeny. Tušim že onehdá ve futuru přivedl svojí maminku na podiu. Tehdy řikal jak mu chutná svíčkova, na brutalu žadonil o zmrzlinu. Jejich set byla jedna velká nintendo párty, takže chápu že pro kovaného metloše asi moc dětský, ale dle ohlasu, párty to byla solidní já samozřejmě dávám taky palec hore. Když se teď podívám na program tak zjištuju že ve čtvrtek jsem se už dozadu vlivem všeho nedostal, takže mi utekla amenra, hour of penance, atari teenager riot a svarti. Vepředu to nebylo o moc lepší, pač přísun pivka, kobkopiva měl za následek, že jsem arcturus viděl asi tak čtyřikrát a přišlo mi to nějaký moc bigbítový. Ze stejného důvodu, tedy přísunu všehosi, jsem úspěšně promrhal Asphyx a to jsem je….chtěl vidět, nebo viděl už nevim. Enslaved je zdá se jak tak čtu velká persona, ale jdou mimo mě. Ze šmouhy mi vylejzají Biohazard s tím, že to bylo samozřejmě super, tyhle hardcorey to prostě válcuju a vždy je to dost energetické. Cannibal Corpse lepší než minule, minule to byl takovej uhuhlanej pejsek, ted to byl náser jak prase, corpsegrinder ruloval a nechyběli samozřejmě romantické opusy v podobě hammer smashed face. U Kreator to bylo mé první setkání s nima a víc než hudba mi imponovalo jejich ledkové podium, které bych čekal spíš u dillinger escape plan. Nadraný jsem byl jak cep, takže ten thrash mě měl přirozeně bavit, ale nestalo se. Dá se souhlasit s kolegy, že to bylo takové rutinní. To Annihilator, které zpětně objevuji (king of the Kill parádní deska) byla jiná jízda, valilo to parádně. Waters to mydlil jak kytarově tak i zpěvově, sedlo mi to pěkně do nálady a když to pragáči nebudou dělat někde na moravě ve zlíně, kde jsem naposledy dostal pěst, tak na ně vyrazím. No a pak to slavné reggae, které se zvučilo tak až to nabralo cca 10 minut skluz, pak Sunn asi 17 vteřin zadronovali a znova jim to padlo, inu x aparátů zašlých asi chce víc agregátů. Když se to za dalších 10 minut rozjelo (a tim pádem jsem definitivně přišel o doudi) tak nastala pro mě poctivá nicota. V kostele určitě lepší, tady ale zas maďar, kterýmu to všechno baštim i ten oblek který byl na pomezí sochy svobody a nazgúla. Hluk byl na hranici kdy se dal opravdu hmatat a jejich vystoupení mě naprosto pohltilo. Zařazením sluníček na soupisku kapel byla výborná volba…..pak už jenom sraz s marastem, legenda pay pay opět na scéně, pokec s někým od sekhmet, umřel Vlad, žatec už nebude stejný, nějaký polky co chtěli šukat co řikal tintas ale já už bylo tolik plnej pivní lasky že jsem to zabalil……čtvrtek MOCNEJ...
SV - 13.08.15 21:17:24
Sunn O))) byli uz po obede vyhuleny jak ty jejich aparaty :)) jinak boxy nevim, ale minimalne dve hlavy Sunn na podiu byly urcite. osobne me bavila nejvic prave ta posledni tretina s mirror manem jinak nejepsi Enslaved je Eljudner - Blod og Kvad https://duplicaterecords.bandcamp.com/album/blod-og-kvad
AddSatan - 13.08.15 21:15:09
Leif: ty doporučení byly spíš pro bizze a taky nevím jestli už z toho něco neslyšel, prostě takový výčet toho co mi od nich přijde nejzajímavější pro lidi co to znají spíš okrajově a přijde jim to "všechno stejný/ě nudný", jinak o Black One bych netvrdil, že je to nějaká jejich "nejčistší podoba", tu spíš reprezentujou The Grimmrobe Demos a ØØ Void, BO "nejkrutější" možná spíš, resp. ještě lépe "nejzlejší" - viz. ta zřejmá inspirace v black metalu, hosté z bm scény, texty atd., taky od toho alba se začali dostávat do širšího povědomí... to prostřední období Enslaved je určitě nejlepší/zajímavější, Isa je ještě taky hodně dobrý, Ruun už je pro mě takový přelom no...
Leif - 13.08.15 19:46:29
AddSatan, mizzy: Tak SunnO))) pro mě nebyli žádnou novinkou, vyjmenovaná alba jsem slyšel (s výjimkou kolaborace s Nurse with wound a White2). Když potřebuji slyšet zemětřesení, tak právě většinou sáhnu po Black One, tam jsou SunnO))) ve své nejčistší a nejkrutější podobě. Jo, tuším, že o vystoupení Phurpa jsem se taky vyjadřoval, že se jedná o nejpůsobivější koncertní zážitek, teď mám na té první příčce dvě vystoupení, proč ne (možná dokonce tři - s nedávnými Kayo Dot). Dobrý nápad seznámit se s texty, těžko říct, jak musí vypadat slova, která by se hodila k této hudbě. Pravda, od Enslaved jsem slyšel jen debut a potom už Ruun a následující desky, tj. prostřední období neznám, zkusím. U této kapely je zvláštní jak je obecně vysoce uznávána, v podstatě jsem ještě nezaznamenal na ně negativní reakci. Přitom pro mě zní totálně neproniknutelně a šedě - slyším tam jen hobling, minimální melodickou a tempovou variabilitu (svým způsobem menší než u SunnO))), haha).
AddSatan - 13.08.15 11:20:45
M & D je asi celkově nejpřístupnější/nejrozmanitější, to je fakt, byť ty dvě prostřední skladby nejsou až tak skvělé (ale fajn jo) jo přirovnání celkem sedí a ta zmíněná skladba Ash on the Trees na Iron Soul... patří taky k mým nejoblíbenějším, byť je to vlastně spíš Stapleton/Potterův/NWW remake/remix ØØ Void, než album SunnO))), taky asi jediná skladba, kterou si člověk může zazpívat :), když jsem na to tenkrát narazil, jel jsem to furt dokola :) jinak co jsem koukal na fotky, tak mi přijde, že tam těch SunnO))) hlav (zesilovačů) bylo víc než 2 (boxy jiný/různý), ale je to fuk... dobrý jsou fakt výrazy lidí v publiku :))) Leif: no je pravda, že skladby, které Enslaved hráli, snad až na zmiňovanou As Fire Swept... s progem nic moc neměly, resp. dnes už se za něj považovat nedají, období kterýmu se u nich dá říkat progresivní (a prog skutečně neznamená jen komplikovanu hru a struktury) u nich bylo cca na přelomu letopočtu, kdy ten svůj black začali dělat víc promyšleně a zapojovaly tam výrazný prvky progresivního/psychedelického rocku 70's, zkus někdy alba Mardraum, Monumension a Below the Lights (který mě z těch tří baví nejmíň, ale to je fuk...)
mIZZY - 12.08.15 22:29:57
Monoliths & Dimensions si dej klidně celé, to je parádní album, které se právě vyvíjí a má dost vrstev. Se jen podívej na to množství lidí, co se na něm podílelo. To dovedu poslechnout i několikrát po sobě. Jinak to přirovnání... Mně osobně třeba ten závěr evokoval něco jako rozbití zrcadla / praskání skla. I ten Attilův oblek k tomu přispěl. Trochu něco, jako mají na kolaboraci s Nurse with Wound, jen táhlé a utvořené jen kytarama s vokálem, ne nasamplované.
AddSatan - 12.08.15 21:46:28
bizzaro: Leif to tady pode mnou popsal moc hezky (byť až takhle "nejultimátnější" mi to nepřišlo, Phurpa loni v kostele mě třeba rozebrala/vyndala/změnila stav vědomí ještě o dost víc, což bylo právě i místem, klidem, možností se uvolnit a soustředit, asi i ti Esoteric jsou pro mě víc, i když to úplně nechci/jde srovnávat, mj. Lawrence English v Doxu byl pro mě podobně/skoro stejně mocný jako SunnO))), ale i tohle bylo fakt hodně velemocný a ultimátnu blízký :)) ), jinak si myslím, že i s těma vazbama a dávkováním.. dobře riffů ne, ale prostě i vědět kdy hrábnout do strun se musí umět pracovat, ten zvuk mají tady dost vymazlený, neznám nikoho, kdo by měl takovýhle zvuk... prostě i tohle se musí umět, aby tam bylo napětí, atmosféra... opravdu tím vytvořit to prostředí (ambient), který tě pohltí... já nechtěl psát klíšé přirovnání, který se dočteš všude ale... "bortící se svět" je dost výstižný, jeskyně, lavina, sesuvy půdy, podzemní říše, "prastarost", zející propast, dostat se skrze rituál k nějaký "primordialitě", pravěku, nebo úplnýmu "nebytí" :) ... schválně si dej Agharthu a pozorně poslouchej, co tam Attila vypráví (nebo si ten text přečti), spojuje se to s tím samo... mě to taky vlastně dost uklidňuje a je mi to příjemný, což je vlastnost, kterou si, čím jsem starší, cením na hudbě pořád víc a víc :) ... nevím vlastně se to asi nedá úplně popsat... ještě pár "muzikálnějších" tipů od nich, kdyby jsi chtěl někdy zkusit: první 3 skladby na Black One (největší zlo, doporučuju pustit někdy v noci v lese do sluchátek :) možná "to" i uvidíš :) ), naopak Alice z Monoliths... (dechy, smyčce a další věci a vlastně dost příjemná, vyklidněná, až "prosluněná" :) optimistická nálada), Why Dost Thou Hide Thyself in Clouds? z Dømkirke (varhany, Attila, kostel, posvátno... jestli se ti líbí Asva, tak jasná volba), Decay2 (Nihils' Maw) z White2 (Attila - tak nějak by mohla znít spolupráce O))) s Phurpa cca...), bylo by toho víc, ale stačí :), jinak s posledníma 2 řádkama co píšeš naprosto souhlas, ideální nastavení to nebylo, věřím, že jindy a jinde bych si to užil ještě víc...
Leif - 12.08.15 20:24:07
Nervosa byly roztomilé, Be'lakor a Asphyx sympaťáci, u Benighted jsem chápal jen, že je to hodně rychlý náser. U Enslaved jsem si jen potvrdil, že se mi nedaří pochopit kouzlo této hudby, která mi přijde děsně monotónní jak melodicky, tak i rytmicky (pozor, neříkám, že jsou špatní nebo nevkusní). Vždy mě u nich překvapovala škatulka prog - zřejmě má původ spíše v barvě zvuku kytar kapely, než v komplikované hře a struktuře. Arcturus - no, další legenda, čeknul jsem jen, jakou image zvolili pro toto vystoupení. Jak bylo řečeno níže, spolu s Enslaved další "prog" s ubíjejícím stále středním rytmem, který až příliš často jede podle vzorce bum-čvacht. Dle očekávání Vildhjarta předvedli atmosférický a nemilosrdně drtící set (považuju je za nejzajímavější djentovou kapelu, pokud pominu otce-zakladatele). Atari Teenage Riot byli celkem dobří, ale už chyběl moment překvapení s doby před dvěma lety a fláky s poslední desky jsou fakt slabota. Sekuriťáci při jejich setu se hodně zapotili, už začínali mít nervy. :) Amenra pro mě subjektivně předvedli druhé nejzajímavější vystoupení festivalu. Introvertní, místy éteričtí, kovově hutní, skvěle gradující do očistné hlukové lázně (tohle klišé na ně sedělo perfektně) ukončené náhlým krutým odseknutím. Zajímavé bylo sledovat trýznivě fyzický výkon zpěváka, potěšili příjemné projekce. Od Agalloch jsem si poslechl dva-tři songy, žel, tentokrát příliš nezaujali. Nejsilnější jsou podle mě v průsečíku black/doom/neofolku, naneštěstí se taky hodně opírají o rychlý post-rock, který však dělají na můj vkus celkem fádně. Před několika lety na štaci turné po vydání Marrow of the Spirit zněli lépe. Sunn O))) naprosto nejultimátnější zážitek festu a možná i mého koncertního života. Hmatatelný zvuk, kterého se člověk nemůže nabažit, syntetický kouř byl tak hustý, že na chvíli jsem si říkal, jestli něco na té scéně nehoří, zvláště po výpadku zvuku. Meditace na svět bortící se v poslední křeči. Korunu tomu nasadil Attila, který je unikátním Umělcem. Zvuky, které vyluzoval, jsem snad nikdy v životě neslyšel a nedokázal si ani představit, nemluvě o hereckém výkonu. Kapela dokázala spojit majestátní vznešenost, primitivní pudovost, někdy to šou mělo silný kvazináboženský nádech (aparáty jako oltáře), vzápětí předváděli cirkus k popukání. Například, když Attila hrozíce ukazováčkem zaříkával laserové paprsky na podlaze (bylo to vidět na obrazovce), připomínal hloupý štěně :). Doslova mi z výkonu sluníček spadla brada, první řady soudě podle promítání si tu masáž velmi užívali, měly výraz zajíce překvapeného na noční silnici traktorem. Jsem zvědavý jak daleko doléhal zvuk tohoto koncertu a co si o tom asi pomysleli místní :).
bizzaro - 12.08.15 19:44:29
http://www.albumsthatrock.com/2015/05/07/the-10-most-influential-guitar-players-of-the-modern-era-of-heavy-metal/ ;)))
bizzaro: na otázku ... fakt až TAK baví? viz. začátek mýho reportu k nim, z desek jak co, klidně nahodím seznam těch zajímavějších skladeb, úplně celá deska mě nebaví asi ani jedna... jestli to chceš slyšet s bicíma, tak si dej Altar - kolaboraci s Boris (hlavně Etna je super) - jinak naživo první 2/3 až TAK nadšení, 3/3 rozporuplná viz. report... a jo klubově/na menším festu to samozřejmě musí fungovat ještě lépe, ale neměl jsem s tím tady kupodivu problém, jen s tím ustáním no... jinak podle mě je to právě úplně nejvíc metal a zároveň ne :) a s Cthulhu zbytečně neplýtvat...
cthulhu byl jen primer k tajemnosti a mocnosti, uz me ty glosy o jejich jedinecnym a mocnym zvuku nak serou, kurva, vzdyt je to jen rozplizly a nahlas jak Máňovař ;D (nu dobry, joke unaccepted :)) ja slysel naky kolaborace a v pohode, nic na trvaly poslech, ale pro rozsireni zaberu a poznani super. bubny tam jinak ani nepotrebuju (ale Altar s Boris zkusim), vlastne me to jakoze tahle bavilo, ale potreboval bych na to nakej svuj klid, moo(g)d a ne predtim X kapel, sedet (ne na zidli) nekde v klubu/mensim festu, bych si to byval snad i uzil, vlastne posledni dobou me takovyhle podivnosti bavej dost
AddSatan - 12.08.15 16:31:05
koukám, že na Enslaved fakt hodně záleželo na tom, kde člověk stál, já byl dost na pravým boku, vlastně už trochu mimo záběr pódia a zvuk mi přepálený nepřišel, slyšet bylo všechno v pohodě, i klávesy, možná jen basa mohla být malinko víc, kopáky taky v pohodě (tím spíš trpěla malá stage), jinak mi trochu přišlo, že si právě Enslaved už i něco dokazovat musí, jako nic hroznýho, ale trochu do "viking metal heroes" mi to přišlo... ale As Fire Swept... byla fakt super. O))) jen se dvěma SunnO))) aparátama ? :)) divný heh..., já na značky neviděl, jenom lampy (žejo? :) ), nebyla to kombinace SunnO))) hlav a boxů jiných značek?... tak či tak, nic to nemění na výsledku myslím... bizzaro: na otázku ... fakt až TAK baví? viz. začátek mýho reportu k nim, z desek jak co, klidně nahodím seznam těch zajímavějších skladeb, úplně celá deska mě nebaví asi ani jedna... jestli to chceš slyšet s bicíma, tak si dej Altar - kolaboraci s Boris (hlavně Etna je super) - jinak naživo první 2/3 až TAK nadšení, 3/3 rozporuplná viz. report... a jo klubově/na menším festu to samozřejmě musí fungovat ještě lépe, ale neměl jsem s tím tady kupodivu problém, jen s tím ustáním no... jinak podle mě je to právě úplně nejvíc metal a zároveň ne :) a s Cthulhu zbytečně neplýtvat... u Agalloch jsem nedokončil větu :) "...kde to jejich osobité pojetí atmosférického doom/black metalu s (neo)folkovými vlivy funguje nejlépe...", jinak klubově mě to před lety taky bavilo o dost víc, sice si myslím, že oni naživo prostě nikdy nebudou nějak úžasní, Johnovy zpěvy často na hraně, nevím no... a Ondra k nim nic nenapsal, když je dle první věty u SunnO))) nejspíš viděl? Bloodbath jsem taky kousek viděl a asi to bylo slušný, ale po bum-čvachtech u Enslaved mě ty tupací rytmy rychle odradily, hráli určitě "So You Die" :), kterou jsem kdovíproč vlastně znal...
bizzaro - 12.08.15 16:09:03
bizzi, snad všichni ví, že sunn začali jako sranda projekt worshipující Earth (kteří mj. mají živák Sunn Amps and Smash Guitars). Ampeg to není, je to Sunn, ne?:) (i když nevím přesně, co reálně používají naživo)
jo tak takhle to je, samozrejme nevim, jak zacali, jde to mimo me tohle :), ale s tim mocnym zvukem/apcem je to tak, ze mi par lidi vc. Bruta ukazovalo na Ampega, ze to je "to", tak jsem je nekolikrat poslal doprdl :) zive - nejen oni, ale asi tak i 4/5 kapel na BA - pouzivali predevsim bedny Ampeg (basovy lednice) a jak jsem koukal, hraji na ne i pres kajtry, proto to vse tak silene rezonuje, ale tyhle Sunny jsem nezahlid. a koukal jsem, ze Sunn jsou basovy lampaky (a delaj i bedny) http://www.mercurymagnetics.com/images/amps/misc/Sunn-Solarus-head.jpg
mIZZY - 12.08.15 15:54:10
Jinak nevím, jestli Gorth naráží na mě, ale s Ulver vůbec nesrovnávám, to fakt ne. Myslel jsem to tak, že to je zajímavé jméno, které na soupisce kapel jako Cannibal Corpse a Kreator, kteří se furt opakují, vynikne. Stejně jak byli letos tahákem O))), byli v 09 právě Ulver.
gorth - 12.08.15 15:20:03
solidní rychlost, jen tak dál! sunn: jakpak nemetaloví... doom, místy black.. (srovnávání s Ulver taky nechápu) bizzi, snad všichni ví, že to není žádné ktulu, ale že sunn začali jako sranda projekt worshipující Earth (kteří mj. mají živák Sunn Amps and Smash Guitars) a z toho se vyvíjeli.. věci jako OO Void jsou kombinace šílené nadsázky a působivosti, která skoro dosahuje těch bombastických hesel:) Ampeg to není, je to Sunn, ne?:) (i když nevím přesně, co reálně používají naživo) Anderson myslím hraje především na kytaru, ale vím, že mě to taky po nějakém koncertě překvapilo a pak jsem dohledával.. ono ze začátku jim basoval pan Asva, někdy basuje zprasená kytara...:) ad Enslaved jako bm Pink Floyd: ach jo:/
mIZZY - 12.08.15 15:19:58
Tyvole, na Sarke jsem v reportů úplně zapomněl! :D Ale jo, souhlas s tím, že tentokrát stáli za hovno. Ten zpěvák na Nocturno Culta neměl ani z daleka a furt měl debilní kecy. Dokonce aji Primitive Killing se mu podařilo zmrvit, no na facku. Po čtyřech skladbách jsme šli pryč. Jinak O))) těch Sunn O))) aparátů moc neměli. Schválně jsem se na to pódiu, ještě než jej zahalil kouř, díval a Sunn O))) aparáty měly asi jen dva. Zbytek staré bedny různých značek. O tom i Malý něco říkal v tom dlouhatánském rozhovoru na youtube, že má kámoša, kterej pracuje v bazaru a tyhle srandy má od něj. Nejvíce měli Bizzarem zmíněné Ampegy + nějaké značky, které jsem v životě neviděl.
bizzaro - 12.08.15 15:15:26
po ránu příjemně překvapili Indové Gutslit, takovej nasypanej BDM, dobře se na to pařilo :) Rovněž chvála stánku Saxana a jejich volskejm okům se slaninou, po ránu geniální vyprošťovák ;-)
jj, slysel jsem o nich, a nehrali nahodou i na OEF? vejce (v jakykoli podobe) jsem rano v arealu nestihal, nez jsem se s haxnou vybelhal a ochladil ji, bylo vzdy po poledni :/
Dreamscythe - 12.08.15 15:03:25
Musim říct, že mě po ránu příjemně překvapili Indové Gutslit, takovej nasypanej BDM, dobře se na to pařilo :) A evidentně jsem nebyl sám, na to, že hráli v 11, byl areál solidně zaplněnej. Rovněž chvála stánku Saxana a jejich volskejm okům se slaninou, po ránu geniální vyprošťovák ;-)

Zkus tohle