BRUTAL ASSAULT # 8

BRUTAL ASSAULT # 8

No, a je to tu!!! Nebylo by možné, aby se Marast ani slovem nezmínil o této akci, kterou jsme trošku supportovali docela dost úspěšnou a Shindym sponzorovanou soutěží. Nebude to však úplně jednoduché. Celý tento stvor, jak jste si zajisté již všimli, má totiž na starosti indulína z Vyšehradu, Milda!
Pokud jste si fóraři mysleli, že ho máte přečteného, zapomeňte!!! Milda vůbec není největší 4%ní homík! On totiž tvoří celá 4% z těch celých 4% a na to přijdete až díky tomuto… vyprávění z jeho natrženého deníku, sám jsem nevěřil…
Část první?

Ani nevíte, jak jsem se na letošní Brutal Assault těšil! Sice to nebylo ani tak na hlavní náplň fesťáku, ale na kamarády, kteří tam také přijeli, ale to není podstatné. Vyrazil jsem již ve čtvrtek, ale jelikož tento den hráli pro mě samé nezajímavé kapely, tak jsem se ještě zdržel u babičky a vyrazil na koupání do lomu. To byste nevěřili, jaká to byla paráda!!! Naštěstí o tom lomu nikdo neví, tak jsem se tam mohl koupat v poho na Adama a nikoho to nepobuřovalo. Druhý den jsem si dal ještě tenis a repete s lomem. Takhle příjemně osvěžen jsem vyrazil směr Konice.
Cesta to byla velice příjemná, páč mi celou cestu hráli na střídačku Savatage, Hollenthon a Kreator. Po příjezdu do Hvozdu jsem byl k areálu naveden pomocí důmyslného systému šipek a vytuhlých ožralů válejících se podél cesty. Přejel jsem jen jednoho a ten měl beztak tričko Cannibal Corpse - takže žádná škoda a navíc ten jedinec si mohl pokládat za čest, že byl rozmasakrován autem, jak se to zpívá v jedné písničce řezníků z Buffala…
Když míjím vchod do areálu, několik lidí na mě hrozí pěstmi se vztyčeným malíčkem a ukazováčkem. Nevím, co tím chtějí říct, ale pro jistotu odpovídám vztyčeným prostředníčkem. Ihned mi nějaký zbloudilý kámen rozbije čelní sklo, ale to neva, auto je firemní, já to platit nebudu. MJC Crew nacházím téměř okamžitě, takže mě nemusí trápit pocit samoty v cizím prostředí. Kluci evidentně předcházející den "užívali" naplno, takže s nimi není vůbec zábava. Vydávám se tedy do areálu…
Po uvítání s Louďou úspěšně (s pomocí nějaké tyče, která ležela opodál) přeskakuji plot a tak unikám kontrole, při dopadu jsem sice urval zrcátko nějaké zelené Felícii, ale u takové šunky to jistě nebude moc drahá záležitost. První postřeh, který mě napadne je ten, že jsem asi jeden z mála (možná tak 4%), který na sobě nemá tričko s logem nějaké skupiny, případně podobnou metalovou tématikou. Čestnými výjimkami jsou Shnoff a Dalas, kteří přijeli společně s Frinťákem a Šotoušem Daláskovou novou parádní limuzínou.
První kapelou, kterou jsem měl tu čest vidět byli Moraváci Memoria s talentovanou zpěvačkou.
Následovali Shaark, ale to je přesně ten typ hudby, který nemusím - monotónnost, nuda, šeď… Přehodnotil jsem tedy mé setrvání v areálu a rozhodl jsem, že nejlepší možnost trávení mého dalšího času bude koupání.
Objevil jsem nedaleko takovou menší přehradní nádrž a tak jsem se tam vydal. Nemohl jsem se rozhodnout lépe!!! Super čistá voda, příroda a já na Adama - to je ta nejlepší kombinace. Po chvilce vegetu jsem se vydal zpět, páč měli hrát Tisícovky.
Celkem zajímavé vystoupení - škoda jen, že nebyl slyšet zpěv Helenky a zpěvák by mohl mít trochu invenční povídání mezi jednotlivými skladbami. Přeci jen "třikrát Hurá" se časem oposlouchá…
Celý festival mě fascinovala jedna věc a to do očí bijící intelekt většiny přítomných "true deathers & blackers". No řekněte sami - podle mě hlášky "raz dva tři - Kristus to je píča; rozhodčí je píča; 666; hurá, už sem na sračky; ať žije Satan" a podobné perly vyřvávané rádoby murmurem a to vše spojené s válením v bahně a v hromadě kelímků - to je přeci známka zdravé mysli.
Taky se mi moc zalíbila jedna blacková matrona, která je nejspíš ve skutečnosti tak hnusná, že ze sebe udělala radši ortodoxní metalistku, aby si lidé řekli, že je tak hnusná jen proto, že je to záměr. Podle mě to jinak být nemůže. Zaujala mě především tím, že vždy, když míjela nějakého "vamp-kámoše", tak zvedla ruku (opět s těmi dvěma prsty nahoru - ale Victory to nebylo - tím jsem si jist) a pronesla: "Töpöš"... asi to bylo na počest hraběte Drákuly či co. Každopádně jsem měl chuť jí po nějakých čtyřech "tepeších" říct, ať už konečně drží tu svojí zmalovanou hubu. No ale vzhledem k přesile místní "kindrsácké" mládeže sem od toho radši upustil.
Vystoupení Godless Truth a Depresy mi nějak uniklo. Šel jsem se převléci, ale vyrušil mě u toho Shnoff, takže je Vám jasné jak to dopadlo…
Příjemně nalazen jsem se vrátil zpět do areálu, akorát na Novembre. Velmi příjemná hudba. Konečně trošku oddych po těch všech vyčerpávajících nářezech. U Necrophagist bych vyzdvihl instrumentální namakanost a u Ephel Duath krom toho také progresivitu, která je s jejich tvorbou velkou kamarádkou. Hodně lidí (Wu Long, Plazzma, Dalas, Pissoáro) řadí jejich set k tomu nejlepšímu, co kdy naživo viděli.
Zde společně politujme našeho milého Drekáčka, který se z celého BA těšil právě na tyto Italy. Místo pozorného sledování jejich setu se však nezřízeně ožral a poté potupně vrhl obsah svých útrob do Mordůrkova spacáku. To následně znemožnilo Mordůrkovi provést jeho fikaný plán, který obsahoval svedení a následné zprznění jednoho polského návštěvníka festivalu v tričku Manowar. V kuloárech se povídá, že zbytek festivalu pak léhával Mordůrek ve stanu, u kterého stálo auto s Nymburskou poznávačkou…
Root byli super! Po jejich první písničce jsem se odebral do hajan. Počkal jsem si jen, jestli si Ashok opravdu vezme jeho homokošilku. Když klučina nezklamal, mohl jsem se v klidu odebrat na kutě.
Díky provedení kombi mého auta jsem se nemusel obtěžovat se stavbou stanu. Stačilo sklopit sedačky a pohodlí bylo hotovo. Poslední věc, kterou si pamatuju před usnutím byl svit hvězdiček a BigBossův vokál, který se rozléhal po kraji. Naštěstí mě sám Velký Šéf v mých snech nenavštívil.
Po ránu jsme v sestavě já, Dalas, Šnofík, Šotouš a Frinťák zajeli na mé oblíbené koupací místečko a provedli ranní hygienu. Na nahého Plazzmáka nebyl zrovna příjemný pohled, ale všechno to spravil Shnoff a jeho postava místy vytrénovaná sportem.
Po osvěžující koupeli a obídku v Konici jsme se vrátili do areálu akorát když hráli Despise a přijela Bizziho Táňa. Mně osobně se tedy víc líbilo to druhé ;)) U Imperial Foeticide se vždy těším na výkon bubeníka a ani zde (přes drobné technické problémy) mě nezklamal.
Six Degrees of Separation byli pro mě jasnou kapelou číslo 1 celého festivalu. Nápaditá a chytlavá hudba v kombinaci s velmi fešnou zpěvačkou s úžasným hlasem. Při její produkci jsem opravdu zůstal stát s otevřenou pusou. Takhle čistě zpívat naživo - to se jen tak nevidí…
V dalším předělu se zdálo, že se konečně uskuteční ta avizovaná bitka mezi ONSET + TLOR Crew vs. MJC crew (zastoupené mnou), ale po zralé úvaze jsme se dohodli, že se radši pojedeme společně vykoupat.
Koupání jak jinak než super (viz foto, které se díky RouRově rafinovanému naprogramování MJC určitě nepodaří zobrazit), jen jsem si nemyslel, že je Dasha takovej srabík :-P
V areálu jsem ještě chvíli klábosil s Bizzim a Pavlem Maňasem ohledně úrovně dnešních WEBzinů - bylo to trochu o něčem jiném než Flamewar s Louďou, ale také jsme se neshodli. Holt se nemůžem zavděčit každému.
Sice jsem jel na BA zejména kvůli Hollenthon, ale jelikož jsem se cítil společensky unaven a čekat až do noci se mi také nechtělo, tak mi jako nejlepší řešení přišlo festival opustit. Rozloučil jsem se tedy se všemi kamarády, do CD přehrávače vložil Gamma Ray - No World Order a vyrazil směr domov.
Na dálnici u Litovle po mě sice střílel nějaký šílený dědek z brokovnice (v novinách jsem se dočetl, že prý se mu nelíbilo, jak řídím), ale ani takovéto věci mi nemůžou zkazit zážitek z tak super akce, jako byl letošní Brutal Assault, tak opět za rok ;))

Tagy:

aktuálně

diskuze