Články

přeposlat článek tisknout
CELESTE, CONJURER

CELESTE, CONJURER

  • kdy: 17. březen 2022
  • kde: Praha, Modrá Vopice

I přes rozpačitou novinku Celeste potvrdili, že jsou naživo stále ve formě. Díky přímému kontaktu s kapelou a vhodnému zvuku se jednalo asi o jejich nejlepší pražský koncert od roku 2012.

Celeste letos vydali po pěti letech novou desku. Assassine(s) je jejich debut u velkého labelu Nuclear Blast, a jak jste si v recenzi ode mě a Kotka mohli přečíst, zrovna dvakrát z novinky nadšení nejsme. Když ale tito Francouzi oznámili, že se v rámci letošního turné ukáží i v pražské Modré Vopici, bez velkých váhání jsem si na jejich koncert lístek koupil. V jejich případě totiž platí, že při správném zvuku funguje živé provedení jejich hudby rozhodně lépe a intenzivněji než na deskách. A jelikož Modrá Vopice nabízí možnost bezprostředního kontaktu fanoušků s kapelou a většinou rovněž parádní zvuk, dalo se očekávat, že čtvrteční koncert prostě bude dobrý.

ConjurerConjurerSpolu s Celeste vyrazili na turné taky Angličané Conjurer. Ti koncert otvírali a hned během prvních vteřin se dalo poznat, že mají s hlavní hvězdou večera leccos společné. Sice byli podstatně barevnější, ale jinak pracují s podobnou koncertní estetikou. Tedy nějaký ten kouř, vypnuté osvětlení shora a do toho ze země zářící či blikající reflektory. Hudebně rovněž mají minimálně jeden stejný základ, čímž je sludge metal. Konkrétně dost tvrdý a natlakovaný sludge, ale zároveň rychlý a moderně znějící. Když se Conjurer drží své nasranější a temnější polohy, zní jako kapela, co by mohla fakt solidně diktovat. Navíc to jsou evidentně dobří hudebníci, kteří se nebojí předvést, že umí hrát.

Co jim však nejde úplně na jedničku, je kompozice jednotlivých songů. Téměř ve všech skladbách se třeba po dvou minutách rozjetý metal zlomí do regulérně post-rockových slaďáren nebo se objeví jakési math momenty. Snaha zavděčit se všem? Snaha znít co nejpestřeji? No na koncertě to rozhodně nefungovalo a asi hned po dvou skladbách jsem poznal, že když Conjurer přestanou tlačit na pilu, mám klidně pár minut na to, abych si došel pro pivo. Jediný song, který byl fakt výživný od začátku do konce, byl ten úplně poslední. To byl pouze hrubý sludge protkaný disonancemi a drtil fakt fest. Znít takhle Conjurer celý set, klidně mohli překonat headlinera, ale ne…

CelesteCeleste tedy byli lepší? Rozhodně ano! I když z domácího poslechu jejich novinka Assassine(s) fakt není album, ke kterému bych se chtěl vracet (uhlazený zvuk a tíhnutí k patetickému post-rocku kouzlo této kapely fakt zabíjí), naživo to prostě klaplo.

Jak už jsem v úvodu zmínil, primárně díky přímému kontaktu fans s kapelou a asi nejvhodnějšímu zvuku, co jsem u nich naživo zažil. Jejich backline byl na Vopici očividně slušný overkill a minimálně v první řadě se postaral o solidní tlak. A i když byl jejich zvuk dostatečně srozumitelný na to, aby šlo krásně poznat, co hrají, zároveň byl adekvátně zašpiněný a hutný, aby utvořil temnější atmosféru a pořádně nakládal. A ta basa, tvle!

Celeste

Výběr skladeb byl dle očekávání poskládán primárně z novinky. Až na song nebo dva Celeste přehráli Assassine(s) v proházeném pořadí celé. Celkem překvapivě začali instrumentálním kusem (A), který místo intermezza zafungoval jako slušivé intro. Ve chvíli, kdy na něj ale navázali novinkovou dvojkou De tes yeux bleus perlés, bylo jasné, že z Vopice znechucení fakt odcházet nebudeme. Úvodní sekaný rytmus dobře fackoval, riffy valily, a i když došlo na ony post-rockovější pasáže, kupodivu mi na rozdíl od studiovky a první kapely nevadily. Jasně, borci už stárnou, začínají se jim ve vlasech objevovat šediny, a je tedy logické, že nebudou hrát takový výplach jako před více než deseti lety.

Poněkud dospělejší je i jejich vizuální prezentace. Rudé čelovky samozřejmě nikam nezmizely, ale absolutní tma, oblaka kouře a chaotické záblesky stroboskopu nahradil už jen občasný kouř a celkem sofistikovaná světla, která musí fungovat i na větších pódiích. Jenže tentokrát jsme naštěstí nebyli v nějakém velkém klubu, ale v maličké Vopici, kde Celeste potvrdili, že i s méně zajímavým setlistem, ale pořádně nahuleným zvukem, mají mnohem větší kouzlo, než kdyby hráli samé pecky, ale zněli sterilně, jak už jsme to zažili třeba na Brutalu. A i když si musím s hrozícím prstem postěžovat, že z Morte(s) Nee(s) a starších alb nezazněl ani jeden song, dokonce ani Ces belles de rêve aux verres embués, na pár slušnějších hitů přeci jen došlo. Po dohrání novinkového materiálu vytáhli ještě první dva songy z Infidèle(s) a předposledním songem byl otvírák z Animale(s), jehož závěrečný riff je prostě top.

Ve výsledku tedy fakt mělo smysl to pětikilo za Celeste dát, protože vidět stále rostoucí kapelu v takhle intimních podmínkách už možná brzo bude nemožné. Což je vlastně i trochu škoda, protože když čtvrtek srovnám se všemi koncerty Celeste, na kterých jsem byl, od toho prvního před deseti lety v Chapeau Rouge byl tenhle pravděpodobně nejlepší. A i když je jejich hudba i prezentace nyní mnohem kultivovanější, což je v mém případě spíše mínus, rozhodně potvrdili, že jsou naživo stále ve formě.

Mimochodem, ve čtvrtek se v Praze konaly asi 4 další koncerty, které určitě část návštěvníků odlákaly. Minimálně vím o tom, že několik lidí dalo přednost Maybeshewill, byť by jinak na Celeste okamžitě šli. I tak si ale do Vopice kolem 150 lidí našlo cestu. Narváno tedy úplně nebylo, ale na nedostatečnou podporu si v Praze nelze stěžovat. Otázkou samozřejmě je, jestli by Celeste nečekali, že pod Nuclear Blastem začnou hrát v mnohem větších klubech, než je Modrá Vopice?

Jiné názory

Zastávka tour Celeste a Conjurer byla po delší době příležitostí v Praze přivítat trochu té blasfemie z UK a Francie, což samo o sobě byla malá sláva a důvod k návštěvě. Nicméně zvuková tlačenka, která se slušně zaplněné Vopici dostala, byla až nečekaným bonusem. Frantíky s čelovkama jsem už měl možnost vidět, a přestože tu bylo řečeno, že novinka zrovna tyhle čerty nikam moc dál neposouvá, nepochyboval jsem, že koncertní provedení bude naprosto v pořádku. Ale nepředbíhejme a pěkně od začátku.

ConjurerCelkem mě překvapilo, když jsem uviděl malou vopičí stage zasypanou hradbami kytarových aparátů a světelným parkem evidentně dimenzovaným pro poněkud jiné poměry. Od prvních tónů Conjurer se na nás vyvalil sound, který asi zdejší klub i přes solidní historii nezažil. Místnost se následně na dvě hodiny proměnila v metalový papiňák a zvukově to byl, alespoň pro mě, orgasmus. Velmi čitelné nástroje přiměřená hlasitost a nadupané hektopascaly do lidí. Chvilkami to znělo, že do PA nic kromě vokálů a nazvučených bicích o moc víc neleze, protože to utáhl pódiový apec. Náser jak hovado.

A teď k samotné produkci Anglánů. Sám jsem se s nimi seznámil až na základě informace, že s Celeste jedou šňůru a jejich rozmanitě pojatou hudbu rozkročenou v rozmezí blackened death/sludge post-metalu jsem si poctivě naposlouchal. Nakonec jsem se na ně těšil o trochu víc jak na Celeste, kteří ale nakonec roli tahouna večera uhráli s přehledem.

Conjurer staví na dvou uřvaných vokálech kytaristů, neustále roztočené vrtuli pumpujícího basáka, silových groovy tempech, ale hlavně na velmi solidní technické vybavenosti. Oproti nahrávkám mi živák přišel více sludge a post-metal, což úplně nemuselo být, ale nic proti ničemu. Aranže a interpretace songů z desky Mire byla řekněme „modernější“, ale rozhodně žádná vyměklá močka. Naopak hutný kytarový masiv posouvaný silou skvadry buldozerů, neúprosná rytmika tu a tam s breaky do sypaček a zlověstných diktátů. To vše velmi přesvědčivě. Jedinou slabinou byly post-metalové vsuvky, které vždycky shodily jinak dobře promazaný řetěz motorovky do rozbředlé emožumpičky. Zajímavé ovšem, že na nahrávkách tyto pasáže spíše evokují pochmurné brnkačky á la Katatonia, což mě tolik neirituje.

Má cenu zmínit i efektové vybavení všech hudebníků, a dá se říct, že kluci s tím zvukem úplně kouzlili. Po show jsme na cigáru u tourbusu pokecali s kytarákem a vokalistou Danem, a ten mi potvrdil, že koncertní set je přizpůsobený modernějšímu zvuku, který jim aktuálně vyhovuje, ale že věci jsou stále v procesu a přístup k songům se mění.

V rámci setu mě úplně rozsekal track It Dwells, zatím jediná zveřejněná věc z novinky Páthos. Fakt dobrý, pěkně jsem si proklepal mozeček. Za mě epesní začátek večera a v tu chvíli bych odcházel spokojený, i kdyby se to celestiánům nepovedlo. Jenže večírek naopak gradoval.

Celeste

Čelovkáři z Lyonu si na nás tradičně posvítili červenými světýlky a v podstatě od první noty do závěrečného taktu Celeste opanovali mysl přítomných hypnotickým, repetitivním black/sludge/core infernem krystalického zoufalství a frustrace.

To, co platilo o zvuku první kapely, se tady posunulo ještě o malý stupínek výše. A co předvádí kytaristé Sébastien a Guillaume, je geniálně sestavený zvukový konstrukt, který se dá připodobnit snad jen k díži, v níž se vaří mlha. Silové, podmanivé, zacyklené, uřvané, rezonující, dunící… to všechno jsou přívlastky hudby Celeste, celkem to rvalo na kusy.

Celeste

Nesmírná výhoda Vopice je v tom, že si člověk může skutečně na hudebníky, přeneseně vzato, sáhnout. Ten bezprostřední kontakt je zážitek i z hlediska studia herních postupů, triků a technik, které kapela předvádí. V případě Francouzů jde o pečlivě promyšlenou, ale zároveň velice přímočarou produkci, která chytne a nepustí.

Hrály se fakt silné skladby minimálně z posledních tří alb, ale možná zazněla i nějaká staroba (to ví mIZZY). Plastická hluková stěna se neustále valila vpřed, dá se říct, že jsou si skladby velice podobné, ale vynalézavost, se kterou chlapi znovu a znovu přistupují ke stejnému tématu, je obdivuhodná. Třeba zmínit i silný psychedelický potenciál, který Celeste mají ve spojení s THC, a roli, kterou v tom hraje Johanova podmanivá basa a Royerovy někdy až šamanské hry s kopáky a přechody. Nikdy mě nenapadlo, že rytmika Celeste vlastně připomíná některé typické postupy Samael na starších albech. Ve výsledku je ten dojem až trip-hopový, jakkoliv by to mohlo znít nepatřičně, ale tak to prostě je. Celeste vynikající.

Nakonec jen poznámku k překvapení kapel ze samotného prostoru Vopice. U merche jsme kecali ještě s kytaristou Bradym a basákem Conorem z Conjurer a oni se smáli, že když uviděli starou dřevěnou boudu pro dvě stovky lidí, tak byli vážně v rozpacích. Zvlášť, když předchozí den v Lipsku hráli ve vytuněném obrovském a fakt luxusním divadelním prostoru UT Connewitz. Ve výsledku ale ocenili atmosféru, pozorné uznalé publikum a zvukové podmínky, které pro mě osobně byly zážitkem na entou. Dokazuje to, že Modrá Vopice patří mezi nejlepší kluby v Praze, přestože to vlastně jen stará dřevěná bouda opravdu je :)

Přestože mě od poslechu nového alba Assassine(s) Francouzů Celeste odradily podle mě nevýrazné singly, Nuclear Blast za zády a zmíněná recenze mIZZYho a Kotka mé obavy ještě podpořila, považoval jsem koncert Celeste za svou povinnost. Zbytek diskografie sjíždím pravidelně, zejména pak první dvě desky Nihiliste(s) a Misantrophe(s). Celeste jsem navíc ještě neměl tu čest vidět. Lákadlem pro mě byli také britští Conjurer, jejichž debut Mire ve světě sklidil slušnou odezvu. Osobně jsem slyšel pouze pár skladeb, i tak jsem byl na jejich destrukci zvědav.

Conjurer

Kapela čtvrteční koncert otevřela novou singlem It Dwells. Conjurer sází na rozmanitou hudební koláž tvořenou black metalem, hardcorem, post-rockem a pasážemi, které odkazují na legendární Opeth. Leč jsem příznivcem zmíněných žánrů, v případě Conjurer to nedrží pohromadě studiově a nedrželo ani naživo. Kapele to nejvíce „slušelo” v násilných, místy totálně nepříčetných pasážích někde mezi black metalem, zuřivým hardcorem občas šmrnclým matikou á la Converge a především burácejícím sludgem, v němž vynikala jejich neandrtálská energie. Tu navíc podporovalo odevzdané nasazení kapely za hustou kouřovou clonou. Přes zmíněnou rozmanitost vlivů mi však jejich tvorba splývala. Párkrát se dostavil také nepříjemný pocit, že jsou si některé pasáže příliš podobné. To byl skutečný důvod, proč jsem se přistihl, že jsou mé pocity z performance schizofrenní. Mám rád kombinace žánrů a kontrasty hluku a ticha, ale v případě Conjurer mi post-rocková melancholie v kombinaci s prvky progresivního rocku v jejich zuřivých polohách připadala jako skladatelský outsider.

CelesteNarozdíl od mIZZYho jsem tváří v tvář Francouzům s rudě zářícími čelovkami, kteří tak připomínali jakési návštěvníky z jiné, pěkně temné a chladné dimenze, stanul poprvé. Od prvního hrábnutí do strun kapela svedla vyvíjet mohutný tlak a současně hypnotizovat svou jednolitostí. Tato kombinace platila za smrtící kombo. Desky Celeste mám rád hlavně pro jejich odlidštěný chlad. Vždy jsem však měl trochu problém se zvukem, který je na můj vkus příliš plochý. Naživo však Celeste získali přesně to, co mi chybí na deskách - větší příklon hutnosti. Celeste si přitom dokázali zachovat své typicky jedovaté zvukové zbarvení. Dalo by se říci, že přes odlišný hudební kabát na mě Celeste měli podobný vliv jako Amenra. Malý prostor Modré Vopice ještě umocnil komorní atmosféru, která této kapele určitě sedne více než festivalová pódia. Přijde mi akorát škoda tolika světel na pódiu. Jinak temně kosmické atmosféře místy škodila a rudé paprsky vyzařující z čelovek zpoza kouřové clony proto v některých chvílích ztrácely na efektivitě.

Závěrem, dlouho jsem nebyl na koncertech zahraničních kapel. Proto mě překvapilo, že se začínalo včas. Dokonce mám dojem, že celý večer probíhal s časovým předstihem.


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze