Články

přeposlat článek tisknout
DEMILICH, KRYPTS, ASSUMPTION, INTO COFFIN, SNĚŤ

DEMILICH, KRYPTS, ASSUMPTION, INTO COFFIN, SNĚŤ

  • kdy: 25. listopad 2022
  • kde: Praha, Underdogs

Povedený večírek, kterému slušela velká návštěvnost.

SněťonDRajs: Spojení dvou tour přitáhla do pražského podzemí davy. Koncertu Demilich ve stověžaté nahrál fakt, že šlo o pátek, nicméně takhle narvaný Underdogs jsem rozhodně nečekal. Už od sedmi, kdy do strun hrábl onoho večera jediný český zástupce ztrouchnivělé smrti Sněť, bylo v klubu plno. Těžko soudit, jestli dnes populární old school tak táhne, nebo prostě lidi chtěli vidět finskou UG legendu Demilich, ale je fajn zas vidět ucpaný klub metalheads. Sněť lidi evidentně baví, už se na ně vesele paří, mají i velmi slušný zvuk, takže jejich docela jednoduchá a skočná muzika šlape o to lépe. Když to srovnám s loňským, ve vedru odehraném setem ve Vopici, skupině to v Underdogs sedělo mnohem víc. Autopsy až za hrob! Jednoduché, byť účelné riffy přehrané s nasazením všech zúčastněných musely nakopnout i toho, kdo tomuto stylu moc neholduje. Řád Zdechlin za mikrofonem celou tuhle poctu starým metalovým časům korunoval svým mocně nemocným projevem. Uvidíme, co ještě Sněť v budoucnu předvede, našlápnuto má slušně.

Vaněna: A já své přicmrndávání načnu velkou pochvalou Sněti. Jejich deska navzdory sklizeným úspěchům u mě zabodovala jen napůl, ale živě, to je jiná! Projev fantastický, měl jsem tu čest poprvé, a hned se mi v duši rozlil blažený mor. Sněť byla nakopnutá, koncert se rozjel už ze startovacích bloků na plné obrátky. A připojím ještě jednu poznámku. Vzhledem k tomu, že jde i o kapelu pořadatelskou: už mnoho (a mnoho…) let jsem nazažil na death metalu tak mladé, svěží a pozitivní publikum. Mám dojem, že v tom Sněť má prsty a díky za to! Dýchl na mě duch devadesátých let, a k tomuto refrénu se ještě pochvalně vrátím.

onDRajs: Němečtí hrobokopáci Into Coffin ovšem dobře rozjetý večírek pěkně zazdili. Trio při svém setu do lidí napustilo tolik mlhy, že by se to nemusel stydět ani Rákosníček a přes tu bílou srajdu nebyl pořádně vidět ani vzadu prodávaný merch. Nevím, jestli tím chtěli zakrýt svou tvůrčí nemohoucnost, ale atmosféru jim to rozhodně nedodalo. Produkci jsem po hudební stránce vůbec nepochopil, Vaněna to trefně shrnul slovy „spíš jde o performanci než o hudbu“. Jo, trio se snaží do publika sypat doom/death postavený na ultrapomalých kilech podpořený dočerna pomalovaným křičícím basákem, ale efekt se nedostavuje. Dlouhatánské skladby postrádají pořádné nápady a vedou odnikud nikam. Vzdáleně cítím závan australské záhrobní školy, ale zůstává jen u snahy. Pro mě průser večera.

Vaněna: Ano, tady Ondra nemůže být spokojen, neboť o hudbu v užším slova smyslu šlo jen okrajově. Já jsem mlhu hustou jako od Blues for the RedSun, do ní zelené nasvícení a pomalu se kývající anemické figury ocenil. Co do hudebního projevu jen dodám, že hrát pomalu, monotónně přitom přesně, je pro bubeníka velmi těžké. Tady ty nepřesnosti byly četné a nepominutelné, pročež hrát víc než jeden song (což je ale 15 minut!) bylo asi trochu zbytečné.

AssumptiononDRajs: Assumption byli v mnohém protipólem předchozí grupy. Kvartet měl dobře nazvučeno, celkově působil mnohem vyzráleji a muzikálněji a hutné riffy nabroušené jako kudla zatloukaly diváky jako hřebíčky do rakve. Byť jde zase o doom/death, Italové mají svou produkci mnohem variabilnější – od funeralových „stojáků“ přes střední valivá tempa (vzpomněl jsem si dokonce i na Skinless nebo pomalejší riffy od Cannibal Corpse, třeba z fošny Gallery of Suicide) až po incantationovské sypačky. Nechybí parádní souhra obou kytar, kdy jedna vespod drnčí a tlakuje a druhá dokresluje atmosféru tak, jak to pionýři z ostrovů zkraje 90. let vymysleli. Ačkoliv z desky mi to tak nepřijde, v Underdogs mě trochu trápila monotónnost murmuru Giorgia Trombina. Byť má v hrdle bubákovskou perlu (podobně jako třeba Ross Dolan), jeho projev je prostě stále stejný a chybí mu jakákoliv proměnlivost.

Začíná se s Oration, takže hnedle svižně, nicméně skladba se v polovině láme a zabředne do pohřebních temp, kde jsou Italové přece jenom nejsilnější. Druhá Submerged by Hadean Tides v tomto trendu pokračuje a šlo zřejmě o nejsilnější věc, co zazněla. Kdesi jsem četl, že Assumption míchají britský doomový romantismus s finským syrovějším pohledem na žánr a ano, s tím se ztotožňuji. Další čtvrthodinku obstarala Liberation z debutu, která vyzněla o dost lépe než z alba – větší tlak i zdařilejší proaranžovanost nápadů. Poslední věc byla suverénně nejrychlejší, zřejmě šlo o nějaký starší song, neznal jsem. Skupina zahrála v Praze čtyři kusy a mohla zahrát víc – když skončila, ještě měla čas na to jeden song přidat. Škoda, v Underdogs dokázala, že by z ní v budoucnu něco „většího“ mohlo být.

KryptsFinští smrtihlavové Krypts přišlápli plyn a jejich set odsýpal nepoměrně rychleji. Zvukově to trochu přepálili, nebyla to úplně koule, ale nahulené to bylo fest. V porovnání se studiovkami (tedy hlavně tou poslední) koncert vyzněl jako mnohem větší hoblovačka, přišlo mi, že důraz na atmosféru, která se dá na Cadaver Circulation krájet, hrál tentokrát až druhé housle. Třeba droneový konec Sinking Transient Waters s vyklepávaným rytmem na šroťák jsem v Underdogs čekal víc pohlcující, ale i tak to mělo grády. I když temnota převládala, ve středních tempech jsem si mnohdy vybavil i Bolt Thrower, což by mě jinak nenapadlo. Kapela diktovala hlavně riffy omotané v barvách soumraku a na nějaké technické kudrlinky si moc nepotrpěla. Krypts měli z večera největší kotel, až mi přišlo, že řada lidí přišla hlavně na ně. Finové také představili nový song, který byl svižnější, disonantní a hlavně ze začátku mi evokoval některé polohy Ulcerate – tak uvidíme, kam se ansámbl posune.

Vaněna: Ke Krypts si dovolím jen jednu krátkou poznámku: zvuk byl vynikající, a místo akademické pitevny (jako z desek) jsme se ocitli na pořádném kanibalském mejdanu.

DemilichonDRajs: Hlavní hvězdou pátečního večera byli ovšem Demilich. Hned zkraje musím zdůraznit, že tahle v UG legendární banda v ničem nezaostala v očekávání. Žádné rozpaky, soubor předvedl svrchovaně jistý výkon. Ze začátku mě překvapilo, jak Demilich ubrali na hlasitosti; hlavně oproti Krypts to bylo o poznání víc potichu, ale zvukové stránce to jednoznačně prospělo. Vepředu bylo vše krásně konkrétní a čitelné a i v Underdogs byl slyšet skandinávský dobový trademark – totiž ono pověstné kytarové chrastění studia Sunlight. Stál jsem úplně vpravo, takže jsem byl ochuzen o sólovou kytaru Aki Hytönena, v uších mi dominovala hlavní kejtra principála Antti Bomana. Bylo to vlevo OK?

Jinak mi věci z Nespithe přišly zahrané o něco rychleji než z originálu, songy odsýpaly v kurevském tempu. Možná to bylo i díky parádnímu výkonu bicmena Lauriho Rytkönena, který kapelu Demilichpopohnal k vyšším rychlostním metám. Demilich i po těch skoro 30 letech od vydání Nespithe znějí stále svěže a soudobě – mix kvílivých a disonantních riffů, šlapavé „švéďárny“ á la Dismember a lehkého otisku starých Carcass. To, co ale dává Demilich punc jedinečnosti, je šeptaný Bomanův murmur, který je jak z jiného světa a hudbě přidává neopakovatelný bizarní feeling.

Pauzy mezi skladbami byly o něco delší, Boman si chtěl povídat, a tak nám třeba vysvětloval, jak se Demilich vlastně vyslovují (koncovku -ch, -č nebo -k používá podle nálady). Hrály se i songy z demáčů, ty mi přišly až moc oldschoolově goregrindové a hozené do Carcass, skladby z jejich jediné velké desky jsou prostě mnohem dál. Každopádně skvělé vzpomínání na stále inspirující ročník 1993. Bohužel jsem set nestihl celý, kolem půlnoci mi Gába klepe na rameno a úprk na poslední vlak může začít. Suma sumárum, povedený večírek, kterému slušela velká návštěvnost. Díky všem, že dorazili.

DemilichVaněna: A co dodávat k Demilich? Lepší koncert jsem již dlouhá léta neviděl. Skvělý zvuk, přehrání brilantního alba Nesphite (songy z dema beru už jen jako protažení setu na kýženou délku), pozitivní atmosféra, moshující a inkluzivní kotel, který pokazila jen dvě stokilová prasata (Mizzy a já), která potřebovala vzývat kult násilí. Skvělé. Co se přehrávaného materiálu týká: všichni vzýváme Necrophagist, ale při tomhle zvuku mi Nesphite přišel jako skutečný křestní moment tlačeného tech/deathu; skvost. Ne, nechci vyvolávat hádky, klidně na předchozí větu zapomeňte, set Demilich v Underdogs stojí za vzpomínku jen v pozitivních konotacích. Bylo to úžasné, bylo to dechberoucí.

A využiju i poslední řádek, a to k poděkování Kreas za tenhle skvělý zážitek. Pro mě nepochybně koncert nejen roku, ale celé té posrané postcovidové doby.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Lepší bylo fuck Finland :). Právě Slava Ukrajina, fuck Putin a pochlebování publiku mi přišlo trapný (klišé / očekávatelný), čím víc nesmyslný, tím lepší. A spíš mě bavilo JAK to říkal (strašnej kontrast oproti většině metalovejch frontmanů i jejich hudbě), než CO říkal. "Koncept večera" právě třeba rozbít! :) Ale jo, mohlo být keců míň, čímž by to skončilo dřív, zvláště tu noc (a ráno/den) bych byl za to rád.
A vyzdvihnul bych ještě kontrast, že na to, jak jsou Demilich divný, tak je to zároveň i dost chytlavý. A chrastivě švédskej zvuk ani moc ne, to už víc právě ty Carcass (jak zvukově, tak i hudebně - byť ještě zvrácenější / disharmoničtější), vlastně i Bomanův growl není naživo až tak daleko od Steerova.

Doběhl jsem až na poslední song Krypts, takže těžko hodnotit cokoliv před tím, ale ten závěrečnej vál drtil fest, kotel se taky hezky hýbal. Dle těch pár minut to mohlo být lepší než před měsícem v Rakousku, kde to byl podstatně více atmo-doomy feel se chcíplým davej. Ale tak co, viděl jsem už před tím 4x, takže mě spíše mrzí, že jsem neviděl ty Assumption.
S Demilich souhlas. Hudebně i zvukově top od samýho začátku - dokonce bych řekl, že ze startu to mělo nejvíc mega zvuk, kterej se pak trochu ztišil? No a ty kecy, on žvaní nějaký nesmysly pokaždé, ale třeba na Chaos Descends, kde byli docela fest ožralí, to byla aspoň prdel, tady byl s každým songem akorát čím dál trapnější, a vlastně jediná smysluplná věc, co za celej večer řekl, bylo fuck Putin.

u into coffin bych byl smířlivější, ale výhra to nebyla, Krypts a Assumption bavili víc, hlavně Krypts. Demilič když hráli tak vražda, prostoje totál napiču. Ono by mi to ani nevadilo, ale když je koncept celýho večera, tma, mlha, nulovej speak k lidem a najednou borec do rozsvětlenýho sálu chce házet frky, to byl shit. Jnak samozřejmě pivíčko, metal, felazz spoko

Včera v Brně slabých dvacet lidí (byli jen Into Coffin a Assumption). Dojem z Into Coffin je celkem přesně vystižen v reportu, ačkoliv to mělo zajímavé pasáže, jako celek to moc nefungovalo. Ale Assumption oproti tomu bavili jak víno :-)

Demilich výborný, předčili očekávání, (skoro :) ) souhlas s Vaněnou, dlouho bych musel přemýšlet, kdy mě naživo nějakej death metal takhle moc bavil! Zvukově mi to vyhovovalo víc než z desky, mj. díky ne až tak dominantnímu vokálu, větší tlak, přesto krásně čitelný. Snad jen ty triggerovaný kopáky malinký mínus, ale ještě ok, basy měly, kopaly. Ještě víc mi došlo, jak mě u nich baví ta poměrně variabilní/dynamická/groovy rytmika, některý disharmonie nádherně zvrácený, až lehce zimomravkový. Talkshow mezi skladbama možná až moc, ale Bomanův projev á la trošku vyjetější Åkerfeldt (Monty Python meets Marek Eben? :)) ) převážně bavil. Jo a mínus za málo invenční intro (Ondro :) ).

Krypts - dost rip-off Incantation, Evoken, starýho Finska, Immolation atd. a málo invenční intro :), ale opět mě převážně bavili (007 možná malinko víc, ale...), mezi skladbama z debutu (Open the Crypts) a Cadaver... (Sinking...) je teda poměrně velkej kvalitativní rozdíl, ale převážně dobrý.

Assumption - taky rip-off kdejakýho death/doomu :), přišel jsem až 10 min. po začátku, převážně fajn, ale místy až moc monotónního opakování bez silnějšího nápadu ... celkově neurazili, nenadchli, možná mě to i z desky bavilo trošku víc, nevím...

aktuálně

diskuze