Články

přeposlat článek tisknout
DER WEG EINER FREIHEIT, REGARDE LES HOMMES TOMBER, BIZARREKULT

DER WEG EINER FREIHEIT, REGARDE LES HOMMES TOMBER, BIZARREKULT

  • kdy: 21. září 2022
  • kde: Praha, Futurum

Nemalý počet fanoušků si našel „cestu k osvobození“, nicméně musím přiznat, hudebně to s tím post-black trendem není úplně marný.

Ve středu 21. září mělo v pražském Futuru zastávku turné nových blackmetalových kapel, které se snaží černý kov rozvinout a implementovat do něj některé mimožánrové prvky. Označení post-black stejně jako podivná pojmenování spolků u ortodoxních fans asi vzbuzují nedůvěru, nicméně je třeba vzít na zřetel, že navzdory nesrozumitelným názvům a neobvyklým hudebním postupům mají tyto kapely velmi solidní reference. Má tedy smysl pokusit se být někdy in, věnovat volný večer postmoderní metalové akci, a zjistit, jak to vlastně je.

Jak je mým špatným zvykem, dorážím tradičně na místo určení s dvacetiminutovým předstihem a po zakoupení teplého, neodtočeného a předraženého Pilsnera bloumám prázdným prostorem přemítajíc nad smyslem a budoucností black metalu s tím, že je asi jedno, jaké místo v liduprázdném sálu obsadím. Před avizovaným startem ale naštěstí přikvačí ještě pár dalších nadšenců, takže v momentu, kdy světla v sálu zhasínají a začíná rachot, je nás tam celkem dost.

BizzarekultTrojboj ten večer startuje norská parta Bizzarekult, a kdo by podle názvu čekal nějaký nadrcený chlív, byl by asi překvapen. Čtveřice začala sice vystoupení poctivou blackmetalovou sypačkou, nicméně již druhá věc je rytmicky členitější a třetí koketuje pro změnu skoro až s doom metalem. Hoši se snaží být v rámci žánru maximálně pestří a skladby obsahují hodně různých motivů, až se vkrádá myšlenka na jakousi black-prog-avantgardu. Zvuk je (na předkapelu) celkem v pořádku stejně jako instrumentální schopnosti muzikantů. Po hříchu je to ale právě ta variabilita, která mi dělá problém. Kluci hrají dobře, slyším zajímavé nápady, celkový dojem ale vede k jakési nejednoznačnosti až rozháranosti.

Regarde Les Hommes TomberTo druzí v pořadí (a moje hlavní želízko v ohni) Regarde Les Hommes Tomber jsou úplně jiná káva. Pětice francouzských borců má nejen lepší image (decentní warpaint, svíčky, ohně, kadidlo), rozjíždí ale hned od začátku úctyhodný vichr, který kupodivu dokáže udržet v maximální intenzitě celou hodinu.

Zvuk je o poznání masivnější a stejně tak hudba působí mnohem více energicky. Specificky nazvučené kytary vytvářejí kvílivý, lehce disso-zvuk, který není daleko od typického BM bzučení, zní však plně, konkrétně a hlavně je rozumět, co kytarista hraje. Basa pod výše položenými kytarami vytváří poctivě hutný, příjemný spodek a bicí, byť jedou neustále na maximální výkon, zbytek kapely nepřehlušují. Když nad tím přemýšlím, tak ten zvuk je primárně super v tom, že ač je hlasitý, vohulený, je stále profesionálně vyvážený. V kombinaci s nasazením kapely je to skutečně jízda, které zkušeně šéfuje charismatický frontman. Ten paří, svíjí se, rukama lomí, mařenou mává, zároveň však přitom dobře zvládá i svůj vokál. Jeho lehce nahallovaný, efekty upravený řev se rozléhá spíš na pozadí, celku ale dodává pěkně grády. Kapela se vyžívá v nasazení a rychlosti, do rychlých sypaček však vsune občas pomalejší psychedelický kolotoč anebo výraznější riff. Razanci ani tvrdost však ani na chvíli neztrácí.

Závěr vystoupení se pak odehrává dle pravidla, když nemůžeš, tak přidej, a poslední dva-tři tracky jsou skutečný běs. Kdo Frantíky nezná, ať si znamená: Les Hommes jsou přísná parta, kterou určitě stojí za to vidět.

Der Weg Einer FreiheitSál se už při druhé kapele docela zaplnil, takže hlavní hvězdu alias Der Weg Einer Freiheit vyhlíží již vcelku plnohodnotné Futurum. Německá kapela má v Praze zdá se fanoušků dost, a byť se jedná o značně nesourodou kohortu, vypadá to, že všichni příchozí vědí, na co přišli.

Němci nastupují ve 21:38 a byť na úvod tasí maximální palbu, je od začátku znát, že intenzitě Francouzů se nevyrovnají. Zvuk mají čistší, vyladěný s příslovečnou německou precizností, jejich projev však nepůsobí tolik živelně. I když oni na to jdou celkově trochu jinak. Do sypaček vkládají více melancholických tónů a blackmetalovou zlobu kombinují s tichým (ambientním?) vybrnkáváním, takže celkový efekt je spíše umění než masakr.

Hlavní rozdíl, který dle mého hraje v jejich neprospěch, je ale absence výrazného frontmana. Zatímco obě předchozí kapely měly sólo zpěváka, tak zde vokalista obstarává i kytaru. Vlastně je to více kytarista než zpěvák a jeho vokál tak zákonitě nemá takové koule jako u RLHT.

Ve finále to nebylo špatné vystoupení, hudba působila promyšleně s jasným cílem a instrumentálně byla taktéž zvládnutá velmi dobře. Kontrast zničujících blackových sypaček versus tiché vybrnkávání měl svoje kouzlo. Nebylo to pouze o intenzitě, čtveřice toho i ve vyšších rychlostech dokázala spoustu zahrát, každopádně bylo třeba jít snažení Der Weg trochu víc naproti a naladit se na jejich vlnu. Když za to ovšem kapela vzala naplno, byl to přísný hukot. Finále koncertu, konkrétně poslední věc základu a přídavek, byly natolik intenzívní (ale i zajímavé), že Der Weg nakonec asi zvrátili celkové vítězství na svoji stranu.

Akce byla určitě fajn, a byť zůstala tak trochu skryta ve stínu koncertů slavnějších jmen, nelze ji považovat za méněcennou. Návštěvnost určitě utrpěla nadbytkem v současném koncertním menu, nicméně bylo vidět, že nemalý počet fanoušků si cestu (včetně mé maličkosti) navzdory konkurenci k novým, zajímavým věcem našel, takže to nebude s tím post-black trendem úplně marný.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze