Autoři: Kristine McKennová, David Lynch

Žánry: biografie, autobiografie

Nakladatel: Paseka 2020 (Původní datum publikování: 19. června 2018)

Hodnocení: 75 %

Davidu Lynchovi je letos 75 let. K sepsání biografie a memoárů byl tedy asi nejvyšší čas, dokud mu paměť slouží (a jak se v knize dočtete, už ne úplně vždy) a žije i pokud možno co nejvíce pamětníků. Knih o Lynchovi a jeho filmech už vyšlo vícero, Místo snění (Room to Dream) občas i některé z nich cituje, ale drtivá většina textu čerpá z rozhovorů, které spoluautorka Kristine McKennová vedla v letech 2015 – 2017 se členy Lynchovy rodiny, jeho ex-manželkami, spolupracovníky, přáteli a dalšími lidmi, kteří v Davidově životě sehráli nějakou roli (a že jich bylo!). První část každé kapitoly tvoří životopis s komentáři zúčastněných osob, v druhé části se k danému období vyjadřuje sám Lynch, někdy částečně vypráví zhruba to samé jinými slovy, ale také doplňuje nebo opravuje dle toho, jak si danou věc zafixoval sám. Občas tedy dostáváme i dvě (lehce) odlišné verze téhož příběhu a můžeme si vybrat, čemu věřit.

Už v prvních kapitolách věnovaných poměrně idylickému dětství a podstatně méně idylickému dospívání zaujmou (mj.) motivy a prvky, které se později v nějaké podobě objevily v jeho tvorbě. Nejzajímavější je asi přibližně prostřední část věnovaná období, kdy natočil své nejznámější filmy a seriál  Twin Peaks – nečekejte však detailní, hloubkové rozbory, řadu zajímavých informací se k nim sice samozřejmě dozvíte, občas se objeví i nějaká, která může přispět k jejich lepšímu pochopení, ale kniha je především o jejich tvůrci. Ten si navíc některá tajemství rád uchovává a vybízí i k jisté volnosti interpretace své tvorby.

Místo snění je solidní bichle o 632 stranách (přes 500 stran textu + desítky fotek, filmografie, poznámky atd.), k vyprávění je toho mnoho. Lynch je znám především jako režisér a scénárista, ale možná už trochu méně jako malíř (což bylo první umělecké odvětví, kterému se věnoval a stále věnuje), herec, hudebník (i když se za něj sám nepovažuje), fotograf, spisovatel, stavitel kůlen, návrhář nábytku, kutil a zkrátka takový „Ferda Mravenec“, za svůj život si toho vyzkoušel opravdu hodně. Třeba i zametání, v němž je prý stále velmi dobrý. Výrazná většina výpovědí Lynche vykresluje jako umělce překypujícího nápady, plně oddaného svým vizím a práci, svérázného sympaťáka s nakažlivým entusiasmem, se kterým je radost spolupracovat. Co se týče partnerského a rodinného života, s tím je to, nejen vzhledem k jeho enormnímu workoholismu, už problematičtější, jak i sám David přiznává. Hodně se toho napovídá i o transcendentální meditaci, která jeho život zásadně ovlivnila.

Přibližně první dvě třetiny knihy jsem poměrně hltal, čte se to dobře, některé Lynchovy vzpomínky jsou správně (a očekávatelně) podivné, atmosférické, až mírně surreálné. Postupně však začne trochu unavovat vlastně často dost podobné schéma, popisy a komentáře, mj. Davidovo až příliš časté rozplývání se nad tím, jak jen ten, či onen člověk „úžasný“ apod. a naopak velebení pana režiséra od ostatních. Ale třeba si to zkrátka všichni navzájem o sobě opravdu myslí, a tak je to vlastně autentické a tudíž asi v pořádku.

Ale i v poslední třetině se najdou zajímavé informace a detaily – což je pro Lynche rovněž typické – zaměření se i na (zdánlivě?) nepodstatné detaily a vyprávění až banálních (?) historek. Kniha se snaží být co nejvíce komplexním portrétem, něco by ale bylo možné s klidem vynechat, jinde by bylo naopak fajn nějakou záležitost ještě trochu víc rozvést, ale… převážně spokojenost, většina obsahu mě bavila.

Neumím posoudit, jak moc je Místo snění hodnotné pro velké znalce Lynchovy tvorby, kteří třeba četli už nějaké předchozí knihy o něm nebo jeho dílech (žádnou jinou jsem nečetl), ale těm, kteří ví spíše méně a chtějí se dozvědět více, jí můžu určitě doporučit. Pevná vazba s trošku zvláštním, příjemně měkkým povrchem desek.