ELBE - světy, které sahají daleko za hranice jedné kapely

ELBE - světy, které sahají daleko za hranice jedné kapely

Rozhovor se Standou Jelínkem (kytara, samply) a Martinem Spacoshem (kytara, samply) za přispění Insomnica (zpěv).

V recenzi jsme se vypravili na horu Eschatology. Její úbočí je ostré, drsné, ale stojí za to jej absolvovat. Pokud se dostanete na vrchol, návrat dolů určitě jen tak nehrozí. Spatříte krásu světa, kterým vás Elbe očarují a který nebudete chtít opustit.

Po „hornaté“ cestě inspirací a kreativních procesů, která vedla až k nové desce Eschatology, vás provedou tvůrci Standa (kytara, samply) a Spacosh (kytara, basa, samply) - skladatelé, kytaristé a otcové dříve projektu, dnes plnohodnotné kapely, a drobně se zapojil i zpěvák Insomnic.

ElbeZdravíme Elbe, otázka na start je jasná. Jak často bloudíte nocí?

Spacosh: Ahoj, na to, že je lockdown a zákaz vycházení od 21h, tak relativně často ;-)

Předpokládám ale, že jsi chtěl otázkou vytvořit spíše odrazový můstek skrze frázi z textu skladby Jizvy, tam by to bylo asi víc na Insomnica, který ten text psal.

Insomnic: Poslední rok moc ne, obvykle cestou z hospody a vzácně jsou z toho i jizvy.

Omyl chlapci, jde o vaše věnování na Eschatalogy. Doufám, že tu hovoříme se správnou kapelou…

Insomnic: Jo takhle :) Ono se teď vlastně kalí doma, takže žijeme trochu v mlze stejně. Je to věnované lidem, kterým se líp hloubá v kouzlech noci - ve svitu lamp, v přírodě a klidu a zároveň je to takovej sdílenej sentiment. Nedokážu to líp popsat, ale věřím, že se v tom kdekdo najde docela rychle.

Jste po vydání druhého alba Eschatology, které je pro vás velkým krokem vpřed. Důvodem je hlavně nový člen na postu zpěváka, Insomnic, z již neexistujících Somnus Aeternus. Instrumentální hudba je pro vás tedy minulostí. Jaké jsou zatím na tento vývoj reakce?

Spacosh: Reakce jsou zatím velmi dobré, zaregistrovali jsme jen několik ohlasů, které se více přikláněly spíše k prvnímu albu. Obecně mám dojem, že obě polohy mají co říct, jen prostě každá ta deska zaujme trochu jinou skupinu posluchačů. Sudety spíše ty alternativnější a Eschatology víc ty metalově orientované. Ani si nemyslím, že bychom v budoucnu už nikdy neměli udělat instrumentální skladbu, uvidíme, kam nás to celé zavede.

Insomnic se u vás již dříve objevil jako host v písni I vítr je tu jiný z vašeho debutového alba Sudety. Kdy vás napadlo, že ho uvítáte v řadách Elbe jako stálého člena?

Standa: Insomnica jsem poznal na společném tour Dying Passion, Somnus Aeternus a Heiden začátkem roku 2017. Všechny kapely u Epidemie Records zrovna vydávaly svá aktuální alba, tak jsme se rozhodli, že je několika koncerty podpoříme. V té době jsme se Spacoshem už pomalu dávali dohromady písně pro Sudety a jeden song jsme chtěli mít zpívaný. Zvažovali jsme několik zpěváků a padl návrh i na Justina Lavashe, který pochází z Anglie a nazpíval to ve svém rodném jazyce. Pak jsme si ale řekli, že to asi není úplně ono, že když zpíváme o místech u nás v Sudetech, měla by tam být spíš čeština. A tak jsem si vzpomněl na Insomnica, který má krásný, sytý hlas, už když jen mluví. Zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl nazpívat a něco i zarecitovat na naše debutové album Sudety. Souhlasil a výsledek dopadl skvěle.

Později jsme si začali častěji psát a já zkusil složit jeden song, který byl ušitý přímo pro jeho hlas. Za pár dnů mi poslal zpět song i se zpěvem a já byl nadšený, opravdu to zapadalo krásně do sebe. A jelikož se Insomnic podílel na kompletním otextování alba, tak jsme si řekli, že by se mohl stát regulérním členem Elbe. Stejně tak i rytmická sekce se zapojovala do tvorby a už z toho přestával být projekt dvou členů. Z Elbe se postupně stala regulérní kapela, i když poslední dobou pouze virtuálně. Naposledy jsme se viděli zhruba před půl rokem, když jsme natáčeli klip k písni Looking Back. On vlastně ani zatím není důvod se scházet, koncerty žádné nejsou a také to není úplně jednoduché, jelikož jsme každý z jiného koutu republiky. Každopádně mi to moc chybí. Těším se, až přijde čas, kdy začneme spolu zkoušet a připravovat se na koncerty.

Povedený, poetický videoklip jste natáčeli v okolí a místě zaniklé osady Elba. Předpokládám, že s vaším jménem i tímto nápadem přišel Standa, který je z nedalekého okolí. Krom toho, že už osada neexistuje, co tě – případně vás – k tomuto magickému místu poutá?

Standa: Tady na tomto místě to vlastně celé vzniklo. Když jsem tu byl poprvé, tak mě pohltila jakási zdejší magická atmosféra. A to takovým způsobem, že jsem cítil po celém těle takový nepopsatelný pocit, který ve mně na nějaký čas zůstal. Vryla se mi myšlenka pokusit se tyto pocity zhudebnit. Na tohle místo jezdím poměrně často, udržuji zde maringotku, medituji, zkoumám okolí, zkrátka čistím hlavu. Když přišla řeč na natočení klipu k nové desce, první, co mne napadlo, byl scénář z těchto míst. Pokusil jsem se do klipu přenést běžný víkend na Elbě, sic v kapelní sestavě to bylo poprvé, s výjimkou Spacoshe. Dělalo mi velkou radost sdílet tyhle místa s celou kapelou a myslím, že osada Elbe udělala stejně silný dojem i na ně. Ten víkend, který jsme tam strávili a natáčeli, byl pro nás jakýmsi poutem pro další spolupráci. Už mám v hlavě další nápad na klip, tak jen doufám, že se nám to v co nejbližší době podaří realizovat.

Elbe je německy Labe, na debutu je skladba Ve směru řeky. Od Sudet jste se dostali k horám, co příště? Že by řeky, jiný živel, roční období, nebo se Elbe budou vždy vázat k výšinám a místům zvětralých hornin?

Standa: Nutné podotknout, že Elbe nemá nic společného s řekou Labe. I přesto, že na debutu je song s názvem Ve směru řeky, který může k této myšlence svádět. Názvy na debut Sudety jsme vybírali podle zdejších míst - Prameny je místo, které je součástí další zaniklé osady Stollenhau, kde Zůstaly jen hřbitovy a jsou dost často zahaleny V mlze. A na Elbe - Uprostřed ticha - I vítr je tu jiný. Takže album Sudety ztvárňuje pouze tuhle sudetskou krajinu u nás v Jeseníkách.

Na Eschatology jsme se vydali do vyšších a drsnějších podmínek, než tomu bylo na Sudetech. Jen s výjimkou Looking Back, kde jsme se ohlédli zpět k Jeseníkům. Co bude příště v tuhle chvíli nedokážu říct, to ukáže čas. Doufám, že mi letos bude umožněno zážitky a cestování uskutečnit a třeba tam najdu múzu pro třetí album Elbe.

Skladby s Insomnicem znějí velice přirozeně. Skládali jste už s ním, nebo byl materiál připraven ještě před jeho angažováním a musel se přizpůsobit?

Standa: Jak jsem už naznačoval, první song, který jsem napsal pro Eschatology byl už s úmyslem, že si tam Insomnic vytvoří zpěvy. A podobně to bylo i u ostatních songů. Cítili jsme ale menší odklon od původního post-rocku, což mně osobně nějak nevadilo. Zvažovali jsme, že vydáme jen čtyři songy na EP, který tvořily jakýsi koncept. Ale vydavatelství nás z jistých důvodů přesvědčilo vydat celou desku a že na vydání může ještě klidně rok počkat. Tak jsme se rozhodli ještě v tomto módu dotočit materiál na plnohodnotné album.

ElbeEschatology uchovává post-rockovou křehkost, zároveň je však syrovější a tvrdší. Nejen díky hrubému growlu Insomnica, ale i díky zatěžkaným doomovým kytarám, drsnější base a valivým bicím. Byla to přirozená reakce na Insomnicův projev, nebo jste se museli dohodnout, jak vlastně chcete hrát? A je třeba také zmínit, že v Elbe se potkávají dva skladatelé – Standa a Spacosh. U toho zůstalo?

Standa: Eschatology mi umožnilo ze sebe dostat něco, co ve mně nějaký čas dřímalo. Mám moc rád teskné, doomové motivy, a tady byla možnost je vypustit. Za což jsem moc rád. Sice Spacoshovi se to ze začátku moc nepozdávalo, ale nakonec jsem u něj získal nějakým způsobem respekt a deska se touhle formou natočila. Ale zase na druhou stranu si nemyslím, že by nápady byly ryze doomové, vnímaví posluchači tam toho najdou jistě více.

Elbe

Hrozí postupný odklon od rockové melancholie směrem k metalovějšímu zvuku, nebo se pokusíte rozšiřovat onu kompromisní hranici, která leží mezi těmito dvěma žánrovými světy? Za mě je totiž Eschatology unikátní tím, jak přirozeně pojí dva odlišné žánry. Jako kdyby byl post-rock sourozencem doomu.

Spacosh: To je zajímavý, jak to na Tebe působí. Já jsem určitě ten, který tam bude dávat spíš ten post-rock, prostě to ze mě takhle leze, s tím nic neudělám. Takže ani nevím, jestli by se mi líbil odklon do striktně metalového zvuku, asi ne. Spíš půjde zas o nějakou kombinaci mého cítění a toho, jak to vidí Standa. Anebo se to ovlivní tím, že jeden z nás stihne udělat víc skladeb.

Standa: Tak o tom jsem neměl nikdy pochyb, tedy že post-rock s doom metalem má mnoho společného. Dalo by se říct, že jsou z jedné krve. Pro mě je solidní doom třeba i Nick Cave. Nemyslím si, že jsou to zas tak odlišné žánrové světy. Nakonec ten žánr může rozlišovat jen samotný zvuk, ale pocit z hudby a podstata myšlenky může být podobná či stejná.

Zprvu jsem si (pozn. bizz) myslel, že Sudety mě baví víc, ale nakonec se přikláním k Eschatalogy. Sudety jsou líbivější, snad hravější, ale Eschatalogy si ty stejné parametry (post-rockovost) uchovávají, jen jsou prodchnuty s chmurnějšími kytarami, nálada je tesknější, hudba těžší i hloubavější a směřuje do více stran, což mě nakonec vtáhlo a místy jsem se v hudbě doslova ztratil – např. totálně boží The After. Je to něco, čeho jste chtěli dosáhnout, nebo to můžeme pokládat za přidanou hodnotu a dobře odvedenou práci?

Spacosh: Jistým celkovým záměrem bylo určitě nasměrování do řekněme zatěžkanějších a více „tvrdších“ rovin (zvukově, náladově atd.). Ovšem že z toho pak na desce vznikne takový konglomerát, rozkročený dle tvých slov „do více stran“, to je už prostě tak nějak neplánované.

Tady už se odráží to, jak my k tomu přistupujme (celkově k muzice). Navíc se tu spojuje více parametrů – jednak hudbu děláme dva a každý máme svůj vlastní rukopis, každý máme rádi docela širokou škálu hudby. A v neposlední řadě mám pocit, že k celkovému vyznění svým způsobem přispívá i můj pohled v rámci práce na finálním mixu a já škatulky moc nemám rád. Tohle všechno se ale navzájem částečně promíchává a ovlivňuje vzájemnou diskuzí a sdílením našich pohledů na celou věc.

Insomnic: Zrovna The After je ovlivněná tím, že jsme se se Standou potkali v tom, co zrovna posloucháme a došla nevyhnutelně řeč na Shape of Despair. Tou dobou asi hrálo roli i to, že jsme spolu jeli do Rumunska na fesťák a těch 1600 km v autě poslouchali muziku. Zvuk SoD v sobě má něco jedinečného a vytváří to podobnou estetiku, kterou se vyjadřujeme i my. Tady taky patří poklona Standovi za to, jaký nenápadný a záludný hudební moták postavil. Standa se dokáže na druhého člověka i hudebně naladit, a to je velký dar. A taky Terce, myslím, že ten song hodně posunula. Historicky jsme spolu i zkoušeli a její hlas byl první, na který jsem si vzpomněl. I proto, že vím, že SoD má taky ráda.

Když vznikají vaše skladby, už ji vy oba jako autoři s vidinou toho, že ji druhý pak dodělá a obohatí svým emo-cítěním, definitivně nedokončujete a necháváte je otevřené? Každý z vás je tedy zodpovědný pouze za kostru, nebo jak je to? Změnil se od debutu tento postup?

Spacosh: Poslední dobou je to spíše tak, že se každý snaží ten svůj track dodělat co možná nejblíže finále. Je to prostě jeho vklad na desku v rámci celého hotového songu. Jedině pokud si s něčím neví rady, má tam třeba nějaké prázdné místo, kde ho ne a ne něco napadnout, tak tam zasáhne ten druhý. Vznikne demo. Následně pak při mixu celá skladba dostává finální podobu, a i v tomto bodě může dojít k některým úpravám a změnám.

Standa: Takhle jsme v podstatě tvořili i na Sudetech, jen jsme se možná víc doplňovali. Na Eschatology už to bylo méně, přicházeli jsme víceméně s hotovými songy. U mých songů jsem dal více tvůrčího prostoru base a bicím, nestál jsem si striktně za mými midi stopami. A samozřejmě Insomnic byl stoprocentně tvůrčí v textech a zpěvových linkách. Šlo to tak nějak samo.

ElbeAž na mastering se o produkci a mix postaral Spacosh. Naplnily se ve zvuku vaše vize syrových, ale krásných hor, okolo nichž se Eschatology točí?

Spacosh: Produkce byla asi na bedrech nás obou, co dodáváme hudební složku, tzn. mě se Standou. Jak už jsem někde psal, je to i tím, že každý z nás v případě tohoto alba dodal vlastně už hotové demo s vlastní představou, kde už nebylo moc místa něco „dovymýšlet“. Celé jsem to pak finalizoval v rámci mixu. Ani nevím, jestli jsem měl na začátku před sebou vizi krásných hor. Spíš těch vlivů bylo více a celé se to pak nějak spojilo do finálního výsledku, který, myslím, dopadl dobře.

S odhlédnutím od hudebních žánrů vaše hudba svobodně plyne a zní přirozeně. Až přírodně. Vyvolává emoce, které vtahují k osobnímu bloumání a toulkám se sluchátky vyrazit ven. Označili byste se za přírodní typy, co s krosnou vyrazí na vandr, typy, pro než je příroda a svět mimo město důležitý?

Standa: Do přírody chodím hodně, neskutečně se tam dobíjím a čistím hlavu. Ale chodím teda bez sluchátek, je mi příjemnější vnímat jen zvuk lesa a hor. Nejlepší je jít sám a nebýt ovlivňován ostatními, takhle to funguje nejlíp. Ale pořádáme i nějaké společenské přechody Jeseníků na pár dnů a krásně se u toho bavíme, opijeme, zahulíme a jsme šťastní. S kamarádem se letos chystáme do Norska, abych nabral inspiraci a pochopil, proč mě poslední dobou uhrane hudba, která pochází právě z této země.

Spacosh: Já určitě. Jakmile mám trochu času, tak hned vyrážím kamkoliv do přírody, klidně i sám. V poslední době spíš jednodenní výlety. Takže vlastně každý víkend, pokud tam nic jinýho nemám. Jen zásadně ne se sluchátkama – tam bloudím za zvuku reálného ambientu, nepotřebuju to modulovat nějakou externí (a vlastně oproti tomu tak trochu umělou) hudbou. V létě pak hodně na kolo. Takže jo, svět mimo město je pro mne důležitý, možná i proto, že pocházím z moravské vesnice a žiju v Praze (naštěstí mám hned za barákem Prokopské údolí, takže ani tady to z domu do přírody nemám daleko). Jinak jsem rád, že na Tebe naše hudba takto působí, asi se to tam tak nějak odráží.

Insomnic: Já taktéž, od dvou let jsem jezdil až donedávna pravidelně na vodu a prošlapat boty a umět se o sebe postarat v přírodě je mi taky blízké. I ve městě je pro mě důležité být poblíž přírodě a mít možnost během chvilky zmizet do lesa. V Brně jsem čtyři roky bydlel v centru, kde se nedalo spát s otevřenými okny a nesl jsem to těžce. Teď poslouchám v létě cvrčky.

Předpokládali bysme, že by vás mohly oslovit i kapely jako Wardruna, které navíc odkazují k přírodním silám, propojení všeho se vším až do hluboké minulosti, odcizenosti lidí a jejich odtržení od lidství. Ztotožňujete se s těmito myšlenkami, je pro vás zvuk těchto „neofolkových“ kapel i za absence kytar blízký?

Spacosh: Wardrunu mám docela rád. Taky třeba Heilung, ti jsou skvělí. Co se týká ostatního, nevím, zda jsem dobře porozuměl otázce. Propojení všeho se vším, takhle to cítím i já. Všechno je součástí jednoho celku. Odcizenost lidí a jejich odtržení od lidství bych řekl, že se děje spíš v dnešní době než kdykoliv v minulosti, kdy lidé daleko víc ctili přírodní zákony a duchovní stránku života.

Jinak poslouchat kapely bez kytar mi nečiní nejmenší problém. Nepotřebuju slyšet kytaru, aby se mi to líbilo. Možná mne i víc zajímá rytmus, ale ani ten tam být nemusí. Jde o to, jaká nálada z toho leze a jak to na mne působí.

Standa: Abych se přiznal, Wardrunu jsem doteď neslyšel, moc tyhle folkaře nevyhledávám, ale když to teď poslouchám, tak mi to je docela příjemné, působí to meditativně a šamansky. Musím pořádně naposlouchat.

Elbe - StandaNa začátku byli Elbe jen projekt dvou kytaristů, dnes už regulérní kapela brázdící i po klubech. Co pro vás nyní Elbe znamená? Kdy, s jakou motivací to všechno začalo a především, kam to bude celé směřovat? Máte před sebou stanovenu nějakou konkrétní metu, nebo život Elbe mezi svými domovskými kapelami necháváte žít volně?

Standa: No moc jsme těch klubů zatím neprobrázdili. A jelikož je venku Eschatology, mělo by se vyjet a koncertovat, ale covid-situace to vzala za své. Místo koncertování s Elbe ale chystáme desku Dying Passion. Spacosh bude vydávat Between the Planets a Martians a Insomnic taky něco kutí. Ovšem jak se situace zlepší, moc rád bych vyjel s Eschatology na nějaké menší tour.

Elbe - Spacosh

Eschatology vyšlo u Epidemie. Proč zrovna tato značka a jste pod jejími křídly spokojeni? Totiž, Epidemie titul vydá v limit edici pro své kmenové fanoušky a tím to de facto končí. Nechtěli byste víc?

Standa: S Martinem z Epidemie jsme dlouholetí přátelé a vydáváme u něj i alba Dying Passion. Osobně jsem ani neuvažoval o tom, že bych to nabídnul někomu jinému. Z jakého důvodu by měly mít momentálně o nás velké labely zájem? Museli bychom být mnohem více aktivnější, hodně hrát, cestovat, dělat velká turné. Uvidíme co nám přinese budoucnost, ale v téhle chvíli je pro nás Epidemie ideální vydavatelství.

Co za vlivy, a to ne pouze hudební, vás při tvorbě písní pro Elbe inspiruje?

Standa: Na Eschatology to byly opět hory, nedosažitelnost, pokora a respekt. Myslím, že mi hodně pomohla výprava na Zlou Kolatu v pohoří Prokletie. Tam jsem si sáhl na dno svých sil a všude kolem byla taková zvláštní atmosféra, která uvnitř mě zůstala. A tu jsem přenesl do této desky, abych se jí zbavil.

Spacosh: Tohle je vždycky takový relativní. Může to být procházka přírodou, kde tě najednou napadne nějaký motiv, ale stejně spíš cítíš hlavně tu náladu. Může do toho vstoupit i nějaký externí vliv, který ti evokuje nějakou melodii nebo nástroj, jako třeba v dálce letící letadlo.

Úplně nejlepší zážitek v poslední době jsem měl během Vánoc na výletě na svatém Hostýně. Zrovna jsem přicházel k větrné elektrárně (která je poblíž), když začaly zvonit zvony. Několik nádherně znějících mohutných zvonů v různých tóninách vyladěných na sebe. Jak to postupně gradovalo, přicházel jsem k té větrné elektrárně a zvuk lopatek, které lehce šimral vítr, mi připomínal nahallovanou syntetickou flétnu, která vytvářela nádherný melodie. Celý to mělo krásný přirozený vývoj i s úplným koncem, kdy jsem si už napůl představoval, že jde o skladbu, která postupně utichá a na konci zůstane jen ten reálný zvuk okolí – děti v dálce, kroky ve sněhu atd. Takový trochu do Dead Can Dance možná. Napadlo mne, že bych to někdy měl přehrát. Zvony na kytaru a doplnit třeba synťákama. Byl to ten nejlepší koncert, který jsem za doby lockdownu měl.

Ale jinak ty písně alespoň u mě vznikají spíš klasičtější cestou – od kytarového motivu, který postupně rozvíjím ve skladbu. Někdy mne inspiruje i zvuk některé kapely. A vlastně u Eschatology jde ve dvou skladbách cítit i vliv Type O Negative.

Máš recht, Jizvy a především Follow the Northstar je nezapřou. Skvěle zní i Tereza v „postové“ The After, baví mě i závěrečná dronovka Slumber. Tušíte, zda budete něco podobného opakovat? A co vlastně s verzí skladby se zpěvem Justina Lavashe?

Spacosh: Verze skladby Elbe z alba Sudety, ve které nám zahostoval Justin Lavash, vznikla z potřeby mít v této skladbě nějaký plný charismatický hlas a já jsem si vzpomněl právě na Justina, kterého jsem osobně znal ještě z dob, kdy jsme spolu hráli společné koncerty s mou kapelou Sousedi. Justin to tam dal opravdu „na pána“, jak je u něj zvykem. Postupem doby jsme si však uvědomili, že pokud má být deska oslavou Jeseníků, tak by bylo dobré, aby hlas, který se zde objevuje, byl v češtině. A tak je (nejenom) v této skladbě nakonec slyšet Insomnic. Verze s Justinem je však skvělá, takže jsme ji dali alespoň na náš YouTube kanál. Ke slyšení je zde.

Jinak obecně co se týká hostovaček, to se těžko v téhle chvíli odhaduje. Až u nového materiálu ucítíme, že by to mohl obohatit někdo jiný, rádi mu dáme prostor, tak jak se to stalo např. v případě Terezy ve skladbě The After.

Standa: Z The After mám opravdu radost, skladbu jsem postavil na harmonii několika intervalů kytar. Postup je v podstatě jednoduchý, ale sílu songu dává harmonie a přednes. Ten závěr s vysokým melodickým zpěvem jsem se pokoušel nazpívat sám, ale nakonec mi to bylo rozmluveno. Spacosh říkal, že mám hlas jak Michael Jackson a Insomnicovi jsem připomínal Necrococka :) Tak jsme si řekli, že by se tam hodil spíš nějaký ženský hlas (soprán). Nabízel jsem to své dceři, ale ta na mé vrzání nemá čas a náladu :-D Pak přišel Insomnic s nápadem oslovit Terezu a dopadlo to výtečně.

Jinak jsem rád, že tě baví i závěrečná Slumber. Měl jsem trochu obavu, aby to nebylo vnímáno jako vata na prodloužení alba nebo outro. Osobně to beru jako plnohodnotný song a stavím ho rovnocenně k ostatní songům. Tady jsem dokonce ukecal na vokály moji manželku a dceru, ale nepřály si být uvedení na obalu :)

Ah, tu verzi s Justinem jsme úplně minuli… Jakou hudbu v poslední době posloucháte a v jakých formátech? Máte vztah i k jiným formám uměleckého vyjádření? Například literatura, malířství, filmy…

Spacosh: Já teď hodně poslouchám vlastní věci, ale jde spíše o „pracovní“ poslechy – dodělávám právě nové album Between the Planets, které i mixuju. Zároveň už máme hotovou desku pro Martians. Jde o projekt, který mám s Martinem Schusterem z Mindwork. Koncem roku se finalizoval mix, a tak bylo třeba dost poslechů, posuzování, někdy i úprav, aby nám nic neuniklo a dokopalo se to do zdárného konce. Teď i dost poslouchám dema na nové album Dying Passion, které mi Standa před nedávnem poslal a které bych měl mixovat a zčásti i produkovat. Tohle všechno jsou většinou wavy nebo mp3.

Jinak můžu uvést pár nahrávek, které jsem za poslední dobu poslouchal - pg.lost - Oscillate, Klone - Le Grand Voyage, Intronaut - Fluid Existential Inversions, Heilung - Lifa, The Ocean -Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic, Ulver - Flowers of Evil, Föllakzoid - I., ale je to fakt jen zkrácený výčet, který se často mění. CD občas kupuju, abych podpořil kapelu, ale vlastně to pak poslouchám zase z mp3 nebo wavů. Cds mám uložené ve vitríně. Desky poslouchám hlavně u našich, tam jsou dva gramce a docela dost LP desek.

Celkově je mi blízká jakákoliv forma umění, už jen pro ten dotek toho, co umění dokáže – podporovat vizualizaci, pracovat s emocemi, při určité interakci a vědomějším přístupu i prohlubovat kontakt sám se sebou, taková terapie. Je to speciální forma komunikace. Akorát, popravdě nejlépe asi dokážu docenit právě umění ve formě zvuků, resp. hudby. Každopádně v poslední době třeba trochu sleduju řezbařinu. Možná i proto, že můj otec je sám poměrně šikovný řezbář (a malíř) a neustále se zdokonaluje. Vždycky když přijedu k našim, tak se těším, že mi ukáže nějakou novou sochu a zároveň mne to motivuje si k tomuto nacházet více cestu (už jen proto, abych mu dal nějaký smysluplný feedback). Samozřejmě rád si i občas přečtu nějakou zajímavou knihu nebo mrknu na pěkný film.

Standa: No já teď taky hodně poslouchám (pracovně) nové songy Dying Passion. Jsme před studiem, takže se tím teď zabývám téměř každý den. Jinak hudbu poslouchám většinou digitálně na Bandcampu a Spotify. Výhodou těchto platforem jsou playlisty, kde objevím spoustu muziky, na kterou bych normálně nenarazil. Pokud mám z jejich hudby pocit jistého uspokojení, umocním to tím, že si desku koupím.

Taky můžu uvést pár desek, co mě poslední dobou hodně baví: Onségen Ensemble - Fear, Manes - Slow Motion Death Sequence, pg.lost - Oscillate, Ulver - Flowers of Evil, Klone - Le Grand Voyage, All Traps On Earth - A Drops of Light, Soup - Remedies, ti mi hrají poměrně často, ale rád se vracím i ke starým deskám. A teď jsem se s menší obavou dostal k aktuální desce od Stevena Wilsona - The Future Bites. A přesto, že se vzdálil od rockového projevu a album je mnohem více pop, řekněme art-pop, tak mě to hodně baví. Tento pán mě asi nikdy nezklame a titul hudební architekt je u něj výstižný. Z českých desek mě překvapil a nadchl Martians, projekt Spacosh/Schuster, který bude letos vycházet, a přál bych jim to minimálně u Kscope, protože to album si to určitě zaslouží.

Literaturu celkem flákám, ale rád si přečtu něčí básně a myšlenky. Malíře obdivuji a sem tam zajdu i na nějakou vernisáž a nejen kvůli chlebíčkům :-D

Insomnic: K umění mám obecně vřelý vztah. Když to jde, tak rád vedle koncertů vymetám divadla, kina a občas i vernisáže a snažím se číst, když to zrovna jde. Ostatně literatura mě vedle hudby ovlivnila určitě nejvíc. A navzdory nekonečné (a podle mě docela hloupé) debatě jsem si jistý, že se najde kopec umělecky hodnotných kousků mezi PC hrami, které mi docela pomáhají přežít šílenství posledního roku. Mám rád příběhy a fascinuje mě, kolika možnými způsoby se dá vyprávět.

V Čechách nemáme moc podobných kapel a celkově je tu těch pomalých oproti extrémním co do počtu podstatně méně. Čemu to přisuzujete?

Standa: Na to asi úplně nedokážu odpovědět, já jsem se s tím pocitem, že budu dělat pomalou a melancholickou hudbu už asi narodil :) A je pravda, že se pro tuhle hudbu u nás moc těžko hledají nejen spoluhráči, ale i posluchači :-D Tady narážím především na mé působení v Dying Passion, kde se nám těch spoluhráčů vystřídalo poměrně dost. Tam jsme největší držáci já se Zuzkou a bubeník Honza, který to s námi táhne už pěknou řádku let.

Hudba je především lék na duši a člověk je tvor rozličný, tudíž na každého působí jiný druh hudby.

Ale za sebe musím říct, že poslouchám nejen pomalou a smutnou hudbu, která mě uklidňuje a dává pocit nekonečnosti. Někdy potřebuji i ostrou dávku něčeho extrémního, abych ze sebe vyhnal zlé démony ;-)

Spacosh: Tak kdyby se u nás z takové hudby stal trend, to bys viděl, kolik by najednou vzniklo kapel :)

Člověk musí být tak trochu emař a zároveň mít rád jistou syrovost ve svým vyjádření. A když má rád metal, tak to taky vůbec nevadí :) To je vysvětlení co? :) Máme tu relativně dost výborných kapel, třeba Manon Meurt, Kalle, Drom, Esazlesa, Lebanon, jen to už není tolik posazený do metalu. Ale alespoň je ten píseček barevnější.

Zla KolataO vašich cestách do přírody jsme už mluvili. Standa navíc zmínil, že si na dvouapůltisícovce v Černé Hoře sáhl na dno sil a že se chystá do Norska. Co se na Zla Kolata stalo a myslíte, že podobný zážitek nebo konkrétní prostředí může na autora mít opravdu takový vliv?

Standa: Bez pochyb má na každého umělce vliv jeho okolí a prostředí, ve kterém se nachází. A pokud ztvární něco, čím si prošel a odevzdává to čistě ze sebe, tak z toho jde cítit upřímnost. Nepovažuji se za bůhvíjakého umělce, aby to nevyznělo nějak namyšleně, jen chci říct, že když sleduji nějaká díla ať už v jakémkoliv odvětví umění, tak právě tu upřímnost tam tak nějak vycítím.

Asi to může působit vtipně, ale Zlou Kolatu v pohoří Prokletie, jsme si vybrali především kvůli názvu. Přišlo nám to hodně temné, a tak jsme si s kamarádem řekli, že se tam podíváme. Zlá Kolata je na hranici Černé Hory a Albánie a už jenom dostat se do městečka Vusanje pod horou byl zážitek. Nejenže jsme zírali údivem nad zdejší krajinou, ale i nad řidiči, kteří nějaká pravidla absolutně neřeší, holt Balkán :) Když jsme si dávali poslední teplé jídlo pod horou, tak se nás číšník ptal, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na Zlou Kolatu, vůbec netušil, kde to je. To je jak kdyby Šumperák nevěděl, kde je Praděd :-D

První den jsme vyšli do výšky cca 2k m, kde jsme postavili stan. To bylo vše ještě moc krásné a romantické. Vrchol jsme měli na dosah a na druhý den jsme měli naplánovaných už „jen“ 500m.n.m. V noci začala neskutečná bouřka a ty hory to ještě umocňovaly, takové hřmění jsem ještě nezažil. Ráno jsme se ale vydali zdolat horu i přesto, že pršelo a vše bylo v mlze. Teplota klesla z 35ºC na 2ºC. V dobrých podmínkách by to asi nebyl problém, ale zažíval jsem pocity, že už se odtamtud nikdy nevrátím. Byly situace, kdy to nešlo ani nahoru ani zpátky, ale nezbývalo než to zvládnout.

Po cestě zpět jsme dokonce ztratili cestu, protože značení cest není jak v Jeseníkách a dá se snadno ztratit. Ale nakonec to dobře dopadlo a tyhle zážitky byly podnětem pro druhou desku Eschatology, a asi nejvíc o tom vypovídají songy To The Mountains, Emperor of Storms a Valleys Full of Milk. Tyhle songy jsem napsal po návratu z pohoří Prokletie a poslal klukům :)

Elbe

Když už tu mluvíme o horách, ty jsou vyobrazeny i na coveru Eschatalogy a v layoutu. O jaké se jedná, mají pro vás konkrétní význam?

Insomnic: Hory jsou místem, kde je ticho a člověk je tam víc naživu. Dokonalou svobodu a úžas doprovází adekvátní strach a celkově prožívání momentu v dobrém i nepříjemném plně.

Spacosh: To jsou Brdy :)

Elbe - Eschatology

Standa: Určitě by bylo moc fajn tam mít Zlou Kolatu, ale neměl jsem s sebou foťák. Takže mám fotky pouze z mobilu a asi ne úplně vhodné pro tisk na obal alba.

Když jsem vytvářel lyric videa pro The Terminal Summit a Valleys Full of Milk, tak jsem poprosil mého kamaráda Martina Pospíchala o jeho fotky z hor. Já mu teda říkám „Steve Buscemi“, protože je tomuhle známému herci neskutečně podobný. Buscemi jezdí hodně po světě a fotí nádherné scenérie, takže se mi jeho materiál pro lyric videa docela hodil. Pak když jsme začali řešit obal, tak jsem několik fotek poslal našemu grafikovi Petrovi Štefkovi. No a ten už to dle svého grafického umu zpracoval. Moc se mi líbil Petrův nápad s vrstevnicemi, to dalo obalu další rozměr. A ten kruh uprostřed, který ztvárňuje duchovní propojenost. Buscemi, žel na Zlé Kolatě nebyl, takže se použily fotky z Islandu.

Díky moc za váš čas, poslední otázka směřuje na budoucnost a vaše osobní doporučení tuzemských hor určených k našemu průzkumu.

Insomnic: Životní láska jsou holt Jeseníky. Přijdou mi většinově pořád jako divočina a člověk nezakopává o bufety pořád, ale jen tak akorát. K Brdům mám taky blízko, trávil jsem tam část dětství. A chtěl bych víc prochodit Šumavu, ale krásně je na každých horách a všechny bych si rád i na něčem sjel.

Standa: Míst k prozkoumání je u nás celá řada a nevím, co bych vytyčil. U nás v Jeseníkách se snažím stále nalézat nová neprozkoumaná místa, ale moc hezkých míst je i v Rychlebských horách, které jsou hned vedle. Na léto si zase plánuji to projet na kole, ideálně prodloužený víkend a spát pod širákem. Jinak pokud kdokoliv z redakce či čtenářů Marastu pojede kolem, ozvěte se, uděláme túru a zakončíme to na maringotce v osadě Elbe.

Spacosh: Co se týká blízké budoucnosti, tak se již plánuje natáčení klipu na skladbu Jizvy, snad vše dobře dopadne. Moje osobní doporučení na nějaké tuzemské kopečky - kromě Jeseníků, Beskyd a Rychleb jsem si v posledních letech dost oblíbil i Oderské vrchy, které začínají pár kilometrů od mé rodné vísky. Místa okolo Spálovského Mlýna nebo města Odry jsou silně magická. Před časem jsem rovněž nějakou dobu bydlel v Brně a tam jsem si zase zamiloval Moravský kras. Jinak moc díky za poskytnutý prostor a skvělé otázky. Přeji ať se Marastu daří!

Insomnic: Doufáme, že se s vámi všemi brzy jako Elbe uvidíme venku. A doporučuju vedle samotných Elbe sledovat i individuální aktivity každého z nás. V Elbe se protínají světy, které ale sahají daleko za hranice jedné kapely a všichni pracujeme na nových zajímavých věcech. Držte se a pomáhejte si a ať se vám daří.

Děkujeme Marastu za velkorysý prostor a pomoc v době, která vydávání muziky moc nepřeje.

https://www.facebook.com/elbeband

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze