Články

přeposlat článek tisknout
FINNTROLL, SKÁLMÖLD, BRYMIR

FINNTROLL, SKÁLMÖLD, BRYMIR

  • kdy: 15. listopad 2022
  • kde: Praha, Futurum

Přišel jsem se podívat hlavně na finské ušatce, větší dojem ale udělal Island.

Po dlouhé době jsme se mohli v naší středozemi těšit nájezdu jeskynních človíčků z uusimských pahorkatin. Finntroll od začátku své kariéry přesvědčují svým skladatelským výkonem, kdy propracovanost splétající neutuchají riffování se skvěle aranžovanou klávesovou prací ústí v návykový, rychlý a uřvaný kolotoč, příliš rozjetý na to, aby z něj šlo vyskočit. Dřívější materiál je poměrně syrovější a blackař jako já se s ním lépe ztotožní, ale banda svůj drive po dvaceti letech rozhodně neztratila a stále ví, jak kombinovat black s folkem.

Pozvali si na podporu vikingské folkaře Skálmöld a taktéž finskou žánrovou obdobu Brymir. Všechny tři pro mě budiž premiérou.

BrymirBrymir už od začátku nastřelují rychlé tempo a jejich hudba mi přijde jako vikingský power/metalcore/death, odehraný výborně a s top zvukem. Dle kolegy kombinace Ensiferum a Kalmah, neboli dalších finských pagan spolků, kterým to šlape jak sviňa. Profi vyhrávka střídá druhou a nastává cesta různými metalovými žánry se severským duchem. Skvěle odzpívané, odsypané. Na první kapelu fakt top. I ohlas měli velký - pro spoustu lidí je to totiž už dávno kultovní věc a konečně se dočkali první návštěvy ČR těchto bláznů. Třináctý koncert za sebou bez volného dne na nich vůbec nebyl znát.

Upřímně, myslel jsem si, že budou stát za prd. Slyšel jsem něco z nahrávek a znělo mi to jako nějaká teplá gateway kapela pro začínající metalové teens. Očividně jsem nedával pozor. Najedu si jejich setlist a dám tomu další šanci. Určitě jsem ale neslyšel z desky nic, co opravdu hráli, ten rozdíl byl nebe a dudy. A kdybych býval věděl, že se dříve jmenovali Lai Lai Hei podle songu Ensiferum a hráli jen covery, nebral bych je před koncertem vážně už vůbec. Jejich pódiový výkon ovšem nelhal.

SkálmöldBohužel jsem nevěděl, že jsem právě měl tu čest s nejlepším zvukem večera. Nástup Skálmöld mě trošku vystrašil. Žádné středy, všechno splývalo, zpěv jakoby mixem ani neprošel. Naštěstí se to jakž takž srovnalo (možná jen v mé hlavě), zázrak se i tak nekonal. Převýškovaný zvuk alespoň jedné z kytar byl však pořád jako rampouch do hlavy.

Já si na to ale zvykl, protože to bylo opravdu dobré a určitě nejlepším zážitkem večera. Chlapců je poměrně dost – tři kytary, basa, klávesy a bicí, k čemuž z nich pěl úplně každý a fakt jim to šlo, hlavně asi klávesákovi. Björgvin jakožto frontman předvádí, jak moc se skoro až deathově hluboký zpěv může hodit do folk metalu. Od ostatních dochází spíše k čistým chórům. Po mém milovaném zvukově zprzněném Narfi už si příliš nestěžuji a zní jedna pecka za druhou, nejlepší asi Niflheimur a Móri. Aranž velmi poctivá. Nejznámější Kvaðning hráli úplně nakonec a tam to zvuk trošku opět zabíjel, nevadí, sranda byla, strkanice nechyběla. Občas vystupovali i s islandským symfonickým orchestrem, třeba si někdy udělám výlet.

FinntrollCože, ono to těm Finntroll zní ještě hůř? Škoda škodoucí. Energie tam byla neskutečná, o tom žádná, tušit si však melodie ze zahuhlaných kytar není úplně snový zážitek. Ničemu nepomáhá ani absence živého klávesáka, ten už s nimi ale prý nehraje léta. Jenže v této bandě by to bylo dosti namístě, jelikož synťáková práce je tu skoro nejdůležitější. Bohužel se chvílemi z playbacku ztrácely. Není to ale vyložený průser, bylo už mnohem hůře, a tak se přemisťuji do kotle, kde trávím půlku setlistu.

Hudba přese všecko tlačí jako uragán a vzdálení příbuzní Johna Goblikona nám snad hodinu a půl solí svůj neúnavný diktát s trollíma ušima. Za mikrofonem kraluje Vreth z ...and Oceans (snad příští rok konečně přijedou), který je ze švédsky mluvící části země, tudíž přes svůj název texty finsky nejsou. Ječák pěkný, blackový, podobný jako ve zmiňovaném projektu, dobře využitý v poměrně tanečnější kapele. Cením jeho kombinaci s vrstvenými melodiemi. A např. basáka mají ze Shape of Despair, zvláštní to kontrast. Zahráli něco snad z každého alba, došlo i na Svartberg z prvního, na mé osobní klasiky Solsagan, Ormfolk a Skogsdotter také. Koncert jsem zakončil v kotli na načernalém Midvinterdraken.

Hudba perfektní, audiopříprava moc ne, ale užito. Fajn akcička, kde se každá kapela předvedla v plné kráse a vše bylo nakonec tedy oukej. Jsem rád, že nebyla úplná tlačenice a vždy jsem si našel místečko, ze kterého bylo celkem dobře vidět. V podniku jsem poslední dobou jako doma, další den jsem si na onom místě nechal líbit porci techniky.

Fotky © Jiří Platzer

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze