Dvacátý a zároveň poslední ročník jednodenního festivalu Fekal Party je u konce. Vzhledem k tomu, že jsem letos vynechal Brutal Assault i Obscene Extreme, volba byla poměrně jasná. Brány Modré Vopice se otevřely už před polednem, ale já nakonec dorážím až odpoledne na úplný konec setu Inhume. Ty jsem viděl kdysi dávno právě na OeF a chtěl si je připomenout, žel člověk míní a okolnosti mění. Přišel jsem tedy i o Perfecitizen (místo nich nakonec hráli Kandar, pozn. bizzaro), ale co, není všem dnům konec. Alespoň mám čas chvíli se porozhlédnout. První, co mě překvapilo, byla vysoká účast návštěvníků ze zahraničí, ti tvořili možná dobrou polovinu osazenstva. A tak se mimo jiné dávám do řeči s klukem z Budapešti, který dorazil sám na otočku. Tedy z vlaku na fesťák a z fesťáku opět rovnou na noční vlak. Respekt! Uvnitř kůlny probíhá - v české kotlině vysoce zábavná a tradiční - fronta na „něco“, v tomto případě tedy na pivo a dokonce rovnou fronty dvě. Lepší je tedy jít ven a dát si desítku (sic) nebo malinovku. Pár stánků merche po stranách, klobásy, panáky a toť vesměs vše.

Úderem půl páté dozvučí Teethgrinder a jde se na to. Tady bude škatulka grindcore trochu těsná. Sypačkový výplachy střídají houpavý HC pasáže, moshovačky, lehce disonantní metalový vazby, víceméně každý si tu něco najde. Žádnej pejsek a kočička vařili dort, ale skladby mají hlavu a patu a někam se vyvíjejí. Ke stětí hlavy tomu ale něco chybí. Jasně, namíchané je to poměrně dobře, ovšem jako kdybych to už všechno někde stokrát slyšel. Průser se ale rozhodně nekoná, kapela šlape jako hodinky, je vidět, že něco odehráno už má. Co ovšem mrzí, je lehce utopená kytara, což se bohužel nezmění ani u dalších vystoupení. Pobíhám po areálku, abych zachytil nejlepší zvuk a tradičně ho nacházím u zvukaře. Ani tam ovšem kytara rozhodně nemá takovou sílu, jakou by mít měla. Hej, tohle je grind, tady musí noisovým běsněním padat hlavy! Nu, co už, půl hodinka uteče jako voda a až na pár výtek vyřčených výše vládne spokojenost. Následuje pokec s pár lidmi, známými i neznámými, návštěva legendárního WC pro fajnšmekry a nějaká ta rachejtle pro ještě lepší náladu.

Na pódiu se zatím připravila pokérovaná úderná trojka Chiens. Tady se nemá moc co rozpitvávat. Až na výjimky kratičký grindcore vypalovačky, které vyzní dost podobně, takže po pár skladbách se začínám docela ztrácet, ale upřímně, moc mi to ani nevadí. Francouzi do toho dávají maximum, paří jak o život a i kotel pod nimi se začíná slušně zahušťovat. Kdybych se spokojil jen s vyhlazením a nekončícím ječákem, musel bych být asi maximálně spokojený. Osobně dávám přednost trochu sofistikovanějšímu grindcoru, ale rozhodně palec hore, minimálně za „bojové“ nasazení. A tak se půl hodiny střídá skladba za skladbou, hyperblast za kobercem, atd. atp. Kapela sklízí zasloužený potlesk a teď těšba, ale zároveň i obavy z vystoupení The Arson Project.

The Arson Project. Obavy mám hlavně vzhledem k jejich poslední desce, která je velmi mírně řečeno špatná. Potkávám kámoše z mého rodného „Úlu“ a stěhujeme se trochu blíž k pódiu. Jsme oba dost zvědaví a vzpomínáme na jejich skvělý vystoupení onehdy v jednom děčínským sklepě, kde zpěvák pobíhal po place a hlavou srážel návštěvníky, aby nakonec skočil do bicích. Paráda! Tady se zatím ale stále jen zvučí a zvučí, až se pro mnohé může zdát, že si hrají na nějakou velkokapelu, však kolem mě už začínají „létat“ nejapné poznámky. Ale dočkáme se a z beden se spustí… děs, běs a hrůza. Těžko takhle mluvit o kapele, která měla kdysi našlápnuto stát se důstojným pokračovatelem odkazu Nasum či Gadget. Tady se ani nejedná o grindcorovej koncert. Dominujou neskutečně nudný mezihry (nebo alespoň takhle nějak mi to celý zní), kdy se celá struktura skladby rozplizne do jakéhosi pseudotemnýho post-punku, kde se nic, ale doopravdy vůbec nic zajímavýho neděje. Všechno je strašně utahaný, neskutečně nudný a někdy vyloženě otravný. Vyvrcholení téhle trapnosti je, když se veškerá hudba zastaví, bubeník rozjede tupej bumčvacht a zpěvák začne cosi do rytmu vyřvávat, asi s očekáváním, že obecenstvo začne skandovat „hej hej hej“. Což se ovšem nestane a tak se přidá s neskutečně blbým HC/punk vyřváváním i kytarista. Chytám se za hlavu. Vše se vleče, skladby nemají žádný nápad, končí někde v meziprostoru a jediné, co tuhle katastrofu zachrání, je konec koncertu. Úděsný a přiznám, že na tohle hodlám co nejrychleji zapomenout. Dávám tedy další rachejtle…

Následují Feastem, což už je docela inventář zdejších akcí. Jak správně dopředu očekávám, jede se sterilní rychlopalba, nic víc očekávat ani snad nelze. V podstatě bych tu mohl okopírovat hodně dojmů z koncertu Chiens. Nápady celkem o ničem, vše ale zachraňuje Patrik Fält a jeho „Stalinovy varhany“. Neskutečnej koberec, až si říkám, jestli ještě lze někam zrychlit. Jelikož se jede stále stejně, začínám se už docela nudit, ale přiznám, že kluci do toho dávají doopravdy vše a tak je beru na milost. Zahrají i tři nové skladby, kde hlavně ta poslední (tipuju jí na necelou minutku) je pouze a jen koberčnický vyhlazení s neutuchajícím ječákem. Uffff, docela palba. Ale jo, nakonec pozitivní dojmy z Feastem převážily. Ohlasy jsou poměrně velký, v kotli se už docela slušně pařilo a kapela je taky evidentně spokojená. No, proč ne, já se jdu posilnit malinovkou.

Mezitím se zvedá vítr a vypadá to na slušnej fičák, ale naštěstí se nám macatej šedivej mrak vyhne a tak po osmé hodině začínají hrát další frantíci Inhumate. Začátky téhle kapely se datují k roku 1990, takže očekávám dřevní grind a pod pódiem hordu čtyřicátníků. Jenže to se nekoná ani omylem a Inhumate drtí byť oldskůl grind, ale s elánem náctiletých a v kotli paří taky spousta mlaďochů. Trochu se vzdálím a pozoruju tuhle vřavu v klidu od „toiek“ a následně až od vchodu. Zajímavý, jak se někteří jen okolo procházející lidé zastavují a komentují dění na place. Kupříkladu mladá paní s malými dětmi, které si užívají chvíli grindcorové pohody s úsměvem na tváři. Kde jsou ty doby, když nás před dvaceti lety doprovázel z metalového koncertu těsně za „Úlem“ kordon policajtů se psy a ani bus nám nezastavil. Ty doby jsou naštěstí pryč. Dost keců, Inhumate rozjíždí fakt slušnej mazec a kdybych nebyl už trochu unavenej, snad si i skočím trsnout kozáčka. Je mi vlastně celkem putna, co se hraje, hlavně že to má pekelnej drajv. Po asi čtyřiceti minutách se přestane sypat a celkem vzato, tohle byla překvapivě zatím nejlepší kapela. Páprdové umí.

Hlavní, na co se ale čeká, jsou Ahumado Granujo. Zvučí se, zvučí a… opět je kytara trochu utopená. Jinak je ale zvuk poměrně čitelnej, zvlášť nádherně klenutý antisoprán aka kvikot. Dopředu nabíhá dost lidí se záchodovou štětkou a podobnými nesmysly, takže o zábavu je taky postaráno. Sypačky se střídají s tupačkama, murmur s řevem a jako bonus je skoro mezi každou skladbou techno rychta. O třídu vejš, než cokoliv, co hrálo dříve. Je jasný, že gore nebude zrovna zábava, u které se nedopočítáte riffů, ale Ahumado to mají tak skvěle zmáknutý, že se člověk nemůže nudit ani náhodou. Po skočných pasážích přichází sypanice nebo jiná smrt, zvraty a následně opět vtipnej hop skoč. Taky tu je zcela mimo mísu otázka na zručnost gore kapel. Hej, vždyť tihle kluci to tu pekelně válcujou už drahně let v iks kapelách. Nebudu to zbytečně protahovat, prostě skvělá pařba a asi po třičtvrtěhodince utrum.

Pak už jen následuje srocení pořadatelů a menší oslava. Přinese se dort, děkuje se za přízeň a tak dále. Mezitím se v kůlně postavila aparatura pro další tři „bonusové“ kapely, ale to už mám z únavy mžitky před očima a tak nasedám na mého jednostopého oře a frčím domů. Nezbývá tedy než mnohokráte poděkovat za pořádání téhle akce a snad někdo na odkaz Fekal Party naváže. Už jen vzhledem k naprosto pohodové atmosféře by byla škoda, kdyby se žádný pokračovatel nenašel. Ale nebudem to rozmazávat.