Články

přeposlat článek tisknout
GAVIN HARRISON & 05RIC

GAVIN HARRISON & 05RIC

  • kdy: 14.3.2012
  • kde: Praha, Nová Chmelnice

Krásné vystoupení. Špičkoví instrumentalisté se nenechali strhnout vlastní dovedností, hudba a duch GH05 hrála prim a všechno se tomu podřídilo. Žádné onanie a přehnané sólování, nejdůležitější zůstala písnička, a to i v živém provedení. A profesorské manýry zůstaly zavřené na katedře.

Gavin HarrisonGavin Harrison koncertně v Čechách? Už od Vánoc, kdy jsem se o tom dozvěděl, mám jasno. Tohle si nemůžu nechat ujít. Bubenické eso Gavin jako takový přitom tak trochu zůstává stranou mého zájmu, hlavním důvodem je totiž muzika, kterou tento noblesní Angličan s multiinstrumentalistou stojícím za pseudonynem 05Ric dělá. Trojice desek (Drop, Circles, The Man Who Sold Himself) je totiž dobrá sama o sobě a nikoliv jen kvůli tomu, kolik kudrlinek a technických fines obsahuje. Oba spoluhráči mají dar vložit do písní jasné melodie zušlechtěné výsostným citem pro detail a aranž. Výsledek pak jenom podtrhuje fakt, že spojování žánru progresivního rocku s apriorním kladením důrazu na techniku je pouhý mýtus a předsudek neznalých.

Ale pojďme k samotnému koncertu. Prostor Chmelnice je zaplněn sotva ze čtvrtiny, svou návštěvnickou daň si totiž vyžádal nápad organizátorů udělat s Harrisonem hudební seminář. Ten se odehrál odpoledne a stál pouhou stovku, takže spousta lidí dorazila jen na něj a koncert bojkotovali. Což je koneckonců jejich škoda, protože jestli se domnívali, že všechno už viděli, tak se zmýlili. Na druhou stranu, na oněch cirka sedmdesát platících bylo znát, že hudbou GH05 opravdu žijí a odezva byla možná nakonec větší, než kdyby dorazilo dvě stě nezaujatých diváků. A to je hlavní.

05Ric, Tiago CoimbraKoncert začíná kolem čtvrt na devět a já oceňuji skutečnost, že se nekoná žádná předkapela, která by hlavní vystoupení jenom zdržovala a protahovala. Sonorista Gavin usedá za soupravu, uvozuje typicky britským suchým humorem koncert a ten tak může začít. Kudrnáč 05Ric vpředu lehce vpravo tentokrát nevytáhl svou vícestrunnou basovou šavli, spokojil se s klasickou šestistrunkou a kytarové duo s ním doplnil obtloustlejší Justin Dwyer. Vpravo vzadu stojící Brazilec Tiago Coimbra působil jako „švýcarsky“ spolehlivý basový základ, který – ač působil ze všech nejstatičtěji – byl nakonec naprosto suverénní a byla trochu škoda, že nedostal více prostoru.

A o to zde nakonec jde. Každý z kvarteta totiž nehraje „na sebe“, ale pro kapelu. Skladby mají jasnou strukturu – i posluchač bez hudebních škol pozná, kde se nachází sloka, refrén, kde je místo na odpočinek a kde naopak jde do tuhého a přitvrzuje se. Koncert odstartují první dvě písně z debutu (Unsettled a hned následující Sailing), na řadu se ovšem dostanou všechny alba beze zbytku. I když… První dvě jsou zastoupeny přece jen o něco více, The Man Who Sold Himself je jejich určitě nejsložitějším a nejnepřístupnějším dosavadním zářezem. Nutno dodat, že alba vyznívají naživo o dost tvrději. Přece jen, klávesy absentují a hlavní slovo přebírají obě kytary, jejichž držitelé se v ten pravý moment dokázali odvázat. O akademickou záležitost na židličkách tedy nešlo ani omylem.

Gavin HarrisonK přiblížení tvorby lze říct, že produkce GH05 je silně načichlá velikány King Crimson (především jejich novější tvorbou), s nimiž mimochodem Harrison také vystupoval. A to vzhledem k Frippově hyperkritičnosti už něco znamená. Vemte si takovou podzimní melancholií prodchnutou baladu Body Temple, úvodní zasněné kytarové plochy a celý duch písně se nese ve stopách Frippovy supergrupy. Přidejme k tomu komplexní rytmy bicích, z nichž je hračičkovský Gavin schopný udělat další melodický nástroj, krásný plný hlas 05Rica (pravda, trochu jednostranně zaměřený, sic!), povinnou špetku Allana Holdsworthe (bez níž se dnešní fusion neobejde) a máme před sebou nápady nabitý organický hudební mix. Fascinující je zejména Gavinův um udělat z jednoduchého 4/4 rytmu jakoby složitý, stačí jen předrazit pár úderů na rytmičák, někde ho doplnit breakem na tomy, onde něco pro změnu úplně vynechat. A to platí i naopak - 12/9 rytmus dokáže hrát přímo tvářícím se bumčvachtem, do něhož se jako had vlní kytarové tappingové prstolamy.

Koncert neuvěřitelně rychle utíká, jedna píseň stíhá druhou. Po každé z nich aplaus roste a muzikanti jsou očividně potěšeni nadšenou reakcí příchozích diváků. Mezi krátkými pauzami se projeví Harrisonův pro břitký humor, když každou píseň uvede nějakým strohým vtípkem ze zákulisí. Co naplat, všechno jednou končí, klubko posluchačů si kvartet ještě jednou vyřve nazpět, kapela přidá dva songy navíc, v nichž se všichni hardrockově odvážou a i Gavin nakonec ukáže, co umí. Deset minut před desátou je pak definitivní konec. Muzikanti se klaní, odcházejí a samozřejmě se usmívají. Kdo neviděl, může jen litovat, ale doufejme, že se u nás GH05 neukázali naposledy. Byla by to určitě škoda.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Gavin HarrisonCo naplat, rvu si vlasy, protože jeden z těch, kteří nakonec byli pouze na semináři, jsem i já, ačkoli Gavin patří do mého bubenického top 3. Jasně, pro většinu mladistvých bubeníků pětikilo bylo dost a vidět za kilčo na dvě hodiny Gavina hrát, se ukázalo pro většinu ze solidně naplněné Chmelnice nejspíš jako přijatelnější možnost, ale i okolnosti někdy zasáhnou a můžete chtít sebevíc.

Gavin seminář uvedl usměvavě i přes technické problémy a více než hodinové zdržení s The Sound of Muzak In Absentia, věcí od Porcupine Tree. Zazněla 19 Days, nějaký ten "swing" a dále i několik bigbandových věcí, ke kterým má pan bubeník velký vztah vzhledem ke svému dětství, kdy v bigbandu hrál jeho otec, profesionální trumpetista. Gavin ukázal jednoduchá, zato praktická cvičení na sražené noty a detaily timingu i pro hraní ghost notes, kdy prozradil, jak ve svém mládí (hraje od 5 let, profesionálem se stal v 16ti) se nahrával na kazety a poté věnoval čas zpomalenému poslechu se a následnému odbourávání slabých a nepřesných míst. Také došlo na témata nastavování kliku, rozehrávání se, ladění, dozvěděli jsme se, jak přišel ke svým perkusivním splíškům a prozradil, jakým cvičením třeba zvyšovat osobní CPU - mozkovou kapacitu pro naprostou sebekontrolu při hře, která je skoro důležitější než praktické a často vystresované hraní. Po celou dobu byl vtipný, bylo mu výborně rozumět a působil neuvěřitelně uvolněně ochotným dojmem.

Fakt parádní seminář, který by byl určitě přínosný nejen pro bubeníky, protože Gavin, ač technicky převyšuje i hromady těch nejuznávanějších es, je především inteligentní muzikant/bubeník s duší a vlastním stylem, jehož je pro jeho fantastické nápady a interpretaci radost poslouchat. Docela by mě zajímalo, jaký dojem z něj měla i ta část naší bubenické elity, která se na semináři (snad i na koncertě) ukázala; namátkou Klauda Kryšpín (ten měl na večer ale hraní), Marek Žežulka, Lukáš Doksanský, Pavel Valdman ad.

aktuálně

diskuze