HORNA, OUTWARD, NÁMÖL, BORNE BY TEMPEST

report

Finská black kul(tu)tovka v malým Paramentu?

MXL: Sobotní mračna se nápadně začernala nad Plzní, a tak jsme se tím směrem vydali lovit bouři do pentagramových pastí. A sklizeň to byla požehnaná, plná blesků a burácení. Finská tlupa satanských přisluhovačů Horna dorazila i s vydatnou doprovodnou suitou do tradičního plzeňského ne-svatostánku a očekávané přísliby blasfémie se proměnily v naprostou spokojenost ukojeného kozla.

vihkav: Mladá zavelila a vejlet byl na světě. Navíc jsem nebyl vůbec proti vidět, jak se daří bývalým kolegům, kam se posunuli uctívači LSD prekurzoru, či snad uzřít poprvé, jak to finskému kultu šlape naživo. Byl jsem poučen z plných hostinců z minula a zařídil pro partičku rezervaci v Lokálu, kde jsme všichni pozřeli obětní sele za doprovodu chmelového moku z čistých trubek. Vedlejší Žatec douhasil všechny nenasytné potřeby, my jsme připraveni všechen obsah žaludku dostat ven po přicházející celovečerní náročné konzumaci kořalek. A samozřejmě, rádi jsme se vrátili do nesmrtelného underground klubu.

MXL: Původní obava některých škarohlídů, že bude v klubu narváno k prasknutí, se rozumným přístupem Parlamentářů nenaplnila. Klub prodal lístků tak akorát a přítomná stovka plus pekelných uctívačů se mohla bavit v pohodě a vytvořila v oblíbeném podzemním prostoru parádní atmosféru. Nepršelo, lidé pendlovali i před klub na cigárko a okukovali partičky v amerických uniformách, kteří ten den dorazili oslavovat osvobození města piva. Vojáčky ale hrozivě vypadající a k boji připravené okované gangy s obrácenými kříži zaskočily, a tak rozumně zvolili taktiku ústupu.

vihkav: Vojáci jistě nejásali, uzřevše z merche či postupů některých místních návštěvníků, že se na horkém bodě u klubu buduje jistý názorový protipól. Všechno ovšem dopadlo dobře a my se mohli těšit z nadcházející žánrové přehlídky. Pokud se nepletu, původně mělo jít čistě o lokální koncert, načež byl přivolán i severský konvoj. O to větší důvod se přijet podívat, když už jsem zanevřel na Transcending Obscurity, jelikož bylo třeba šetřit jaterní síly na příští víkend v Kodani. A také dávám palec nahoru za uhlídání kapacity, protože jestli se mi jet nechtělo, bylo to právě kvůli předvídané tlačenici.

Ambient nesený bouří

Borne By TempestMXL: Úderem osmé se rozezněly umíráčky, když se úvodní ambientní ouvertury ujala česko-moravská dvojice Borne By Tempest. Repetitivní motiv na zefektovanou basu ověnčený field recordings vládl půlhodinové seanci v notně primitivním pre-historickém duchu. S doplněním o perkusivní vstupy s chrastítky a flétnou jsme se setkali s duchy dávno zemřelých v jejich nekonečném snícím bardu. Jako nálodotvorný předkrm i v dané stopáži ideální. Ne každý BM fanoušek ovšem podobný druh produkce vstřebá a ocení, přesto si BBT získali pozornost a jako introdukce následujícího zafungovali.

vihkav: Mě bohužel hned ze začátku Borne By Tempest zklamali. Nikdy jsem si je ani neposlechl, ale v popisu přeci jen slovo “metal” padlo, a tak jsem čekal aspoň slabší pohřební pochod. Úvod dobrý, ale bohužel se ve smyčce s pár ozvláštněními opakoval až do úmoru. Po deseti minutách čekajíce na jakýsi rozjezd jsme se s partou smířili, že to asi prostě “nezačne”. V zásadě proti této hudbě nic moc nemám, avšak hodili by se dle mého na trochu jinou akci.

Zhouba z rakevního dna

NámölMXL: Další live zásek fan clubu pohřebních služeb sdruženým pod hlavičkou pražské deviantní obsese Námöl mohu tradičně hodnotit jen omezeně, coby aktivní účastník kapelního hrobobití a spolupořadatel večera. Za nás asi nejlepší ze čtyř koncertů, co jsme zatím odehráli. Obdobně to hodnotili i další očumovači z marastího podhoubí (DarkXane/Killer). Každé tělo hoří jinak dlouho a to je prostě nevyvratitelný fakt. Stejně jako to, že nečekaně mocná podpora a pozornost publika nás utvrzuje v neradostné posedlosti, jíž jsme v námelovém opojení kolektivně postiženi.

vihkav: Čertužel jsem jeden masokostní námel musel kvůli Ved Buens Ende vynechat, ale z mých tří si ho dovolím hodnotit jako druhý nejlepší - zatím stále vyhrává atmosféra počeplické stodoly. I zde jsem si ovšem přišel na své a hudební oslava likéru ze shnilých holubích vajec mě nenechala chladným. Tento koncert mi přišel zároveň asi jako jejich nejvíc avantgardně znějící, dá-li se to tak nazvat, protože hudba je absolutně nezařaditelná. Je tu jasná snaha o pomalou prohnilost, ale zároveň i občasné nakopnutí do rychlého tempa a všechno mezi tím i mimo to. Především asi člověka zaskočí rytmické změny - hned jak máte pocit, že si konečně zakotlíte na nějakou punkovou pasáž, po dvou otočkách zjišťujete, že se opět topíte v táhlém močálu. Tato nepředvídatelná hniloba je jediný společný jmenovatel projektu a dělá z něj velice originální počin. Efekty na vokálech jsou vybrané skvěle a bubenice je jako stroj. Pokud bych měl něco vytknout, je to sem tam nějaký nezáživný riff či v tomto případě ztlumená basa, která při zvukovce prý příliš vazbila. Předchozí kluby si s ní lépe poradily, takže těžko říct, kde je chyba, každopádně její bzučivost a nízká fidelita doufám vydrží i do budoucna. Už aby bylo víc studio matroše.

Quo Vadis Outward?

OutwardMXL: Na Outward jsem byl hodně zvědavý, protože od chvíle, kdy u spřízněných pražských post-blackerů došlo k personálním změnám, neměl jsem koncertně tu čest. Dojmy jsou celkem rozpačité. Na jednu stranu svěží a fungující materiál zvěčněný na kompilaci MMXX-MMXXII. Na straně odvrácené pak výkony pod černou maskou skrytého nového zpěváka a basáka, kteří věru nemají lehký úkol dostát úrovně nastavené svými předchůdci. Kytara a bicí nadprůměrně vynikají zvukově i technicky. Adam mistrně ovládá svou pro styl netradiční pololubovku, fakt se to poslouchá dobře. Kuba za bicími dělá divy, angažmá v prozatím utajované tech-deathové senzaci Hekaton mu v růstu evidentně svědčí. Čertužel mě po většinu času rušil vokál, který celé vyznění kapely posouvá až někam do punkových vod, emočně vypjatý a variabilní Vihkavův vokál to nepřipomíná ani vzdáleně. Možná ještě v nemnohých brutálních pasážích je scream ok, ale jak dojde na čistý zpěv, cítím se přinejmenším nesvůj. Je třeba na tom zamakat, tohle mi dojem zkazilo. Nový basák v pohodě, ale předchozí Jirkova ekvilibristika se také nekoná, je to tuctovější. Takže makat, pánové! Abych nebyl nespravedlivý, kapela měla lidí dost a pozitivní odezvu také. Jako dosavadní fanoušek Outward jsem ale rýpavější. Uvidíme na další námelové show, kdy si s nimi a Poláky Prosecutor a Syndrom zahrajeme znovu v Modré Vopici 10. června.

vihkav: Jelikož jsem se songy sžitý a znám je nazpaměť, je těžké si při hodnocení udržet nezaujatost. Vždycky je nějakým způsobem zvláštní vidět tvorbu, na které jste se kreativně podíleli, v trochu jiném kabátě. Musím souhlasit v tom, že hudba vyzněla více hardcorově než si ji pamatuji, ale není to jen odlišným vokálem a jeho častým zkrácením oproti mému táhlejšímu přístupu (cením navíc novou image s maskou). Zvuk tomu prostě takhle nějak sedl. Navíc na něm pracoval jiný bijec, než naposledy na Můře a spol, kde to bylo obecně nakrouceno o více levelů výš. Zvuk zde určitě nebyl nejhorší, i tak to byl tak trochu kompromis, kde kytara občas zářila a občas zanikala. Basu si nedovolím komentovat, protože jsem ji slyšel velmi málo. Jsem hlavně na ni zvědav na dalším koncertě. Hlavní hřeb vystoupení byl bez jediné pochyby Kuba, jehož přesná a úderná práce dává hudbě přesně to, co si zaslouží. Jako bych si myslel, že to nemůže být lepší, promakanost jeho hry se pořád zlepšuje a všichni jsme zvědavi, jak to bude šlapat v Hekaton, přestože moc dobře víme, že se v modřanském podloubí rýsuje nová instantní klasika. Na závěr řeknu, že se mi vždycky líbilo, jak si Adamovo skládání drží perfektní rovnováhu emocí a punkového kotle. Účast na prvním LP jsem si kvůli časovým prioritám nechal ujít a o to jsem víc napnutý, jak bude vypadat výsledek.

Saatanallinen kuolema!

HornaMXL: Finský kult Hornase představil v poněkud zpřeházené sestavě jen ve čtyřech, když se musel basák VnoM posadit na drummerskou sesli a nahradit tak obvyklého drtiče bpm LRH, který odletěl do Austrálie na pohřeb otce. To ovšem nebyl hudebně takový problém, protože VnoM bubnuje v dalších asi pěti kapelách. Basy se ujal kytarista Infection (Ajattara, Behexen), který ovšem, ač dnes už kytarista, v minulosti také v Horna čtyři struny mučil.

Čtveřice nebyla, až na zpěváka Tuomase/Spellgotha, příliš výřečná a slovo úsměv ostatní členové neznají. Velmi stylové a zřejmé, že si hudebníci nechtějí zadat během přípravy na true BM masakr a vypadat příliš kamarádsky. Naopak s Tuomasem už jsme se znali a před lety neskutečně zapařili, když naživo vystupoval s Turmion Kätilöt ve Zlíně před Pain. Fajn chlápek.

I on se ale s nástupem na stage proměnil v obludného warriora ze záhrobí a započala více než hodinu trvající tortura svatých relikvií a vzývání zásvětních démonů. Po druhé skladbě už se vychytal zvuk a zmalované nestvůry začali kázat pekelnou doktrínu. Tři dekády trvající BM teror umí kapela naživo zúročit, i když se pochopitelně soustředila na materiál z poslední prohořelé fošny Kuoleman Kirjo. Kapelu průběžně sleduji od devadesátek a setlist byl vystavěn i na starších kusech, které dávají vzpomenout na nenávistný BM chřtán věků uplynulých. I takové Kuoleva Lapaus nebo Merkuriana jsou notně propálený blackový rokec. Sbory byly celkem únosné ve dvou i ve třech, melodické popěvky ale jakoby čerpají spíš z punk/oi! tradice než z heavy melodiky. Z novějších skladeb trhala hlavně Saatanan Viha nebo Uneton, kteréžto a další hymny Spellgoth uváděl proslovy a recitací v angličtině nebo finštině. Osobně nejvíc jsem oceňoval mrazivé sypanice z dalekého severu, pro které jsem kapelu vždy považoval za autentickou a v jejich podání se mi líbí.

HornaChvílemi měli zlosynové z Perkele solidně násilný kotel, což koncertu v malém klubu slušelo a smečka na pódiu to kvitovala zvýšeným zuřivým úsilím. S odezvou fans v zaplněných prostorách před sebou mohli být Horna spokojeni, a také že byli. Po koncertě si při pivku právě proběhlý koncert náramně pochvalovali. Satanova tlama byla pro tuto noc nasycena… dočasně.

vihkav: Já o Horně vlastně vím docela kulové, takže to zrychlím. Přes běsnící dav se sice jakž takž prorvat dalo, ale že bych něco viděl, se říct nedá. Občas aspoň vykoukl zpěvák skandující známé hymny a bylo to tedy pro mě hlavně o poslechu. Líbí se mi křížení surovosti Impaled Nazarene s polofolkovým až čistě zpěvovým barbarismem. Není to špatná hudba, jenže přestože black je můj hlavní žánr, nemůžu si odpustit, že je milion dalších smeček, na které příště zajdu radši. Něco takového jsme už slyšeli mockrát a ač si to kluci semioriginálně dělají po svém, příliš zajímavé mi to nepřišlo. V podstatě to beru jako další kapelu odškrtnutou z těch, které jsem viděl a můžu jít dál. Nepopírám, že by mohl být částečným důvodem plný klub či pozdní unavená alkonálada. Třeba někdy open air?

MXL: Nicméně nedělní akci v italských Benátkách museli Horňáci odpískat vzhledem k závadě na autě někde v Německu. Dobře, že do Plzně ještě dojelo. Koncert kapely tohoto formátu v malém klubu jako Parlament jsou naprostou raritou, většinou byste Horna viděli na festivalu nebo mnohem větším klubu, kde by kouzlo sdíleného sabatu nikdy nemohlo být tak intenzivní. Vzhledem k předchozím vystoupením S.D.I. a Destroyër 666 se ukazuje, že v Parláči umí takové akce zprodukovat na jedničku a zážitek je to pro fans i muzikanty. Jestli se bude podobná příležitost opakovat, není třeba se obávat o narvaný prostor, tohle tam mají ošetřené. Znovu dobrý zvuk a perfektně zvládnutá organizace. Závěrem díky tamnímu crew Stanleymu, Beheritovi, Martinovi, Daně, zvukaři Márovi a ostatním.

vihkav: Jelikož chci zůstat bez biasu a z rovnice musím vynechat svou bývalou partu, tak přestože všechno mělo něco do sebe, Námöl u mě vyhráli. I tak vydařený večer s přáteli a uctívání kozlí hlavy. V Plzni to žije a kdybych nebyl zhýčkaný Pražák (de facto nejsem, ale…), byla by to moje hned další volba, kde se zašít a psát svoje kydy. Super žrádlo, pivo, lidi, akce. Parláč má v plánu nemálo skvělých obřadů, takže se zase brzy ukážeme.

Fotky © Martin Hanáček / iReport

Vložit komentář

Zkus tohle