Než propotit smoking a večerní toaletu při škrobeném předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále (kam nás stejně nikdo nepozval, nehledě na to, že smoking ani toaletu – míněno šaty – nevlastníme) se ukázalo jako mnohem lepší volba zamířit do trochu jiného sálu. V Modré Vopici totiž (nejen) grindová scéna našla důstojný prostor, chodit sem na podobné akce je radost – vytopená, útulná, přitom dostatečně velká prostora je přeci jen jiné kafe než betonový „bunkr“ na strahovské Sedmičce. Dřevěné trámy, vysoký strop, uprostřed sálají kamna Bullerjan (jak někde na horské chatě), že i v tričku je tu vedro… Nemluvě o excelentní Plzni, která v té výhni přijde k duhu… Jednou z posledních a mimořádně vydařených zdejších akcí se stal večírek na oslavu vzniku republiky, kam přijely zahrát i dvě hostující kapely z Francie.
Již v osm večer, kdy akce začíná, je sympaticky plno, ale nikoli k nehnutí. Program zahajují (přesně načas) pražští DECOMPOSING MANURE. Příjemná, nekomplikovaná, nic neřešící a slušně odsýpající směska grindcoru s HC. Na PIGSTY a další tuzemské lídry žánru (se kterými bývají občas srovnáváni) to samozřejmě ještě nemá, ale mlaďasové se snaží a je vidět, že to myslí upřímně… Ideální dvacetiminutovka na rozjezd a hned od začátku dobrý zvuk.
To INGROWING patří k nejzasloužilejším veteránům a bardům

českého death/grindu (či grind/deathu?) a je to setsakra slyšet. Bezchybné, dechberoucí vystoupení, ve kterém se zúročily dlouhé roky dřiny i nesporný talent, se kterým svůj chlívek dělají. Takhle to má vypadat! O třídu nahoru nakopla budějovické komando výpomoc z Prahy – hyperaktivní bubeník Jürgen Zajíc (pomalu to vypadá, že seznam kapel, ve kterých nehrál, bude za chvíli kratší než těch, kde hrál). Strojově přesné, přitom nic neztrácející ze své živelnosti. O tu je postaráno především díky dvoumetrovému Vlakinovi a jeho přesvědčivému zvířecímu vokálu. Pochvalu před nastoupenou jednotkou ovšem zasluhují kytaristé – díky čistotě hry i zvuku si ve všem tom marastu vychutnáváme každý riff a melodickou linku. Zahrát takhle průzračně a zároveň nepřijít o koule a razanci, to už je kumšt. Absolutorium, bez komentáře a bez výhrad!
A začíná francouzská část programu. BLOCKHEADS dali hned od prvních vteřin najevo, že se s tím srát nebudou a s publikem už vůbec ne. Frontman Xav si autoritativně vyžádal fanoušky co nejblíže, klidně až na pódium, a odstartoval peklo, ve kterém se nedalo zůstat bez hnutí. Jestliže během vystoupení INGROWING lidé stáli spíše v klidu (krom několika pogujících srdcařů) a pozorně poslouchali jejich soustředěný výkon, pár vteřin po příchodu BLOCKHEADS na pódium se rozjel pořádný mosh pit a do pohybu se dal celý klub snad i s barmany. Francouzský kvartet ukazuje, že show je jeho silná stránka, tohle by rozpumpovalo snad i mrtvolu. Aby ale nevznikla mýlka – není to ten typ kapely,

která předvede skvělou estrádu, aby zakryla mizernou hudební stránku. Naopak. BLOCKHEADS předvedli zdařilý a posluchačsky zajímavý mix grindu a death metalu, s moderním hutným zvukem a vlastním ksichtem. Živost svému koncertnímu projevu dodávají i tím, že všichni čtyři zpívají (no dobře, chrčí, řvou a sípají), drobný rtuťovitý bubeník Nico s typickým francouzským obličejíkem jako vystřiženým z nějaké bláznivé komedie dokonce zvládá i některé sólové vokální party (třeba když frontman zrovna visí ze stropu jako lustr a má jiné starosti než zpívat…). Skoro se nechce věřit, že tahle parta už straší na scéně 18 let. Energie mají, jako kdyby se někdy na přelomu 80. a 90. let teprve narodili… Pro BLOCKHEADS jednoznačně palec nahoru, koncertní parta jak fík!
Přichází poslední dnešní položka – krajané a generační souputníci obou předchozích kapel, INHUMATE. Co do velikosti jména hvězda večera, ale pokud máme být upřímní, zbyla by na ně s odřenýma ušima bronzová medaile. Možná i proto, že po vysoko nasazené laťce dvěma předchozími kapelami to měli opravdu moc těžké. Možná i proto, že s jejich jménem jsou už spojovány určité nároky a očekávání. A možná jen proto, že jejich (dnes již třetí) variace na téma mix grindu a deathu byla hudebně nejméně zajímavá. Co do zkušeností, mazáckosti a schopnosti udělat show si ovšem nezadali, v tom je třeba být spravedlivý. Šílený frontman Christophe (jehož projev hraničí se symptomy tance

svatého Víta, padoucnice a schizofrenie naráz, i když v soukromí je to prý milý a slušný hoch) si hned na úvod rozseká čelo do krve mikrofonem a můžeme to odstartovat. INHUMATE jsou z dnešního programu asi nejvíc old school, což je fajn, ovšem v podání takových INGROWING je „stará škola“ (když už na ni dojde) o chlup zábavnější. Oproti předešlým dvěma kapelám jsou INHUMATE rovněž o poznání monotónnější. Stále je to ale nadprůměr, jen prostě ten den měli příliš dobré předskokany.
Celkově vydařený grindový večírek, sotva si představit důstojnější oslavu dne vyhlášení republiky.

Celá galerie na www.grindsnake.com.