Tohle byla vtipná akce od samého začátku. Nikdo nechtěl jet a já sám měl přibližně 37,5°C, přesto jsem vyrazil s očekáváním slušného koncertu. Nachtmystium se poslouchají dobře (ale – blackmetaloví Pink Floyd? to ne), Jarboe také a navíc byla ve Swans… Před Chmelnicí jsem potkal človíčka, ze kterého po chvíli konverzace v angličtině vypadlo, že shání obchod s marihuanou, že je z USA („Oh, it’s not legal here?“). Bubeník Nachtmystium. Nevím, jestli tu trávu nakonec sehnal.
Uvnitř jsem si po potvrzení úsloví „kola je drahá“ dal ještě pivo a čekal, kdy přijdou nějací lidé. Nepřišli. Odhadem jich dorazilo sedmdesát až sto…
S nepatrným zpožděním se začíná. Což je jedno z WTF večera, na pódiu stojí dva lidé (zpívající kytarista a zpívající klávesák s notebookem, bicí a basa šly z playbacku) a něco hrají. Jsou z New Yorku (ničemu jinému nebylo díky echu na mikrofonu rozumět) a doprovázejí Jarboe (člověk s černobílými tři čtvrtě metru

dlouhými dredy je nezaměnitelný). Kapela nebyla ohlášena ani v oficiálních materiálech, ani na Last.fm, nicméně se mi líbila, styl jsem odhadl na „post-metal/sludge“ s výraznou elektronikou a intenzivní temnou atmosférou. Dodatečně jsem u merchandise zjistil jméno: Inswarm. A ještě dodatečněji na Myspace, že se kapela označuje jako „metal/industrial/experimental“. Zahráli tři skladby, já se ani na moment nenudil, ovšem před pódiem stálo asi patnáct lidí…
Během čekání na Nachtmystium si všímám plátna umístěného

prapodivně nahoře a napravo od pódia a doufám, že Jarboe nebude mít projekci. Začíná hrát intro (tuším One of These Nights z předloňského alba Assassins – Black Meddle Part I), přichází Nachtmystium (v rovněž překvapující sestavě: kytara + zpěv, basa + zpěv a bicí – na Assassins tvořilo kapelu pět lidí) a boří řeči o experimentálním či psychedelickém metalu. Už od první Your True Enemy je to nářez, svérázný (thrash-)black, kapela v upnutých džínách, metal až na půdu. Zvuk není zrovna ideální, kytaru skoro není slyšet, melodii drží zpěv (mimochodem, Blake Judd vypadá skoro jako Satyr) a možná má paměť. Druhá v pořadí byla možná (opravdu psychedelická… a vtipná) Ghosts of Grace, možná mi ale jen pískalo v uších. Pokračuje se něčím z připravované desky, lidí už je pod pódiem možná čtyřicet a někteří si koncert slušně užívají (vede výprava Abyssu). Při thrashovce Hellish Overdose se přidávám; zdá se mi, že se kapela kritice vysmívá, po přirovnávání k Pink Floyd nahrát tohle znamená slušný nadhled. Další věc (možná z novinky), Nachtmystium odchází, lid si vydupává, vypískává a vyvolává přídavek, kterým je Assassins. Konec, výborný koncert kapely, která se baví a baví i ostatní, umění neumění (mám teď začít poslouchat 80’s thrash?...).
Jarboe se obešla bez projekce. Na pódium nastupuje kapela (pro mě překvapivě obyčejně obsazená: bicí, kytara, klávesy + zpěv, basa) a začínáhrát. Jarboe překvapivě nepřišla z backstage, ale docela nenápadně vylezla

z publika, zaujala jakousi meditační pózu a začala zpívat. Drone jsem opravdu nečekal; možná to je vliv Inswarm na novou desku, možná jen neznám dost dobře její diskografii, možná to bylo nazvučením (které bylo lepší než u Nachtmystium). Dobré. Další song začínal nějak podezřele rockově, písničkově, začínal jsem zvedat obočí, nicméně vylezlo z toho Mother/Father z Great Annihilator. Swans jsem nečekal a tohle mě převelice potěšilo („From fuckin‘ – destruction – fuckin‘ – destruction“). Mé původní představy o „něčem melancholičtějším“ postupně mizely; nářez, elektronika proti kytarám trochu v pozadí, tedy pokud srovnávám s deskami. Within ze společné desky s Neurosis jsem nečekal vůbec, a to překvapení mě málem zabilo. Při koncertní zvukové intenzitě bylo velice těžké si prostě nekleknout na zem a nezačít bít hlavou o zem. Nehorázně

sugestivní, nic lepšího jsem zatím naživo neslyšel. Další věci už šly lehce mimo mě, protože jsem byl mimo ně. Snad jen – při gradaci posledního songu se šla Jarboe projít mezi lidi, potácela se a klečela, zpívajíc; někdo se smál... Zpětně viděno, celý set se nesl přibližně v duchu Neurosis and Jarboe.
Večer plný příjemných překvapení. Nečekal jsem skoro nic a dostal vynikající koncert (nedivil bych se, kdyby už letos nic lepšího nepřišlo), na kterém jsem se ani okamžik nenudil. Oproti Ulver, na kterých jsem byl naposled, lepší (čekal jsem hodně a dostal jen Hallways of Always). Zvukově v pořádku (je možné, že si člověk poslouchající noise užije jakékoli nazvučení?), lidí málo (nebudu řešit kapely nebo organizaci, mluví se o tom pokaždé… já mám menší akce radši – vzhledem k Ulver znovu pozitivum), ještě něco?