Představení nesoucí název Kolonie přináší příběh památkové zóny Buďánka, čímž upozorňuje na neutěšenou situaci míst s neobvyklou historií, o jejichž zachování se musí bojovat, i když by naopak měly být chráněny. Inscenace byla uvedena jako druhá premiéra právě probíhající sezony Divadla Na zábradlí, která nese podtitul „Čí je to město?“ a jejímž cílem je zabývat se otázkou, co pro nás město, v němž žijeme, znamená a jaký k němu máme vztah. (První premiérou sezony se stala hra současného dramatika a režiséra Jiřího Pokorného Domov můj, která se zabývá problematikou bezdomovectví.)
 
Představení je složeno ze dvou částí. Inscenaci otevírá „revue o paměti“, kdy je nám kolonie Buďánka představena skrze vyprávění jedné rodiny. Ústředními postavami jsou matka, její dvě dcery a tajemná Elka. Tak jako se liší vzpomínky každého z nás, tak i v Kolonii se ve zpřítomňování minulosti objevuje několik rovin. Prožíváme tak dobrodružství s dětmi, když s nimi poznáváme tajemná zákoutí kolonie, zároveň na nás ale dopadá tíha strachu o ztráty domova, kterou v nás vzbuzují nesčetné pokusy o vyvlastnění této části města, ať již ze strany neoblomných úředníků, tak i snahou developerské společnosti. Ze střípků paměti povstává křehký obraz části Prahy, jejíž možný zánik mne osobně děsí.

Ke kouzelné atmosféře inscenace výrazně přispívá osobitá hudba orchestru Klustý, který vystupuje ve složení Roman Zach, Jana Kozubková a Jiří Pletánek. Experimentální tóny skvěle podtrhují existenciální vyznění inscenace.

Tajemné prostředí dokresluje také scénografie. Celé představení se odehrává na střeše. Samotná střecha s sebou nese dva významy – dům bez střechy se stává neobyvatelným, ztrácí tak tedy svou základní funkci a zároveň strmá plocha předznamenává, že poslední obyvatelé Buďánek jsou nuceni žít v neustálé nejistotě, co se s jejich domovem stane. Nakloněná dřevěná plocha také vymezuje prostor, v němž se pohybují herci, od území hudebníků.

Samotná autorka a režisérka představení, Lucie Ferenzová, se o inscenaci vyjádřila jako o scénické básni s živou hudbou. Právě určitá abstraktnost a emotivnost mi přijde podnětná, neboť tak má inscenace potenciál oslovit i ty diváky, kteří tuto „zlatou uličku Košíř“ osobně neznají.
 
Druhou částí inscenace je diskuze s Anežkou Hradilkovou, poslední obyvatelkou Buďánek, která stojí v čele občanského sdružení za záchranu této části Prahy. Diskuze je zahájena vyprávěním o historii osady Buďánka, které je doplněno projekcí fotografií. Dozvídáme se tak, že se původně jednalo o dělnickou kolonii z 19. století. Od sedmdesátých let zde působil pražský disent a underground - bydlel zde například Svatopluk Karásek, v jehož domě zkoušela legendární skupina Plastic People Of The Universe.

Z proměny původně malebné vesničky ukryté v centru Prahy opravdu mrazí. I když by se mohlo zdát, že po pádu komunistické moci se vyhlídky kolonie zlepší, opak je bohužel pravdou. Přístup úředníků vyvolává zděšení nad stavem ochrany a péče o kulturní památky a návrh developerské společnosti vzbuzuje podezření, že někomu nevyšel pokus o vtip.
 
Kolonie mi připadá jako velmi zajímavý projekt, který by mohl přispět k záchraně významné kulturní památky, jakou kolonie Buďánka bezesporu je.

http://www.zachranmebudanka.cz/

---- --- -- - -- --- ----

Lucie Ferenzová: Kolonie

Scénář a režie: Lucie Ferenzová
Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna a kostýmy: Jana Hauskrechtová
Hudba: Roman Zach
Hrají: Jana Kozubková, Jindřiška Křivánková, Kristina Maděričová, Magdaléna Sidonová, Marie Spurná, Ladislav Hampl, Jiří Pletánek, Ondřej Veselý a Roman Zach

Premiéra: 17. listopadu 2011