KVELERTAK, ÅRABROT, GERILJA

report

Lidé skákali do davu ze všech stran, zpěvák skákal do davu, kytaristé skákali do davu a párty jela na 110%. Jedna z největších tlačenic, príma set a pořádná párty!

Je to už téměř dva roky, co u nás hráli Kvelertak naposled. Tehdy s sebou přivezli dosti zajímavý support a celá akce v Matrixu byla trochu kultivovanější. Teď na turné vzali dvě méně známé norské kapely a nacpali se do strahovské Sedmičky, což dopředu slibovalo podstatně větší punk a pořádnou pařbu.

Asi o půl osmé se otevřely dveře a banda mrznoucích neandrtálců se nacpala dovnitř. První vylezli na stage tři hipíci GERILJA a začali hrát klasický osmdesátkový rockec bez nějaké výraznější psychedelie či vesmírnosti. Bubeník držel typický rockový rytmus, kytarista si sem tam vystřihl nějaké sólo a basa s hodně průrazným zvukem převážně kopírovala jednoduchý rytmus bicích. Občas se ze samplů ozvalo i jakési kvílení a popové beaty. Gerilja hráli v pohodě a bylo vidět i slyšet, že moc neřeší, jestli jim občas nějaká nota ujede. Hlavně si to užít. Jeden song, který hráli, zněl jako nějaká kopírka Sabbathů, jen dost nevýrazná. Jako support jsem si na koncertě Kvelertak představoval něco jiného, ale nemohou všude hrát jen dech beroucí kapely, že? Každopádně bylo pěkné vidět hipíka, který v půlce skladby začal do mikrofonu šíleně řvát.

Další na řadě byli ÅRABROT. Od těch jsem v minulosti už něco slyšel, konkrétně jejich splitko s punk/blackovými Okkultokrati, ke kterým se letos z Årabrot přidal kytarista. Ti už byli jako předskokani vhodnější. Po hudební stránce byli hodně zábavní a jejich mix špinavého rock’n‘rollu a hardcoru s vychraptělým zpěvem dost pobavil. V půlce skladeb kolikrát přestali hrát a byl slyšet jen ujetý a dost falešný zpěv. Svou norskou příslušnost také rozhodně nezapřou. V jejich hudbě se daly poznat nejen prvky black‘n’rollu, ale v jednu chvíli rozjeli i přímo blackovou kytaru, kdy místy mi připomínali i Khold či podobné spolky, akorát zpěvák do mikrofónu spíše chrchlal, než řval. Jen jednoho člena měli na podiu popravdě vcelku na hovno. Pouze stál za synťáky se slunečními brýlemi a rozepnutou košilí a chlastal pivo od začátku do konce, aniž by se čehokoli skoro jakkoli dotkl. A abych nezapomněl, basa hrála téměř celou dobu dost zajímavou linku, která skvěle seděla ke zbytku muziky; v pomalejších pasážích to byl téměř sludge. Årabrot byli celkově zajímavý žánrový mix.

KvelertakAle konec srandiček, jde se dělat bordel! Ve chvíli, kdy nastoupili KVELERTAK, se rozjel kotel, ve kterém nikdo nepolevil až do konce. Lidé skákali do davu ze všech stran, zpěvák skákal do davu, kytaristé skákali do davu a párty jela na 110%. Samotní fanoušci se zasloužili o jednu z největších tlačenic, co jsem zatím zažil, a stísněné prostory nacpané Sedmičky tomu jen pomohly. Co se skladeb týče, zazněla přibližně polovina z obou alb a set tak poměrově Kvelertak namíchali zhruba 50/50. A samozřejmě zahráli všechny klipovky a z mého pohledu i většinu svých největších hitů. Z debutu Kvelertak to byly například Ulvetid, Fossegrim, Sjøhyenar a úplně na závěr Utrydd dei svake, z letošní desky Meir padla volba třeba na Nekrokosmos a Spring fra livet. Jen je škoda, že v trochu utopeném zvuku nevynikly dokonale všechny tři kytary a některé pasáže, kde se toho hraje trochu více, protože byla místa, kde jsem si musel něco domýšlet. Jak jsem ale pozoroval dav, všem to bylo jedno a furt to do kotle lítalo hlava nehlava. A ostatně… proč ne? Vždyť i já jsem v pondělí na Sedmičku nepřišel kvůli hudebním virtuózům a lekcím norštiny, ale hlavně na pořádnou párty, která se podařila a byla podstatně šílenější než před dvěma lety v Matrixu a na Brutalu. Odnesl jsem si sice několik modřin, ale zato s klidnou hlavou mohu říct, že tohle byl z těch tří koncertů Kvelertak, které jsem navštívil, ten nejlepší.

Vložit komentář

Zkus tohle