Aby oslav nebylo málo, po kulatých narozeninách magazínu Full Moon pokřtila v samotném srdci Prahy své nové album Vere Modus instrumentální partička Lambda. Náměstí karlínské kasárna slibovalo o poznání komornější sešlost, což mi po vyprodaném Lucerna Music Baru přišlo celkem vhod. Páteční večer demonstroval sílu minimalismu a benefity komorního prostranství. Posluchač v něm zavře oči a poslouchá, nerušen ztrátou osobního prostoru k prožitku a strkanci. Přicházím do potemnělého sálu s úsporným osvětlením a vyklidněnou atmosférou. Na pódiu již svou akustickou kytaru ladí nenápadná postava…

Virtuozita akustického básníka? Vhodný to popis k vystoupení Tomáše J. Holého. Proslovy o tom, jak raději nemluví, neboť neumí být vtipný. O tom, jak svůj nástroj ladí. O tom, že jsme na něj příliš hodní. Skromné chování pod rouškou autentického kytarového mistrovství. Tomášova ruka poletovala po celém těle jeho kytary. Do dřeva tepala šamanský rytmus a se strunami interagovala tak, až se zdálo, že jsou součástí jejích nervů. Tomáš byl tou kytarou a ona byla ním. Každá z písní gradovala a její intenzita postupně sílila, díky čemuž se nebojím umělcovu tvorbu označit za akustický post-rock, což je celkem unikátní. Ale do táborákových písní jeho tvorba měla daleko. Tak zase někdy s kytarou na kolenou.

Nevěřícně kroutím hlavou, když se dívám na tiskovku k aktuální nahrávce Vere Modus českokrumlovské Lambdy. „Od svého vzniku odehrála kapela přes sto dvacet koncertů ve čtrnácti zemích Evropy po boku žánrových kolegů z All Them Witches, Stoned Jesus nebo 1000mods. Jako jedni ze tří vybraných českých talentů letos jihočeští hudebníci reprezentovali Českou republiku na prestižním evropském festivalu Eurosonic Noorderslag, v květnu pak vystoupí na estonském Tallinn Music Week.” Lambda na předchozí desce Heliopolis spálila život i se všemi molekulami, aby jej na Vere Modus naopak ze spálené půdy nechala vyklíčit.

A tento instrumentální příběh nám za doprovodu projekce se záběry na přírodní zázraky komplexního minimalismu, jak by se dal označit i post-rockový žánr, odvyprávěla se zvukem světové extratřídy, sebejistotou v užívání nástrojů a nadhledem v samotném vystupování. Tiskovka hovořící o ambiciózní, očividně talentované kapele mi už dává smysl. Vere Modus oproti studiu svou skutečnou podstatu poodkryla hlavně tváří v tvář kvartetu. Kompozice otevírají své melodické květy do maximální šíře a kořeny se zapouštějí do basových hloubek jako pokropené živou vodou. Čtveřice budovala všeobjímající atmosféru sehraně jako jednobuněčný zvukový organismus. Skladby sice občas působily příliš jednolitě, kytarové, do psychedelie zbarvené melodie si jsou celkem podobné, ale o to více příběh Lambdy nerušeně pohlcoval. Po ukončení první části setu Vere Modus a pokropením CD „bublinkami” se Lambda pověnovala i starší, o nic méně působivější stonerovější tvorbě.

Ještě zpětně gratulace k Vere Modus!