Články

přeposlat článek tisknout
Midnight

MIDNIGHT, NIGHT DEMON, LAID TO WASTE

  • kdy: 9. června 2022
  • kde: Praha, Modrá Vopice

Přestože z utkání čistoty a špíny vyšel jasný vítěz, obě kapely se slabostí pro úskalí noci ospravedlnily své místo.

Modrá Vopice láká na intimní vystoupení i jistou výzvu pro kapely. Prostory totiž vrhají věhlasnější jména často zvyklá na větší pódia do situace, která připomene začátky. Na pódium je nutné se prodrat publikem, které se posléze konfrontuje v extrémní blízkosti. Klub nic neodpouští, odhaluje charakter vystupujících – zda je zápal pro hraní opravdový, zda se dostaví respekt pro publikum, jestli se z atmosféry oprýskané koncertní stodoly neposerou.

Ve druhý červnový čtvrtek byla obdobnému testu podrobena dvojice amerických kapel s odlišnými přístupy ke klasickému metalu. Zatímco Night Demon hrají čistě a s noblesou, Midnight formu podrobují špíně a černým zákalem. V obou případech však hudba baví a práce s kontrastem dává smysl – opačné konce spektra se nepodkopávají, naopak se efektivně doplňují a z tradičního složení basa-kytara-bicí dostávají maximum.

Nedlouho před začátkem akce se stále mnohým zdálo, že koncert může skončit fiaskem. Na základě internetů účast nevypadala hojně, Midnight si rovněž nepomáhali opětovnou českou zastávkou na Obscene Extreme o měsíc později, který obecenstvu nabízí obdobně přímý kontakt s kapelou. V neposlední řadě akci hrozily okolní koncertní žně  – ten, kdo posbíral síly ze středečních Miasmatic Necrosis v Sedmičce totiž mohl stále zavítat na Bahratal a Spy.

S otevírajícími Laid to Waste se ale pochyby začaly pozvolna rozplývat. Už plzeňská čtveřice naplnila klub hojným počtem návštěvníků, kteří si užili thrash vycházející z Nuclear Assault, Municipal Waste a Havok. Bylo to rychlé, ujančené a dobře odehrané, na lidi, kteří raději volili čerstvý vzduch venku před klubem snad trochu tuctové, ale na brzký výkop naprosto dostačující.

Hektická aktivita člověka v triku „Night Demon CREW“ napověděla, že se jistě schyluje ke druhému koncertu. Kapela se bez většího povšimnutí probila davem a bez otálení odstartovala heavymetalové řemeslo. Šlo o poctivou show, která hudbou vysekává poklony starým klasikám od Angel Witch, od Maiden až po Motörhead, z novějších jmen je pak trojice nejblíže švédským Grand Magus. Koncertu nechyběl burcující double bass, precizní sóla, koncovka s baladou ani kýžený moment s misfitsovským „woohoohoo“. Při hitu The Chalice se dokonce odnikud na pódiu vyjevil bakelitový kostlivec, který dával obecenstvu napít pomyslné tekutiny z příhodného kalichu. Poté už jen následovalo trochu vtipné odběhnutí členů za stůl s merchem, který měl fungovat jako pomyslná backstage, kde Night Demon čekali na vyžádání přídavku. Povedlo se – po posledním tracku se skupina rychle loučí a rychle proplouvá spokojeným davem ven.

Předpřipravená čistá půda tak už jen čekala na pádné znesvěcení hlavní hvězdy večera. Midnight se s ničím nesrali – začátek v podobě bezprostředního hrabání do kytar a Athenarova hrdelního „AAAAAAAHHHHHH“ všem sedl naprosto dokonale. Rock n’ rollový chaos rychle přešel do pecky Vomit Queens, která dav rozjela natolik, že k výraznějšímu kolektivnímu výdechu došlo až po konci vystoupení. Moshpit se týkal takřka všech nehledě na ochotu k účasti, stejně tak nechyběl konstantní stage diving s tradičním věšením se na stropní trámy. Nutno podotknout, že Midnight reagovali na nasazení obecenstva adekvátně – kapela byla v permanentní pohybu, nechybělo skákání ze zesilovačů či fanatické mlácení do všech okolních propriet. Kytarista v zápalu působí, že drtí riffy celou pěstí, jedno sólo dokonce proběhlo ze zad na rukou posluchačů.

Navzdory nedávného vydání páté desky Let There Be Witchery byl set koncipován průřezově, nedá se přitom říct, že by některá z věcí fungovala méně, snad jen záseky z debutu přidaly pár otáček navíc: během You Can’t Stop the Steel a Lust, Filth and Sleaze lidi brzdil už jen bar a zvukařský pult. Koncovka v podobě geniálně dementní Unholy and Rotten vytáhla z lidí poslední primitivní tanečky, po kterých už následovalo jen rychlé lapání po dechu, snaha po osvěžení a intenzivní venkovní větrání.

Utkání čistoty a špíny tak mělo jasného vítěze, s ohledem zpět se ale Night Demon musí vyseknout podivná pochvala – zemitější rozehřátí totiž umocnila dojem z pekla, které Midnight posléze rozpoutalo. Athenarův pomník ze všeho nechutného není o profesionalitě a muzikální korektnosti, spíše o vzdání holdu načernalému speed metalu, ale hlavně o čistokrevné zábavě, což se ve Vopici naplno ukázalo.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Ve čtvrtek 9. června u mě pokračoval fest náročný koncertní týden. Po pondělních Wiegedood následovali v úterý Dälek, ve středu Miasmatic Necrosis a na čtvrtek připadli Midnight. Jelikož síly po každodenní pařbě začínaly docházet, říkal jsem si, že to dám tentokrát více v poklidu. Haha, více jsem se o vývoji večera mýlit nemohl. Ale pojďme postupně…

Laid to Waste

Upřímně, tentokrát jsem vyrazil na akci s tím, že mě kromě hlavní hvězdy absolutně nic nezajímá, takže nečekejte kdovíjak detailní popis všech kapel. Tuzemský support ovšem převedl hodně slušný set. Laid to Waste do naplněné Vopice nasypali dost poctivý thrash metal. Fest rychlý a s dobře uštěkaným zpěvem. Vzpomínky na staré Slayer či Exodus oživili Plzeňáci jistě nejen mně. Netuším, zda se jednalo o známé od kapely, ale první řadu okupovalo několik jedinců, kteří poctivě pařili a zpívali s Laid to Waste většinu jejich textů. Jo, na rozjezd večera hodně fajn.

Co se následujících Night Demon týče, přiznávám se, že až na výjimky heavy metal moc nevyhledávám a vím o něm hovno. Aspoň na pár skladeb jsem ale Kaliforňanům šanci dal. A jako, našly se momenty, primárně ty tvrdší, které byly docela fajn. Nějaké riffy i sóla sem tam celkem ušly. Jenže když vyměkli a hlavně začali zpívat více, než měli, kroutilo to s palci na nohou. Základ hudby zněl možná jako slabší Iron Maiden, ale ty zpívánky je táhly až někam do skate punku à la Offspring. No nic, raději jsem šel ven kecat, ale jak říkám, vím o tom piču.

Midnight

Přišli jsme ale kurva kvůli Midnight, takže jebat nějaký heavík a jdeme dopředu, byť jsme předem čekali, že zde moc dlouho nevydržíme. Jenže ta mela, která nakonec přišla, předčila veškerá očekávání. Ono se není čemu divit. Když do fest nacpaného klubu, jako je Modrá Vopice, naběhne kapela a začne burcovat fanoušky ještě před tím, než vůbec hrábne do strun, dav žíznivý po pořádné pařbě rozjede kotel jak cyp hned během pár vteřin.

Veškeré objektivní hodnocení hudebního výkonu jde tentokrát stranou, tohle fakt nebyl koncert, kde by šlo o nějakou technickou preciznost. Tady to lítalo hlava nehlava, kapela běhala po pódiu zleva doprava, přímo se opírala do fanoušků, a ti se naopak postarali o pořádné peklo na parketu. Úplně upřímně, větší melu si v Praze pamatuji snad naposledy v Hells Bells na Black Witchery.

Kromě totálního nasazení kapely a samotné hudby k pořádnému masakru pomohl i krutý zvuk. Ten byl tak hlasitý, že minimálně prvních pár skladeb jsem musel dát se špunty. Když jsem je vytáhl, třískání do činelů znělo jako téměř nepřetržitý, řinčivý noise. A nevím, jestli jsem v průběhu setu částečně ohluchl, nebo se to zlepšilo, ale postupem času si vše sedadlo a zvuk mi v druhé půlce koncertu přišel i mnohem dynamičtější.

Midnight

Rozbouřený kotel se ovšem neuklidnil vůbec, přesně naopak. Jasně, našly se songy, kdy si i ta největší hovada potřebovala odpočinout, ale jak do nás Midnight sázeli jednu pecku za druhou s neuvěřitelnou intenzitou, i v nelidském vedru se všichni včetně mě vytrvale vraceli pro další rány do žeber. Vrcholem pařby byl asi moment, kdy jistý jedinec proletěl až do škvíry mezi barem a zvukařem, přičemž sejmul několik lidí po cestě.

Co se skladeb týče, bylo prakticky jedno, co se hrálo. Z těch songů, které mi utkvěly v hlavě, musím ale zmínit aspoň Fucking Speed and Darkness, Satanic Royalty, Szex Witchery nebo You Can't Stop Steel. A úplná mrda byl samotný konec v podobě Unholy and Rotten, který Midnight naživo napálil ještě o dost více než z nahrávky. V tu chvíli jsem se už neudržel, a i já skočil na stage diving a ostatní na chvíli vyzkoušeli, jaké je to na rukou nosit 110 kilo živé váhy.

Yes, tohle byl přesně ten typ koncertů, z kterých se léčíte minimálně celý další den, ale stál kurva za to. Potu ze všech na pódiu i pod ním vytekly litry, přibylo nám několik modřin, ale říkám vám, že na tohle se bude určitě aspoň nějakou chvíli vzpomínat. Midnight fakt potvrdili, že nejsou jen speedmetalovou verzí Mgły, co se promenáduje s šátky přes xicht v záři reflektorů. Na rozdíl od Poláků vás dovedou fakt solidně rozjebat, což se v Modré Vopici povedlo na sto procent, a fakt nevím, jestli by jejich gig někde na festivalu nebo ve větším klubu mohl být takto intenzivní. Hudební zážitek, sauna a lekce kickboxu dohromady.

aktuálně

diskuze