SATURNUS, ESOTERIC, POEMA ARCANVS, HELEVORN

report

I když důvod mé návštěvy byl jasný a Esoteric opět byli transcendentální, celému vystoupení Saturnus ve finále dávám palec hore.

Milovníci žiletek a smyček obmotaných kolem větví si datum 8. listopadu jistě pečlivě zapsali do svého deníčku. Aby ne, pražská zastávka doommetalového turné s mezinárodním kvartetem kapel byla určitě lákadlem, i když pravou zkázu s sebou do stověžaté tentokrát přivezli pouze legendární pohřební psychedelikové Esoteric. Ti se museli sklonit před dánskými Saturnus, kteří vpravdě vylezli hrobníkovi z lopaty a po letech ticha kutí novou desku.

Poema ArcanvsHelevornNa první v pořadí Helevorn je ve Futuru ještě poměrně prázdno. Aby ne, šestice ze španělské Mallorcy je z dorazivších ansámblů nejslabším článkem, což dokázalo i pro ně vyhrazených 30 minut na pódiu. Nenáročný gothic/doom mířící na první signální všech smutku chtivých melancholiků nenabídl o mnoho víc než z desek. Banda vedená Josepem Brunetem si vystačí se dvěma až třemi riffy, které točí v pěti až šestiminutových skladbách dokola. Ale pár jedinců si jejich tvorbu evidentně užívá a potřepává palicí, a ten, kdo má rád Swallow the Sun a další podobně romanticky zaměřené spolky, si musel přijít na své. Brunetovi to zpívá - využívá hlavně melodický čistý zpěv, tu a tam sice hrábne do growlingových hloubek, ale většinou jen na popíchnutí nějakého ostřejšího riffu. Nelze si nevzpomenout na vokální inspiraci Nickem Holmesem, jenž se mi dere do hlavy i při poslechu následujících Chilanů Poema Arcanvs.

Na ně jsem byl zvědav o poznání víc. Při seznamování s jejich tvorbou mě na začátku zaskočila informace, že to drhnou od roku 1997, konkrétně kytarák Igor Leiva Benavides a frontman s kudlou v hrdle Claudio Carrasco Garcia. Při domácím poslechu mě mile překvapil jejich poslední počin Stardust Solitude. Od prvoplánové gotiky jsme se dostali o poznání víc na metalovou dřeň. Deska má výborný útočný a syrový sound, zajímavě se proplétající se kytary a důmyslněji postavené songy, v nichž je co objevovat. Žel v klubu to Chilanům nějak neznělo, oproti Helevorn byli víc potichu a hlavně kytara, která měla dominovat a chrastit ve střevech, byla spíš v pozadí. Její linky tak byly spíš jen tušit, než že by samy o sobě vodily za ručičku, jak je tomu na albu. Set tak táhl hlavně Claudio, který hravě přecházel z čistého vokálu do growlingu (toho by chtělo víc!) a zpět. Ze Stardust Solitude jsem poznal The Lighthouse Keeper a devítiminutovku Brave, se kterou koncert ukončili. Hudebně bych opět citoval anglickou zhoubařskou scénu Spojeného království první půle 90. let, vzpomněl jsem si i na Finy Yearning, někteří zmiňují i starší Katatonii nebo Opeth. Ano, chápu, může být, i když Poema Arcanvs důmyslnosti skladeb Åkerfeldtovců nedosahují.

EsotericEsotericDůvod mé návštěvy byl jasný – Esoteric. V klubu jsme je u nás viděli před deseti lety, poté jen uzavírali Brutal Assault. Aby ne, co taky dávat po apokalypse, po které zbyde jen prázdno v duši? V úterý to pro mě bylo vlastně poprvé, kdy nehráli jako headliner a museli svůj hrací čas notně omezit ve prospěch Saturnus. Na stránkách Marastu za to tvůrčí síla turné sklidila kritiku, inu tato kapela byla mezi ostatní melodiky násilně vklíněna a dost lidí hrací doba 60 minut odradila od návštěvy koncertu. Jaké to tedy v úterý ve Futuru bylo?

Dobré, ostatně jako vždy. Od vystoupení Esoteric čekejte pouze výjimečný zážitek, tentokrát tomu nebylo jinak, i když jsem je viděl cca asi popáté. Kapela zahrála zase jiné funerální kusy a zase to vyznělo jinak než onehdá v Black Psu nebo v Josefově. Metal a maximální prostorovost pohřebních kil teď vystřídala větší dynamika a mnohdy snad až noise…? I to je v kontextu rigidního metalu zajímavé; člověk většinou dostane živě to samé, co z desky, ne tak v případě Esoteric, kteří si se svými zvukovými vrstvami hrají a finální mix bývá odlišný. Ve Futuru to notně hlučelo a pískalo, někdy až droneovatělo. Vzadu to moc nevyznělo, bylo to dost přebasované, pro větší intenzitu bylo třeba zajít až k pódiu. Zazněly čtyři věci – Dissident, Cipher, Stygian Narcosis, Culmination.

Jak AddSatan posléze poznamenal, někdy to vyznělo jako ukrutně zpomalený djent - viz zasekávačky v Dissident a ve Stygian Narcosis. Je radost poslouchat staré kousky se současným bicmenem Joem Fletcherem, který nabouchal až přelomové The Maniacal Vale. Ten člověk má i v ukrutně pomalých tempech cit pro detail, je přitom úderný jak bouchací kladivo a spolu s tlustostrunnou kovadlinou Markem Bodossianem tvoří TOP rytmickou sekci žánru. Samotný principál Greg Chandler už odhodil vlasový ocas a jeho holohlavá postava řvoucí v mocném halu o svých vnitřních běsech je prostě nepřehlédnutelná. Jen si lámu hlavu nad tím, kdo stál úplně vpravo na pozici třetího kytaristy…? Očividně do souboru nezapadal, v kraťasech a dresu Megadeth vypadal, jako kdyby právě přijel z nějakého hokejového mače. Že by jen kytarák najatý na tohle turné?

O setu Esoteric by se daly napsat další tři stránky A4, tak to shrňme. Říkám si, že je škoda, že kapela sice má základnu fandů mocně uctívajících její kult, kteří berou útokem všechny její vystoupení a vinyly, ale na její vlastní popularitě je to znát jen málo. Kdyby měla větší možnost financí, mohla by ke svým koncertům ještě přidat nějakou projekci, aby docílila ještě většího tranzu a hypnotického účinku. To by potom bylo něco! I tak to ale bylo transcendentální, škoda jen té kratší stopáže vystoupení. Příště prosím už jako headliner a 90 minut…

SaturnusSaturnusCo říci k Saturnus? Co naplat, lídr večera byl pro mnohé zřejmý. Notně mě překvapil zájem metalheads a zejména něžného pohlaví v popředí, až takový jsem ho nečekal. Ohlas mají Dánové obrovský, žel po Esoteric jejich songy vyznívají jako neškodná limonáda. Songy nejsou nikterak složité, sází se na decentní melancholii a pozvolné gradace riffů, které umně opentluje táhlými sólíčky kytarista Indee Rehal-Sagoo. Dánové jsou hitmakeři, nechybí šlapavé střednětempé pasáže, na které si publikum mocně pokyvuje. Poznávám zejména věci z mnou oblíbeného alba Veronika Decides to Die, soubor si aplaus a skandování lidí evidentně užívá a na doom působí až rozjuchaně. Ke konci už to ale na mě bylo příliš dlouhé (zaskřípalo to třeba v sólíčku na klávesy, které by zvládl lépe snad i začínající žák ZUŠky) a nakonec i DOST jednotvárné. Sextet ale po pražské zastávce musel pookřát, protože zpětnou vazbu dostal královskou.

Celému vystoupení ve finále dávám palec hore, i když k Esoteric by byli potřeba hudebně spřízněnější souputníci. Po famózním gigu Evoken na Brutalu by měl být každý fanda funeral doomu s letoškem spokojený.

Vložit komentář

mIZZY - 31.08.23 13:48:19
brutusáček - 10.11.22 23:40:33
tak po Esoteric by to každá doomy kapela měla na hovno no, ale zase čekal jsem to horší, byť ke konci už to bylo takový "dokolečka", ale jak v pohodě. Esoteric ultimátní. Zbytek pivo. Já si koupil Maniacal Vale cd za 250, ale jediný místo kde to můžu pustit je v autě, bude super cestování :D
mIZZY - 10.11.22 13:40:15
Ha, koukám, že baskytarista hrává v Konvích od MH pravidelně :)
AddSatan - 10.11.22 11:27:53
jo a celkem fajn projekci měli právě na DBE 2013 - vlastně převážně jen rozpohybovaný, psych filtrama atd. graficky upravený motivy z obalů, viz.: www.youtube.com/watch?v=tpj_UtcKOwQ ale něco v tomhle duchu by klidně vymyslet mohli ... i když si myslím, že to vlastně vůbec nepotřebujou :)
AddSatan - 10.11.22 09:54:34
Prej "nemá to pro mě cenu" a pak si to dá i s předkapelama, vyměknul hehe... Megadeth dres v pohodě, ale co ty jeho svítící oranžový tenisky! :)) Borec tam byl jako pěst na oko, ale hrál výborně, i některý sóla - to kvákavý v Culmination třeba. Esoteric hodně dobrý, ale transcendentu z Black Psa nebo Transylvánie se to přibližovalo jen místy kolem poloviny Dissident (ten bourací začátek očekávatelně až tak nevyzněl kvůli rovnajícímu se zvuku, škoda, že jí nehráli až později) a pak hlavně kulminace v Culmination. Zvuk poměrně dobrej, ale i když jsem zkusil asi 5 míst, tak vždycky něco k úplný spokojenosti chybělo - někde málo sólový linky, jinde málo tlak. V BP a na DBE to nějak víc obklopovalo, pohlcovalo, tlačilo, doma jsem si uvědomil, že mi nepískají uši víc než obvykle (tinnitus), což o něčem svědčí. Místy ty basy tlačily slušně, ale... Jak už Ondra zmiňoval, asi nejvíc džn džn "funerál slam/djent" set, co jsem od nich zažil, hlavně Stygian Narcosis - tam mě mj. potěšila i ta psycho pasáž se zasmyčkovaným vokálem. Nejvíc dávala Culmination - dynamika, promakaný, nápaditý, mj. fajn, že v Opeth-deathovější pasáži téměř nečvachtaly kopáky oproti albu :), 3/3 asi vrchol setu. Ještě tak 1-2 songy a byl bych spokojenej. Taky mohli hrát něco jinýho než Cipher - jasně, je to hitovka, je to krátký, mám jí rád, ale už jsem jí slyšel živě asi 7x (na DBE jí hráli 2x skoro celou i na zvukovce) a mají silnější skladby. 3LP za 750 (APE) - dost fér cena! A asi poprvý jsem viděl Chandlera s Esoteric řvát do normálního mikrofonu (ne ten á la "leteckej navigátor" na hlavě :) ) - v Lychgate už ho teda používá delší dobu. Saturnus jsem slyšel skoro celou první skladbu - jako vyloženě mě to neuráželo, ale oproti Esoteric čajíček, tak jsem to zabalil...
mIZZY - 10.11.22 09:15:06
U Saturnus btw. úplně nejvíc nechutná pičovina to jejich skandování davu, tleskání, kreténský xichty během sólování, podávání si ručiček v průběhu songů atd. Ten předposlední (?) totálně popovej song, to by snad ani dnešní Arch Enemy nehráli, jaká to byla mrdka. Jako vole kurva snažíš se hrát doom metal nebo Kabát revival? Jediný plus Saturnus, že měli docela hustej zvuk. Ale nemít tam v sálu přítelkyni, která má Saturnus ráda, tak jsem z toho taky odešel. Btw. s těma Esoteric (samozřejmě výbornej koncert) je docela vtipný, že oproti Saturnus na ně bylo v sále polovička lidí.
MXL - 10.11.22 09:01:12
Jak to pán z onDRajsu myslí, o tom sklonění Esoteric před Saturnus? Zřejmě chce být za většího provokatéra než já. :) Samozřejmě, že ani relativně dobrá kapela jako Saturnus nemá absolutně žádnou šanci po Esoteric uspět. Dánové proti Angličanům zněli jak strojek z dětské hračky. Absolutní zkázonosná apokalypsa na LSD proti lidové zábavě čeledínů na vsi. Saturnus samozřejmě respekt, i když S Martyr a Veronikou zřejmě dosáhli svého vrcholu. Ascension, už bylo jen kopírkou sama sebe a ani zahrané novinky z připravované desky nesvědčily o jakýchkoliv překvapeních. Po 40 minutách jejich setu jsem toho měl dost, po hodině jsem už zíval a na poslední dvě skladby šel pokecat dozadu na bar, omílali totiž stále stejné schéma. Naproti tomu Esoteric by hodinu a čtvrt hracího času utáhli úplně s přehledem a troufám si říct, že i dvojnásobek, aniž by někoho nudili. Jejich hudba je organická a stále se něco děje, a jak se v reportu píše - ty skladby mají s každou změnou aranže oproti mixu na albech úplně jiný feeling, takže posluchač pořád objevuje nové aspekty podmanivé tvorby. Podtrženo a sečteno: předkapely zbytečné na úkor hracího času Esoteric, Saturnus měli hrát předposlední a třičtvrtě hodinka by jim bohatě stačila. Angličani kult největší, jsem zvědavý na ohlasy z Ostravy. (Dantez?)
mIZZY - 10.11.22 08:44:01
S tím Megadeth kytaristou jsem se chvilku bavil po koncertě, a říkal, že je tam úplně novej. Že se přidal nedávno a na tomhle tour s Esoteric hraje první koncerty. Jinak abych použil tvoje vlastní slova :) "Á, módní policie v akci :) Nechápu, proč by nemohl hrát v kraťasech a dresu Megadeth... Tak to dopadne, když se řeší image a ne hudba."

Zkus tohle